objevy

Na tomto snímku to vypadá, jako by hulmanovi jávskému (Trachypithecus auratus) listí nechutnalo. I tak ale tvoří hlavní složku jeho potravy.

Chřestýš mohavský (Crotalus scutulatus) je vysoce jedovatý had, který žije na jihozápadě USA.

Samice medvěda východosibiřského (Ursus arctos collaris) se dvěma mláďaty. Tento poddruh medvěda hnědého má nesmírně pestrou stravu – od rostlin přes ryby až po občasného soba.

Raci červení (Procambarus clarkii) se nejenže báli dalších elektrických šoků, ale navíc podobně jako člověk příznivě reagovali na podané léky, zaměřené na potlačení úzkosti.

Vědci dlouho předpokládali, že humři necítí bolest, protože nemají skutečný mozek. Pozdější výzkum ale ukázal, že korýši na poškození tkáně reagují fyzicky i hormonálně, tudíž bolest pravděpodobně cítí.

Korálové útesy kolem ostrovů, které nejsou zamořeny krysami, jsou až o 50 % bohatší na život

Octomilka obecná (Drosophila melanogaster) je zřejmě nejznámějším druhem octomilky a je s oblibou používána jako modelový organismus nejrůznějších (mimo jiné genetických) studií.

Ne vždy volí mravenci nejkratší cestu. Občas si vyberou „objížďku“, po níž ale dorazí do cíle rychleji. Na snímku mravenci druhu Megaponera analis při nájezdu na termitiště.

Hejna různých druhů ptáků společně shánějí potravu a brání teritorium přičemž taková aliance může trvat několik let. Nyní se ukazuje, že kooperace může probíhat také výhradně mezi dvěma konkrétními jedinci modropláštníka proměnlivého (na snímku vpravo) a modropláštníka modrofialového (vlevo).

Populace v lesích žijících slonů mají zcela zásadní vliv na to, jaké dřeviny v této oblasti rostou.

I v naprostém klidu padne na provoz střev, srdce, játra a ledvin plná čtvrtina energie, kterou had spotřebuje. Na snímku je krajta zelená (Morelia viridis).

Pyskoun korunkatý (Lachnolaimus maximus) umí „vidět kůží“ a zaznamenat změny v barevnosti svého okolí. Z perlově bílé na skvrnitě hnědou nebo červenou se přebarví během milisekund.

O zdroji potravy se netopýři nechají poučit nejen od svých nejbližších příbuzných, ale také od příslušníků jiného druhu.

Strašek paví (Odontodactylus scyllarus) je zřejmě nejznámějším zástupcem straškovitých, jimž se pro jejich silné přední končetiny mezi potápěči přezdívá „drtiči palců“.