pozorování oblohy

Během jarní a podzimní rovnodennosti se Slunce nachází poblíž průsečíku ekliptiky s nebeským rovníkem. (foto: Jan Píšala)

Tak jako každý rok oživí i letošní prázdninové nebe sprška padajících hvězd neboli meteorů. Od srpna totiž začne nabírat na síle roj Perseid, jehož aktivita vyvrcholí v noci z 12. na 13. srpna. (foto: Shutterstock)

Hadonoš je jedním ze 13 souhvězdí, kterými prochází ekliptika, takže patří mezi zvířetníková souhvězdí, přesto jej astrologie nezařadila mezi znamení zvěrokruhu.

Po fascinujícím modelu Měsíce, či planety Země, přichází Hvězdárna a planetárium Brno opět se skvělým nápadem v podobě Marsmelounu neboli modelu planety Mars. Na Kraví hoře bude model k vidění od pondělí 12. do neděle 18. července vždy od 14.00 do 24.00 hodin. (foto: Hvězdárna a planetárium Brno)

Osmdesát procent. Tolik nám z naší životodárné hvězdy zůstane na nebi 10. června…

Z určitých míst planety bude sluneční zatmění 10. června viditelné jako prstencové. Půjde o chladné oblasti v úzkém pásu táhnoucím se od severovýchodní Kanady přes Grónsko až po severovýchod Ruska – severní pól nevyjímaje! 

Hvězda Sirrah leží těsně na hranici mezi Andromedou a Pegasem.

Kdyby rychlost rotace Regula vzrostla o pouhou desetinu, roztrhala by jej odstředivá síla na kusy. (foto: Wikimedia Commons, Scott Anttila, CC BY-SA 3.0)

Analýza spektra zachyceného infračerveného záření Velké mlhoviny v Orionu odhalila přítomnost řady anorganických i jednoduchých organických látek, včetně oxidu uhelnatého, formaldehydu, metanolu či vody.

Srovnání průměru superměsíce z 5. května 2012 (vlevo) a mikroúplňku z 28. listopadu 2012 (vpravo). Rozdíl ve vzdálenosti Měsíce od Země je zhruba 50 300 kilometrů, což „superúplněk“ činí o asi 14 procent větší a 30 procent jasnější než „mikroúplněk“. (foto: Catalin Paduraru, apod.nasa.gov)

Budoucí největší teleskop světa, Extrémně velký dalekohled (ELT), staví Evropská jižní observatoř na hoře Cerro Armazones v severním Chile, v nadmořské výšce 3 046 metrů. Oblast patří k nejsušším na planetě a tamní klidná atmosféra poskytuje vhodné podmínky ke sledování nejvzdálenějších objektů ve vesmíru. Snímek z roku 2015 zachycuje dokončení hrubých zemních prací. (zdroj: ESO CC BY 4.0)

Asi dva tisíce světelných roků vzdálená planetární mlhovina Abell 31 má sice úctyhodný úhlový průměr kolem 16′, ale s jasností 12 mag je velice slabá. Při jejím hledání se zaměřte na dvojici jasnějších hvězd 10. velikosti, které jsou na snímku vidět poblíž středu a pravého okraje mlhoviny

Už při pozorování amatérským dalekohledem je v souhvězdí Blíženců možné rozlišit několik zajímavých objektů.