objevy

Zlato nevzniká jen díky geologickým procesům. Při jeho vzniku hrají často významnou roli půdní bakterie. (foto: Shutterstock)

Bodnutí komára tropického (Aedes aegypti) je nepříjemné, ale choroby, které tento hmyz přenáší, mohou mít fatální následky. (foto: Shutterstock)

Samečci australských delfínů Sousa sahulensis nabízejí samičkám dar, který nelze prakticky využít, ale slouží jako důkaz síly a zdatnosti. (foto: Shutterstock)

Při pohledu na tuto fotografii člověk nepotřebuje velkou představivost, aby pochopil, proč bonobové dostali přezdívku hippie šimpanzi.

Orangutan nad břehem řeky Berkail hned druhý večer. V protisvětle v přítmí pralesa se může opravdu jevit jako bájné zvíře

Polovina mravenců druhu Temnothorax rugatulus se pracovního ruchu vůbec neúčastní. Zdánlivě líní příživníci ale mají pro kolonii velký význam. (foto: AntWiki, Museum of Comparative Zoology, Gary D. Alpert, CC BY-SA 4.0)

Sameček anolise se snaží zastrašit vetřelce roztažením velkého kožního laloku.

V trusu se skrývají nejrůznější pachové vzkazy. (foto: Shutterstock)

Krabům rodu Lybia se přezdívá také „pom-pom crab“, tedy volně přeloženo „krab s pompony“. Tento detailní snímek drobného tvora dokládá, že se sasankami na klepetech skutečně připomíná roztleskávačku sportovního týmu.

Dvojice vakoplchů drobných (Cercartetus nanus). Vědci se dlouho domnívali, že se vakoplši živí především hmyzem. V poslední době bylo zjištěno, že se živí ve velkém rozsahu nektarem a pylem květů některých druhů stromů a keřů.

Mateřství klade na kosatky vysoké nároky a samice s mládětem potřebuje v porovnání s „bezdětnou“ kosatkou asi o 40 % více potravy.

Malpy pruhohřbeté (Cebus libidinosus) používají kamenné nástroje velmi všestranně. Vědci dokonce zaznamenali, že samičky házejí kameny po samečcích, když usoudí, že přišel čas páření.

Charakteristický tvar svícníku Sandersonova (Ceropegia sandersonii) rostlině vysloužil přezdívku „padáková“ nebo také „lucernová květina“. Snímek ukazuje květ při pohledu zboku a seshora.

Páry titiů červených spolu zůstávají mnoho let a samečci jsou intenzivně zapojeni do výchovy mláďat. Otcové své malé potomky stále nosí a matkám je dávají pouze ke kojení. Samečci se s mláďaty také častěji než matky dělí o potravu.

Aratingové zlatočelí (Eupsittula aurea), kteří mají domov ve východní části Jižní Ameriky, dokázali spolupracovat na společném úkolu tak dobře, že předčili i krkavce nebo vrány novokaledonské.