Otec vlasti patřil k nejhorlivějším ctitelům svatých ostatků, jejichž sběratelství, lidově řečeno, propadl. Nebyl však zaslepený. Protože si uvědomoval nebezpečí falešných relikvií, živě se zajímal o jejich původ. 

Výpravy za relikviemi

Nejjistější bylo získat ostatek přímo od nějaké význačné osobnosti, která sama byla garantem hodnověrnosti. Tímto způsobem získal otec vlasti nejcennější přírůstky, jakými byl ubrus ze stolu Poslední večeře od uherského krále Ludvíka, dva trny z Kristovy koruny darované francouzským dauphinem, pozdějším králem Karlem V., nebo část Kristovy bederní roušky od samotného papeže Urbana V. 

Není snad zcela od věci nazvat Karlovo sběratelské zaujetí opravdovým koníčkem. Vždyť panovník podnikal dokonce celé výpravy za svatými ostatky, jako byla ta v roce 1354, kdy se za nimi vydal do německé části říše. Navštěvoval kostely a kláštery, které byly proslaveny uchováváním nejrůznějších relikvií.

Jak je známo, Karel byl velice bystrý člověk, dalo by se říci až mazaný. Daná místa navštěvoval náhle a nečekaně, aby zabránil možné předchozí manipulaci s vzácnými předměty. Pod záminkou vykonání soukromé pobožnosti pronikl do objektu a po spatření relikvií vyjevil přání je získat. Na jeho žádost musely být mnohdy otvírány staré hroby, již několik staletí nedotčené. 

Celoživotní koníček

Ač je to překvapující, skutečnost je taková, že přes své vysoké postavení neměl Karel oprávnění ostatky skupovat. Církev se bránila nebezpečí zneužívání křesťanských památek, a tak sama zasáhla. Jakékoliv obchodování s relikviemi bylo totiž považováno za hřích srovnatelný se svatokupectvím a od IV. lateránského koncilu z roku 1215 všem zakázáno.

Až do své smrti Karel nepřestal ostatky uctívat a sbírat. V roce 1378, na samém sklonku své vlády, navštívil Francii, kde tehdy panoval jeho synovec Karel V. Za jeden z hlavních důvodů návštěvy udal touhu spatřit svaté ostatky. Dochovalo se zajímavé svědectví o tom, co všechno byl ochoten pro ně zakusit. Jednašedesátiletý císař, sužovaný dnou, se nemohl příliš pohybovat a vystoupat po točitých schodech k místu, kde byly ostatky uloženy, už nedokázal. Nechal se tedy za ramena a nohy na provazech vytáhnout nahoru. Jakkoliv to bylo bolestivé, přece se Karel odhodlal tuto nepříjemnost podstoupit, jen aby spatřil to, po čem toužil.

Image

Čtěte také

Středověký kult mrtvých: Úcta ke svatým přerostla v hon za jejich ostatky

Pokud bychom měli vyjmenovat typické symboly Anglie, určitě by v seznamu vedle doubledeckerů, červených telefonních budek, bobíků a fotbalu nechyběl ani Robin Hood a jeho Velký dub v Sherwoodském lese. Posledně jmenovanému symbolu ale nyní hrozí zkáza.

Tisíciletý Velký dub v ohrožení

Skupině ochránců přírody se podařilo vypátrat, že Sherwoodský les je jedním z vytipovaných míst, kde hodlá švýcarská společnost Ineos těžit břidlicový plyn. Konkrétně má jít o oblast, nacházející se jen 200 metrů od místa, kde stojí Velký dub (Major Oak). Major Oak byl dle místního folklóru hlavní skrýší Robina Hooda.

Ineos chce k těžbě použít metodu známou jako frakování, tedy těžbu, při níž se do podzemí vtlačuje směs vody, písku a chemikálií, což má ve výsledku vést k uvolňování podzemních zásob plynu. Sama metoda je mnohými považována za poměrně kontroverzní, především kvůli svým ekologickým dopadům. Sherwoodský les je přitom součástí rozsáhlé přírodní rezervace, která ročně přiláká až půl milionu návštěvníků.

TIP: Katastrofální únik zemního plynu z vrtu v Kalifornii potrvá měsíce

Ineos svůj zájem nepotvrdila ale ani nevyvrátila. Sherwoodský les prý figuruje na seznamu předběžných lokalit a není jisté, zda o finální těžbu bude mít firma zájem. Ochránci přírody ale mají v tomto směru jasno a snaží se donutit místní samosprávu i vládu k vyslovení jednoznačného zákazu průzkumu i těžby plynu v oblasti Sherwoodského lesa. Vedle Nottinghamského hrabství a Sherwoodského lesa má společnost Ineos zájem o těžbu plynu na pěti místech v hrabstvích Yorkshire a Lancashire. Zde by měla těžba odstartovat ještě letos.

Od svého objevu před pár lety jsou rychlé rádiové záblesky (FRB, anglicky Fast Radio Bursts) pro vědce stále velkou neznámou. A jejich tajemství dále prohlubuje i unikátní zdroj těchto záblesků ze souhvězdí Vozky.

Zdrojů záblesků známe jenom pár. Ale zdroj ze souhvězdí Vozky, označovaný jako FRB 121102, je jediným, který na nás blýská opakovaně. Odborníci z něj zachytili teď už celkem 17 rychlých rádiových záblesků. A to je pro dosavadní teorie o původu záblesků značný problém.

Co jsou rádiové záblesky zač?

Rychlé rádiové záblesky jsou totiž nesmírně energetické, i když trvají jenom pár milisekund. Přicházejí k nám z veliké dálky a vědci si mysleli, že takto energetické jevy pocházejí z nějakých velmi katastrofických událostí. Jako jsou například srážky hvězd nebo nějaké mohutné exploze.

Zdroj ze souhvězdí Vozky ale jejich teorie postavil na hlavu. Je prakticky nemyslitelné, že by se na jednom místě ve velice krátkém čase srazilo nebo explodovalo tolik hvězd či podobných objektů. Záblesky se navíc opakují v rozmanitých intervalech, někdy i po méně než minutě.

TIP: Extrémní událost: Observatoř Swift vystopovala srážku neutronových hvězd

Co jsou tedy rychlé rádiové záblesky zač? Astrofyzici krčí rameny. Zdroj ze souhvězdí Vozky by prý snad mohl být velmi mladou neutronovou hvězdou ve hvězdné porodnici nebo v hustém pozůstatku supernovy.

Překvapením začal vstup do roku 2017 pro obyvatele kalifornského města andělů. Proslulý nápis Hollywood se přes noc změnil na Hollyweed.

Žertík neznámého vtipálka souvisí se změnou zákonů povolujících v Kalifornii rekreační užívání marihuany. Zatímco anglické „wood“ odkazuje na les či háj, slovíčko „weed“ je používáno jako výraz pro marihuanu.

Nejde o první změnu, kterou legendární nápis prodělal. Původní nápis z roku 1923 zněl Hollywoodland. V roce 1978 byl kvůli značné zchátralosti restaurován a z Hollywoodland zbylo jen Hollywood. Nápis se také několikrát stal terčem vtipálků – v souvislosti s velikonočními svátky byl v 70. letech upraven na Holywood, a ani nejnovější úprava není úplně původní. Nápis Hollyweed se na jižním svahu kopce Mount Lee objevil již v roce 1976.

Elektřinu potřebují lidé i v těch nejvíce zapadlých koutech světa. Vědci se proto snaží vyvinout baterie, které by se snadno vyráběly i snadno likvidovaly, a hlavně byly levné.

Nejnovějším výkřikem jsou teď biobaterie vyrobené na jediném kusu papíru. Jejich katodu tvoří proužek nitrátu stříbra, překrytý tenkou vrstvu vosku, anodu zase představuje miniaturní nádržka z vodivého polymeru s vodou plnou bakterií.

Papírové biobaterie stačí správným způsobem ohnout, aby se elektrody dotkly, a biologické pochody bakterií pak už zařídí tvorbu elektřiny.

Biobaterie sice zatím nevyrobí dost elektřiny na to, aby poháněly chytré telefony. Pro biosenzory, jaké například monitorují hladinu cukru v krvi diabetiků, je to ale šťávy více než dost.

TIP: Papírová kůže: Levný elektronický senzor vnímá podobně jako lidská pokožka

Podle autorů objevu teď stojíme na počátku jednoduché a levné „papírotroniky“, která by mohla pomáhat lékařům a pacientům v málo rozvinutých oblastech světa.

Na 17. červenec 1944 byla pro obyvatele Moskvy připravena velkolepá přehlídka. Měli spatřit na vlastní oči desetitisíce Němců, které během předcházejícího měsíce zajala Rudá armáda v Bělorusku. Před začátkem přehlídky Sověti shromáždili všechny německé zajatce na koňském závodišti. Tento snímek velké masy německých vojáků byl pořízen dva dny před zahájením přehlídky samotné.

Ulicemi Moskvy prošlo celkem 57 000 vojáků Wehrmachtu a v čele celého průvodu kráčelo 19 z 21 generálů, které Rudá armáda během operace Bagration zajala. Moskvané sledovali průvod i z oken, automobilů a jiných vyvýšených míst. Na závěr projely celou trasu průvodu vozy symbolicky smývající špínu po okupantech. Podle některých zdrojů měla řada zajatců průjem, takže byla tato očista nutná.

Pozorování Venuše přeje také fakt, že se na počátku tohoto roku nachází na obloze ve velké úhlové vzdálenosti od Slunce. I po setmění ji tak ještě zastihneme vysoko nad jihozápadním obzorem v souhvězdí Vodnáře (od 23. ledna pak v Rybách). Nejdál od naší denní hvězdy – 47 úhlových stupňů – bude 12. ledna, kdy se ocitne v tzv. největší východní elongaci. V tomto období bude Venuše zapadat asi čtyři hodiny po Slunci.

Když se Venuše červená

Jak moc bude Venuše jasná, pochopíme při srovnání s nejjasnější hvězdou noční oblohy, na niž se ostatně můžeme v lednu a v únoru také podívat. Jedná se o Siria ze souhvězdí Velkého psa, jehož hvězdná velikost dosahuje −1,5 mag. Venuše přitom bude ještě 17× jasnější (−4,6 mag) a navíc její jasnost až do 17. února stále pozvolna poroste. Očima však tuto změnu již nepostřehneme. 

Podobně jako ostatní planety, ani druhá členka našeho solárního systému nezáří vlastním světlem, ale odráží světlo ze Slunce. Podstatné ovšem je, že její povrch halí souvislá vrstva neprostupných bělavých oblaků, od nichž se dopadající sluneční paprsky odrážejí velmi účinně – mimo jiné i směrem k Zemi. Za nápadností Venuše na pozemské obloze tak vedle blízkosti k naší planetě stojí i tamní atmosféra.

Zatímco vysoko na nebi bude Venuše vypadat jako bílý zářící bod, nízko nad horizontem se její vzhled změní. Patrné bude zejména zežloutnutí, až zčervenání, které důvěrně známe třeba u Slunce či Měsíce. V hustých přízemních vrstvách zemské atmosféry se totiž velmi účinně rozptyluje modrá složka z bílého světla planety, zatímco červená složka putuje dál původním směrem. Přesněji řečeno tak dochází k „odmodrání“ Venuše, následkem čehož planeta získává načervenalý nádech. Občas se však setkáme i s duhovým zabarvením.

Východy a západy Slunce

Dne 19. ledna 2017 ve 22:23 SEČ vstupuje Slunce do znamení Vodnáře.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – viditelný v polovině ledna ráno nízko nad jihovýchodem
• Venuše – viditelná večer nad jihozápadem
• Mars – viditelný večer vysoko nad jihozápadem
• Jupiter – viditelný ve druhé polovině noci
• Saturn – viditelný na sklonku ledna ráno nízko nad jihovýchodem
• Uran – viditelný v první polovině noci nízko nad jihozápadem
• Neptun – viditelný večer nad jihozápadem

Úkazy na nebi

• 1. ledna – setkání Marsu a Neptunu na večerní obloze nad jihozápadem. Neptun se bude nacházet cca 0,25 úhlového stupně západně od Marsu.
• 2. a 3. ledna – setkání úzkého měsíčního srpku, Venuše a Marsu na večerní obloze nad jihozápadem
• 3. ledna – maximum meteorického roje Kvadrantid
• 4. ledna – Země nejblíž Slunci v roce 2017 (147,1 milionu kilometrů)
• 12. ledna – Venuše v největší východní elongaci (v úhlové vzdálenosti 47° od Slunce)
• 12. ledna – setkání Venuše a Neptunu na večerní obloze nad jihozápadem. Neptun se bude nacházet cca 0,4° úhlového stupně jižně od Venuše.
• 14. ledna – setkání Měsíce a hvězdy Regulus ze souhvězdí Lva na noční obloze
• 19. ledna – setkání Měsíce, Jupitera a hvězdy Spica ze souhvězdí Panny na ranní obloze
• 19. ledna – Merkur v největší západní elongaci (v úhlové vzdálenosti 24° od Slunce)
• 23. a 24. ledna – setkání úzkého měsíčního srpku, Saturnu a hvězdy Antares ze souhvězdí Štíra na ranní obloze nad jihovýchodem
• 26. ledna – setkání velmi úzkého měsíčního srpku a Merkuru krátce před východem Slunce nad jihovýchodem
• 31. ledna – setkání úzkého měsíčního srpku, Venuše a Marsu na večerní obloze nad jihozápadem

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

V Číně byl do provozu uveden nejvyšší most světa. Je 1 300 metrů dlouhý a 565 metrů vysoký. Most, jehož výstavba stála 140 milionů dolarů (zhruba 3,5 miliardy korun) se vine nad údolím řeky Beipan a propojuje provincie Jün-nan a Kuej-čou. Stavba rekordního mostu začala před 3 lety a inženýři se kromě nebývalého rozsahu stavby museli vypořádat i s extrémními přírodními podmínkami. Nový most nyní výrazně zkrátí cestování mezi provinciemi Jün-nan a Kuej-čou – cestu, která dříve trvala přes pět hodin, lze nyní díky novému spojení zvládnout zhruba za hodinu a půl.

Mezi výrazné a rychle postupující projevy globálního oteplování patří i tání věčně zmrzlé půdy, permafrostu. Projevuje se v severní Americe, ale hlavně na Sibiři. Tání permafrostu vzbuzuje obavy kvůli možnému uvolňování metanu, odhaluje ale i zmrzlé mrtvoly, které mohou obsahovat nebezpečné patogeny, a také ohrožuje sibiřská města.

TIP: Záhada sibiřského kráteru: Vědci navštívili černou díru

Rozmrzlý permafrost ztrácí mechanickou odolnost, se kterou počítali místní stavitelé. Mnohé budovy postavené na permafrostu by se po jeho roztátí mohly zřítit.

Vědci zjistili, že se sibiřský permafrost otepluje o více než desetinu stupně Celsia ročně. Pokud se bude oteplovat podobným tempem i dál, tak už ve dvacátých letech tohoto století budou ohrožena některá sibiřská města. Postupně jich bude přibývat.

Od nástupu krále Vladislava se urození pánové stali hlavními aktéry domácích poměrů a doba jim byla více než příznivě nakloněna. Během několika málo let se jejich pravomoci znásobily a přísně střežená šlechtická kasta se ocitla takřka na úrovni českého krále. 

TIP: Měli za Jagellonců raději víno nebo pivo? Čtěte!

Zemská elita

Avšak i samo označení šlechta v sobě zahrnovalo celou plejádu rozdílně situovaných osob. Vrcholnou příčku pomyslného žebříčku urozenosti zastávali pánové pocházející ze starobylých šlechtických rodů. Tito zástupci tradičních dynastií se zuby nehty bránili přílivu nových tváří do svých řad, a proto si na králi vymohli svou přítomnost při udělování tohoto privilegia. Tím podstatně ztížili podmínky dalším kandidátům usilujícím o panský titul. Nejstarší rody, jichž v roce 1500 napočítaly desky zemské čtyřicet sedm v Čechách a kniha Tovačovská patnáct na Moravě, se štítivě distancovaly od zbytku společnosti a zůstávaly tak zcela samostatnou skupinou obyvatelstva. I k ní se však čas od času přidružila nová rodina, která mohla prokázat svou urozenost až do čtvrtého kolene.

Hned za pány, co se urozenosti týče, defilovala přehlídka rytířů, vladyků, zemanů, panošů a dalších z řad nižší šlechty. Ani tato sociální vrstva však nebyla homogenní, majetkově šlo o velmi diferenciovanou skupinu. Zatímco jeden rytíř zastával vysoký úřad a měl z něj každoroční obnos, jiný vladyka mohl být chudý jako kostelní myš. 

Komfort nade vše

Urozená elita i nadále obývala hrady, kterých však oproti předhusitským dobám značně ubylo. Na rozdíl od středověkých příbytků dbajících v prvé řadě o bezpečnost, začaly hrady konce 15. století připomínat spíše komfortní rezidence. Ne nadarmo se v téže době pomalu vžívalo nové slovo „zámek“. Prostředků k jejich nabytí či správě však mělo jen několik rodů, spousta členů nižší šlechty se raději přestěhovala do nově zakoupených šlechtických domů ve městě. Ani hrady již nepřipomínaly nedobytné pevnosti na vrcholcích strmých kopců. Mnohem častěji sestupovaly do údolí a budovaly se při obchodních cestách a s nimi spojených trzích. Právě na nich totiž bohatí členové panských rodů mohli ukájet své touhy po luxusnějším zboží, ať již to bylo vybavení domácnosti nebo věci na vlastní ozdobu.

Doba náboženského míru

Po husitských válkách si země jen pomalu získávala zpět svou ztracenou reputaci, relativně benevolentní vláda katolického krále Vladislava však přinesla jisté zmírnění dosavadního pnutí. V roce 1485 byl v rámci sněmu konaného v Kutné Hoře dojednán náboženský mír mezi katolickou a kališnickou šlechtou. A přestože v zemi přetrvávaly mírné rekatolizační tendence, byla doba Jagellonců vnímána jako věk náboženského příměří. To ovšem neplatilo pro Jednotu bratrskou. Toto malé ortodoxní společenství se konečně otevřelo zámožnějším členům, jeho budoucnost však ovlivnil takzvaný svatojakubský mandát z roku 1508, jímž došlo k uzavření všech jejích kostelů a ke spálení bratrských knih. Jednota se tak krátce po zlomu letopočtu ocitla v ilegalitě. 

Navzdory občasným rozbrojům ve světě víry a dlouhotrvajícím šarvátkám mezi králem Vladislavem a Matyášem Korvínem byla doba jagellonská epochou relativního klidu.