panovník

Podle historiků byl Jiří VI. nesmělý a často nervózní – a přitom velmi svědomitý, hluboce věřící, pracovitý a oddaný poslání, které si nevybral.

Královna Barbora Celjská (vpravo) s dcerou Alžbětou Lucemburskou na cestě do Münsteru.

Milan Obrenović II. (1819–1839)

26 dnů srbským králem

Princ Milan Obrenović byl srbským knížetem a coby nejstarší syn v rodu měl garantováno dědictví koruny. Jenže když na konci června roku 1839 srbský král (a jeho otec) Miloš Obrenović abdikuje, prodělává princ těžký zápal plic. Blouzní v horečkách a trpí zimnicí, vůbec netuší, co se kolem něj děje. Nepostřehne ani to, že už je vlastně panovníkem. Po šestadvaceti dnech od svého čestného jmenování umírá, aniž by podepsal jediný dokument nebo list. (foto: Wikimedia Commons, CC0)

William Caxton představuje Edwardu IV. a Alžbětě Woodvillové poprvé knihtisk. Obraz Daniela Maclise zachycuje kromě královského páru i jejich potomky – Alžbětu, Edwarda a Richarda. Vlevo portrét Alžběty Woodvillové.

Jan Lucemburský v bitvě u Kreščaku v roce 1346.

Zdánlivě skvělý a mimořádný život Karla IV. může z jiného úhlu pohledu vypadat spíše jako série událostí z černé kroniky.

Kateřina I. Alexejevna, vlastním jménem Marta Helena Skowrońska/Skavronská (1684–1727) byla ruská carevna v letech 1725–1727 a žena Petra I. Velikého.

Edward IV. a lancasterští uprchlíci ukrývající se v opatství Tewkesbury.

Magdaléna Francouzská, známá také jako Magdaléna z Valois, se snoubencem Ladislavem Pohrobkem.

Arsinoé závistivě přihlíží, jak Caesar jmenuje Kleopatru egyptskou královnou. Takto si scénu  představoval italský malíř Pietro de Cortona.