pozorování oblohy

Z určitých míst planety bude sluneční zatmění 10. června viditelné jako prstencové. Půjde o chladné oblasti v úzkém pásu táhnoucím se od severovýchodní Kanady přes Grónsko až po severovýchod Ruska – severní pól nevyjímaje! 

Hvězda Sirrah leží těsně na hranici mezi Andromedou a Pegasem.

Kdyby rychlost rotace Regula vzrostla o pouhou desetinu, roztrhala by jej odstředivá síla na kusy. (foto: Wikimedia Commons, Scott Anttila, CC BY-SA 3.0)

Analýza spektra zachyceného infračerveného záření Velké mlhoviny v Orionu odhalila přítomnost řady anorganických i jednoduchých organických látek, včetně oxidu uhelnatého, formaldehydu, metanolu či vody.

Srovnání průměru superměsíce z 5. května 2012 (vlevo) a mikroúplňku z 28. listopadu 2012 (vpravo). Rozdíl ve vzdálenosti Měsíce od Země je zhruba 50 300 kilometrů, což „superúplněk“ činí o asi 14 procent větší a 30 procent jasnější než „mikroúplněk“. (foto: Catalin Paduraru, apod.nasa.gov)

Budoucí největší teleskop světa, Extrémně velký dalekohled (ELT), staví Evropská jižní observatoř na hoře Cerro Armazones v severním Chile, v nadmořské výšce 3 046 metrů. Oblast patří k nejsušším na planetě a tamní klidná atmosféra poskytuje vhodné podmínky ke sledování nejvzdálenějších objektů ve vesmíru. Snímek z roku 2015 zachycuje dokončení hrubých zemních prací. (zdroj: ESO CC BY 4.0)

Asi dva tisíce světelných roků vzdálená planetární mlhovina Abell 31 má sice úctyhodný úhlový průměr kolem 16′, ale s jasností 12 mag je velice slabá. Při jejím hledání se zaměřte na dvojici jasnějších hvězd 10. velikosti, které jsou na snímku vidět poblíž středu a pravého okraje mlhoviny

Už při pozorování amatérským dalekohledem je v souhvězdí Blíženců možné rozlišit několik zajímavých objektů.

Kvadrantidy jsou meteorický roj, jehož radiant se nachází v souhvězdí Pastýře. Maximum tohoto meteorického roje nastává 3. ledna,  aktivní je od 1. ledna do 6. ledna.

Za nenápadnost galexie M77 může obrovská vzdálenost, jež nás od ní dělí - zhruba 47 milionů světelných let. Jde tak o jeden z nejodlehlejších objektů Messierova katalogu. Na snímku její pozice 25. prosince okolo 20. hodiny.

Vlevo západ slunce nad marsovským kráterem Gale, jak jej zachytil rover Curiosity. Vpravo snímek Země z povrchu rudé planety opět okem roveru Curiosity.

Pokud se 21. prosince 2020 podíváte kolem páté hodiny večerní na Jupiter se Saturnem třeba jen malým dalekohledem, spatříte kotoučky obou planet i jejich největší měsíce.

NGC 6826 alias Blikající mlhovinu, s jasností 8,8 mag a úhlovým průměrem 36″, najdete nad západním křídlem Labutě.