Bič na šlechtu a nekatolíky: Obnovené zřízení zemské
Jen těžko bychom v našich dějinách hledali dokument, jenž by vstoupil do českého povědomí víc než nechvalně proslulé Obnovené zřízení zemské
Ještě dlouho před tím, než zaburácel poslední výstřel třicetileté války, vydal český panovník a německý císař Ferdinand II. dokument, který poznamenal tvář českého království na několik budoucích generací.
Proti nekatolické elitě
Obsah dokumentu nemohl být pro zasvěceného současníka žádným překvapením. Od hrůzného divadla popravy sedmadvaceti českých pánů nabral náboženský a politický vývoj v českých zemích zcela nový směr a znění Obnoveného zřízení zemského bylo jen jeho logickým vyústěním. V mnoha případech tak došlo ke konečnému právnímu uzákonění věcí, které v předchozích letech pomalu vstupovaly v platnost. Ke vší nelibosti českých stavů neměl zemský sněm na vzniku Obnoveného zřízení zemského žádný podíl. Ferdinand se při jeho přijetí dokonce vůbec neobtěžoval jej požádat o souhlas. Zřízení tak bylo zemské obci vnuceno a v podstatě předznamenalo budoucí absolutní vládu panovníka, v jejímž pojetí držel monarcha nikým neomezenou moc nad svými zeměmi.
Nabízí se otázka, proč se česká šlechta nezmohla na sebemenší odpor a spokojila se jen s chabými protesty, a to až rok po oficiálním vydání nového zřízení. Odpověď je prostá. Po těžké porážce stavovského povstání, popravě sedmadvaceti českých pánů a především následkem nekonečné série pozemkových záborů, na nichž se obohatily takové osobnosti, jako kupříkladu Albrecht z Valdštejna, nezbyla odbojné části šlechty v podstatě žádná reálná moc.
Ferdinanda měl k vydání nového zřízení silnou motivaci. Před bělohorskou porážkou se české šlechtě dařilo s panovníkem úspěšně soupeřit. Měla velký podíl na vládě a království fungovalo do jisté míry jako stavovská monarchie, v jejímž duchu se král musel o svou moc dělit se šlechtou. Povstáním českých stavů roku 1618 dosáhl tento vývoj vrcholu a šlechta získala nebývalou moc. Dokonce si dovolila z trůnu svrhnout samotného Ferdinanda, což bylo pro habsburský dům naprosto nepřijatelné. Panovník se tedy v pobělohorském období snažil moc šlechty výrazně omezit a díky použitým represím se mu to skutečně dařilo.
TIP: Přinuceni k obrácení: Jaké metody využívala pobělohorská rekatolizace?
Kromě omezení stavovské moci vedl Ferdinanda i náboženský motiv. Rekatolizační snahy, do jejichž čela se Habsburkové rádi stavěli, sice probíhaly již od začátku dvacátých let, ale v dlouhodobé perspektivě potřebovaly také své pevné ukotvení v zemském zákoně. V této souvislosti je nutné si uvědomit, že před rokem 1620 zaujímali katolíci v českých zemích nepoměrnou menšinu a celá katolická strana si velmi dobře uvědomovala problémy s tím spojené, které v předešlých letech vyústily v samotné stavovské povstání.
Další články v sekci
Kdo jsou lidé Mioa: Odvážní léčitelé šplhající po skalách
Vysoko v čínských horách žijí Miaové. Léčitelé, kteří šplhají po stometrových horských srázech pro zázračné byliny
Lidé označovaní jako Miao, jsou jednou z 55 oficiálně uznávaných čínských národnostních menšin. Spíše než o národnosti, ale lze v případě Miao hovořit o společném životním stylu. Lidé Miao obývají horská pásma v oblastech od Kuej-čou, přes Chu-nan, Jün-nan, Kuang-tung až po Chu-pej. Kromě lásky k horám je spojuje i po generace děděné dovednosti ve zdolávání strmých skalních útesů. V minulosti lidé Miao dokonce pohřbívali své zemřelé v malých jeskyních přímo ve stěnách strmých skalisek. Dnes už se tato tradice neudržuje, šplhání ale patří stále k důležitým dovednostem Miaoů.
TIP: Akupunktura: Pravda a mýty o léčivých jehlách
Na strmých skalních stěnách, vysokých i sto metrů, totiž dodnes sklízejí léčivé byliny. Ke svým výstupům nepoužívají lana ani jiné pomůcky a za sběrem bylin vyrážejí vyzbrojeni jen svým umem a odvahou. Jde přitom o výkony srovnatelné s nejlepšími horolezci zdolávajícími nejvyšší stěny světa. Jeden výstup odvážným lezcům trvá čtyři až pět hodin.
Dříve bylo zdolávání skal a sběr bylin výhradně doménou mužů, dnes se mu ale věnuje i mladá žena Luo Dengping, kterou do šplhání zasvětil její otec, který se lezení věnuje již přes 30 let.
Další články v sekci
Nejstarší stromy v ohrožení: Zahubí globální oteplování borovice dlouhověké?
Vzrůstající teplota ve vrcholových partiích amerických pohoří by mohla zahubit nejstarší borovice
Borovice dlouhověké (Pinus longaeva) se dožívají nejvyššího věku mezi stromy. Nejstarší známý strom tohoto druhu, který roste na utajeném místě v kalifornských White Mountains, dosáhl stáří zhruba 5 060 let.
Nejstarší z těchto horských borovic pamatují dobu, kdy obyvatelé Sumeru ryli klínové písmo na hliněné destičky. Když Alexandr Makedonský dobýval Asii, tak to už byly tisícileté stromy.
TIP: Káva v ohrožení: Během 30 let by mohlo zmizet až 80 % kávových plantáží
Teď je ale podle odborníků ohrožuje globální oteplování. S rostoucí teplotou se do jejich nehostinného prostředí tlačí další druhy dřevin, které by je mohly postupně přerůst a způsobit tím jejich zánik.
Další články v sekci
Zábava jako luxusní šperk: Nejdražší domino na světě stojí 4 miliony
Německá firma Lieb Manufaktur je něco jako Rolls-Royce deskových her. Firma nabízí luxusní deskové hry vyrobené z ebenu, slonoviny, zlata, stříbra a diamantů
Kolekce Lieb Manufaktur obsahuje stříbrné a pozlacené šachy, tradiční vrhcáby vyrobené z uhlíkových vláken, kostky z ebenu a slonoviny, vše zabalené do kufříku potaženého rejnočí kůží.
TIP: Nejdražší brambůrky na světě: Pět chipsů vyjde na 1 400 korun
Čerstvou novinkou je domino vyrobené z 18karátového zlata, zdobené diamanty a zabalené v mramorovém kufříku. Na výrobu kompletní sady bylo použito 2,4 kilogramu zlata a 168 patnáctikarátových diamantů. K mání je i dárková verze s jedinou zlatou kostkou. Sadu si firma cení na 147 tisíc euro (v přepčtu zhruba 4 miliony korun) což z ní dělá nejdražší domino sadu na světě. Novinku Lieb Manufaktur představila v rámci veletrhu luxusního zboží Top Marques v Monaku.
Další články v sekci
Revoluce vybojovaná moukou a vejci: Bizarní slavnost ze Španělska
Španělské městečko Ibi je již po 200 let svědkem bizarního státního převratu. Za doprovodu hudby pouličních hudebníků zde vždy 28. prosince bojují vojáci Casats a Fadrins, vyzbrojení vejci a moukou, za nastolení nové spravedlnosti. Svátek se koná u příležitosti Dne neviňátek, nebo též masakru neviňátek a vrcholí veřejnou sbírkou a závěrečným ohňostrojem.
Další články v sekci
Nový start: SpaceX se po přestávce vynucené explozí rakety vrací do hry
Povede se společnosti SpaceX návrat na startovací rampu?
Společnost SpaceX se vrací na kosmodrom. Po přestávce, kterou zapříčinila exploze nosné rakety 1. září loňského roku, opět vypustí nosnou raketu s nákladem na oběžnou dráhu.
SpaceX ve svém prohlášení uvádí, že po společném vyšetřování katastrofy s americkou Federální leteckou správou (FAA), US Air Force, NASA a vládní agenturou pro vyšetřování nehod v civilním přepravě NTSB objevili pravděpodobnou příčinu exploze a učinili potřebná opatření. Zatím posledním úspěšným startem SpaceX na oběžnou dráhu zůstává vypuštění satelitu JCSAT-16, které se odehrálo 14. srpna loňského roku.
Nový start 8. ledna
K novému startu nosné rakety Falcon 9 společnosti SpaceX dojde v neděli 8. ledna, na kalifornském kosmodromu Vandenberg Space Launch Complex 4E. Raketa vynese na nízkou oběžnou dráhu Země komunikační satelit Iridium-1.
TIP: SpaceX už ví, co způsobilo zářijovou explozi Falconu 9
Společnost Iridium prohlásila, že podporuje loňské rozhodnutí SpaceX odložit start satelitu až na letošní leden, a že zcela důvěřuje schopnostem SpaceX dopravit satelit v pořádku na místo určení.
Další články v sekci
Obří mořští ptáci: Druhová variabilita rejnoků manta je menší než se zdálo
Manta atlantská je největším druhem rejnoka. Největší známý jedinec měřil napříč 7,6 metru a vážil bezmála dvě a půl tuny
Zoologové měli svého času zato, že existuje velké množství druhů mant, ale pomocí rozborů mitochondriální DNA bylo nakonec stanoveno, že druhová variabilita těchto podvodních živočichů je minimální. Nedávné studie naznačují, že je třeba rozlišovat jen dva různé druhy – větší migrující (Manta birostris) a menší, jenž tráví většinu času na jednom místě (Manta alfredi).
TIP: Jak loví žraloci aneb Vyrovnané šance nerovných protivníků
Manty se vyvinuly z druhů, které filtrováním sbírají drobnou potravu u dna moře a díky tomu mohly narůst do takovýchto rozměrů. Živí se planktonem, malými rybkami a podobně. Na rozdíl od jiných druhů rejnoků nejsou nebezpečné a v přítomnosti člověka často projevují velkou zvědavost. Jejich hlavními predátory jsou kosatky a velcí žraloci.
Manty jsou jen zřídka chovány v zajetí, přičemž hlavním důvodem je jejich velikost. Jen málokteré mořské akvárium má zkrátka tak velké prostory, které by byly pro tyto důstojné obry dostatečné.
Další články v sekci
Hydroplány a vodní stíhačky za 2. světové války
Během druhé světové války zažívaly své poslední velké rozšíření specializované vodní letouny – tedy stroje, jež nepotřebovaly pro svůj provoz pozemní letiště, nýbrž startovaly z každé dostupné větší vodní plochy
Možnost vzlétnout či přistát na jezeře, rovném úseku řeky či mořské zátoce je charakteristická pro vodní letouny. Na straně jedné tato schopnost usnadňovala provoz, neboť v řadě bojových oblastí se nenacházely vhodné parcely pro budování pozemních letišť. Na straně druhé však vodní letouny pro možnost operovat z vodní hladiny potřebovaly náležité přistávací zařízení, člunový trup či plováky. A tato úprava degradující výkony je postupně odsunula do pozadí.
Létající čluny
Vodní letouny se v zásadě dělily na dvě kategorie. V publikaci Letecký průvodce (Praha 1937) se o nich píše: „Letoun vodní (hydravion, hydroplán) – letoun schopný vzlétati a přistávati toliko na vodě. Letoun vodní člunový (hydravion člunový), létací člun – vodní letoun, jehož přistávací zařízení tvoří člun (nejčastěji přímo trup letounu). Letoun vodní plovákový (hydravion plovákový) – vodní letoun, jehož přistávací zařízení tvoří plováky.“
Do první kategorie tedy náležely létací čluny. Pod křídlem se obvykle kvůli stabilitě na vodní hladině nacházela dvojice vyvažovacích plováků. Nevýhodu této koncepce představovala aerodynamická hrubost: takové letouny často potřebovaly vysoký trup, aby se motory, obvykle umístěné na hornoplošném křídle, dostaly do bezpečné vzdálenosti od vodní hladiny.
Do třídy létacích člunů patřila řada úspěšných vodních letounů druhé světové války: britský Short Sunderland, americký Consolidated PBY Catalina, německé Dornier Do 24 a Blohm und Voss Bv 222, japonské Kawaniši H6K (Mavis) a H8K (Emily) atd. Obvykle sloužily k dálkovému námořnímu průzkumu a protiponorkové hlídkové činnosti.
Jejich přednosti představovaly velký dolet a možnost (v případě nutnosti) přistát přímo na mořské hladině. Bohužel, za tyto klady platily při srovnání s pozemními letouny nižšími výkony. Během střetů s nimi (a nemuselo jít vždy pouze o stíhačky) byly hendikepovány a obvykle prohrávaly. Po skončení druhé světové války došlo k jejich postupnému stažení z výzbroje vojenských letectev.
Nižší výkony
Do druhé kategorie patřily plovákové letouny. Šlo vesměs o lehčí jednomotorové stroje, byť se ve službě vyskytovaly i stroje dvoumotorové (německý He 115, italský CANT Z.506 Airone). Byly vybaveny plováky a obvykle šlo o dvojici kovových plováků, nesených systémem vzpěr. Někdy měly tyto letouny jeden centrální plovák nesený vzpěrami a dvojici vyvažovacích plováků.
Za ono uspořádání stroje opět platily poklesem výkonů a v soubojích s pozemními letouny byly znevýhodněny nižšími parametry. Sloužily k celé řadě úkolů. Jednomotorové stroje jednoplošné či dvouplošné koncepce byly široce užívány na katapultech válečných lodí k průzkumu a korigování dělostřelecké palby.
Z pozemních základen operovaly stroje určené k námořnímu průzkumu, ale také k bombardovacím útokům, kladení min či k torpédovým akcím. A v této kategorii také za druhé světové války dosluhovali „poslední Mohykáni“ z kategorie vodních stíhacích letounů. Vodní stíhačky byly odsouzeny k vymizení již jen proto, že je plováky příliš zatěžovaly a znevýhodňovaly ve vzdušných bojích.
Pro stíhací roli však dosahovaly nízkých výkonů, což nemohla vyvážit ani schopnost působit z vodních ploch mimo oblasti s pozemními základnami. Skutečné specializované vodní stíhačky používala pouze tři letectva. Francouzské (Loire 210), italské (IMAM Ro.44) a především japonské (Nakadžima A6M2-N, Kawaniši N1K1). Britové do třídy přispěli několika více či méně povedenými prototypy (Blackburn Skua, nedokončená vodní úprava Hurricanu Mk.I, plovákové verze Spitfiru).
V USA vznikla sériově nestavěná plováková varianta Grummanu F4F-3 Wildcat. V německém letectvu sice specializovaný vodní stíhací letoun nesloužil, ale podle potřeby se této role (a ne vždy neúspěšně) chopila víceúčelová plováková Arada Ar 196. Zajímavé zástupce kategorie vodních stíhaček si představíme podrobněji.
Další články v sekci
Jako dvě pomněnky: Úchvatné oči chlapce z Etiopie jsou důsledkem vzácné nemoci
Osmiletého chlapce jménem Abushe nelze přehlédnout. Důvodem jsou jeho neuvěřitelně modré oči. Jejich výjimečná barva je ale důsledkem vzácné genetické nemoci, která postihuje zhruba jednoho z 50 tisíc lidí na světě.
TIP: Modré, zelené, oříškové? Ve skutečnosti máme všichni oči hnědé
Abushe trpí tzv. Waardenburgovým syndromem, vrozenou genetickou mutací, která má za následek poruchy sluchu, deformace obličeje s očima daleko od sebe a širokým nosem, narušenou pigmentaci kůže a očí. U lidí s Waardenburgovým syndromem je vyšší výskyt i dalších vrozených nemocí, jako jsou rozštěpy patra a rozštěpy páteře.
Většina z příznaků Waardenburgova syndromu se snad Abusheho netýká, i tak si kvůli svým očím vytrpěl své. Okolí jej označuje za monstrum a nadávky a bití zažívá Abushe častěji, než si dokážeme představit. Chlapec má přitom stejné sny jako každý kluk v jeho věku – žije se svou babičkou v třicetitisícovém městě Jinka v jižní Etiopii, má rád fotbal, obdivuje Messiho a sní o tom, že jednou bude hrát za Barcelonu.
Další články v sekci
Měňavky nemají mozek ani nervy. Přesto se mohou učit
Jednobuněčná stvoření dokazují, že schopnost učit se vznikla dříve než mozek
Nenápadné měňavkovité vápenatky ze skupiny hlenek nemají mozek. Nemají ani nervy. Jsou to jenom jednotlivé buňky, které občas splývají do podoby gigantické buňky s mnoha tisíci jádry.
Přesto se i vápenatky mohou naučit odpovídat na podnět z prostředí a pak tuto zkušenost předat i jiným vápenatkám, když s nimi splynou.
TIP: Co se v mládí naučíš: Matky šimpanzů učí své potomky používat nástroje
Výzkum těchto měňavek ukazuje, že schopnost učení v evoluci nejspíš předcházela vznik samotného nervového systému. Jak je vidět, i život na hnijících listech a vlhkém dřevu, kde vápenatky bývají k zastižení, může být vzrušující.