Hubble

Obrovská a nesmírně zářivá hvězda AG Carinae ze souhvězdí Lodního kýlu

Budoucí čínský vesmírný teleskop Sün-tchien by měl na oběžnou dráhu zamířit v roce 2024.

Kosmická medúza

V pozemských oceánech se vznáší množství medúz. Někdy se ani nezdají skutečné, vypadají jako prchavé přízraky. A právě taková je i galaxie ESO 137-001 v souhvězdí Jižního trojúhelníku. Na první pohled připomíná mořského žahavce, jenž se ladně proplétá mezi hvězdami v temném oceánu vesmíru.

Jde o spirální galaxii s příčkou, jichž se v kosmu vyskytuje celá řada, včetně Mléčné dráhy. Z této však tryskají proudy hvězd, podobné éterickým chapadlům. Odborníci z NASA říkají, že se zmíněné stálice rodí z prachu a plynu v „chapadlech“ medúzy. Jedná se do jisté míry o záhadu, protože tamní plyn by měl být příliš horký, než aby z něj mohly vznikat hvězdy. 

ESO 137-001 se pohybuje rychlostí asi sedmi milionů kilometrů za hodinu, v kupě galaxií Abell 3627, jejíž součást tvoří. Mezigalaktický plyn v kupě dosahuje teploty kolem 100 milionů stupňů a jeho působením vznikla chapadla medúzy táhnoucí se do vzdálenosti přes 400 tisíc světelných let.

Mezihvězdné zjevení, na snímku pořízeném Hubbleovým teleskopem, nese katalogové označení NGC 7635, nebo jednoduše – Bublinová mlhovina. Přestože vypadá na první pohled velice jemně, její tvar svědčí o probíhajících bouřlivých procesech. Bublinová mlhovina měří v průměru zhruba 10 světelných let. Její tvar je dílem velmi hmotné a masivní Wolf-Rayetovy hvězdy s označením SAO 20575, která je na snímku vlevo nahoře. Tato hvězda je přibližně 10 až 20× hmotnější než naše Slunce a zářivostí jej předčí dokonce několiksettisíckrát. Obří molekulární mračno, které obklopuje hvězdu, se rozpíná rychlostí okolo 100 tisíc kilometrů v hodině. Spletitá Bublinová mlhovina a s ní spojený oblačný komplex se nacházejí zhruba 7 100 světelných let daleko v souhvězdí Kasijopeji.

Hlavní zrcadlo teleskopu dokáže koncentrovat až sedmkrát víc světla než Hubbleův dalekohled.

Snímek malé části oblohy zachycuje několik tisíc galaxií

Saturn a jeho polární záře

Tři fotografie Saturnu pořízené pomocí spektrografu STIS na palubě Hubbleova teleskopu odhalují dynamickou povahu polárních září na planetě. Série představuje pohled na jižní polokouli tělesa v rozpětí pěti dnů. Polární záře na Saturnu mají podobu prstence zářících plynů v okolí pólů a vznikají při kolizi nabitých částic s magnetickým polem planety. Částice jsou urychlovány na vysoké energie a vnikají do horních vrstev atmosféry. Srážky s přítomnými plyny pak vedou k vyzáření energie ve viditelné části spektra a také v ultrafialovém a infračerveném oboru.

Hvězda Lensed Star 1 (LS1) je s největší pravděpodobností zástupcem hvězd spektrální třídy B – tedy velmi horkých (11 000 °C až 14 000 °C) a velmi jasných hvězd. 

Galaxie NGC 1277, vzdálená 240 milionů světelných let, je plná rudých a mrtvých hvězd

Exoplaneta WASP-39b připomíná rozžhavený Saturn, i když zřejmě bez prstenců.

Kombinovaný snímek galaxií NGC 2936 a NGC 2937, který připomíná scénu z Antarktidy

K teleskopu se postupně vydalo pět servisních misí raketoplánů

Veliké černé díry jsou jako kočky. Buď spí, nebo pojídají dobroty v okolí

<p>Dvojce galaxií pojmenovaná „Antény“ patří mezi jedny z nejbližších srážejících se galaxií. Jde o dvě galaxie s označením NGC 4038 a NGC 4039, které se před několika stovkami milióny let začaly na cestě vesmírem prolínat.</p>

<p>Dráha komety K2 ve Sluneční soustavě</p>