Masayuki Ozaki si podobně jako dva tisíce dalších japonských mužů pořídil hyperrealistického sexuálního robota nové generace. Zatímco ve většině je nákup silikonového stroje stále ještě primárně motivován touhou po sexuálním povyražení či jeho zpestření, v případě tohoto pětačtyřicetiletého fyzioterapeuta jde prý o opravdovou a nefalšovanou lásku. Masayuki své umělé robopartnerce kupuje oblečení a šperky, koupe se s ní a vyráží s ní na procházky.

Silikonová romance 

„Moje žena byla vzteky bez sebe, když jsem poprvé přinesl Mayu domů,“ říká Masayuki Ozaki. „Po porodu se moje žena začala chovat odtažitě a intimností bylo mezi námi stále méně. Cítil jsem se velmi osaměle. Když jsem v obchodě objevil Mayu, byla to láska na první pohled,“ dodává Masayuki.

Podle odborníků nejde o nic výjimečného a podobné příběhy se objevují stále častěji. Zejména v Japonsku se trh sofistikovaných sexuálních hraček rychle rozvíjí. Nejde přitom o nikterak levnou záležitost – nejnovější modely hyperrealistických silikonových sexrobotů stojí okolo šesti tisíc dolarů (zhruba 135 tisíc korun).

TIP: Sexuální pomůcka obětí falešného zločinu

Vývoj nových a stále realističtějších robotů je nyní doslova překotný – zatímco jednoduché nafukovací panny ze 70. let minulého století vydržely celé čtvrtstoletí v takřka nezměněné podobě, moderní modely jsou na trh uváděny s pravidelností nových chytrých telefonů. Od příštích generací odborníci čekají, že budou umět mluvit, smát se a simulovat lidské emoce, včetně například orgasmu.

Terapie robotem

V budoucnosti by se tak sexuální roboti mohli stát běžnou záležitostí. Mohou zpříjemňovat dlouhé chvíle seniorům, pomáhat mentálně postiženým a lze je využít i v rámci terapie sexuálních delikventů.

V otázkách terapeutického využití sexbotů ale existují mezi odborníky dva rozdílné pohledy. Podle jednoho by sex se stroji mohl sloužit jako bezpečná náhrada sexuálním delikventům a odradit je od páchání násilí na lidech. Existují ale i hlasy, které před takovou formou terapie varují. Odosobněný sex s roboty by mohl sexuální delikventy k násilí naopak povzbuzovat. Nedávná studie Minnesotské univerzity navíc ukázala, že hlavním motivem znásilnění je nikoli samotný sex, ale především agrese. Větší dostupnost sexuálních robotů by tak podle odborníků nemusela mít žádný pozitivní vliv na počet znásilnění.

„Mesaliance je nerovné manželství, manželství mezi osobou stavu šlechtického a osobou stavu občanského. Děti z takového manželství pošlé bývají vylučovány z práv a předností, vyhrazených jen potomkům rodičů po meči i po přeslici až do jistého pokolení, např. z nastupování ve fideikomissy, z jistých úřadů dvorských aj.“ Definice v Ottově slovníku naučném z konce 19. století přesně vysvětluje podstatu mesaliančních sňatků. Jednalo se o svazek příslušníka aristokracie s osobou nižšího stupně urozenosti či občanského původu. Takové spojení bylo pro vysokou historickou šlechtu nepřijatelné, neboť ohrožovalo její vnitřní integritu a exkluzivitu.

Překážka dědictví

Až do konce 18. století byly mesaliance v prostředí české a moravské šlechty spíše výjimečné, v průběhu 19. století jich ovšem přibývalo, přestože zůstávaly společensky neakceptovatelnými. Platila přitom zásada, že muž šlechtí ženu – manželka tedy vždy následovala postavení manželovo. Pokud se hraběnka provdala za měšťana, o svůj titul přišla. Bylo běžnou praxí, že se dívky z vysoké šlechty provdaly za šlechtice nižšího stupně.

Zejména na přelomu století také docházelo k tomu, že mnohé historické rody neměly takové finanční možnosti jako nově nastupující vrstva podnikatelů a obchodníků, takže zajištění věna dcerám nebylo snadné. Naproti tomu si bohatí průmyslníci za své peníze často koupili titul, statky a zámky – ovšem starobylý původ nikoli. Oženit se s dcerou z vyšší šlechtické rodiny jim skýtalo novou dávku společenské prestiže.

Velký problém pro aristokracii představovala mesaliance prvorozených synů, kteří tak mohli přijít o možnost dědictví fideikomisu neboli svěřenectví. Fideikomis bylo privilegium udělované panovníkem, které zamezovalo dělení či zcizení rodinného majetku. V čele rodinného fideikomisu stál obvykle nejstarší syn (ostatní bratři měli být zajištěni statky, které nebyly součástí svěřenectví, apanážemi a podobně). Principy nástupnictví většinou určil zakladatel fideikomisu a právě rovnorodé manželství patřilo mezi nejčastější podmínky. I přes riziko ztráty nástupnictví se však nalezli prvorození šlechtici, kteří se oženili s dívkou neurozeného stavu.

Morganatické svazky

V prostředí nejvyšší šlechty, kterou představovaly vládnoucí nebo suverénní rody, jež se řídily vlastními domácími zákony, znamenaly nerovné svazky velké nebezpečí. Pro jeho minimalizaci byly uzavírány takzvané morganatické sňatky, které neměly ohrozit ostatní členy rodu. Takový sňatek musel povolit panovník nebo hlava rodu a musela být uzavřena smlouva, která ošetřovala práva manželů. Děti z takového manželství dědily jméno i postavení matky. Známým příkladem byl v našem prostředí sňatek arcivévody Ferdinanda d’Este a Žofie Chotkové. 

Padesátitisícové město Salechard je v centru zájmu archeologů již nejméně 20 let. V roce 1997 zde rusko-americký tým objevil pozůstatky dávné civilizace. Výčet zdejších archeologických vykopávek čítá nejméně tři desítky převážně mělkých hrobů z období středověku a několik zachovalých pozůstatků těl. Objeveny zde byly i měděné nástroje, zbraně a artefakty pocházející pravděpodobně až z Persie. 

Stáří dříve nalezených lidských ostatků vědci odhadují na 800 až 1 000 let, nejnovější nález by podle předběžných odhadů mohl pocházet až z 8. století.

Díky chladnému podnebí, složení půdy a způsobu ukládání těl jsou zdejší nálezy mimořádně zachovalé. Většina z nalezených těl byla zabalena do kokonů z kůry a zvířecích kožešin přepásaných měděnými pláty. Nohy těl vždy směřovaly k řece, což vědci připisují náboženským rituálům. Nově objevená dvojice mumií patří dospělému člověku a dítěti. Pohlaví a přesné stáří budou archeologové schopni určit až po důkladné expertize v laboratoři.

Asociace TW Hydrae v souhvězdí Hydry představuje skupinu asi 30 velice mladých hvězd. Vznikla před několika miliony let a od Slunce ji dělí vzdálenost asi 160 světlených let. Součástí této hvězdné asociace je i objekt s nezapamatovatelným jménem 2MASS J11193254-1137466AB, který jsme donedávna považovali za potulnou planetu s hmotností asi 3,7 Jupiterů. Potulné planety jsou poměrně vzácné, astronomové z Havajské univerzity v Honolulu ale tvrdí, že tenhle objekt je ve skutečnosti ještě zajímavějším.

Opuštěná dvojice plynných obrů

Podle vědců jde nikoliv o jednu planetu, ale o dvojplanetu, tedy systém dvou gravitačně vázaných planet, které se navzájem obíhají a společně letí kosmickým prostorem. Takové objekty jsme zatím pozorovali jen vzácně. Tento systém je přitom rekordní v tom, že jde o samostatnou dvojici objektů s nejmenší společnou hmotností, jaký jsme kdy ve vesmíru pozorovali.

TIP: Jeden z nejbližších hnědých trpaslíků je dost možná potulnou planetou

Dvojice potulných planet, které jsou od sebe vzdálené asi 4 AU, tedy čtyřnásobek vzdálenosti mezi Sluncem a Zemí, vědce velmi zaujala. Na podobných extrémních objektech se totiž mohou poučit o vzniku a chování planet. Pozorování planet je obvykle komplikované kvůli přítomnosti hvězdy, u potulných planet ale tento problém pochopitelně odpadá. 

Jen ve Spojených státech každý den čeká na transplantaci nového srdce asi 3 tisíce lidí. Lidských orgánů je ale stále nedostatek a nemalý počet pacientů se náhradního orgánu vůbec nedočká. Vědci proto pracují na různých řešeních, kterými by mohli potřebné orgány zajistit. Pěstují je v laboratořích nebo v geneticky vylepšených prasatech. Anebo je tisknou na 3D tiskárnách.

Švýcarští vědci použili 3D tiskárnu na vytištění umělého srdce ze silikonu, které je navrženo tak, aby co nejvěrněji napodobilo skutečné lidské srdce.

TIP: Regenerace ze 3D tiskárny: Vědci vytiskli náhradní tkáně

Srdce z 3D tiskárny je velké zhruba jako srdce dospělého člověka a váží asi 390 gramů. Bije jako by bylo živé, má to ale zatím jeden podstatný háček. Takto vyrobené srdce vydrží asi jenom 3 tisíce úderů, tedy zhruba 30 až 45 minut. Příští generace 3D umělých srdcí už budou určeny pro pacienty.

Ve které zemi jsou lidé nejčilejší? A kde žijí největší lenoši? Odpovědi na tyto otázky získali vědci ze Stanfordu díky důmyslnému využití dat z mobilních telefonů.

Posloužila jim k tomu aplikace Argus, se kterou lidé po celém světě sledují svoji aktivitu a kondici. Badatelé zpracovali 68 dní fyzické aktivity asi 720 tisíc anonymních uživatelů ze 46 zemí světa. Soustředili se přitom na to, kolik lidé udělají denně kroků.

Ze všech sledovaných zemi jsou lidé nejaktivnější v Číně, kde za den v průměru udělají 6 289 kroků. Čínu následuje Japonsko, Španělsko, Velká Británie a USA. Naopak nejméně jsou aktivní lidé v Indonésii s pouhými 3 513 kroky denně. Dále v pořadí od konce jsou Saúdská Arábie, Malajsie, Filipíny a Jihoafrická republika.

TIP: Pořádně od plic: Britská a kanadská mimina pláčou více než německá a dánská

Podle vědců je ale důležitější, jaký je rozdíl v počtu mezi aktivními a neaktivními lidmi v té které zemi. Když je tento rozdíl velký, tak je v zemi hodně obézních lidí, i když tam mají vysoký průměrný počet kroků denně na osobu, jako například v USA.

Island je země, kde má příroda na mnoha lokalitách stále zcela původní ráz. Jedním z nejpůsobivějších míst a dokladem zachovalosti tohoto kusu světa je největší evropský vodopád, který je pochopitelně zároveň největším vodopádem Islandu. Dettifoss se rozkládá na řece Jökulsá á Fjöllum, je 45 metrů vysoký a v šířce plných 100 metrů hřmí kaňonem Jökulsárgljúfur. Řeka je napájena z ledovce Vatnajökull, a proto je voda, bohatá na sedimenty, mléčně zabarvená.

TIP: Americký Národní park Arches aneb Skalní oblouky na solném ložisku

Vzhledem k tomu, že hrana vodopádu přetíná řeku v ostrém úhlu, je z každého břehu na rozbouřené vody zcela jiný scénický pohled. Ať už ale návštěvníci stojí na kterémkoli z břehů, vždy jsou si vědomi obrovské síly nespoutané vodní masy, která má průměrný průtok 193 m³ za sekundu a během deštivých období dosahuje až k hranici 600 m³/s. Unikátní vodopád, jenž je součástí Národního parku Vatnajökull, ovšem na řece není zdaleka osamocen. Kilometr proti toku je další působivý vodopád, nazvaný Selfoss, a dva kilometry po toku třetí gigant nazvaný Hafragilsfoss.

Proslulé newyorské přehlídky jsou známé i díky dešti z konfet a skartovaného papíru, což má navodit slavnostní atmosféru. Tradice má svůj původ hluboko v 19. století u spontánních oslav sochy Svobody. Co se objemu vyhozených konfet týče, byla v tomto směru největší přehlídka vítězství v roce 1945, kdy bylo údajně použito okolo 5 000 tun konfet. Slavnostní přehlídku před obyvateli New Yorku v takzvaném „údolí hrdinů“ si zde užívají veteráni války v Zálivu.

Futuristické vozítko, připomínající spíše dopravní prostředek komiksového superhrdiny než rover pro vesmírné astronauty, představili v návštěvnickém centru Kennedyho vesmírného střediska jeho tvůrci z designérského studia Parker Brothers Concepts. Dvou a půl tunový rover s šesticí více než metrových kol je napájen z baterií připojených na solární panely. Stroj by měl zvládnout rychlost okolo 6 až 10 kilometrů v hodině, především by si měl ale poradit se všemi nástrahami drsného povrchu rudé planety – od ostrých kamenů po písečné duny.

Koncept sice vznikl na základě zadání NASA, do vesmíru se ale téměř jistě nepodívá. Podle bývalého astronauta Jona McBride je určený především pro veřejnost a propagaci plánovaného projektu přistání lidské posádky na Marsu. Dost možná se ale řada prvků tohoto zajímavého konceptu objeví i ve finální verzi.

Vrcholem moci husitských polních vojsk bylo období mezi lety 1427 až 1431, kdy i v českých zemích panovala jakási stabilita. To husitům umožnilo pravidelně vyjíždět za hranice země a vystřídat tak obranu za expanzi. V podobě takzvaných spanilých jízd (rejs) vyráželi šířit své učení, ale také získávat válečnou kořist a peníze. Preventivní úder proti nepříteli na jeho vlastním území ostatně nebyl nikdy na škodu.

Rozhněvaná hrdinka

Roku 1430 otřáslo střední Evropou úspěšné tažení husitů Saskem, Durynskem a Bavorskem. Bleskovému nájezdu, trvajícímu od Vánoc do masopustu, nedokázal nikdo zabránit. Zpráva o řádění českých kacířů se dostala i k osmnáctileté Johance z Arku. Francouzská dívka, která porazila Angličany, osvobodila Orléans a pomohla Karlovi VII. ke královské koruně, byla chováním Čechů nanejvýš pohoršena, a proto se jim jala pohrozit. Učinila tak v dopise z 23. března 1430, sepsaném jejím zpovědníkem na hradě Sully:

„Ježíš – Marie. Je tomu již dávno, co mně, dívce Janě, došly zprávy a pověsti o tom, jak jste zrušili, stavše se z pravých křesťanů kacíři a podobnými Turkům, pravé náboženství a bohoslužbu, přijali zločinnou a hanebnou pověru a jak ji bráníte a rozšiřujete tak horlivě, že není hnusnosti ani ukrutnosti, abyste se jí neodvážili. Otřásáte církevními svátostmi, na kusy trháte články víry, rozvracíte chrámy, rozbíjíte a pálíte obrazy vytvořené pro svaté vzpomínky a vraždíte křesťany proto, že prý nemají vaší víry. Jaká to zběsilost, jaké šílenství a jaká zuřivost vás to posedla?“

Mečem vyhladím hloupost

Ale to ještě nebylo zdaleka všechno: „Vy, vy jste slepci, a ne ti, kdo nemají zraků a očí. Což myslíte, že ujdete trestu? […]. Já, abych pravdu řekla, kdybych nebyla zaměstnána válkami s Angličany, věru bych již dávno přišla na vás. Ale opravdu, nedozvím-li se, že jste se napravili, nechám asi Angličany a vytrhnu proti vám, abych, nemohu-li jinak, mečem vyhladila tu vaši hloupost a tvrdošíjnou pověru a zbavila vás buď kacířství, nebo života. Chcete-li se však raději vrátit ke katolické víře a dávnému světlu, vyšlete ke mně posly a já jim povím, co musíte udělat. Pakli však nechcete, nýbrž budete tvrdošíjně vzdorovat ostnu, vzpomeňte si, co jste napáchali škod a zločinů, a očekávejte, že všem vrchovatě odplatím svrchovanými silami lidskými i božskými.“

TIP: Mýty o husitech: Jaká pověst provázela „boží bojovníky“?

Na Johančiny výhružky však nedošlo. V květnu 1431 ji zajali Burgunďané, kteří ji vydali Angličanům. V následném účelovém procesu byla prohlášena za kacířku a upálena. O necelých 500 let později (16. dubna 1909) byla papežem Piem X v Římě blahoslavena.