ptáci

Tučňák brýlový se vyskytuje pouze tady u jihoafrického pobřeží. Největší dvacetitisícová kolonie obývá nedaleký ostrov Robben Island.

Zcela mimořádnými letci jsou kolibříci, kteří nejen dokážou při letu stát na místě, ale umí i couvat.

Drongo africký (ve výřezu) někdy plaší surikatu vlastním alarmem, jindy sáhne po vypůjčeném poplachu jiného ptáka.

Chocholouši se pohybují pobíháním po zemi, přeletují jen nízko a zvolna nad zemí. Ozývají se vábením: „trydritrii“, které tvoří i hlavní motivy jeho písně. Chocholouši umí napodobovat i hlasy jiných ptáků.

Vlhy pestré (Merops apiaster) patří k nejvzácnějším ptačím návštěvníkům na jihu Moravy.

Faetoni musí být při návratu na hnízdo, skryté často pod kaktusy a ostnatým keřem, velmi opatrní. Pokus o přistání několikrát opakují

Křídová fosilie z nizozemského Maastrichtu je jako poskládaná ze dvou různých ptáků.

Na slovo vzatý stopař

Když se řekne stopař, každý si hned vybaví mysliveckého psa. O schopnostech psího čichu skutečně nelze ani v nejmenším pochybovat. Psi, které využívá policie nebo kontrola na letištích, mají fantasticky vyvinutou schopnost vyhledávat drogy nebo bomby a překonávají v tomto ohledu jakékoliv dosud vyvinuté přístroje. Někteří psi dokonce dokážou sledovat stopu člověka, jehož pach zachytili před třemi dny – přestože mezitím procházel rušnými ulicemi a obchodními centry! Tvrdí se, že někteří psi dokonce umí „ucítit“ jistý druh rakoviny a jsou v tomto ohledu úspěšnější než sofistikované lékařské přístroje.

Ze psů disponuje nejlepším čichem bloodhound, který má zhruba čtyřicetkrát více čichových receptorů než člověk. Přesto ani on nemůže konkurovat medvědům, například největší současné šelmě medvědovi lednímu (Ursus maritimus). Medvědi totiž dokážou vyčenichat i tuleně pohřbeného pod metrovou vrstvou sněhu ve více než kilometrové vzdálenosti.

Když ke konci kalendářního roku přijdou deště, pustá plocha slaných jezer se zaplní a ožije.

Výr velký západosibiřský se vyskytuje v oblasti od Uralu přes řeku Ob až po Altaj.

Bleskurychlé uši

Je známo, že ptáci z řádu sov (Strigiformes) mají skvělý zrak, a to zejména v horších světelných podmínkách. Pro svoji orientaci a loveckou strategii jsou však vybaveni i mimořádným sluchem. Relativně velké ušní otvory sov jsou umístěny v mírně odlišné pozici – jeden nad a druhý pod úrovní očnic. Díky tomu mohou dravci poměrně přesně odhadnout vertikální pozici zdroje zvuků, což je velmi důležité při lovu drobné kořisti typu hlodavců. Přímo fantastická je také reakční doba sov, během níž umí zvukový signál zpracovat. I v úplné tmě totiž dokážou zjistit polohu kořisti za pouhou setinu sekundy, což je čas, který lze změřit elektronickou časomírou, ale lidské smysly jej nezaregistrují.

Mezi ptáky vyniká sluchem také holub, který dokáže díky vnímání nízkofrekvenčních zvuků velmi dobře rozeznat terénní překážky typu horských štítů a aktivně tak zjišťovat a upravovat svoji polohu a směr letu.

Hnízda hýlů mexických (Haemorhous mexicanus) přivedla zoology k závěru, že nikotin je v dlouhodobém horizontu škodlivý i ptákům

Zmrzlý skřivan ze severovýchodní Sibiře

Na letu kriticky ohrožených ibisů byla ověřena schopnost ptáků precizně využívat vzestupné proudy při letu ve formaci.

Zrak jako břitva

Nejostřejším zrakem se mohou nepochybně pyšnit ptáci z řádu dravců (Falconiformes). Opeření predátoři jako orel, jestřáb nebo káně disponují zrakem 3 až 4krát ostřejším, než je ten náš. Orli například umí rozeznat zajíce na vzdálenost několika kilometrů a jestřábi spolu s káňaty z výšky mnoha stovek metrů spatří malého hlodavce! Když už svoji kořist zaměří, pak ze svého pernatého „rukávu“ vytáhnou ohromující zrakový kousek – bleskově útočí rychlostí až ve stovkách kilometrů za hodinu a přitom dokážou svůj cíl stále bezpečně udržet v zorném poli.

Také někteří dávní předkové ptáků, tedy neptačí dinosauři, viděli velmi dobře. Například oční bulva proslulého teropoda druhu Tyrannosaurus rex měla velikost grapefruitu a masivní čichové laloky i zrakové centrum v mozku tohoto dinosaura svědčí o vytříbených smyslech. Podle některých vědecky podložených odhadů mohl mít zrak dokonce čtyřikrát ostřejší než člověk a vidět malé objekty až do vzdálenosti šesti kilometrů. Člověk vidí podobné předměty do vzdálenosti asi 1,6 kilometru.