pozorování oblohy

Éta Aquaridy jsou meteorický roj asociovaný s Halleyovou kometou. Roj je viditelný každý rok s vrcholem aktivity kolem 6. května. (foto: Getty Images)

Příležitost spatřit „padající hvězdy“ bude již příští týden - 22. dubna nastává maximum meteorického roje Lyrid. Takto je v roce 2020 zachytil nad vodní nádrží Seč astrofotograf Petr Horálek. 

Úžasný pohled na kometu NEOWISE nabídly až hory daleko od měst. Takto se vyjímala nad Suchým vrchem v Orlických horách, směrem na sever do méně přesvětlených oblastí Polska. Oba ohony byly z daného místa vidět i pouhýma očima

Slabý protisvit uprostřed snímku se vyjímá pod Mléčnou dráhou na naprosto tmavém nebi uprostřed Bryceova kaňonu v USA.

Barnard 22 - temná mlhovina ze souhvězdí Býka. (foto: Jarrett Trezzo)

Šmouha od satelitu Starlink, která znehodnotila snímek Galaxie v Andromedě.

Observatoř ESO na vrcholu hory Cerro Paranal má ke hvězdám opravdu blízko. Výjimečně jasné a temné obloze severního Chile právě dominuje Jupiter.

Koláž zachycuje průběh úplného zatmění Slunce (zleva doprava). Uprostřed je patrná i tvář Měsíce, díky jevu nazývanému „popelavý svit“, zatímco zakrytý disk hvězdy obklopuje paprskovitá koróna. Na začátku a na konci úkazu jsou vidět oslnivé kapičky slunečního světla a také narůžovělá obálka stálice, tzv. chromosféra.

Geminidy v roce 2017 nad provincií Heilongjiang v severovýchodní Číně.

Každé zatmění Měsíce je jiné, jak dokládá i koláž všech zmíněných úkazů z let 2018 a 2019.

Sloupy jasné polární záře prosvítají i mezi mraky, 17. března 2015.

Takto si mnozí představují pořádnou vlasatici s prašným i plynným ohonem. Loni 13. července ozdobila nebe kometa NEOWISE, na obzoru je vidět masiv Krkonoš.

Známá spirální galaxie M31 neboli NGC 224 v souhvězdí Andromedy. Zhruba s 3,4 mag představuje nejjasnější objekt svého druhu na pozemské obloze. (foto: Wikimedia Commons, Adam Evans, CC BY 2.0)

Sledování meteorického deště přináší nezapomenutelný zážitek.