Komplex Great Fish River Reserve, sestávající se z tří samostatných přírodních rezervací, byl založen v roce 1994 a rozkládá se na ploše přes 45 tisíc hektarů. V minulých dnech se v tomto parku odehrál spektakulární transport nosorožce černého do bezpečnější, blíže nespecifikované části parku. Téměř tunu vážícího nosorožce, zavěšeného hlavou dolů přepravoval nákladní vrtulník. Fascinující podívanou zdokumentoval Pete Oxford, fotograf specializující se na divoká africká zvířata.

Experimentální bezpilotní raketoplán Boeing X-37B právě oslavil šestistý den na oběžné dráze Země. A přesto nejsme nijak moudřejší v tom, co tam vlastně dělá.

Raketoplán X-37B Orbital Test Vehicle (OTV) ke své současné misi odstartoval 20. května 2015 z kosmodromu Cape Canaveral na Floridě. Podle toho, co je známo, jde o čtvrtý let tohoto stroje. Předešlá, třetí mise, trvala celkem 675 dní.

Původně šlo o civilní projekt NASA, který časem převzal Pentagon. Raketoplán funguje podobně jako slavný pilotovaný raketoplán Space Shuttle, jen je s délkou 8,8 metru asi čtyřikrát menší.

Stejně jako Space Shuttle vzlétá na oběžnou dráhu vertikálním startem na raketě a vrací se horizontálním přistáním jako letoun. A stejně jako Space Shuttle má i nákladní prostor a robotickou paži pro manipulaci v kosmickém prostoru.

Utajované mise na oběžné dráze

Víme něco málo o nákladu, který X-37B vozí na oběžnou dráhu. Při této misi to byly materiály pro vědecké experimenty NASA a iontový motor. O cílech této i předešlých misí ale není známo nic konkrétního. Oficiální web amerického letectva říká, že raketoplán testuje technologie pro opakovatelně použitelné kosmické lodě a provádí experimenty na oběžné dráze. Ale to nejspíš není vše.

TIP: Boeing X-37B: Přísně tajný armádní raketoplán se chystá na přistání

Podle některých teorií X-37B testuje motory a manévry na relativně nízké oběžné dráze, ve výšce kolem 320 kilometrů, a zkoumá tam možnosti umístění výzvědných satelitů. Anebo tam prý už teď provádí výzkumnou činnost.

Právě uplynulý rok 2016 si budou mnohé země pamatovat jako nadprůměrně teplý. Ve Spojených státech byl podle čerstvé zprávy amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) druhým nejteplejším v historických záznamech.

Průměrná teplota v USA loni dosahovala 12,7 stupně Celsia, což je 1,6 stupně nad dlouhodobým průměrem. V USA jsou přitom k dispozici údaje za posledních 122 let. Zároveň jde o dvacátý rok v řadě, kdy průměrná roční teplota v USA přesahuje dlouhodobý průměr.

V roce 2016 území Spojených států zasáhlo celkem 15 významných klimatických katastrof, při nichž škody přesáhly 1 miliardu dolarů.

TIP: Počet tornád v bouřích dramaticky roste a nikdo neví proč

Šlo o jedno výrazné sucho, jeden velký požár v krajině, čtyři vnitrozemské záplavy, 8 silných bouří a hurikán Matthew. Celkový účet těchto klimatických katastrof v USA přesáhl 46 miliard dolarů a katastrofy si vyžádaly celkem 138 lidských životů.

Megalodon, největší známý žralok světa, měl až třímetrové čelisti, s nimiž by mohl sešrotovat i menší automobil. Jak se ale ukazuje, namísto ohromným žvancům dával přednost menším delikatesám. A to zřejmě vedlo k jeho pádu.

Největší megalodoni měřili nejspíš kolem 18 metrů. Tahle ohromná monstra žila v oceánech od doby před 23 miliony let a asi před 2,6 miliony let zase zmizela z historie.

Vědci dlouho vedli spory o tom, čím se vlastně megalodoni živili. Nejnovější výzkum fosilií mořských savců, kteří žili před 7 miliony let, překvapivě ukazuje, že megalodoni nejraději útočili na menší velryby a také na tuleně.

TIP: Pověsti nelhaly: Vorvani skutečně mohli potápět velrybářské lodě

V posledních milionech let ale menší velryby postupně vymřely, a v oceánech zůstaly spíše jen velké druhy, jako je například plejtvák obrovský. Megalodoni se s tím zřejmě nedokázali vyrovnat.

Když v Evropě vypukla druhá světová válka, disponovalo francouzské L'aéronautique navale specializovaným typem plovákového stíhacího letounu. Na katapultech bitevních křižníků Dunkerque a Strasbourg se v té době nacházelo po jedné plovákové stíhačce Nieuport 210. Koncept využít při obraně loďstva plovákové stíhačky, umístěné na katapultech bitevních lodí a křižníků, vznikl u francouzského námořnictva roku 1931.

Jedním z typů zkonstruovaných na základě specifikací z roku 1933, byl Loire 210. Vývojový tým využil konstrukční řešení trupu hornoplošné stíhačky Loire 46 a spojil jej s novým dolnoplošným křídlem. Kabina celokovového letounu zůstala odkrytá. Oproti rozšířenějšímu schématu dvou plováků měl letoun aerodynamicky výhodnější řešení v této podobě: jeden centrální plovák a dva menší vyvažovací pod křídlem (stejné uspořádání zvolili pro své vodní stíhačky později Japonci).

Prototyp absolvoval první vzlet 21. března 1935. Letové testy i zkoušky na katapultech proběhly úspěšně, ale kvůli tehdy typicky francouzské liknavosti se celý program neuvěřitelně protáhl. K oficiální objednávce 20 sériových letadel došlo až 12. května 1937. Sériová produkce běžela mezi 18. listopadem 1938 a 8. zářím 1939.

Starší zdroje Loire 210 přisuzovaly vysokou nehodovost, způsobenou příliš křehkým křídlem. Mělo dojít až k pěti nehodám, ale ve skutečnosti jsou doloženy pouze dvě havárie, a to ještě bez zranění pilotů. Nicméně technickými obtížemi trpící letouny mezitím výrazně zastaraly, velení francouzského námořnictva ztratilo o koncepci zájem, a tak byla jediná letka v listopadu 1939 rozpuštěna.

Připomínka věku bývá v případě žen považována za netaktní. My si tentokrát tento drobný prohřešek ale dovolíme. Americká astronautka Peggy Annette Whitsonová se totiž stala nejstarší ženou, která kdy vystoupila do otevřeného vesmírného prostoru. Stalo se tak ve středu 11. ledna během výměny lithium-iontová baterie sloužící k ukládání energie ze solárních panelů Mezinárodní vesmírné stanice.

TIP: Jaký kosmonaut a jaká kosmonautka strávili ve vesmíru nejvíce času?

Peggy Whitsonová pochází z Mount Ayr v Iowě, studovala biologii a chemii na Iowa Wesleyan College a biochemii na Rice University v Houstonu. Poté byla zaměstnancem Národní výzkumné rady přiděleným do Johnsonova vesmírného střediska. Od roku 1988 pracovala pro dodavatele NASA společnost KRUG International. Roku 1989 přešla do oddělení biochemických výzkumů Johnsonova vesmírného střediska a od roku 1993 do oddělení medicíny.

V červenci 1999 byla zařazena do záložní posádky Expedice 3. Do vesmíru se poprvé podívala na palubě raketoplánu Endeavour v rámci Expedice 5, která odstartovala 5. června 2002. Druhý pobyt na ISS absolvovala v na přelomu let 2007 a 2008 v rámci Expedice 16. Peggy Whitsonová je i držitelkou rekordu v celkové délce pobytu ve vesmíru. Její aktuální zápis činí 434 dnů.

„Létáme za každého počasí a z jakéhokoli letiště po celém světě“, říká o svém výcvikovém simulátoru Mark Lowen, která má s létáním 20letou praxi. Markův realistický simulátor je vybavený softwarem běžně používaným při oficiálním výcviku začínajících pilotů a nabízí nejrůznější letecké scénáře. Výhodou je, že k absolvování letu nejsou potřeba žádné přechozí zkušenosti. Proletět se s třicetitunovým dopravním kolosem tak mohou zkušení piloti i naprostí začátečníci.

Většinou byly vaky těsně stažené k bokům, někdy ale visely na dlouhých šňůrách, takže si je mohli majitelé přehodit přes rameno.  Ty nejcennější váčky byly hedvábné. Zdobily je šperky a výšivky. Sice moc dlouho nevydržely, ale zato vypadaly pěkně. A ten, kdo si je mohl dovolit, měl i dost peněz na zaplacení sluhy – nosiče.

Firma nabízí opravy nejrůznějšího charakteru, od poradenství, přes servis softwaru, až po výměnu poškozeného displeje. Většinu oprav firma slibuje vyřešit během 30 minut. V provozu je prozatím první z mikroservisů v londýnské Greenwich High Road, v příštích měsících má ale v Londýně vyrůst šest dalších. V polovině příštího roku by Lovefone ráda provozovala síť 35 mikroservisů v Londýně a dalších velkých městech Anglie.

Pokusy o nové využití kultovních červených budek nejsou ničím novým. V loňském roce přišla newyorská společnost Bar Works s nápadem přetvořit je na mikrokanceláře pro podnikatele. Obdobné projety ostatně existují i jinde – v Česku například fungují vysloužilé telefonní budky jako knihovny, v Japonsku z nich zase jistá umělecká skupina vytvořila akvárium, v Británii se v některých z nich prodává pivo, slouží jako malé galerie a jinde v nich najdete třeba defibrilátor.

Přestože již několikrát na vlastní oči viděl řítící se lavinu, na letošní zimu nezávislý kameraman a producent Steven Siig zřejmě jen tak nezapomene. Jeho víkendovou horskou chatu pohřbila lavina. Náraz sněhové masy byl tak silný, že vyrazil i vchodové dveře. Uvnitř se v té době kromě Siiga nacházela i jeho manželka, jejich tři děti a pes.

„Všechno to bylo velmi rychlé a vlastně ani nebyl čas se bát,“ popsal svůj nevšední zážitek Steven Siig. Výška sněhové masy podle něj dosahovala 15 až 20 stop (4 až 6 metrů).