Slavná automatická útočná puška (často nesprávně označovaná jako „samopal“) systému Kalašnikov vzor 47 (zkráceně AK-47) byla vyrobena v počtu převyšujícím sto milionů kusů a produkce různých variant v řadě zemí dosud pokračuje. Zaručeně neexistuje žádný jiný design palné zbraně, který by byl rozvinut do tolika typů či verzí, které nezahrnují zdaleka jen útočné pušky, ale také například pušky pro přesnou palbu, kulomety, samopaly či brokovnice.
Ačkoli se před několika lety objevily zprávy, že ruská armáda s nákupy pušek řady AK končí, situace se následně změnila. S využitím špičkových technologií a materiálů vznikla nová puška AK-12 a princip Kalašnikov se má díky ní udržet i v novém tisíciletí.
Další články v sekci
Jak na léčbu ran? Pavoučím hedvábím s antibiotiky
Pavoučí vlákna od geneticky upravených bakterií by mohla pomáhat pacientům
Silnější než ocel a přitom úžasně elastické. Pavoučí hedvábí je opravdový přírodní zázrak. Tak proč toho nevyužít v medicíně?
Britští vědci po pětiletém výzkumu vyvinuli postup, s jehož pomocí je možné upravit pavoučí vlákna a připevnit k nim molekuly rozmanitých chemických látek. Nejprve geneticky zmanipulovali bakterie E. coli, aby jim produkovali upravená pavoučí vlákna. Pak k těmto vláknům připojili molekuly antibiotik.
TIP: Dračí hedvábí: US Army vyvíjí nový neprůrazný materiál od GM housenek
Z vyvinutého materiálu bude možné časem vyrábět obvazy, ze kterých se bude během pěti dnů antibiotikum postupně uvolňovat. V plánu jsou i další materiály s užitečnými léčivy či dalšími typy látek.
Další články v sekci
Pohromy, které měnily dějiny lidstva: Výbuch sumaterského supervulkánu
Výbuch supervulkánu, který mohl vyhladit lidstvo, řádění tsunami na Sumatře, jež podnítilo největší humanitární pomoc v dějinách, nebo sopečná erupce na Islandu, která nepřímo přispěla k vypuknutí Velké francouzské revoluce. Největší přírodní katastrofy měly často nečekané následky pro celý svět
Přírodních katastrof, jež stály život stovky tisíc lidí a výrazně se promítly do běhu dějin, zná historie celou řadu. Již v Bibli najdeme zmínky o potopě, která zaplavila celý svět, a obdobný mýtus se objevuje i v dalších kulturách. Výbuch sopky na ostrově Théra (dnešním souostroví Santorini) na přelomu 17. a 16. století př. n. l. patrně vyhladil minojskou kulturu a neblaze proslula i běsnící Etna, která roku 1669 prakticky srovnala se zemí město Catania.
Výbuch sumaterského supervulkánu
Jedna z nejdramatičtějších přírodních katastrof se pak udála již v dobách, z nichž žádné záznamy nemáme. Na lidstvo ovšem mohla mít fatální dopad: Kvůli výbuchu sumaterského supervulkánu Toba totiž náš druh zřejmě málem vyhynul.
Zatímco asi před 75 tisíci lety panovala na Zemi poslední doba ledová, na ostrově Sumatra se hluboko pod zemí schylovalo k děsivě žhnoucímu představení, jež pak vyvrcholilo nejsilnější erupcí na planetě za posledních 27 milionů let – výbuchem supervulkánu Toba. Sopka vychrlila obrovské množství hornin (asi 2 800 km³), horká láva stékala po povrchu a sopečný popel pokryl rozsáhlé oblasti především na západ od místa exploze: Na celou jižní Asii se snesla patnácticentimetrová šedá pokrývka.
Do ovzduší se dostalo víc než šest miliard tun oxidu siřičitého, který se pak v oblacích rychle měnil na kyselinu a v podobě smrtících dešťů dopadal zpět na zemi. Kvůli plynům a prachu v atmosféře nemohlo k povrchu planety pronikat obvyklé množství slunečních paprsků a výrazně se ochladilo. Několik let trvající sopečná zima způsobila pokles teploty až o 15 °C, což mělo devastující vliv na veškerý život. Katastrofa vyvolala malou dobu ledovou, jež trvala následujících tisíc roků.
Důsledky v podobě globálního vymírání na sebe nenechaly dlouho čekat. A nejspíš se jim nevyhnul ani jistý nadějně se vyvíjející druh – člověk. Lidská populace se po katastrofě podle některých teorií „smrskla“ na pouhých 1 000–5 000 jedinců. Právě to pak zřejmě přispělo k vymizení mnoha variací člověka a může jít o jeden z důvodů, proč jsme si dnes tak geneticky podobní. Lidé přežili zřejmě jen ve dvou oblastech: v Africe, odkud později (v době před 70–60 tisíci lety) migrovali do celého světa, a v jižní Indii. Samotný vulkán se propadl do rozsáhlé kaldery o rozměrech 100 × 35 km, kterou postupně zatopila voda. Toba je dnes největším kráterovým jezerem na Zemi.
Pokračování seriálu o největších katastrofách:
Další články v sekci
Křeslo pro diktátora: Německý umělec vytvořil křeslo z legendární AK-47
Křeslo, které musí nadchnout každého afrického diktátora i movité milovníky zbraní, vytvořil německý umělec Rainer Weber. Originální židle je vytvořena z šesti vyřazených kalašnikovů. Části legendární ruské útočné pušky k sobě Weber svařil a opatřil je povrchovou úpravou.
„Design, technologie a funkční umění mě fascinovalo od doby, kdy jsem byl ještě dítě. Nápad vytvořit křeslo ze zbraní jsem dostal poté, co jsem si přečetl knihu o sovětském konstruktérovi Michailu Kalašnikovovi,“ řekl o svém výtvoru německý umělec.
Křeslo Weber nabízí ve dvou verzích v limitované třicetikusové sérii – dražší verze z 22karátového zlata vyjde na 120 tisíc euro (v přepočtu asi 3,1 milionu korun), levnější chromovaná úprava je zhruba o milion levnější.
Nutno dodat, že Weberovo dílo není úplně původní. Podobné křeslo vyrobil v roce 2002 i Cristóvão Estavão z Mosambiku. Jeho Throne of Weapons je v majetku Britského muzea v Londýně.
Další články v sekci
Na výstavě modelů z kostek lego je k vidění Titanic i tenistka Navrátilová
Do Prahy zavítala výstava modelů z kostek stavebnice Lego, kterou na Výstaviště v Holešovicích přivezli polští pořadatelé. Hlavním lákadlem jsou pětimetrový model lodi Titanic a socha bývalé tenistky Martiny Navrátilové
Do části Křižíkova pavilonu pořadatelé patnácti kamiony přivezli více než stovku modelů postavených z pěti milionů kostek. Vedle Titaniku, na který se spotřebovalo půl milionu prvků, je tu vystaven například model budovy opery v Sydney nebo zvedacího mostu přes řeku Temži v Londýně. Řada exponátů je spojena s filmovými Hvězdnými válkami.
Vedle zábavy může výstava sloužit ke vzdělávání, je na ní mimo jiné interaktivní mapa Evropy. Socha české rodačky Navrátilové doplnila uličku slavných sportovců, která má děti seznamovat se sportovními vzory. K Praze je vystaven ještě model polského útočníka fotbalového Bayernu Mnichov Roberta Lewandowského.
Možnost prohlédnout si stavby z kostiček lego mají lidé na řadě dalších míst. V předchozích čtyřech letech se v Lipně nad Vltavou konala Kostkománie. Její pátý ročník se uskuteční od 1. dubna do konce června v pražských Letňanech, pořadatelé slibují stovky staveb z 15 milionů kostek.
Výstava v Holešovicích bude otevřena minimálně do 1. února, ale jedná se o jejím prodloužení. Vstupné se v závislosti na dni v týdnu i denní době pohybuje od 160 do 240 korun na osobu.
Další články v sekci
Infračervený teleskop VISTA zkoumal tajemství Orionových oblaků
Nový snímek teleskopu VISTA pronikl do tajů hvězdné porodnice Orion A, skryté v oblacích hustého prachu
VISTA je největší teleskop světa určený výhradně k přehlídkám oblohy. Má velké zorné pole a velmi citlivé detektory infračerveného záření. Nedávno tento teleskop získal působivý záběr, který je doposud nejdetailnějším pohledem na molekulární oblak Orion A v infračervené oblasti spektra.
Molekulární oblak v infračerveném světle
Jde o jeden ze dvojice velkých molekulárních oblaků takzvaného Komplexu molekulárních oblaků v souhvězdí Orion. Molekulární oblak Orion A se na obloze rozprostírá směrem na jih od „Orionova meče“. Ve vzdálenosti asi 1 350 světelných let od Slunce představuje jednu z nejbližších velkých hvězdných porodnic.
Snímek teleskopu VISTA zachycuje celou řadu mladých hvězd a dalších objektů, které jsou v oblasti viditelného záření skryté našemu zraku hluboko v hustých prachových oblacích.
Tento nový záběr je vlastně mozaikou řady jednotlivých snímků získaných v rámci přehlídkového programu VISION (VIenna Survey In Orion). Hlavním výstupem programu VISION je přitom katalog téměř 800 tisíc hvězd, mladých objektů hvězdného typu a vzdálených galaxií, který sledovanou oblast oblohy pokrývá detailněji a s hlubším dosahem než dosavadní přehlídky.
TIP: Infradalekohled VISTA oprašuje skryté hvězdy v souhvězdí Orion
Tento nový snímek představuje důležitý krok pro pochopení procesů tvorby hvězd v oblaku Orion A, ať již jde o málo nebo velmi hmotné hvězdy. Představuje základ dalšího výzkumu evoluce hvězd i hvězdokup. Opět také upozornil na pozoruhodné možnosti, které přináší výkon dalekohledu VISTA při rychlém a hlubokém zobrazování rozsáhlých oblastí oblohy v oboru blízkého infračerveného záření.
Další články v sekci
Lehký multifukční tryskáč Scorpion se poprvé vznesl v produkční verzi
Zajímavý nízkonákladový tryskový letoun Textron Scorpion je šitý na míru dnešní bezpečnostní situaci
Textron a Airland Enterprises společně vyvíjejí zajímavý letoun Textron AirLand Scorpion. Jde o lehký dvoumístný a dvoumotorový tryskový letoun, který může plnit průzkumné, bojové i tréninkové úkoly.
První prototyp letounu Scorpion se vznesl už v roce 2014. Nedávno se na vojenské letecké základně McConnell ve Wichitě, stát Kansas, uskutečnil první let produkční verze letounu, který trval celkem 102 minut. Zkušební pilot Don Parker během letu testoval avioniku i další letové systémy.
Scorpion je unikátní tím, že ho vyvíjejí s nesmírným důrazem na udržení nízkých výrobních i provozních nákladů. Jeho vývojáři používají zcela standardní konstrukční díly a prvky designu. Také se neřídí specifikacemi vlády, ale spíše průzkumy trhu. Jeden Scorpion by měl přijít zhruba na 20 milionů dolarů (necelých 520 milionů Kč), tedy asi na jednu polovinu až třetinu ceny jednoho gripenu.
TIP: Japonský prototyp stealth stíhačky X-2 absolvoval svůj první let
Tento letoun je určen pro menší vzdušné síly a pro mise v současné bezpečnostní situaci ve světě. Měl by se osvědčit při útocích na lehké pozemní cíle, kontrole vzdušného prostoru, ochraně hranic, protiteroristických operacích, katastrofách, zajišťování bezpečnosti na moři nebo při asymetrickém válčení.
Další články v sekci
Kočkastrofa: Zdivočelé kočky obsadily prakticky celou Austrálii
Miliony zdivočelých koček v Austrálii ohrožují místní živočichy
Kočky pronikly do Austrálie v osmnáctém století. A postupně ji celou obsadili. Podle nového výzkumu zdivočelé kočky obývají 99,8 procent rozlohy australského kontinentu.
Vědci už dlouho považují kočky za smrtelnou hrozbu pro cenné australské živočichy. Kdo zná kočky, tak dobře ví, jak šikovní a nadšení lovci to jsou. Nám to přijde roztomilé, ale pro ptáky, menší savce, plazy, obojživelníky i hmyz v dosahu koček to už tak zábavné není. Kočky jsou velmi nebezpečný invazní druh.
TIP: Kočičí záhada vyřešena: Australské kočky přijely z Evropy
Ve snaze vyčíslit počet koček v Austrálii dalo 40 vědců dohromady výsledky asi stovky vědeckých studií. Dospěli k závěru, že v letech, kdy je v Austrálii k dispozici méně kořisti, tam žije asi 2,1 miliony zdivočelých koček. Když je kořisti dostatek, tak Austrálii obývá až 6,3 milionů volně žijících koček.
Další články v sekci
Obrněný automobil BA-64 (1): Průzkumník jménem Bobik
Kategorie obrněných automobilů má již relativně dlouhou tradici a reálně existuje dodnes. Jedním z typických druhoválečných představitelů je sovětský BA-64, s nímž se v praxi setkávali i českoslovenští vojáci a obyvatelé.
Obrněné automobily bychom mohli definovat jako kolová vozidla opatřená dodatečně pancéřováním, nebo standardní automobilové podvozky s pancéřovou karoserií či korbou. Jejich první bojové nasazení ovšem prokázalo, že tato kategorie má zásadní problém v podobě průchodnosti v terénu. I běžný osobní automobil mimo komunikaci většinou brzy zapadne do měkčí půdy, sněhu nebo písku.
Důvodem je vysoké měrné zatížení na styčnou plochu pneumatik a terénu. Každopádně praxe jak první světové války, tak občanské války v Rusku potvrdila, že obrněné automobily jsou vhodné k průzkumu, kontrole a zajištění komunikací a rovněž jako účinný prostředek k ovládání rozptýleného vesnického obyvatelstva. Tímto směrem se rozvíjel i jejich další vývoj.
Sovětské obrněné automobily
Dělnicko-rolnická rudá armáda (RKKA) převzala postupně většinu výzbroje carské armády i intervenčních sil. Proto disponovala po ukončení války několika stovkami obrněných automobilů. První typy pocházely z dovozu, ale již v průběhu první světové války se do výzbroje dostalo několik typů domácí konstrukce. Obrněné automobily byly z technologického hlediska výrobně jednodušší než tanky.
Pokud existoval dostatek automobilních podvozků, dokázaly především petrohradské a uralské železárny vyrobit pancéřové plechy, sešroubovat či snýtovat z nich karoserii a do té pak umístit lafetaci výzbroje. Standardní vývoj sovětských obrněných automobilů byl zahájen až na přelomu dvacátých a třicátých let. Z lehkých typů se jednalo o D-12, FAI a BA-20.
Všechny se dočkaly nasazení v zimní válce proti Finsku, přičemž druhé dva jmenované typy bojovaly ještě v prvním období druhé světové války. Menší množství kořistních strojů používaly také finské a německé ozbrojené složky. Pokusy o moderněji řešený obrněný automobil se v SSSR objevily koncem třicátých let.
Třímístný prototyp LB-NATI se do značné míry podobal BA-64. Od něj pokračoval vývoj typem LB-62 NATI, jehož prototyp vyjel v lednu 1941. Vozidlo bylo velmi dobře tvarováno z hlediska balistické ochrany, přičemž výzbroj tvořil kulomet DT ráže 7,62 mm v čelním pancíři bojového prostoru a kulomet DŠK ráže 12, 7 mm v otočné věžičce. Připravovanou sériovou výrobu zastavilo vypuknutí války.
Po schodech ke Stalinovi
Vývoj dalšího obrněného automobilu začal až počátkem druhé světové války. V té době se konečně objevil první použitelný podvozek s náhonem na všechna čtyři kola vhodný pro lehký obrněný vůz. Jednalo se o šasi terénního automobilu GAZ-64, který se ve výzbroji RKKA nacházel od roku 1941. Nový GAZ měl plnit úkoly průzkumné, spojovací a logistické. Vozidlo vzhledově silně připomínalo americký Jeep MA.
Před jeho zavedením používala Rudá armáda pouze různé typy civilních osobních automobilů s náhonem na zadní kola, které rozhodně neodpovídaly požadavkům na vojenský terénní osobní či lehký nákladní vůz. Rozhodnutí o zahájení vývoje nového obrněného automobilu s označením GAZ-64B padlo 17. července 1941. Realizaci dostal na starost konstruktér V. A. Gračev a měl použít maximálně moderní řešení, která by nebyla pokračováním koncepce dosavadních zavedených sovětských typů.
Zejména šlo o tvar pancéřové korby, který konstruktéři evidentně převzali z LB-62. Gračev si navíc mohl prohlédnout ukořistěný německý SdKfz 251 testovaný od 23. srpna v Kubince a získat tak další cenné poznatky. Nový tvar umožňoval při standardním obstřelu zvýšit balistickou odolnost karoserie a přitom zachovat tloušťku pancéřových plechů do 15 mm. Karoserii s označením GAZ-125 vyvíjel tým B. T. Komarevského.
Současně vznikala i věžička o průměru 900 mm s lafetací pro kulomet DT. Transformaci podvozku automobilu GAZ-64 realizovala skupina vedená G. M. Vassrmanem pod označením GAZ-Ž. Prototyp vyjel v lednu 1942 s označením BA-64-125. Jako jeho hlavní problém se ukázalo zavěšení a odpérování kol šasi nesoucí podstatně těžší pancéřovou karoserii než původní automobil. Prototyp BA-64-125 byl společně s novým lehkým tankem T-70 předveden 3. března 1942 na dvoře Kremlu členům Státní komise obrany V. A. Molotovovi, N. A. Vozněsenskému a V. A. Malyševovi.
BA-64
- Hmotnost prázdná: 1 995 kg
- Hmotnost bojová: 2 360 kg
- Délka: 3 675 mm
- Šířka: 1 530 mm
- Výška: 1 850 mm
- Světlost: 236 mm
- Rozvor: 2 100 mm
- Rozchod předních kol: 1 293 mm
- Rozchod zadních kol: 1 245 mm
- Max. rychlost: 80 km/h
- Dojezd: 350 km
- Brod: 900 mm
Nemocný Stalin přihlížel za zasklenými dveřmi nad schodištěm vedoucím do budovy. Gračev sedící za řízením obrněného automobilu se rozhodl předvést, co jeho výrobek dokáže. Po jízdě na dvoře si to namířil ke schodišti a ke zděšení ochranky po něm vyjel až ke dveřím, za nimiž stál Stalin, kterého tento výkon na rozdíl od jeho strážců nadchl. Již 9. března došlo k rozhodnutí o realizaci posledních konstrukčních úprav a 14. března byl BA-64 zaveden dekretem do výzbroje Rudé armády.
Sériová výroba měla být realizována závodem GAZ v Gorkém. Zároveň se připravovala výroba pancéřových karoserií v závodě číslo 177 ve Vykši. Potřebné plechy dodával Kulebaský metalurgický závod číslo 178. Do konce května bylo vyrobeno prvních 50 BA-64. Od prototypů se na první pohled lišily absencí otvoru s pancéřovými žaluziemi v čelním pancíři a nižší věžičkou, která byla shora otevřená a vybavena dvojicí rámů s drátěnou sítí proti vhození ručních granátů.
Rámy se v případě nasedání velitele a pro střelbu vůči cílům ve vzduchu odklápěly na pantech do stran. Uvedené řešení se ukázalo jako zbytečné a od podzimu se již rámy nemontovaly. V roce 1944 se objevily úpravy realizované plukovními dílnami. Nejčastěji se jednalo o odstranění věžičky a stropu bojového prostoru. Vozidlo tak bylo odlehčeno, snížilo se jeho těžiště a dovnitř se vešel další voják. Fotografie zachycují dokonce snížení bočního pancíře na úroveň stropu krytu motorového prostoru. Taková vozidla sloužila jako štábní a jejich uživatelé je opatřovali skládací trubkovou konstrukcí s plachtou z ukořistěných německých terénních automobilů.
Další články v sekci
Doposud nejdetailnější snímek odvrácené strany Měsíce pořídila sonda Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO). Na první pohled je patrné, že tato část Měsíce je úplně jiná než část, kterou můžeme spatřit na obloze.
Na rozdíl od přivrácené strany Měsíce je jeho odvrácená strana mnohem hornatější a obsahuje mnohem méně měsíčních moří. Zatímco na přivrácené straně tvoří měsíční moře více než třetinu povrchu Měsíce, na odvrácené straně jsou to jen necelá 3 %. Proč tomu tak je?
TIP: Odvrácená strana Měsíce: Nové video NASA ukazuje jinou tvář našeho souputníka
Podle vědců je důvodem tzv. izostatické vyrovnávání, kdy se měsíční kůra snaží vyrovnat s rozdílnou hustotou měsíčních bazaltů v oblasti moří na přivrácené straně a hornin tvořících pohoří na odvrácené straně Měsíce. Měsíční bazalty mají větší hustotu než ostatní horniny, proto je zde měsíční kůra slabší, horniny pohoří mají menší hustotu, proto je zde měsíční kůra silnější. K tomuto formování měsíční kůry došlo pravděpodobně v dobách raného vývoje Měsíce.
Mezi nejvýraznější útvary odvrácené strany Měsíce se zde mimo kotlin Mare Orientale a Mare Moscoviense řadí i krátery Ciolkovskij a Hertzsprung. Další rozlehlé krátery jsou např. Planck, Birkhoff, Mendělejev, Gagarin, Koroljov, D'Alembert, Leibnitz, Poincaré, Van de Graaff, Von Kármán a Apollo.