pozorování oblohy

Hvězdy na nebi opisují během noci různě dlouhé oblouky. V tomto případě se výsledná fotografie skládá ze sekvence dílčích snímků pořízených v průběhu několika hodin.

Fotografie oblohy pořízená fotoaparátem Canon EOS 1000D, expozice 3×30 sekund. Všimněte si rozmazaných hvězd v důsledku pohybu oblohy během dlouhé expozice.

Po Kemblově kaskádě můžete cestovat třeba s triedrem v ruce. Její hvězdy se na fotografii rozprostírají od pravého horního rohu směrem k levému dolnímu, kde je mimo jiné vidět otevřená hvězdokupa NGC 1502.

Abychom na fotografii zachytili krásy noční oblohy, nevyhneme se expozicím dlouhým až desítky sekund. Ve městech i jejich okolí (v tomto případě v Brně) je ovšem tolik světla, že se při takovýchto expozicích noc změní v den a na nebi se objeví pouze pár nejjasnějších hvězd. Astrofotografové proto musejí za tmou putovat.

Fotografie Měsíce pořízená afokálně kompaktním digitálním fotoaparátem Panasonic Lumix DMC-FX550 v kombinaci s čočkovým dalekohledem Meade APO 80/480 a okulárem o ohnisku 18 mm. Doba expozice činila 1/100 sekundy při citlivosti ISO 400. Při výběru vhodného držáku záleží v prvé řadě na tom, zda pracujete s kompaktním fotoaparátem, či s mobilním telefonem. Každý se totiž do držáku upíná jiným způsobem

Ačkoliv patří Velká mlhovina v Orionu (M42) mezi velmi nápadné objekty, při vizuálním pozorování dalekohledem je víceméně černobílá. Barvy a jemné detaily se objeví až v okamžiku, kdy ji vyfotografujeme

Současná astronomie nahlíží na Plejády jako na otevřenou hvězdokupu vzdálenou zhruba 445 světelných let, jejíž členky vznikly z jednoho prachoplynného mezihvězdného mračna asi před 110 miliony roky. 

Dráha komety C/2019 Y4 (ATLAS) v březnu až květnu 2020.

Širokoúhlý pohled na Mlhovinu v Orionu jak ji zachytil infradalekohled VISTA observatoře ESO.

Pohled na souhvězdí bájného lovce díky rozmanitým stálicím a množství podmanivých mlhovin nikdy neomrzí.

Pro vyhledání galaxií na nebi je nezbytné použít podrobnou tištěnou či digitální mapu hvězdné oblohy anebo naváděnou montáž.

Průběh přechodu Merkuru přes Slunce 11. listopadu 2019. Tmavá silueta kotoučku planety (oproti skutečnosti několikanásobně zvětšená) se objeví při levém středním okraji slunečního disku ve 13:35:29 SEČ. Poté bude Merkur postupovat směrem do středu Slunce, přičemž v 16:19:40 SEČ přechod dospěje do tzv. maximální fáze. V té době však přestane být úkaz v ČR pozorovatelný, neboť Slunce bude zapadat za obzor.

Takto zachytil v roce 2015 meteorický roj Leonid na observatoři v Ontariu astrofotograf Malcolm Park.

Emisní mlhovinu Kalifornie tvoří převážně vodíkové atomy, nechybějí však ani atomy kyslíku či síry. Prostřednictvím intenzivního záření blízkých hvězd (zejména Menkhibu z Persea) se dostávají do ionizovaného stavu a při zpětné rekombinaci s volnými elektrony produkují světlo, díky němuž můžeme mlhovinu pozorovat na pozemské obloze. Její skutečný průměr dosahuje asi 100 světelných let a hledíme na ni ze vzdálenosti cca 1 300 světelných roků. Menkhib neboli Ksí Persei je nejjasnější hvězda na fotografii

Na fotografiích z velkých dalekohledů či kosmických sond hýří Jupiter pestrou směsicí barev. Stojí za nimi zřejmě interakce původně bezbarvých zrnek hydrogensulfidu amonného (nachází se v oblacích) s kosmickým zářením při velmi nízkých teplotách.