pozorování oblohy

Na jižní obloze je Mléčná dráha na dosah. Zvlášť v oblastech blízko obratníku Kozoroha stoupá totiž její centrální část až do zenitu. Sezona pro nejlepší pozorování stříbřitého oblouku trvá od dubna do října. (foto: © Petr Horálek)

Globule CG4: Ruka boží

Nádherný snímek tzv. kometární globule pořídil dalekohled Very Large Telescope alias VLT. Jedná se o slabý oblak plynu a prachu uvnitř naší Galaxie, přičemž poprvé se jej podařilo rozpoznat roku 1976 na fotografii z britského Schmidtova teleskopu, umístěného v Austrálii. Globule CG4, přezdívaná někdy také „ruka boží“, leží v souhvězdí Lodní zádě zhruba 1 300 světelných let (ly) od Země. Její průměr dosahuje 1,5 ly, délka ohonu asi 8 ly. Prachový oblak zahrnuje dostatek materiálu k utvoření osmi stálic o velikosti Slunce. Globule CG4 svítí slabou červenou září zřejmě excitovaného vodíku. (foto: ESO, CC0)

Chcete-li objekty popsané v článku spatřit s jistotou, najděte si k pozorování místo co nejméně zatížené světelným znečištěním. (foto: Pixabay, CC0)

Povrchové struktury hvězdy Antares – rekonstrukce dat interferometru VLTI. (foto: ESO, M. Kornmesser, CC BY-SA 4.0)

Éta Aquaridy jsou meteorický roj asociovaný s Halleyovou kometou. Roj je viditelný každý rok s vrcholem aktivity kolem 6. května. (foto: Getty Images)

Příležitost spatřit „padající hvězdy“ bude již příští týden - 22. dubna nastává maximum meteorického roje Lyrid. Takto je v roce 2020 zachytil nad vodní nádrží Seč astrofotograf Petr Horálek. 

Úžasný pohled na kometu NEOWISE nabídly až hory daleko od měst. Takto se vyjímala nad Suchým vrchem v Orlických horách, směrem na sever do méně přesvětlených oblastí Polska. Oba ohony byly z daného místa vidět i pouhýma očima

Slabý protisvit uprostřed snímku se vyjímá pod Mléčnou dráhou na naprosto tmavém nebi uprostřed Bryceova kaňonu v USA.

Barnard 22 - temná mlhovina ze souhvězdí Býka. (foto: Jarrett Trezzo)

Šmouha od satelitu Starlink, která znehodnotila snímek Galaxie v Andromedě.

Observatoř ESO na vrcholu hory Cerro Paranal má ke hvězdám opravdu blízko. Výjimečně jasné a temné obloze severního Chile právě dominuje Jupiter.

Koláž zachycuje průběh úplného zatmění Slunce (zleva doprava). Uprostřed je patrná i tvář Měsíce, díky jevu nazývanému „popelavý svit“, zatímco zakrytý disk hvězdy obklopuje paprskovitá koróna. Na začátku a na konci úkazu jsou vidět oslnivé kapičky slunečního světla a také narůžovělá obálka stálice, tzv. chromosféra.

Geminidy v roce 2017 nad provincií Heilongjiang v severovýchodní Číně.

Každé zatmění Měsíce je jiné, jak dokládá i koláž všech zmíněných úkazů z let 2018 a 2019.