Nejspíš je nejvyšší čas odhalit krutou pravdu: házení mincí do kašen štěstí nepřivolá a nemá to žádný vliv na splnění či nesplnění tužeb. Vhození mincí do motoru letadla je pak čiré šílenství.

Kéž nás provází štěstí!

Během nástupu do letadla na mezinárodním letišti v v Šanghaji si jeden z cestujících všiml stařeny, která do motoru letounu Airbus 320 vhodila hrst mincí. Pozorný cestující okamžitě upozornil letištní personál, který ke kontrole letounu přivolal odpovědné techniky. Ti skutečně nalezli zhruba osm mincí, přičemž jedna z nich se dostala až do útrob motoru.

Vyšetřování incidentu ukázalo, že se nejednalo o snahu letoun poškodit ani o teroristický čin. Osmdesátiletá buddhistka Čchiou si chtěla vhozením několika mincí zajistit přízeň bohů a šťastný let.

TIP: Číňanka zabloudila v letadle a omylem otevřela nouzový východ

Kontrola motoru a hledání mincí si vyžádalo zhruba čtyři hodiny práce a celkové zpoždění, které let společnosti China Southern Airlines nabral, bylo více než pět hodin. Podle kapitána bylo velké štěstí, že se motor podařilo vyčistit. I malý kousek kovu podle něj mohl v motoru napáchat vážné škody a let mohl skončit katastrofou.

Navečer 2. prosince 1805 skončila nedaleko Slavkova na Moravě Bitva tří císařů a Napoleon, který právě vybojoval svou nejoslnivější bitvu, odejel po západu legendárního slavkovského slunce na Pozořickou poštu, kde přenocoval.

Střídání nocležníků

Spal málo, v noci jednal se stejně unaveným knížetem Lichtenštejnem, který ve dne vedl do boje rakousko-ruské jezdectvo a nyní přijel jménem císaře Františka II. žádat o příměří. Časně ráno projel Napoleon bojiště a odebral se na Kounicův zámek ve Slavkově, aby tu nejdřív ze všeho sepsal či nadiktoval svoji nejslavnější proklamaci k armádě. Začínala prostými slovy: „Vojáci! Jsem s vámi spokojen.“ Byl spokojen i sám se sebou a jistě cítil zadostiučinění, že odpočívá i spí ve stejné komnatě, ve které spal v noci před bitvou ruský imperátor Alexandr I., nyní prchající na východ.

TIP: Hon na divokou šelmu: Napoleonův boj s evropskými mocnostmi

Mezi jednáními a spoustou povinností stihl císař Francouzů nadiktovat také pár řádek své choti, z nichž ty závěrečné zněly takto: „Císař Alexandr si zoufá a vrací se do Ruska. Včera jsem se ve svém táboře setkal s německým císařem. Hovořili jsme dvě hodiny. Dohodli jsme se na rychlém uzavření míru. Počasí stále není tak zlé, jak by mohlo. [...]. Těším se na chvíli, kdy budu u tebe. Tady se šíří nějaká oční nákaza, trvá dva dny, mně se zatím vyhnula. Sbohem, drahá přítelkyně, mám se vcelku dobře a přál bych si tě objímat.“

Zapomenutá carem

Pokud jde o pobyt na slavkovském zámku knížete Kounice, je tu pikantní podrobnost, již zaznamenal generál Gourgaud, Napoleonův pobočník a v době císařova exilu na ostrově Svatá Helena zapisovatel jeho monologů. Ruský car Alexandr odjížděl z bojiště i ze zámku tak chvatně, že na něm zapomněl jakousi krásku, již Napoleonovo služebnictvo našlo zamčenou a velmi spoře oblečenou v jedné komnatě. Vítězný císař se jí uklonil, načež zavolal velkomaršálka svého dvora Duroca s tím, ať sežene kočár a nechá dámu dopravit za prchajícím imperátorem vší Rusi...

Vědci do dnešního dne detekovali gravitační vlny z celkem tří událostí ve vzdáleném vesmíru. Ve všech třech těchto případech zřejmě šlo o srážku dvojice černých děr. Kde se ale takové dvojice vzaly?

Podle odborníků mohly tyto černé díry vzniknout daleko od sebe a v průběhu času se náhodně setkat, nebo mohly vzniknout z dvojice blízkých masivních hvězd, které měly nepochybně bouřlivý, ale hodně krátký život. Nizozemští astronomové z Amsterdamské a Leidenské univerzity nyní zjistili, že druhá možnost je výrazně pravděpodobnější než bychom asi čekali. Přesněji - zhruba desetkrát častěji než jsme si doposud mysleli.

Jedna dvojice černých děr za 100 tisíc let

Ed van den Heuvel a jeho tým zpracovali sofistikované počítačové simulace na superpočítači Leidenské univerzity kterému se přezdívá Little Green Machine. Vyplynulo z nich, že ve vesmíru vznikají těsné dvojice černých děr u binárních hvězdných systémů s hmotností od 15 do 30 Sluncí.

TIP: Revoluce ve fyzice: Vědci poprvé zachytili neviditelné gravitační vlny

Pokud jsou jejich výpočty správné, tak by v Mléčné dráze měla vzniknout taková dvojice černých děr, které posléze splynou v katastrofální srážce, průměrně jednou za 100 tisíc let. Z lidského pohledu je to stále velmi vzácná událost, v měřítku celého vesmíru ale jde takřka o každodenní všednost. 

Už desítky let využívají policisté i vojáci k detekci výbušnin psy. Nedávno se ovšem zjistilo, že stejně dobrou práci mohou v tomto směru odvést také včely. Bzučivý hmyz má totiž perfektně vyvinutý čich, jehož pomocí odhaluje ve vzduchu molekuly pylu. Včely však „vyčmuchají“ i jiné částice – včetně materiálů používaných k výrobě bomb.

Vědci z americké Los Alamos National Laboratory uskutečnili experimenty, při nichž včely naučili poznat zápach dynamitu, C-4 a kapalných bomb. Použili při tom osvědčenou metodu: Po odhalení dané látky dostal hmyz vždy odměnu v podobě cukrové vody. A protože se včelám zmíněné vjemy spojily, v případě hladu pak vyhledávaly právě zápach výbušniny, který navíc dokázaly identifikovat i na vzdálenost několika kilometrů od úlu. 

TIP: Čtyřnohý hlídač morálky, který umí vyčenichat USB disky s pornem

Včelí čich je neskutečně citlivý – cílovou chemikálii zvládne ve vzduchu detekovat i v koncentracích několika částic v bilionu. Své vynikající schopnosti včely již prokázaly také při hledání ilegálních drog, kdy dokonce rozlišily mezi heroinem a kokainem.

Specialisté americké kosmické agentury NASA ve spolupráci se společností Lockheed Martin pracují na vývoji nového typu dopravního letounu. Jejich cílem je nadzvukový dopravní letoun, jehož provoz by byl ve srovnání s předešlými nadzvukovými letouny velmi tichý.

Model tohoto připravovaného letounu nedávno obstál v testech, které proběhly v nadzvukovém aerodynamickém tunelu Glennova výzkumného střediska NASA v Clevelandu, stát Ohio.

Příznivé výsledky vedly odborníky k závěru, že projekt takového letounu je smysluplný, a že bude možné postavit nadzvukové dopravní letadlo s tichým provozem.

TIP: Rychle, ale také tiše: NASA vyvíjí méně hlučná nadzvuková letadla

Dalším krokem bude stavba pilotovaného stroje s jedním motorem. Kontrakt na toto letadlo bude udělen počátkem příštího roku a v roce 2021 by měl nový stroj vzlétnout a uskutečnit první letové testy.

Jak bude vypadat zdravotnictví v dalších desetiletích? Podle společnosti Artefact Group z amerického Seattlu ho bude mít na starost integrovaný systém, který budou tvořit přístroje nenápadně monitorující zdraví lidí, aplikace v chytrých telefonech a autonomní pojízdné kliniky s umělou inteligencí.

Zdravotnický systém bude neustále hlídat zdraví obyvatel, k čemuž využije data z několika různých zdrojů, včetně analýz odpadu ze sprchy a toalety. Získané informace bude průběžně vyhodnocovat učenlivá umělá inteligence, která v případě potřeby povolá autonomně řízenou pojízdnou kliniku. Stejně tak si ji zavolá i pacient, pokud se nebude cítit zdráv.

TIP: 3D tištěný autonomní autobus Olli pobaví cestující umělou inteligencí

Autonomní kliniky v podobě mobilních budek na kolech budou vybaveny prostředky pro detailní analýzu zdraví, jako je vyšetření dechu nebo srdečního rytmu. Když umělá inteligence kliniky usoudí, že je pacient ve vážném ohrožení, tak ho rovnou odveze do specializované nemocnice.

Areál výskytu katránu tatarského se táhne od jihozápadní Sibiře přes ukrajinské roviny až do Rumunska. Výskyt této zajímavé brukvovité (Brassicaceae) byliny však zasahuje i do Srbska, Maďarska, Slovenska, Rakouska a Česka. Katrán tatarský je zařazen na Červený seznam České republiky mezi silně ohrožené druhy rostlin. Přísně zákonem chráněný je rovněž na Slovensku, v Maďarsku, v Srbsku a v Rumunsku.

Hlavy hnané větrem

Katrán tatarský (Crambe tatarica) je vytrvalá 30–80 centimetrů vysoká bylina s neobyčejně mohutným kořenem. Lodyha je přímá a tlustá, od své báze bohatě rozvětvená. Záplavou sněhobílých květů se katrány vyzývavě chlubí v květnu a červnu. Květy v hustých chocholičnatých latách omamně medově voní a neodolatelně přitahují hmyz – například i nádherné zlatohlávky zlaté (Cetonia aurata). Keře katránů milují slunné pahorky, stráně, okraje polních cest, sadů a vinic. Potřebují suchou hlinitou půdu, bohatou na minerální látky. Bez zajímavosti jistě není, že velice dobře snáší i ničivé stepní požáry.

TIP: Životodárná síla zuřícího ohně aneb Požáry lesa a krajiny

Tyto nápadné rostliny mají pozoruhodný způsob šíření semen. Po odkvětu se celá rostlina odlomí a vítr ji žene mnohdy do značných dálek. V průběhu „kodrcavé cesty“ se semena postupně uvolňují. Pro tento originální způsob „rozsévání“ jsou katrány nazývány stepními běžci. Geniálnímu básníku Janu Skácelovi odlomené keříky zase připomínaly uťaté hlavy tatarských nájezdníků:
„V září, když kořen v zemi uhnije
a podzim píská na psí kost,
po stepi vítr žene katránový keř.
Uťatá hlava letí po větru
A je mi úzko, je mi skoro k pláči…“
(Z básně Jana Skácela: Třmeny)

Adonis pro nemocná srdce

Při pátrání po katránech můžete na přelomu května a června nalézt další kvetoucí skvost panonských stepí – hlaváček jarní (Adonis vernalis), který rovněž pochází z Eurasie, a jehož výskyt se v nejjižnější části Moravy částečně kryje s výskytem katránu tatarského. Společně je můžete vidět například na Pouzdřanské drnové stepi – Kolby a rovněž v Pavlovských vrších. Hlaváček jarní se však vzácně vyskytuje i v Čechách, a to od Českého středohoří až po střední Polabí.

Tato atraktivní květina k sobě přitáhla množství lidových názvů: český elebor, falešný elebor, hořká tráva, zlatouš… Nádherné velké žluté květy, které září v bohatých trsech jako magická souhvězdí, jsou nepřehlédnutelné. Květy se pyšní dvaceti světlými okvětními lístky a pěti kališními lístky a mají až osm centimetrů v průměru. Hlaváček obsahuje silně toxické glykosidy, které jsou součástí mnoha léků na srdeční choroby.

Na skok v Česku

Pokud se vydáte na výpravu za kvetoucími skvosty, určitě nezapomeňte na skvosty létající. Právě v květnu se k nám totiž navracejí ze zimovišť v tropické Africe poslední „opozdilci“ –vlhy pestré (Merops apiaster). Jedni z našich nejvzácnějších ptáků z řádu strostloprstých (Coraciiformes) jsou velicí asi jako drozd. Mají modré bříško, žluté hrdélko a kaštanově hnědá a žlutá záda. Jejich ocasní pera jsou nápadně prodloužená; hlavička je „opatřena“ dlouhým šídlovitým zobáčkem. Vlhy připomínají přímým dynamickým stylem letu vlaštovky, ale je možné pozorovat u nich i let klouzavý. Neobyčejní opeřenci nejsou nápadní jen svým exotickým vzhledem, ale i hlasovým projevem. Ozývají se osmi až dvanáctičlennou řadou táhlých stoupajících výkřiků: „gee gee gee“.

Vlhy začínají hnízdit v květnu, ale častěji až v červnu. Hnízda si budují převážně v opuštěných pískovnách a v kolmých březích, do nichž si pomocí nohou a zobáku hloubí nory dlouhé 75–150 centimetrů. Samička do nich snáší 7–10 vajec, na nichž sedí střídavě oba rodiče po dobu 13–14 dnů. Po 25 dnech vylétají mláďata z hnízda. Potravou vlh pestrých je především blanokřídlý hmyz, ale také mravenci a jejich larvy. Tito nádherní ptáci nás opouštějí záhy – již v srpnu, nejpozději v září.

Kam za katrány a vlhami

Katrány tatarské můžete vidět v těchto místech

Pouzdřany – NPR Pouzdřanská step, Kolby
Hovorany – PR Hovoranské louky
Újezd u Brna
Okolí Čejče
Dolní Dunajovice – NPP Dunajovické kopce (zde se nachází nejrozsáhlejší středoevropská populace katránu tatarského)
PR Špidláky
Katrán byl rovněž zaznamenán v okolí Dukovan a uměle vysazen v Českém středohoří na vrchu Raná.

Žárlivě střežený grál

Přesné hnízdiště vlh pestrých vám nikdo neprozradí, ornitologové toto tajemství žárlivě střeží jako svatý grál a je to tak dobře. Vlhy jsou kriticky ohroženým druhem a jejich celkový počet na území České republiky nepřesahuje několik málo desítek hnízdících ptáků. Rámcově se dá říci, že citadelou výskytu vlh pestrých je u nás jižní Morava. Přesněji např. Přírodní park Výhon (v katastrálním území Blučina, Židlochovice, Nosislav), dále můžeme jejich hnízdiště objevit na Mikulovsku, Hodonínsku a Břeclavsku. Hnízdí i v okrese Kroměříž a výjimečně ve východních a jižních Čechách. Jestliže se vám je podaří objevit, je vždy třeba mít na mysli, že tito ptáci zasluhují naší maximální ohleduplnosti a ochrany.

Měsíc je v posledních letech stále žádanějším cílem pro většinu velkých vesmírných agentur. Spojené státy by na lunární oběžné dráze rády vybudovaly vesmírnou stanici. Hovoří se i o možnosti využít Měsíc jako výcvikový kemp pro život mimo Zemi.

Rusko, Čína a Indie

Svou základnu by na Měsíci postavili i Rusové – podle Vladimira Solntseva, šéfa ruské raketové kosmické korporace Energia a jednoho z nejdůležitějších lidí v ruském vesmírném programu, je cílem Ruska vyslat lidskou posádku k povrchu Měsíce nejpozději v roce 2029.

TIP: Proč se vrátit a kolonizovat Měsíc? Zejména kvůli získávání energie

Kromě Spojených států a Ruska si ale na Měsíc dělají zálusk i další hráči – nejaktivnější je v této oblasti Čína, která na jeho povrch plánuje vyslat lidskou posádku někdy kolem roku 2036. Ve střednědobých plánech čínské agentury CNSA je i robotická mise na odvrácenou stranu Měsíce.

Dalším asijským hráčem s ambicemi na cestu k Měsíci je Indie. Její sonda Chandrayaan-2 by měla na cestu vyrazit již na počátku příštího roku. Mise zahrnuje orbitální sondu, přistávací modul a povrchový rover.

Evropa chce lunární stanici

Stranou nezůstává ani Evropa, která před rokem oznámila plán na vybudování stálé základny v oblasti jižního pólu Měsíce. Základ stanice by měl tvořit nafukovací modul a na samotnou stavbu ESA hodlá využít měsíční regolit a technologii 3D tisku.

TIP: Příliš drahý šálek lunárního čaje: Existuje voda na Měsíci?

Nově se do klubu lunárních výletníků přihlásilo i Japonsko. Na rozdíl od svých konkurentů nehodlá japonská JAXA pojmout lunární misi jako národní projekt. Pro dopravu svých astronautů by ráda využila pomoci americké NASA. Cílem japonských vědců jsou technologie, které by umožnily využití měsíčních zásob vodního ledu jako paliva pro vesmírné lety. Konkrétní plány na přistání japonské lidské posádky na Měsíci mají být hotové do roku 2025 a na povrch měsíce by Japonsko rádo vstoupilo kolem roku 2030.