Příroda

Tulení matky něžně dbají o blaho svých potomků. Zároveň jsou však připravené kdykoli zasáhnout proti nevítanému návštěvníkovi.

Rod Pyrrosia má jazykovité, kožovité nedělené listy. Patří do čeledi osladičovitých (Polypodiacea). Popsáno je kolem 60 druhů ve východní Asii, Africe, Austrálii, na Madagaskaru a Novém Zélandu. Spodní strana listu je hustě porostlá hvězdicovitými chlupy, které mají charakteristický tvar. Na snímku hvězdicovité chlupy druhu Pyrrosia lingua.

Zmije jerevanská ve svém přirozeném prostředí nízké stepní vegetace.

Kresba pratura ze 16. století. Poslední kus pratura uhynul v roce 1627.

Pod ochranou rodiny

Vorvani obrovští (Physeter macrocephalus) oplývají vysokou inteligencí a jsou obdařeni vyvinutým sociálním cítěním. Jestliže je některý vorvaň napaden, útočník je vzápětí vystaven nemilosrdnému zásahu dalších členů rodinného klanu. Například když se do nebezpečí dostane mládě ohrožované kosatkami nebo žraloky, vyšle signál a ostatní vorvani ihned připlavou. Utvoří kolem ohroženého jedince kruh, přičemž jejich hlavy směřují dovnitř a nebezpečné ocasy jsou připraveny uštědřit útočníkům smrtelnou ránu.

Situace zachycená na tomto snímku nebývá příliš často k vidění. Obrázek samice medvěda hnědého s mládětem na zádech má však logické vysvětlení.

Lemur kata (Lemur catta) je zřejmě nejznámějším druhem patřícím do čeledi denních lemurů. Tito lemuři žijí v jihozápadní části ostrova Madagaskar.

Kvůli takovému snímku geparda je nutné lehnout na zem. Problém je, že ostražitá šelma si vás brzy všimne.

Nákaza smrtící „mlokožravou“ plísní se v Evropě poprvé projevila v populaci mloků skvrnitých (Salamandra salamandra) na březích řeky Mázy u nizozemského Maastrichtu.

Lov ve lví smečce zajišťují převážně samice. Statnější samec pak potravu dokáže uhlídat a hlídá též teritorium. Proto jí také jako první a samice i mláďata spořádaně čekají.

Horský hřeben Odle viděný z vedlejšího horského masivu Seceda.

Krakonošova rukavice se rozevírá na úbočí Sněžky (v pravé části fotky)

Včely z mršin zrozené

Pověrám se nevyhnuly včely medonosné (Apis mellifera), považované za vzor pilnosti. Mnozí středověcí lidé se domnívali, že včely vznikají velmi nevábným způsobem – rodí se v mršinách dobytka a jiných zvířat. V té době se ještě věřilo na spontánní tvoření, například na vznik much ze zkaženého masa. Obdobně z jakýchsi drobných mušek, rodících se uvnitř mršin, pak měly vznikat dospělé včely. Středověký člověk odchovaný v patriarchální společnosti věřil, že si včely vybírají nejnoblesnějšího zástupce rodu a korunují jej za svého krále. Klíčovou roli královny poznali lidé mnohem později.

Věřilo se prý také, že včely mají své souboje cti a řídí se přísnými zákony roje. Pokud se například některá z včel provinila proti pravidlům, spáchala sebevraždu vlastním žihadlem. A konečně – včely byly někdy považovány za nejmenší zástupce ptáků!