kosmické záření

Každý den narazí do zemské atmosféry biliony atomových jader, cestujících kosmem rychlostí blízkou rychlosti světla. Energie kosmického záření by mohla „pohánět“ životní procesy jednoduchých organismů třeba na Marsu.

Kosmické záření zodpovídá za neustálý vznik řady nestabilních radioaktivních izotopů v atmosféře. Přispívá tak k radioaktivnímu pozadí na Zemi asi 13 %. S nadmořskou výškou však jeho vliv roste.

Galaktické záření tvoří hlavně vysokoenergetické protony (85 % až 90 %) a ionty.

Srovnání sluneční aktivity pozorované observatoří Solar Dynamics Observatory (SDO) v říjnu 2010 a 2012. Vlnová délka snímků je 171 angstromů

Magnetické pole Země

Pozůstatky po mohutné explozi supernovy Puppis A patří k nejjasnějším zdrojům na rentgenové obloze

Prototyp vesty AstroRad a kosmická loď Orion

Předstartová příprava vědeckého balónu SuperTIGER na Stanici McMurdo v Antarktidě

<p>Zbytek po supernově s označením Cas A. Mezi putujícími rázovými vlnami na okraji zbytku dochází k urychlování nabitých částic na vysoké energie</p>

<p>Kvazar - jádra aktivních galaxií jsou v současnosti nejlepším kandidátem na původce částic kosmického záření s velmi vysokými energiemi</p>

<p>Lidé prozatím trénují na Mars v&nbsp;pozemských pustinách</p>