V Mléčné dráze můžeme vidět mnoho zajímavého. A jak se ukazuje, je zde také spousta věcí, které jen tak vidět nemůžeme. Namátkou třeba černé díry nebo temná hmota. Podle nového výzkumu je v naší Galaxii ale i ohromná záplava hnědých trpaslíků, tedy extrémně slabě zářících těles, které se pohybují někde na rozmezí mezi malou hvězdou a velkou planetou. Jen v naší Galaxii jich prý je asi 100 miliard a možná mnohem více.

TIP: Kde je hranice mezi planetou a hnědým trpaslíkem?

Tvrdí to mezinárodní tým vědců, který hledal hnědé trpaslíky ve hvězdné porodnici NGC 1333 v souhvězdí Persea, vzdálené od nás asi 1 000 světelných let. Vědci s překvapením zjistli, že zde připadá přibližně jeden hnědý trpaslík na dvě normální hvězdy. To je mnohem více, než odborníci doposud odhadovali.

Trpaslíků jako máku

Pozorování jedné jediné oblasti Mléčné dráhy by nebylo moc přesvědčivé. Badatelé proto prozkoumali i hvězdokupu RCW 38 v souhvězdí Plachet pomocí teleskopu Very Large Telescope (VLT). A zjistili, že i zde připadá jeden hnědý trpaslík na dvě hvězdy.

TIP: Hnědý trpaslík překvapil: Odpaluje erupce silnější než Slunce

Hvězdokupa RCW 38 se přitom od NGC 1333 v mnohém liší. Nejenom že je mnohem dál, asi ve vzdálenosti 5 500 světelných let. Je v ní také mnohem více masivních hvězd a prostředí hvězdokupy je tím pádem jiné. Přesto je i tam hnědých trpaslíků jako máku. 

Umělé oplodnění nebývá stoprocentně úspěšné. Z celé řady různých příčin se může stát, že oplodnění selže a z embrya se nevyvine zdravé lidské dítě. Pro všechny zúčastněné a především pro samotnou matku je takový neúspěch velmi stresující. Odborníci se proto snaží rozeznat, které z připravených embryí má největší šanci na úspěch. Není to ale vůbec jednoduché.

Lidé versus počítače

Vědci se proto rozhodli, že v této dovednosti vycvičí umělou inteligenci. Aby si výsledky svého experimentu náležitě otestovali, uspořádali soutěž, ve které se proti sobě v simulovaném výběru embryí pro umělé oplodnění skotu postavil tým špičkových lidských odborníků a umělá inteligence.

TIP: Lékařská péče budoucnosti? Autonomní pojízdné kliniky s umělou inteligencí

Ač se lidé nepochybně velice snažili, umělá inteligence je nakonec poměrně přesvědčivě porazila. Nejenže dokázala vybrat embrya rychleji, ale správná zvolila v 76 procentech případů. Lidé to zvládli hůře. Důvody jsou nasnadě - umělá inteligence netrpí únavou, emočním stresem, ani se nemusí dohadovat s členy týmu.

Drony jsou dneska úplně všude. A to může být problém, hlavně na letištích, kolem vládních nebo vojenských objektů a na řadě dalších míst, kde nejsou vzdušní vetřelci z různých důvodů vítáni.

Proto se objevují různé snahy, jak s drony zatočit. Loví je speciálně cvičení orli, střílejí po nich sítě. Společnost DroneShield nabízí dva navzájem podobné systémy, které by měly zajistit permanentní ochranu před malými drony.

DroneSentinel a DroneSentry mají k dispozici radar, také rádiové, akustické, termální i optické senzory, a rovněž systém, který porovná data o pronikajícím dronu s databází a v případě ohrožení bezpečnosti vyrozumí uživatele smskou nebo interní sítí.

TIP: Dalekonosná puška Dronegun sestřelí otravný dron na 2 kilometry

Rozdíl je v tom, že DroneSentinel jenom hlídá, kdežto DroneSentry na vlezlý dron zaútočí výkonnou rušičkou, přeruší spojení mezi dronem a operátorem, a přinutí ho k přistání nebo k odletu. 

Rivalita mezi špičkami třetí říše přivedla na bojiště druhé světové války na německé straně několik v podstatě nezávislých armádních útvarů. Nejznámější paralelu k oficiální ozbrojené moci – Wehrmachtu, představovaly SS, které v podstatě tvořily stát ve státě. V zásadě samostatně pak operovalo námořnictvo Kriegsmarine. Mohutnou instituci představovalo vojenské letectvo, v jehož řadách jen v roce 1941 sloužilo na 1,7 milionu osob, převážně technického a pomocného personálu.

Od pluků k divizi

Po rychlé porážce Sovětského svazu plánoval Hitler značnou část armády demobilizovat a dopřát tak vojákům vyčerpaným několikaletou válkou
zasloužený odpočinek. Očekávaný triumf na východě se však nekonal a od poloviny podzimu 1941 se naopak německé branné moci zoufale nedostávalo mužstva. Luftwaffe představovala přirozený rezervoár lidských sil, ale Göring se obával, že Wehrmacht „promrhá schopnosti jeho skvělých mužů“. Po dohodě s Hitlerem tedy vznikl kompromis. Mělo dojít ke zformování několika polních pluků Luftwaffe, které by bojovaly na frontě, avšak zůstaly pod velením letectva.

V prvních dvou měsících roku 1942 tak z dobrovolníků sloužících u Luftwaffe postupně vzniklo sedm pluků, které po krátkém a ne zcela dostatečném výcviku čekalo spěšné odeslání na východní frontu. Tam se tyto jednotky zapojily do akce na několika různých bojištích, přičemž nejvýrazněji na sebe upozornily během bojů o Děmjanský kotel. Zlomový moment představovalo sloučení prvních čtyř polních pluků v samostatnou divizi pod velením generálmajora Eugena Meindla. První takové formaci složené výhradně z jednotek Luftwaffe sice chyběla dostatečná výzbroj i výstroj, to jí však nezabránilo upozornit na sebe v boji.

Zúčastnila se akcí u Děmjanska a podílela se též na partyzánské činnosti v oblasti. V létě 1942 se divizi dostalo pochvalné poznámky v hlášení: „V hrozných zimních bitvách na východní frontě, hrdinně bránily polní pluky Luftwaffe vážně ohrožené úseky fronty. Divize Meindl se zvláště vyznamenala během bojů v neprostupných bažinách.“

Rychlé formování

Zatímco Meindlovi vojáci sváděli urputné boje na východní frontě, rodily se konkrétní plány na vznik dalších samostatných polních divizí Luftwaffe. Ke vstupu do jejich řad vyzval Hermann Göring vojáky a pomocný personál Luftwaffe 17. září 1942. Původně se počítalo se vznikem 22 polních divizí o celkem 250 000 mužích, nakonec však Němci postavili o jednu divizi méně. Plánované rychlé nasazení na frontu se znatelně podepsalo jak na nedostatečném výcviku, tak na mnohdy zastaralém vybavení. Jeden z příslušníků 7. polní divize Luftwaffe později vzpomínal:

„Byl jsem přiřazen k sekci 88mm děl. Ale byla to hrůza! Nejenže o zbraních neměli páru mí kamarádi, ale nerozuměli jim ani někteří důstojníci. Tito lidé předtím sloužili jako kuchaři, holiči, řidiči, nebo jako nejrůznější podpůrný personál. Můj důstojník mi řekl: ‚Prosím, postarej se o výcvik práce s kulometem, protože já tomu nerozumím‘. Měli jsme na to tři dny. Pak nás poslali do Ruska.“

Zatímco běžná německá pěší divize disponovala devíti pěšími prapory, její protějšek od Luftwaffe měl pouze čtyři. Krom toho sestávala též z protitankového, protileteckého a dělostřeleckého praporu. Vše pak doplňovaly ještě jednotlivé roty cyklistů, pionýrů a průzkumníků. Nedostávalo se však podpůrného ženijní
ho a zdravotnického personálu. Pěchotní výzbroj se příliš nelišila od armádních sil, pouze některé jednotky využívaly z důvodu nedostatku kulometů MG 34, upravené letecké zbraně MG 15.

Pokračování: Polní divize Luftwaffe (2): Tuhé boje u Stalingradu 

Němci měli také málo protitankových děl, a tak se ve výzbroji běžně objevovala také sovětská kořistní děla ráže 76,2 mm. Původní plán motorizace zůstal jen na papíře, takže vojáci polních divizí Luftwaffe byli odkázáni na koňské potahy a vlastní nohy. Naopak v otázce výstroje si nemohli stěžovat, protože letectvo se postaralo o dostatek zimního vybavení. Většina z polních divizí však nikdy nedosáhla plných stavů a některé se dokonce blížily svými počty spíše brigádám. Také proto Göring počítal s nasazením svých jednotek převážně pro obranné či zajišťovací účely. Reálné potřeby fronty si však žádaly něčeho jiného.

Dalekohled ESO/VLT pořídil úchvatný záběr spirální galaxie s příčkou M 77. Snímek sice zachycuje krásy galaxie například v podobě zářících ramen protkaných temnými oblaky prachu, ale není schopen odhalit pravou neklidnou povahu M 77.

Tato půvabná galaxie už na první pohled působí trochu neučesaně a její vzhled prozrazuje o její povaze mnohem více, než by se mohlo zdát. Galaxie M 77 je jednou z nejbližších aktivních galaxií a tyto objekty patří k těm nejjasnějším ve vesmíru. Jejich jádra často bývají natolik jasná, že svým výkonem přezáří celý zbytek galaxie. Aktivní galaxie emitují záření, pokud ne všech, tak většiny možných vlnových délek elektromagnetického záření od rádiových přes mikrovlnné až po rentgenové a gama. M 77 je klasifikována jako Seyfertova galaxie druhého typu, kterou charakterizuje obzvláště vysoká jasnost v oboru infračerveného záření.

Mimořádná svítivost této galaxie je způsobena intenzivním vyzařováním její centrální oblasti, které dominuje akreční disk obklopující superhmotnou černou díru. Hmota padající směrem do černé díry je stlačována a zahřívá se na mimořádně vysoké teploty. Díky tomu vyzařuje ohromné množství energie. Předpokládá se, že akreční disk je obklopen hustou strukturou plynu a prachu, která připomíná donut a bývá označována jako „torus“. 

Vesmírné technologie se neobejdou bez energie. Platí to pro kosmické lodě i pro budoucí kolonisty, kteří se již připravují na osídlování cizích světů. Většina misí, které americká kosmická agentura NASA vyslala do hloubi Sluneční soustavy, spoléhá na radioizotopové termoelektrické generátory, poháněné energií z rozpadu radioaktivních prvků.

Problém je v tom, že tyto generátory obvykle obsahují plutonium-238, které je obtížné sehnat. NASA dlouho spoléhala na ruské zásoby a to už v dnešní době není úplně praktické. Proto teď odborníci NASA hledají alternativy.

Elektřina ze malých štěpných reaktorů

Jejich favoritem jsou malé štěpné reaktory, které by mohly pohánět bezpilotní sondy ve vesmíru, a také dodávat elektřinu kolonistům rudé planety. Takové zařízení vyvíjejí v projektu Kilopower, který NASA podpořila 15 miliony dolarů (asi 345 milionů Kč).

TIP: Proč se vrátit a kolonizovat Měsíc? Zejména kvůli získávání energie

Od letošního podzimu v NASA zahájí testy. Nebude to prý úplně jednoduché. Se štěpnými reaktory už sice máme bohaté zkušenosti, v malém měřítku je ale všechno náročnější. Kompletní testovaný reaktor má výšku necelé dva metry a jeho výkon je až 1 kilowatt. Samotný princip získávání energie štěpnou reakcí je prakticky stejný, jako v běžných jaderných elektrárnách.

Antikoncepce přináší mnoho dobrého a usnadňuje nám život. Zároveň ale představuje vážný problém pro životní prostředí. Část estrogenů, obsažených v ženské hormonální antikoncepci, je vyplavována společně s močí z organismu. Hormony pak vesele putují do čističek a odtud do řek.

Podle nového výzkumu je nejméně jedna pětina samců ryb v anglických řekách intersexuálních či hermafroditních. To znamená, že mají nejen samčí, ale i samičí znaky. To je za normálních okolností velmi vzácné.

TIP: O krok blíž mužské antikoncepci: Nová technika má za sebou úspěšné testy

Někteří z těchto intersexuálních „samců“ dokonce snášejí jikry. U těch ostatních to není tak nápadné, ale důsledky jsou neméně dramatické. Podle odborníků se u rybích samců výrazně zhoršila kvalita spermií a při páření jsou málo aktivní. V důsledku toho se populace ryb zasažená hormony z antikoncepce výrazně méně rozmnožují.

Čína dnes platí za největšího producenta solární energie na světě. Ještě před 5 lety zdejší solární farmy produkovaly okolo 8 gigawattů energie ze slunce, dnes je to téměř 10× více – přes 77 gigawattů. Pro srovnání – společný výkon Temelína a Dukovan je něco málo přes 4 gigawatty.

TIP: Stylová energie: Disney World pohání solární farma ve tvaru Mickeyho Mouse

Vedle prvenství v produkci se může Čína pochlubit i jedním z méně očekávaných „nej“ – nedaleko Ta-tchungu, ležícího uprostřed provincie Šan-si, vzniká nejroztomilejší solární farma na světě. Z kombinace tmavých monokrystalických silikonových solárních článků a světlých tenkovrstvých zde vzniká obří obraz jiného čínského pokladu – pandy velké.

První část „pandí“ farmy je již v provozu. Po dokončení by měla produkovat okolo 100 megawattů energie ze slunce. Společnost Panda Green Energy, která solární farmu provozuje doufá, že během příštích 25 let, by jejich „pandí“ farma mohla snížit uhlíkové emise v oblasti o 2,74 milionu tun.

Podle profesora Hanka Greelyho, který je ředitelem centra Center for Law and the Biosciences práv na Stanfordu nás dělí zhruba 20 až 30 let od doby, kdy si ve vyspělém světě budou rodiče vybírat embrya vyšlechtěná v laboratoři. Prý to bude jednodušší, bezpečnější, a hlavně levnější.

Odborníci na rozmnožování nejprve použijí DNA od obou rodičů a vypěstují určitý počet embryí. Pak tato embrya zhodnotí specialisté a zjistí výskyt genetických poruch i nebezpečných genů, které zvyšují riziko závažných onemocnění.

TIP: Revoluce v Číně: Komunisté povolili rodinám druhé dítě

Ne každý o tom asi uslyší rád, ale takto připravená embrya bude možné ještě jednoduchými genetickými zásahy kosmeticky upravit. Změnit barvu vlasů, barvu očí a možná i další věci. Potřebné nástroje už máme k dispozici. Rodiče si pak už jenom vyberou preferované embryo.