Amerika

Dvojice mladých pum – sourozenců. Natržené ucho jedné z šelem nasvědčuje, že hrátky dorůstajících predátorů mohou být dost „ostré“.

Obchod s otroky na obraze Françoise-Augusteho Biarda, kolem roku 1833.

Samice nefily kyjonohé

Ve velkofilmu Ridleyho Scotta 1492: Dobytí ráje ztvárnil slavného mořeplavce Gérard Depardieu.

Nálezy z jeskyně Chiquihuite v mexickém státě Zacatecas zahrnují 1 930 nástrojů.

Jezuitské misie působily v celé řadě exotických zemí.

Přestože žádný druh rostoucí v Evropě není původní, mahónie se zde běžně pěstují a některé druhy i zplaňují. Rod byl pojmenován na počest významného amerického zahradníka irského původu, Bernarda McMahona (1775–1816). Větve mahónií jsou oblíbeným materiálem ve vazačství, používají se především na věnce a vánoční ozdoby.

Tyto keře jsou blízce příbuzné dřišťálům, k nimž je někteří (zejména američtí) autoři přiřazují. Od dřišťálů se ovšem na první pohled liší zpeřenými listy a květenstvím, které se zakládá na vrcholcích větví. Také nemají na větvích palisty přeměněné v trny. Obrannou funkci u mahónií přebírají ostré hrotité zuby kožovitých listů a jedovatý alkaloid berberin, díky němuž je dřevo keřů žlutě zbarvené.

Funkce opylovačů se u květů mahónií ujímají především včely. Ptáci se zase konzumací modrých, bíle ojíněných bobulí starají o šíření keřů do dalších lokalit. Nezralé plody jsou mírně jedovaté, během zrání však obsah alkaloidu berberidinu výrazně klesá a ptáci mohou plody bez újmy konzumovat.

Evropští dobyvatelé se s Indiány moc nemazlili

Plamének skalkový (Clematis marmoraria)

Tento nejmenší plamének byl objeven až v roce 1973. Jedná se o stálezelenou, drobnou rostlinu, která se šíří podzemním kořenujícím oddenkem. Stejně jako ostatní novozélandské druhy plaménků, je i tento dvoudomý.

Rozrůstá se v suti a pro poměrně velké květy, které mají v průměru až 2 cm, se brzy stal oblíbenou skalničkou. Pěstuje se především v Anglii, u nás je vhodný jen pro skalničkové skleníky. Kříží se i s jinými novozélandskými plaménky a takto vzniklé odrůdy se občas objevují v nabídce zahradnických firem.

Výška: 5–10 centimetrů

Barva květu: zelenobílá

Rozšíření: Národní park Kahurangi, severozápadní Nelson, Jižní ostrov Nového Zélandu

Ekologie: vápencové sutě, kary, alpínské louky

Status: ohrožený druh Nového Zélandu

Čeleď vílínovitých (Hamamelidaceae) patří, ač to na první pohled není zřejmé, do vývojové větve lomikamenovitých a ze známých rostlin jsou jim nejpříbuznější pivoňky.

Dříve byly vilínovité rostliny mnohem hojnější než dnes. Ve třetihorách rostly dokonce u nás a jejich zkameněliny proto hojně nacházíme v hnědouhelných lokalitách. Dnes u nás není původní žádný druh a v Evropě roste pouze jeden zástupce – ambroň východní. 

Na snímku Vilín měkký (Hamamelis mollis) pocházející z Číny. V České republice je pěstován v různých kultivarech jako okrasný keř.

Sobi polární žijí na severu Evropy, v Asii i v Grónsku. V Severní Americe jsou známí jako jeleni karibu, přičemž nejde o samostatný druh, ale o poddruh soba polárního

Krokodýl nilský (Crocodylus niloticus) – největší africký druh

Indiáni si Ameriku podmanili o patnáct tisíc let dříve než Evropané.

I proslulí pistolníci si někdy utrhli pořádnou ostudu.

Domácí krocan se stal významným hospodářským ptákem