Za protektorátu kolovala celá řada pozdravů, jazykových přesmyček a kryptogramů, jež vyjadřovaly jasně poměr Čechů k okupaci. Například AHOJ se vykládalo jako Adolfa Hitlera Oběsíme Jistě, VRAH znamenalo Vůdce Rajchu Adolf Hitler a protektorátu se říkalo protentokrát. Lidé se také někdy častovali pozdravy Stálýnový zdraví či Dneskatomorušili.

Jel pan Novák do Berlína a kamarád chtěl, aby mu napsal, jak to v hlavním městě Říše vypadá. „Když mi napíšeš zprávu černým inkoustem, bude pravda, co píšeš. Když použiješ červeného inkoustu, bude pravdou pravý opak.“ Za týden dostal pohlednici. „Nálada je skvělá, důvěra ve vítězství, město nálety nedotčeno, mám se báječně, všeho dost, jen červený inkoust nemohu nikde sehnat!“ 

 Na Moravcově pleši se udělal bolák a pan ministr zašel k lékaři. Lékař jej prohlédnul a pokrčil rameny: „S tím se teď nedá nic dělat. Musíte počkat, až to praskne, a pak vás budeme řezat!“

Šel starý Hácha po ulici a ztratil kapesník. Chodec jej zvedl a podal prezidentovi. Hácha mu dlouze děkoval: „Moc vám děkuji, příteli. Kapesník je jediná věc, do které smím strkat nos!“

Co znamenalo WH na německých vozech, když jely do Prahy? – Vezeme hov.o! A co WH znamenalo, když odjížděly s nakradeným zbožím? – Věnoval Hácha!

Který národ je nejpracovitější? Němci! Jedním volem dokáží zorat celou Evropu! Který národ je nejposlušnější? Češi! Ve dne poslouchají Háchu a v noci Beneše!

Baťovy závody prý budou uzavřeny. Odmítají vyrábět dvojjazyčné boty.

Hácha přijel do Berlína a dožadoval se, abychom měli také ministerstvo námořnictví. „Nač potřebuje protektorát ministerstvo námořnictví, když nemá moře,“ divili se v Berlíně. „No, když má Říše ministerstvo spravedlnosti…

Heydrich si zavolal Háchu a oznamuje mu, že chce zrušit stanné právo. „Jen to, proboha, nedělejte,“ prosí ho Hácha, „vždyť je to to jediné právo, které jste Čechům dal.“

Šli pánové 1. května 1945 po Praze a pozorovali tu a tam v okně nacistický prapor s hákovým křížem. Povídá jeden k druhému. „Víte, co znamenají ty prapory? Tyhle byty budou brzo k pronajmutí.“ 

Gestapák na inspekci v protektorátu prochází byt české rodiny – otec v práci, matka se klepe a klouček v klidu jí oběd. „No byt máte v richtiku, ale nikde sem tu neviděl obrázek vůdce,“ pokývá hlavou gestapák.  Na to klouček odpoví s dětskou upřímností: „Sim, tatínek říkal, že až se vrátí, tak ho taky pověsí.“

Milovníci hvězdného nebe si velmi oblíbili nejrůznější mlhoviny, jedná se totiž o vděčné objekty: Obvykle představují vhodný cíl i pro menší dalekohledy, a každá přitom vypadá jinak. Mlhoviny obecně dělíme na reflexní a emisní. První zmíněné tvoří především prach, který rozptyluje světlo blízkých hvězd. Jelikož se nejvíc rozptyluje modrá složka (proto je pozemská obloha modrá), mívají tyto objekty na barevných fotografiích namodralý nádech. Naproti tomu emisní mlhoviny svítí vlastním světlem, neboť horké okolní stálice přinutily zářit plyn v mlhovině. Nejčastěji „svítí“ v čárách vodíku, mají tedy načervenalý vzhled.

TIP: Co obklopuje slavný pás hvězd v Orionu? Temné mlhoviny i rozsáhlé hvězdokupy

Temné mlhoviny pak pozorujeme v případě, že je prachu příliš, a zastiňuje tak světlo hvězd z pozadí. Na obloze v takovém případě vidíme tmavou oblast. Nejlépe lze temné mlhoviny sledovat proti jasnému pozadí Mléčné dráhy, kdy velmi pěkně vyniknou. Na letním nebi mnohé z nich spatříte například v souhvězdí Orla. K velmi známým temným mlhovinám patří Uhelný pytel v souhvězdí Jižního kříže, není však pozorovatelný z našeho území. Fotogenická je rovněž Koňská hlava v pásu Orionu. I bez přístrojů pak dobře uvidíte temné mlhoviny v souhvězdí Labutě, kde jakoby trhají Mléčnou dráhu na dva rovnoběžné pásy.

Dokázal vyvinout maximální rychlost 219 km/h a měl se stát konkurencí sporťákům Ferrari a Maserati. Téměř půl století ale strávil zaparkovaný a zarůstající plevelem na okraji pozemku rodinné usedlosti v Massachusetts. Řeč je o klasickém kupé Aston Martin DB4 vyrobeném v tisícové sérii v roce 1962 v Anglii.

Na 40 let rezavějícího krasavce, v jehož výbavě nechybí rádio Motorola, sedmnáctipalcový volant, nádherná, původně chromovaná drátěná kola a kožený interiér, se nyní může těšit nový majitel – po nezbytné očistě půjde tento veterán 18. ledna do aukce. I přes jeho žalostný stav, odhaduje aukční síň Scottsdale Auction jeho cenu mezi 375 až 475 tisíci dolary (asi 9,7 až 12,3 milionu korun).

Slepým a chromým se vrací zrak i ztracený cit v končetinách, němí pronášejí první slova… K mnoha podobným „zázrakům“ stačí na náboženských sešlostech trocha transu a dotek „vyvoleného“. Jihoafrický pastor Lethebo Rabalago však na své ovečky rozprašuje insekticid.

Přípravek se jmenuje Doom Super Multi-Insect Killer, ale věřící mu říkají jednoduše Doom (v překladu „zkáza“). Jeho použití údajně Rabalagovi doporučil přímo Bůh a ti, kteří již jedovatý postřik „schytali“, si nemohou vynachválit jeho blahodárné účinky: Ulevuje prý od bolestí žaludku či zad nebo také uvolňuje ucpané dutiny. Výrobce je však takovouto aplikací zděšen a varuje věřící, aby si zasažené části těla okamžitě umyli vodou, jinak jim hrozí zdravotní potíže.

Jihoafrická policie dává od podařeného pastora ruce pryč. „Zatím neevidujeme žádné oznámení proti Lethabo Rabalagovi,“ okomentoval zvláštní pastorovi praktiky policejní mluvčí Motlafela Mojapelo.

Zmíněné spojení se dnes používá pro vyjádření falešného či povrchního smutku. Jeho historie se však datuje hluboko do středověku, kdy se věřilo, že krokodýli při zabíjení a pojídání kořisti skutečně prolévají slzy.

Slzy od Shakespeara

Podle některých teorií se uvedený mýtus zrodil ve 14. století spolu s vydáním knihy Cesty sira Johna Madevilla, jež líčila dobrodružství statečného rytíře na výpravě do Asie. Psalo se v ní, že „velcí hadi“ – kteří navíc nemají jazyk – roní při požírání úlovku slzy. Zmíněný projev tropických predátorů si později našel cestu i do Shakespearových děl, a od 16. století se tak „krokodýlí slzy“ staly v anglicky mluvících zemích ustáleným spojením.

TIP: Oukej! Kde se vzal tento celosvětově užívaný termín souhlasu?

Podle jiných teorií proniklo rčení například do našich končin v dobách křižáckých válek, kdy se do Evropy dostávaly i dříve neznámé orientální pohádky a legendy. Jedna z nich vyprávěla o potměšilých krokodýlech, kteří vábili u břehů Nilu své oběti na srdcervoucí pláč. Oči prý při tom měli zalité slzami velkými jako hrachy. Ve skutečnosti lze vzlykání obávaných predátorů vysvětlit velmi pragmaticky: Na očích mají zvláštní blánu, tzv. mžurku, a když ji spustí dolů, stéká po ní voda nahromaděná na hlavě.

Větrná energie je stále v kurzu. Norský státní ropný gigant Statoil nedávno opustil své záměry investovat v Athabaských ropných píscích kanadské provincie Alberta.

Podle webu CleanTechnica se tak Norové rozhodli bezprostředně poté, co získali kontrakt na stavbu větrné farmy u pobřeží amerického státu New York. Vyměnili ropné písky za vítr.

TIP: Zkrocení větru: V New Yorku vyroste největší větrná farma USA

Společnost Statoil stále těží ropu v Mexickém zálivu a podílí se i na dalších projektech spojených s fosilními palivy. Zároveň si ale velmi cení vítězství v nelehké soutěži o lukrativní kontrakt na větrnou farmu. Ten totiž Norům nabízí možnost vyrábět elektřinu v těsné blízkosti města New York.

Dívky a chlapci se pomalu přemisťovali z pozice jakýchsi „zmenšenin“ dospělých do zcela svébytné kategorie lidských bytostí, jež si zaslouží zvláštní přístup i péči – pak ale vypuklo válečné běsnění…  

Hlad místo oslav rychlého vítězství 

Stejně jako při jiných vleklých válečných konfliktech v historii hrál i nyní důležitou roli nedostatek potravin, jenž s upadajícím hospodářstvím znamenal téměř permanentní hlad, nejmladší generaci nevyjímaje. Od dubna 1915 proto úřady zavedly lístkový systém na mouku i chléb, což však nezaručilo, že se tato základní potravina dostane na každý stůl. Klasická bílá mouka na pultech krámků a koloniálů postupně vymizela, přičemž ji nahradila méně kvalitní mouka černá, jež dětem způsobovala značné zažívací potíže spojené s průjmy. 

Válečný nedostatek zasáhl rovněž ty nejmenší – děti kojeneckého věku. Nouze o kravské mléko podnítila mnohé ženy k tomu, aby své potomky začaly co nejvíce krmit vlastním mateřským mlékem (což v té době nebývalo zvykem), jenže doba kojení nemluvňat zůstávala kvůli nekvalitnímu a nedostatečnému stravování matek jen krátká. Prudce tak vzrostl počet úmrtí novorozeňat v důsledku špatné či nepostačující výživy a s tím spojenými komplikacemi. 

Kdo nebojuje, ať nejí!

Děti neměly dle tvůrců válečného hospodaření právo na jakékoliv zvláštní příděly potravin. Dle jejich tezí totiž „odpočívaly“ ve škole a „pracovaly pouze mozkem“, zatímco jejich otcové a bratři za ně na frontě nasazovali životy. Děti přitom vyrážely v rámci školních povinností organizovaně sbírat všemožné suroviny i potraviny; malinové listí nahrazující čaj, kopřivy místo bavlny či staré železo a papír, obojí ve prospěch válečného průmyslu. Starší chlapci a dívky pak o nedělích putovali s rodiči či samostatně na venkov sehnat něco z nedostatkových potravin. 

Podle toho, co víme, se Sluneční soustava zrodila z oblaku kosmického plynu a prachu, který se zhroutil gravitačním kolapsem asi před 4,6 miliardami let. Co ale způsobilo, že se ten oblak tehdy začal smršťovat?

Doposud to není úplně jasné. Odborníci obvykle počítají s tím, že spouštěčem byla exploze blízké supernovy. Jenže tomu tak úplně neodpovídají poměry izotopů některých prvků, jaké pozorujeme v meteoritech pocházejících z dob vzniku Sluneční soustavy.

Podezřelým je supernova menší hvězdy

Astrofyzik Yong-Zhong Qian z Minnesotské univerzity v Minneapolisu a jeho kolegové tvrdí, že vědci zatím hledali špatně. Dosavadní výzkum se totiž zaměřoval jen na supernovy hvězd o hmotnosti 15 a více Sluncí.

TIP: Z prachu po výbuchu supernovy by se dalo uplácat 7 tisíc zeměkoulí

Qianova skupina si naproti tomu namodelovala exploze supernov hvězd o hmotnosti 12 a méně Sluncí. Podle jejich modelu se při takových menších supernovách mohou objevit ohromná množství neutrin. Působením těchto neutrin by pak vznikal izotop beryllia-10. To pěkně vysvětluje vysoký obsah tohoto izotopu, který dnes pozorujeme v dávných meteoritech.

Druhoválečný plakát sovětské provenience z roku 1941 (vpravo) představuje stylizovaného dědu Mráze. Místo klasické nadílky přináší spojeneckým vojákům do nového roku 1942 vojenskou techniku potřebnou k vítězství nad Německem. V podobném duchu je laděný i válečný plakát: „Šťastný nový rok!“ datovaný mezi léty 1914 až 1917. 

Rok 2016 byl plný výjimečných objevů a snímků z vesmíru. Díky sondě Cassini jsme mohli spatřit prstence Saturnu v nové perspektivě, prohlédli jsme si doposud neviděná místa na Měsíci, nahlédli jsme do hlubin jedné z nejjasnějších galaxií. Díky astronautům z NASA, ESA, JAXA a dalších vesmírných agentur jsme spatřili obrazy, jaké jsme nikdy dřív neviděli. Prohlédněte si také první a druhou část našeho výběru nejlepších vesmírných fotografií uplynulého roku.