rostliny

Půvabný Narcissus rupicola (který nemá český název) ještě s kapkami vody po dešti

Lahvovník (Adenium obesum subsp. socotranum) je sukulentní dřevina. Vzhledem ke své jedovatosti je rostlina pasoucím se dobytkem ušetřena a šíří se v suchých kamenitých oblastech.

Mnišská kápě

Oměji Aconitum napellus se v angličtině říká mnišská kápě. Dorůstá až dvou metrů a vyskytuje se zejména v západní Evropě a východní části Severní Ameriky. U nás neroste. Tato vytrvalá bylina má hroznovité květenství s květy tmavě modré až modrofialové barvy. Všechny části rostliny obsahují toxin akonitin. Oměj je nebezpečné nejen konzumovat, ale dokonce se jej i dotýkat.

K otravě tímto druhem oměje dochází vzácně, většinou tehdy, když si někdo kořen rostliny splete s křenem nebo jinou kořenovou zeleninou. Požití vyvolává pálivý pocit v ústech, intenzivní slinění, zvracení, průjem, svědění, výkyvy krevního tlaku, arytmii a někdy smrt

Královské botanické zahrady Kew Gardens v Londýně jsou pochopitelně plné exotických dřevin. Právě na takováto místa by ovšem měly být rostliny z exportu omezeny.

Ochmety jsou poloparazitické dřeviny obvykle rostoucí na větvích, řidčeji na kořenech dřevin. Mají dobře vyvinuté listy, květenství vytváří většinou na koncích větví. Květy jsou často výrazně zbarvené, aby nalákaly opylující hmyz, ptáky nebo kaloně. Podobně jako v případě jmelí jsou semena obalena lepivou vrstvou viscinu.

Ochmety i jmelí jsou výrazně zastoupeny v tropech, kde na jejich listech žije řada housenek, například bělásci rodu Delias, kteří opylují hostitelské stromy. Plody slouží jako zdroj výživy pro mnoho ptáků a savců včetně primátů. Celé rostliny jsou oblíbenou potravou slonů, kvůli nimž porosty často velmi prořídnou. Na druhou stranu přílišné rozmnožení poloparazitního porostu zpomaluje růst hostitelských rostlin a v plantážích kakaovníků, manga či vzácných dřev může způsobovat vážné problémy.

Při rudém západu slunce působí silueta obrovských baobabů jako surrealistické dílo

Opylení nenápadných květů jmelovitých rostlin (Viscaceae) zajišťuje hmyz nebo vítr. Semena se šíří buď pomocí ptáků, nebo jsou z plodů vystřelována tlakem zrajícího míšku. Aby se semeno udrželo na větvích hostitelských rostlin, je obaleno lepkavým viscinem. Klíčící semeno roste na povrchu větve nejprve samostatně, čerpá zásobní látky a vodu z dužnatých děloh. Postupně vytváří haustorium, přeměněný kořen. Ten má ze začátku tvar přísavného terčíku, který semenáček fixuje na větvi a později z jeho středu proniká do cévních svazků hostitele. U některých druhů vytváří haustorium nový orgán, endofyt, který se dále šíří větvemi a infikuje celý strom.

Dospělé keře mohou mít i několik metrů v průměru, naopak nejmenší druh, jihoafrické Viscum minimum cizopasící na sukulentních pryšcích, je velké jen asi 5 mm.

Bledule je jméno, které by slušelo i křehké lesní víle.

Květy kopytníku Asarum maximum.

Rostlina a květ planého tabáku Nicotina attenuata

Měsíčnice vykvétá v květnu až v červenci a je opylována nočními motýly. Její květy omamně voní

Podezřeň královská (Osmunda regalis)

Pomalu rostoucí, ale dlouho žijící kapradina. V anglických botanických zahradách jsou rostliny tohoto druhu staré více než 100 let. Staré rostliny vytvářejí trsy, které mají i několik metrů v průměru. Na jaře z oddenku vyrůstá několik dvojnásobně zpeřených listů s dlouhým řapíkem, které celkově měří až 1,5 metru. Velikost i tvar listů závisí na stáří rostliny.

U nás v přírodě neroste, pouze v 19. století byla jedenkrát nalezena při německé hranici v severních Čechách (Horní Světlá v Lužických horách). Rostlina byla pro svůj zvláštní vzhled považována za magickou. Části listu nesoucí sporangia byla starými Slovany připisována moc porazit démony, splnit přání, odemknout tajemství a rozumět řeči stromů.

Výška: až 1,5 m, severoamerické rostliny jsou menší – kolem jednoho metru.
Rozšíření: roste v Evropě, ve Středomoří, v Turecku, na Kavkaze, v Himálaji, Japonsku, jižní Africe, v Indii (var. panigrahiana), na východě S. Ameriky (var. spectabilis) a tropické jižní Americe (var. brasiliensis); zplanělá je v Austrálii a na Novém Zélandu.
Ekologie: vyhledává vlhká bažinatá místa ve vlhkých lesích, olšinách a rašeliništích.

Samička jasoně dymnivkového těsně před kladením vajíček

Rostliny jsou dozajista půvabné. Mají ovšem i řadu mnohem méně známých vlastností

Violka ostruhatá (Viola calcarata) má řadu poddruhů. Toto je nejběžnější z nich fotografovaný poblíž Černého jezera (Schwarzsee) na svahu Matterhornu ve Švýcarsku