03. 01. 2021Kosmická medúza
V pozemských oceánech se vznáší množství medúz. Někdy se ani nezdají skutečné, vypadají jako prchavé přízraky. A právě taková je i galaxie ESO 137-001 v souhvězdí Jižního trojúhelníku. Na první pohled připomíná mořského žahavce, jenž se ladně proplétá mezi hvězdami v temném oceánu vesmíru.
Jde o spirální galaxii s příčkou, jichž se v kosmu vyskytuje celá řada, včetně Mléčné dráhy. Z této však tryskají proudy hvězd, podobné éterickým chapadlům. Odborníci z NASA říkají, že se zmíněné stálice rodí z prachu a plynu v „chapadlech“ medúzy. Jedná se do jisté míry o záhadu, protože tamní plyn by měl být příliš horký, než aby z něj mohly vznikat hvězdy.
ESO 137-001 se pohybuje rychlostí asi sedmi milionů kilometrů za hodinu, v kupě galaxií Abell 3627, jejíž součást tvoří. Mezigalaktický plyn v kupě dosahuje teploty kolem 100 milionů stupňů a jeho působením vznikla chapadla medúzy táhnoucí se do vzdálenosti přes 400 tisíc světelných let.
23. 04. 2020Mezihvězdné zjevení, na snímku pořízeném Hubbleovým teleskopem, nese katalogové označení NGC 7635, nebo jednoduše – Bublinová mlhovina. Přestože vypadá na první pohled velice jemně, její tvar svědčí o probíhajících bouřlivých procesech. Bublinová mlhovina měří v průměru zhruba 10 světelných let. Její tvar je dílem velmi hmotné a masivní Wolf-Rayetovy hvězdy s označením SAO 20575, která je na snímku vlevo nahoře. Tato hvězda je přibližně 10 až 20× hmotnější než naše Slunce a zářivostí jej předčí dokonce několiksettisíckrát. Obří molekulární mračno, které obklopuje hvězdu, se rozpíná rychlostí okolo 100 tisíc kilometrů v hodině. Spletitá Bublinová mlhovina a s ní spojený oblačný komplex se nacházejí zhruba 7 100 světelných let daleko v souhvězdí Kasijopeji.
18. 08. 2019Saturn a jeho polární záře
Tři fotografie Saturnu pořízené pomocí spektrografu STIS na palubě Hubbleova teleskopu odhalují dynamickou povahu polárních září na planetě. Série představuje pohled na jižní polokouli tělesa v rozpětí pěti dnů. Polární záře na Saturnu mají podobu prstence zářících plynů v okolí pólů a vznikají při kolizi nabitých částic s magnetickým polem planety. Částice jsou urychlovány na vysoké energie a vnikají do horních vrstev atmosféry. Srážky s přítomnými plyny pak vedou k vyzáření energie ve viditelné části spektra a také v ultrafialovém a infračerveném oboru.