rostliny

Pivoňky jsou poměrně náročné na kvalitu přírodního prostředí a jeho změny a také se jen pomalu šíří, protože mají velká a těžká semena. I hojnější druhy mají obvykle pouze ostrůvkovitý areál, přičemž jednotlivá místa výskytu mohou být i značně vzdálená. Proto se u některých lokalit můžeme domnívat, že vznikly druhotně, zplaněním z kultury. Jestliže k tomu ale došlo ve starověku, můžeme to dnes jen stěží dokázat. Jiné druhy jsou endemité malých území, většinou hor, ze kterých se nemohly dále šířit. Mezi ně patří i tyto nejvzácnější evropské pivoňky.

Kořistí běžníka kopretinového se stala babočka síťkovaná

Vonokvětky jsou příbuzné ptačím zobům, od nichž se odlišují tím, že květy vyrůstají ve svazečcích; nikoliv v latě na konci větví. Atraktivní stálezelené stromy a keře s kožovitými listy připomínají cesmíny. Od nich se však poznají podle vstřícných listů. Květy vonokvětek jsou čtyřčetné a jejich korunní lístky obvykle srůstají v trubku. Tyčinky bývají dvě nebo čtyři. Plodem je peckovice. Anglický název Devilwood (ďábelské dřevo) odkazuje na obtížně zpracovatelné dřevo některých druhů. Na snímku vonokvětka cesmínolistá v kultivaru Rotundifolius jako bonsai.

Mořský plž Elysia chlorotica se živí mořskou řasou Vaucheria litorales a díky tomu sám dokáže využít fotosyntézy. Výrazně zelená barva jinak průsvitného mořského plže je dána chloroplasty, které si živočich ukládá do buněk lemujících jeho střevo.

Žlutý květ - kosatec žlutý (Iris flavescens), bílý květ - kosatec florentský (Iris germanica ´Florentina´), červenorůžový - kosatec bezový (Iris sambucina), modrofialový - kosatec německý (Iris germanica), červenofialový - kosatec červenofialový (Iris squalens)

Sušená píce, v níž jsou přítomny sasanky nebo pryskyřníky, není jedovatá díky rozkladu jedovatých látek při sušení či fermentaci. V případě, že k otravě dojde, projevuje se intoxikace podrážděním, záněty v ústech, puchýři, bolestí břicha a průjmem. V krajních případech může dojít k poškození ledvin a jater, při vysokých dávkách i k útlumu nervového systému a zástavě dechu. Nejúčinnějším toxinem sasanek je protoanemonin, který má silné antimikrobiální účinky. Dříve byly tyto rostliny využívány v lidovém léčitelství proti revmatismu. 

Přestože květy sasanek netvoří nektar, jsou opylovány hmyzem. Květy hajních sasanek, s jejichž evropskými zástupci se seznámíme v našem atlase, se večer a při dešti sklápějí dolů a tím je jejich pyl chráněn před zmoknutím.

Podle prvních ohlasů zákazníků není v chuti bezmasého burgeru a klasického Whopperu prakticky žádný rozdíl.

Pouzdřanská step – ostrov divočiny v kulturní krajině

Půvabný Narcissus rupicola (který nemá český název) ještě s kapkami vody po dešti

Lahvovník (Adenium obesum subsp. socotranum) je sukulentní dřevina. Vzhledem ke své jedovatosti je rostlina pasoucím se dobytkem ušetřena a šíří se v suchých kamenitých oblastech.

Mnišská kápě

Oměji Aconitum napellus se v angličtině říká mnišská kápě. Dorůstá až dvou metrů a vyskytuje se zejména v západní Evropě a východní části Severní Ameriky. U nás neroste. Tato vytrvalá bylina má hroznovité květenství s květy tmavě modré až modrofialové barvy. Všechny části rostliny obsahují toxin akonitin. Oměj je nebezpečné nejen konzumovat, ale dokonce se jej i dotýkat.

K otravě tímto druhem oměje dochází vzácně, většinou tehdy, když si někdo kořen rostliny splete s křenem nebo jinou kořenovou zeleninou. Požití vyvolává pálivý pocit v ústech, intenzivní slinění, zvracení, průjem, svědění, výkyvy krevního tlaku, arytmii a někdy smrt

Královské botanické zahrady Kew Gardens v Londýně jsou pochopitelně plné exotických dřevin. Právě na takováto místa by ovšem měly být rostliny z exportu omezeny.

Ochmety jsou poloparazitické dřeviny obvykle rostoucí na větvích, řidčeji na kořenech dřevin. Mají dobře vyvinuté listy, květenství vytváří většinou na koncích větví. Květy jsou často výrazně zbarvené, aby nalákaly opylující hmyz, ptáky nebo kaloně. Podobně jako v případě jmelí jsou semena obalena lepivou vrstvou viscinu.

Ochmety i jmelí jsou výrazně zastoupeny v tropech, kde na jejich listech žije řada housenek, například bělásci rodu Delias, kteří opylují hostitelské stromy. Plody slouží jako zdroj výživy pro mnoho ptáků a savců včetně primátů. Celé rostliny jsou oblíbenou potravou slonů, kvůli nimž porosty často velmi prořídnou. Na druhou stranu přílišné rozmnožení poloparazitního porostu zpomaluje růst hostitelských rostlin a v plantážích kakaovníků, manga či vzácných dřev může způsobovat vážné problémy.

Při rudém západu slunce působí silueta obrovských baobabů jako surrealistické dílo

Opylení nenápadných květů jmelovitých rostlin (Viscaceae) zajišťuje hmyz nebo vítr. Semena se šíří buď pomocí ptáků, nebo jsou z plodů vystřelována tlakem zrajícího míšku. Aby se semeno udrželo na větvích hostitelských rostlin, je obaleno lepkavým viscinem. Klíčící semeno roste na povrchu větve nejprve samostatně, čerpá zásobní látky a vodu z dužnatých děloh. Postupně vytváří haustorium, přeměněný kořen. Ten má ze začátku tvar přísavného terčíku, který semenáček fixuje na větvi a později z jeho středu proniká do cévních svazků hostitele. U některých druhů vytváří haustorium nový orgán, endofyt, který se dále šíří větvemi a infikuje celý strom.

Dospělé keře mohou mít i několik metrů v průměru, naopak nejmenší druh, jihoafrické Viscum minimum cizopasící na sukulentních pryšcích, je velké jen asi 5 mm.