Asi 359 milionů světelných let od nás se nalézá galaxie PGC 1000714. Jménem sice dvakrát nezaujme, ale co se týče vzhledu, tak podobnou galaxii odborníci nejspíš nikdy neviděli.

Galaxie má zřetelné eliptické jádro, které obklopují dva prstence, mezi nimiž je zřetelná mezera. Podle všeho jde o galaxii typu Hoag, což jsou právě galaxie s takovými prstenci kolem eliptického jádra, které jsou velmi vzácné. Šéfka výzkumu Burcin Mutlu-Pakdil z Univerzity v Minnesotě prohlásila, že ze všech známých galaxií patří k tomuto typu s prstencem méně než 0,1 procenta.

Galaxie se dvěma prstenci

Se dvěma prstenci je ale galaxie PGC 1000714 unikátní i mezi galaxiemi typu Hoag. Vnější prstenec galaxie je dobře patrný a vznikl asi před 130 miliony let. Stáří eliptického jádra galaxie badatelé odhadují na 5,5 miliard let. Vnitřní prstenec galaxie ho těsně obtáčí a nebylo snadné ho objevit.

TIP: Zářivý vesmírný terč: Co rozjasňuje střed galaxie M94?

Zatím sice není možné říct, jak prstence vznikly. Stalo se tak ale zřejmě v různou dobu. Podle vědců by vnější prstenec mohl být pozůstatkem nedaleké trpasličí galaxie, která byla bohatá na kosmický plyn.

Zaznamenaných sopečných erupcí, které si vyžádaly desítky i stovky tisíc životů, najdeme v novodobé historii mnoho. Největší z nich, co se týče počtu obětí, se ovšem neodehrála v hustě zalidněné jihovýchodní Asii plné aktivních sopek, nýbrž překvapivě na Islandu. Nešlo přitom ani tak o bezprostřední počet obětí, jako spíš o dalekosáhlé dopady, jež měla událost na celou Evropu.

Roku 1783 otřásla zemí série mohutných explozí, kterou 8. června odstartoval výbuch islandské sopky Laki. Krátery následně chrlily prach a lávu dlouhých osm měsíců a žhavé magma zalilo plochu 600 km². Na povrch se kromě sopečných hornin vyvalily také tuny oxidu siřičitého a množství dalších jedovatých plynů. Vzdušné proudy vynesly do atmosféry spoustu popela, který se pak rozšířil po celé planetě. Nejvíc ho zůstalo na severní polokouli, kde poté řada zemí zažila „rok bez léta“. 

Katastrofa na Islandu bezprostředně zabila asi deset tisíc lidí, což tehdy představovalo 25 % obyvatel ostrova. Tím ovšem seznam obětí zdaleka nekončil. Prakticky všechny evropské země následně zasáhla extrémně tuhá zima a chladné léto, jež si vyžádaly daň v podobě neúrody a hladomorů. A v jejich důsledku nakonec podle odhadů zemřelo až šest milionů lidí. Navíc mělo přírodní neštěstí podle badatelů i politický dopad: Například ve Francii podnítilo strádání zbídačených venkovanů řadu povstání, která následně vedla až k propuknutí Velké francouzské revoluce roku 1789.

Plesá nejen Vídeň, ale doslova celá země. Konečně! Habsburkové si mohou oddechnout. Pokračování rodu v mužské linii je zachováno. Na tento okamžik se čekalo více než půl století! Josef se narodil do nelehkého období. Jeho matka musela čelit tlakům ze všech stran, aby uhájila své dědictví po otci.

Vymodlený chlapec

Budoucnost svých dětí rozhodně Marie Terezie neponechávala náhodě. Už když bylo Josefovi deset, začala se poohlížet po vhodné nevěstě. Plánů bylo hodně a každou chvíli se měnily. Reálné obrysy získávaly na začátku sedmileté války, kdy Marie Terezie hledala spojence proti Prusku. Volba tehdy padla na Isabellu Parmskou, krásnou a duchaplnou vnučku francouzského krále Ludvíka XV. Francii, svého odvěkého nepřítele, potřebovali Habsburkové získat.

Po velkolepé svatbě uzavřené z ryze dynastických pohnutek se ale devatenáctiletý Josef jaksi mimo plán do Isabelly beznadějně zamiloval. Poprvé a naposledy ve svém životě! Zcela zaslepen nepostřehl, že Isabella lásku k němu jen předstírá... Ta své sympatie věnovala jeho sestře, oné protěžované Marii Kristině. Jejich důvěrné přátelství považují  historikové, a nejspíš právem, za lesbickou lásku. Jsou přesvědčeni, že Isabella byla do Marie Kristiny skutečně zamilovaná. Ovšem byly city Mimi stejně vřelé? Rozsáhlákorespondence sice mnohé napovídá, ale našly se jen dopisy Isabelliny, své odpovědi Mimi zničila.

Nic netušící Josef si zatím žil svůj krásný sen. Když po několika potratech porodila v roce 1762 Isabella dceru, Josef zářil štěstím. Ne dlouho. Brzy Isabella otěhotněla znovu. Vídeň právě zachvátila epidemie neštovic. Nakazila se i oslabená Isabella, která předčasně porodila druhé děvčátko. To po několika minutách umírá a za pár dní nato i Isabella. Josefovi se hroutí svět! Novému sňatku se urputně brání, ale neubrání. Nakonec rezignuje. Vyhoví matce, která ho do něj vmanévrovala. Když jeho druhá žena Josefa Bavorská po dvou letech vynuceného manželství umírá také na neštovice, oddechne si. Nejde jí ani na pohřeb!

Služebníkem státu

Na soukromý život Josef rezignuje, další sňatek striktně odmítá. Po smrti otce se v roce 1765 stává císařem Svaté říše římské a spoluvládcem matky v habsburské monarchii. Žádná idylka to není. Josef hoří touhou po změnách, rozvážná panovnice jej nestačí brzdit. A to sledují oba stejný cíl, blaho svých poddaných! Nutně dochází k velkým sporům. Josef je konfliktní člověk. Chladný, urážlivý, netrpělivý, neuznává tradice, neváží si minulosti. Neskutečně šetří. Připravuje reformy, které může ale začít uskutečňovat až po smrti matky. Je přísný na druhé, ale především na sebe!

Úmrtí matky v listopadu 1780 ho zdrtí. Zůstal sám! Může ale konečně realizovat své plány. Chce toho tolik stihnout! Pracuje až osmnáct hodin denně, jeho tempo je vražedné. Po své říši cestuje inkognito jako hrabě Falkenštejn. Musí přece poznat své poddané! Chce pro ně tolik vykonat. Navštíví i Čechy a Moravu. S poddanými si povídá! Umí česky. Ty nejdůležitější reformy, patent o zrušení nevolnictví a toleranční patent, uvádí v život hned na začátku vlády. Během deseti let vydává na šest tisíc dekretů, tedy průměrně asi dva denně! Většinu jich na smrtelném loži odvolává. Skutečný workoholik na trůně,jehož motto znělo: Ctností a příkladem. 

Historie obrněnce T-28 začala v roce 1930 návštěvou sovětské nákupní komise ve Velké Británii; hodlala zde hodlala zakoupit licenci nejmodernějšího středního tanku pro výzkum a vývoj vlastních konstrukcí. Obzvlášť ji zaujal střední A6 od firmy Vickers. Ta však nastavila  tak vysokou cenu, že Sověti na podmínky koupě nepřistoupili a následně padlo rozhodnutí vytvořit vlastní konstrukci inspirovanou britským tankem.

Inspirace z ostrovů

Zadání projektu obsahovalo parametry stroje A6 – 45mm kanón, jeden kulomet v hlavní a další dva ve dvou menších věžích. Tank měl z čelní strany chránit pancíř o síle 20 mm, na všech svislých plochách 16–17 mm, na horních plochách 10 mm a na dně 8 mm. Pohon měl původně zajišťovat letecký motor M-5 o výkonu 298 kW. První prototyp vozidla s označením T-28-1 prošel (zatím bez výzbroje) vojskovými zkouškami v květnu 1932. Po úpravách dle požadavků armády byla na konci října 1932 schválena sériová výroba, jež probíhala v tankovém závodě v Leningradu.

Osádku středního třívěžového tanku s pohonnou jednotkou umístěnou v zadní části tvořilo šest osob –  řidič-mechanik, velitel (plnící rovněž funkci střelce i nabíječe v hlavní dělové věži) miřič, radista (jenž zastával i funkci druhého nabíječe) a dva střelci v kulometných věžích. Stroje T-28 nakonec získaly kanón KT-28 ráže 76,2 mm a tři kulomety DT vz. 1928. Mechanismus otáčení věže byl elektrický, s možností ručního ovládání. Od roku 1938 se do hlavní věže montoval delší a výkonnější kanón L-10 ráže 76,2 mm, který zajišťoval na vzdálenost 1 000 m pod úhlem 60 ° probití 50mm pancíře. Pohonnou jednotku zajišťoval vodou chlazený benzínový letecký motor M-17 o výkonu 373 kW.

T-28

• Osádka: 6 mužů
• Hmotnost: 28 t
• Délka: 7,44 m
• Šířka: 2,81 m
• Výška: 2,82 m
• Pancéřování: 20–80 mm
• Pohonná jednotka: M-17
• Výkon motoru: 373 kW
• Max. rychlost: 37 km/h
• Hlavní výzbroj: 76,2mm kanón KT-28
• Vedlejší výzbroj: 3 × 7,62mm kulomet DT
• Max. dojezd: 220 km 

Tanky T-28 prošly v letech 1933–1940 více než 600 různými modernizacemi, které celkově zvýšily jejich spolehlivost a efektivnost. V roce 1933 bylo prvních deset T-28 dodáno 2. samostatnému tankovému pluku Leningradského vojenského okruhu. Z rozkazu lidového komisariátu obrany se v roce 1935 tankové pluky vyzbrojené T-28 reorganizovaly na samostatné brigády těžkých strojů, které měly ve výzbroji mimo jiné i 54 obrněnců T-28. Během zimní války mezi SSSR a Finskem Sověti použili T-28 k podpoře pěchoty a ničení ohnisek obrany nepřítele.

I když se příliš neosvědčil (hlavně kvůli slabému pancíři), stojí za zmínku, že se snadno pohyboval v 80–90 mm vysoké sněhové pokrývce. Jejich nízká bojová hodnota se plně projevila po začátku německé invaze a téměř všechny T-28 byly v prvních měsících konfliktu ztraceny. Několik strojů se účastnilo bojů o Moskvu a úplně poslední nasazení pravděpodobně proběhlo po proražení blokády Leningradu v roce 1944.  

Jak vypadá Mars pohledem ze Země dobře víme, jaký pohled by se ale nabídl hypotetickým marťanům při pohledu z jejich planety? Odpověď na tuto otázku nabízí kombinovaný snímek sondy Mars Reconnaissance Orbiter (MRO), která již od roku 2006 působí na oběžné dráze rudé planety. MRO má ve své výbavě patrně nejvýkonnější kameru ze všech sondy kroužících kolem Marsu. Její polychromatická kamera HiRISE (High Resolution Imaging Science Experiment) dokáže pořizovat snímky ve viditelném spektru v rozlišení 30-60 cm na pixel.

TIP: Na oběžné dráze Marsu začíná být plno: Mohou se sondy srazit?

Na kombinovaném snímku z 20. listopadu loňského roku je vidět Austrálie (uprostřed), Antarktida (jasná skvrna na vlevo dole) a v horní části částečně také jihovýchodní Asie. Snímek byl pořízen ze vzdálenosti 205 milionů kilometrů od Země.

Čím větší nebezpečí hrozí, tím častěji kontrolují ryby svoji pozici a upravují ji do jednotného útvaru, aby „nevyčnívaly“. Tato strategie je účinná a predátorovi výběr kořisti skutečně znesnadňuje. Potvrdila to pozorování pracovníků Střediska pro komplexní systémovou analýzu při univerzitě v Yorku, při kterých byla použita počítačová simulace v kombinaci s experimentální studií skupinového chování ryb žijících v hejnech.

TIP: Mořští koníčci pygmy aneb Nepatrní obyvatelé oceánu

Počítačový model umožnil přesně měřit vzdálenost mezi jednotlivými rybami, rychlost jejich pohybu a hladinu stresu. Dokonale synchronizovaný pohyb hejna je podle vědců důsledkem principu, podle něhož predátoři útočí na jedince, kteří se liší od ostatních. Plout jako jeden celek je tudíž pro ryby životně důležité.

Daleko v opuštěných horách sibiřské Altaje stojí meteorologická stanice, pojmenovaná podle hory Kara-Tyurek, v místním jazyce „Černé srdce“. Její stálou posádku tvoří pět mužů, jejichž jediným spojením se světem je jednou za měsíc návštěva kurýra pro naměřená data a občasný přílet helikoptéry se zásobami. K nejbližší vesnici je to vzdušnou čarou téměř 100 kilometrů, do daleké Moskvy pak bez mála 3 300 kilometrů. Jako toaleta slouží meteorologům tato budka, houpající se na skalní hraně 2 600 metrů nad mořem. Odměnou za poněkud riskantní posezení je krásný výhled na okolní hory bez jediného živáčka.

Během zimy se v mnoha zemích světa používá posyp silnic kuchyňskou solí. Je levný a v reálných podmínkách funguje asi do mínus 11 stupňů Celsia.

Sůl pomáhá motoristům i chodcům, ale zároveň zatěžuje životní prostředí. Organismy v naší krajině nejsou běžně zvyklé na vyšší koncentrace soli a sůl je často vážně ohrožuje. Některé druhy si s tím ale dovedou poradit.

TIP: Evoluce ve městech: Ještěrky se mění, aby přežily v městské džungli

Vědci zjistili, že běžné druhy drobných živočichů ve vodě, takzvaný zooplankton, mezi něž patří například perloočky, se dovedou soli velmi rychle přizpůsobit. Nezvládnou sice extrémní koncentrace soli, která se dostává ze silnic do rybníků a jezer, ale se zvýšenými koncentracemi se rychle vyrovnají.

Obrovský úbytek pracovních sil se pochopitelně musel projevit v hospodářství. Snaha přilákat obyvatele vedla v Čechách k vydání usnesení, podle něhož měli být všichni noví osídlenci na tři roky zbaveni platů, dávek a robot vůči vrchnosti. 

TIP: Přečtěte si, co vše měla třicetiletá válka na svědomí!