objevy

Plně dorostlý paúhoř elektrický (Electrophorus electricus) vytváří napětí kolem 600 voltů. Dokáže ovšem elektrický útok zvýšit až na cca 1 000 voltů.

Koráby pouště | až 40 dní

Mezi savci patří k přeborníkům v „askezi“ pouštní sudokopytník velbloud (Camelus). Tato odolná zvířata dokážou velmi dobře snášet extrémní podmínky dlouhodobého pobytu v suchých oblastech. Podmínky, které by běžného člověka spolehlivě zahubily, snáší velbloudi s přehledem. Pozoruhodné je, že bez jídla vydrží kratší dobu než bez vody, což je opak běžné situace u většiny ostatních živočichů. Důvodem je, že velbloudi si svoji vodu nosí s sebou. Tedy přesněji řečeno nikoli vodu, ale tukovou tkáň ve svých hrbech. Tu mohou v případě potřeby metabolizovat a vodu z ní uvolnit. Při metabolickém využití tukové tkáně v hrbu se uvolňuje voda a energie, která velbloudovi vystačí na dlouhou dobu, nicméně nepokrývá veškerou potřebu živin zvířete.

Ačkoliv je to neuvěřitelné, lidské tělo může bez jídla (nikoliv ale bez vody!) vydržet možná déle než to velbloudí. Tento krutý poznatek vychází z neuvěřitelného příběhu indického zajatce Bhagata Singha, který bez jídla údajně přežil po dobu 116 dní (téměř tří měsíců), přičemž ztratil celých 60 kilogramů tělesné hmotnosti. (foto: Shutterstock)

Tilikva australská se dožívá více než 30 let a zdá se, že mu k tomu napomáhá také inteligence dosažená už ve velmi mladém věku. Výrazným znakem tilikvy je modrý jazyk.

Želvy natěsnané v jedné z nádrží želví farmy. Právě z tohoto prostředí pocházely všechny „nové druhy“, které na přelomu 80. a 90. let 20. století světu představil William McCord.

Šimpanzi se nejen dokážou přemýšlivě tvářit, ale jejich myšlení, pokud jde o takzvanou pracovní paměť, lze bez uzardění srovnat se lidskými schopnostmi.

Ačkoli byly pokusné krysy vystaveny modrému světlu jedinou hodinu, projevilo se to okamžitě větším sklonem k „mlsání“, v tomto případě konzumací cukrem vylepšené vody.

Když štír bodne s použitím maximální možné dávky jedu, musí pro to mít opravdu pádný důvod. V krajním případě umí štíři jed i rozprašovat a odradí tak od útoku třeba křečky (Onychomys), kteří škorpiony dokážou odzbrojit tím, že jim úplně odkousnou ocas.

Není neobvyklé, že například rypouši a tučňáci obývají stejné prostory.

Jak se do žaludku žraloka tygřího dostane například hrdlička? Chce to jen být ve správný čas na správném místě.

Šimpanzi se živí převážně rostlinnou stravou a hmyzem. Dřívější poznatky ovšem ukázaly, že maso je pro ně lákavou pochoutkou a zjištění z parku Loango tyto závěry potvrzují.

Zatímco třeba pískomilům a vrabcům věští vědci relativně zářnou budoucnost, o osud orlů okrových a nosorožců dvourohých mají vážné obavy.

Stříbrný mravenec Cataglyphis bombycinus na chvíli uniká žhavé plotně saharského písku vyběhnutím na uschlou rostlinu.

Dlouhodobý pokus se samečky zebřiček pestrých (Taeniopygia guttata) ukázal, že ptáci se zpěvu nejen učí, ale do značné míry jej mají zakódovaný v genech.

Vodnáři (Hydrophiinae) jsou podčeledí hadů z rodu korálovcovitých. Jsou známí z mělkých tropických vod Indického a Tichého oceánu a většinou bývají k vidění v okolí korálových útesů a říčních ústí. Na snímku je vlnožil užovkový (Laticauda colubrina).

Jelenům wapiti v Yellowstonu téměř vůbec nevadí možnost, že se mohou setkat s vlčí smečkou, přestože na vlky každých 7 až 11 dní skutečně narazí. Během zimy obývá park okolo pěti tisíc jelenů, v létě až kolem 20 tisíc kusů...