panovník

Z nepřátelského postoje k dualismu nehodlal Fedinand nijak slevovat

Karel V. Habsburský a Ferdinand I. Habsburský (vpravo).

Váhavý střelec Nikolaj

Mikuláš II. Alexandrovič (1868–1918)

Narodil se jako nejstarší ze šesti dětí svému otci, caru Alexandru III. a matce, carevně Marii Fjodorovně. Vlády se musel ujmout již ve svých dvaceti šesti letech, když jeho otec zemřel na nefritidu. Vzápětí se oženil s hesenskou princeznou Alexandrou, se kterou zplodil celkem pět potomků, z nichž posledním byl vytoužený následník trůnu Alexej. Mikuláš rozhodně nebyl rozeným panovníkem a rozhodování o důležitých otázkách vlády mu činilo nepřekonatelné potíže. Svou pozornost tak věnoval spíše řešení jednoduchých problémů, na které stačil jeho intelekt. 

Rusko se za jeho vlády potýkalo s vážnými sociálními a hospodářskými problémy, které po prohrané rusko-japonské válce vyústily roku 1905 v takzvanou první ruskou revoluci. Mikuláš byl nucen reagovat částečným opuštěním své samoděržavné politiky skrze vytvoření Dumy coby carského poradního orgánu. Po neúspěších ruské armády v bojích první světové války se namísto vládnutí sám ujal vrchního velení svých vojsk, čímž přispěl k postupnému rozkladu ruského státu a vlně revolucí, které se Ruskem přehnaly roku 1917 a které jej smetly z pozice vládce Ruska.

Arnošt z Pardubic, Dětřich z Portic a Jan ze Středy - nejvýznamnějí rádcové Karla IV.

Václav IV. (1361–1419) byl syn Karla IV. a jeho třetí manželky Anny Svídnické.

Královny Alžběta I. a Viktorie. Dvě dámy, které ovládly svou dobu. Jedna zemřela bezdětná, druhá přivedla na svět hned devět dětí.

Vladislav II. Jagello a jeho čtyři manželky - Hedvika z Anjou, Anna Celjská, Alžběta z Pilicy a Sofie Litevská.

Autoportrét Jacquese-Louise Davida, 1794, muzeum Louvre, Paříž, Francie.

Jednou z králových metres byla jeho vlastní dcera

Albert Eduard byl požitkář a nic na tom nezměnil ani sňatek s princeznou Alexandrou.

Marie Terezie s chotěm Františkem a dětmi

Jak si zjednat pořádek

Ivan Hrozný
kdy: 1530–1584 | kde: Rusko

Impozantní, ohromující, úžasný a krutý. I těmito slovy můžeme přeložit přídomek Hrozný, kterým byl titulován Ivan IV. Vasiljevič. Z moskevského velkoknížete to dotáhl až na post prvního ruského cara. Taková cesta na výsluní samozřejmě nebyla bez obětí. Obklopil se schopnými spolupracovníky a díky jejich pomoci dospěl až na mocenský vrchol. Budoval, reformoval, měnil k lepšímu. Poté ale slávou opojený vladař stále více propadal paranoie a hněvu a svých věrných se houfně zbavoval. Včetně členů vlastní rodiny. Manželek měl postupně osm. Poté, co je car zapudil, na většinu z nich čekal klášter, vyhnanství nebo nečekaná nehoda. Například je někdo potichu utopil. 

Násilný skon nástupce trůnu, druhorozeného syna Ivana Ivanoviče, měl ale radikálnější podobu. Ivan Ivanovič neměl s otcem nejlepší vztahy. První dvě manželky mu tatíček zavrhl a odeslal do kláštera. Když v pořadí s třetí ženou, Jelenou Šeremetěvovou, čekal dítě, došlo ke konfliktu. Car na svou snachu narazil v jejích komnatách a přišlo mu, že je necudně oblečená. Tedy spíše neoblečená. A zbil ji tak surově, až potratila. Ivan Ivanovič se své ženy zastal. Rozzuřený car jej udeřil do hlavy železnou holí tak silně, že následník trůnu o několik dní později zemřel. Ivan Hrozný se po celou tu dobu modlil za synovo zdraví. Údajně chodil po paláci a vyl žalem. Svůj čin už ale vzít zpět nemohl.

František Josef I. zemřel ve vídeňském schönbrunnském zámku v 86 letech, což bylo tehdy vnímáno jako biblický věk.