rostliny

Vílí kruhy v Namibii.

Květy podražců připomínají masožravky, za něž jsou tyto rostliny někdy omylem pokládány. Květy vyrůstají většinou jednotlivě a jsou souměrné – tři okvětní lístky zcela srůstají v trubku, která je ve spodní části baňkovitě rozšířená. V horní části se vytváří límec, který buď kryje květ před deštěm podobně jako víčka láčkovek, nebo je zvětšený a nápadně zbarvený a láká hmyz.

Tvarem, barvou i vůní jsou květy často podobné mršinám nebo exkrementům, což je pro hmyz další pobídka k navštívení. Květy fungují jako pasti – hmyz, který vleze dovnitř, je uvězněn uvnitř baňky, dokud nedojde k opylení. Ven se nemůže dostat kvůli nazpět ohnutým tuhým chlupům, jimiž je obvykle porostlý celý vnitřek trubky. Nejvíce jich bývá u ústí do baňky. Po opylení chlupy rychle uvadnou a uvolní cestu ven. Hmyz může past snadněji opustit i díky změně polohy (sklopení) opyleného květu.

Podražce jsou značně jedovaté a místně byly využívány i jako léčivky. I když většina druhů podražců (cca 300) jsou dřevnatějící liány, v Evropě se jedná především o byliny se ztloustlým oddenkem nebo kořenem. Liánovité dřevité druhy jsou mezi nimi pouze dva.

Jeden z mnoha kouzelných koutů Hidden Valley, kde můžete obdivovat opravdu působivé kamenité útvary.

Pivoňky jsou poměrně náročné na kvalitu přírodního prostředí a jeho změny a také se jen pomalu šíří, protože mají velká a těžká semena. I hojnější druhy mají obvykle pouze ostrůvkovitý areál, přičemž jednotlivá místa výskytu mohou být i značně vzdálená. Proto se u některých lokalit můžeme domnívat, že vznikly druhotně, zplaněním z kultury. Jestliže k tomu ale došlo ve starověku, můžeme to dnes jen stěží dokázat. Jiné druhy jsou endemité malých území, většinou hor, ze kterých se nemohly dále šířit. Mezi ně patří i tyto nejvzácnější evropské pivoňky.

Kořistí běžníka kopretinového se stala babočka síťkovaná

Vonokvětky jsou příbuzné ptačím zobům, od nichž se odlišují tím, že květy vyrůstají ve svazečcích; nikoliv v latě na konci větví. Atraktivní stálezelené stromy a keře s kožovitými listy připomínají cesmíny. Od nich se však poznají podle vstřícných listů. Květy vonokvětek jsou čtyřčetné a jejich korunní lístky obvykle srůstají v trubku. Tyčinky bývají dvě nebo čtyři. Plodem je peckovice. Anglický název Devilwood (ďábelské dřevo) odkazuje na obtížně zpracovatelné dřevo některých druhů. Na snímku vonokvětka cesmínolistá v kultivaru Rotundifolius jako bonsai.

Mořský plž Elysia chlorotica se živí mořskou řasou Vaucheria litorales a díky tomu sám dokáže využít fotosyntézy. Výrazně zelená barva jinak průsvitného mořského plže je dána chloroplasty, které si živočich ukládá do buněk lemujících jeho střevo.

Žlutý květ - kosatec žlutý (Iris flavescens), bílý květ - kosatec florentský (Iris germanica ´Florentina´), červenorůžový - kosatec bezový (Iris sambucina), modrofialový - kosatec německý (Iris germanica), červenofialový - kosatec červenofialový (Iris squalens)

Sušená píce, v níž jsou přítomny sasanky nebo pryskyřníky, není jedovatá díky rozkladu jedovatých látek při sušení či fermentaci. V případě, že k otravě dojde, projevuje se intoxikace podrážděním, záněty v ústech, puchýři, bolestí břicha a průjmem. V krajních případech může dojít k poškození ledvin a jater, při vysokých dávkách i k útlumu nervového systému a zástavě dechu. Nejúčinnějším toxinem sasanek je protoanemonin, který má silné antimikrobiální účinky. Dříve byly tyto rostliny využívány v lidovém léčitelství proti revmatismu. 

Přestože květy sasanek netvoří nektar, jsou opylovány hmyzem. Květy hajních sasanek, s jejichž evropskými zástupci se seznámíme v našem atlase, se večer a při dešti sklápějí dolů a tím je jejich pyl chráněn před zmoknutím.

Podle prvních ohlasů zákazníků není v chuti bezmasého burgeru a klasického Whopperu prakticky žádný rozdíl.

Pouzdřanská step – ostrov divočiny v kulturní krajině

Půvabný Narcissus rupicola (který nemá český název) ještě s kapkami vody po dešti

Lahvovník (Adenium obesum subsp. socotranum) je sukulentní dřevina. Vzhledem ke své jedovatosti je rostlina pasoucím se dobytkem ušetřena a šíří se v suchých kamenitých oblastech.

Mnišská kápě

Oměji Aconitum napellus se v angličtině říká mnišská kápě. Dorůstá až dvou metrů a vyskytuje se zejména v západní Evropě a východní části Severní Ameriky. U nás neroste. Tato vytrvalá bylina má hroznovité květenství s květy tmavě modré až modrofialové barvy. Všechny části rostliny obsahují toxin akonitin. Oměj je nebezpečné nejen konzumovat, ale dokonce se jej i dotýkat.

K otravě tímto druhem oměje dochází vzácně, většinou tehdy, když si někdo kořen rostliny splete s křenem nebo jinou kořenovou zeleninou. Požití vyvolává pálivý pocit v ústech, intenzivní slinění, zvracení, průjem, svědění, výkyvy krevního tlaku, arytmii a někdy smrt

Královské botanické zahrady Kew Gardens v Londýně jsou pochopitelně plné exotických dřevin. Právě na takováto místa by ovšem měly být rostliny z exportu omezeny.