17. 03. 2023Kompozitní snímek Wolf-Rayetovy hvězdy WR 124. Wolf-Rayetova hvězda představuje závěrečnou fázi hvězdy, jejíž původní hmotnost byla asi 30 Sluncí. (foto: NASA, ESA, CSA, STScI, Webb ERO Production Team, CC BY 4.0)
19. 03. 2021Kompozitní snímek pozůstatku supernovy Hoinga. (zdroj: eROSITA/MPE (X-ray), CHIPASS / SPASS / N. Hurley-Walker, ICRAR-Curtin (Radio)
28. 01. 2021Slunce se zrodilo po gravitačním kolapsu molekulárního oblaku. Kolem něj se pak utvořil protoplanetární disk, v němž nakonec vznikly planety. Přispět mohla také exploze supernovy.
14. 01. 2021Magnetar J1818.0-1607 (fialová tečka uprostřed) na složeném rentgenovém a infračerveném snímku.
19. 11. 2020Populární Krabí mlhovina
Mezi nejznámější pozůstatky po výbuchu supernovy patří Krabí mlhovina (M1) v souhvězdí Býka. Explodující stálici sledovali pouhýma očima čínští hvězdáři v roce 1054. Zářila tak jasně, že byla po 23 dnů viditelná i na denní obloze a na nočním nebi svítila téměř dva roky. Krabí mlhovinu od nás dělí 6 500 světelných roků, její současný pozorovatelný průměr dosahuje 11 světelných let a rozpíná se rychlostí 1 500 km/s. Její detailní snímky pořídil Hubbleův teleskop. Zhruba uprostřed M1 se nachází pulzar o průměru asi 30 km, rotující rychlostí 30 otáček za sekundu.
19. 10. 2020Betelgeuse na snímku soustavy radioteleskopů ALMA
02. 09. 2020Pokud na konci devonu došlo v blízkosti Sluneční soustavy k explozím supernov, mohlo to zničit ozonovou vrstvu Země a vyvolat hromadné vymírání.
24. 08. 2020Keplerova supernova je zatím nejmladší v Mléčné dráze.
25. 07. 2020Krabí mlhovina je emisní mlhovina, která se nachází v souhvězdí Býka. Poprvé ji pozoroval John Bevis v roce 1731. Mlhovina je pozůstatkem supernovy SN 1054, kterou v roce 1054 pozorovali čínští a arabští astronomové.
24. 07. 2020Magnetické pole galaxie NGC 4217 obsahuje magnetické superbubliny i nevídané spirálovitě stočené magnetické pole.
12. 05. 2020Výbuchem supernovy s označením SN 1054 vznikla Krabí mlhovina. V centru mlhoviny se nachází rotující neutronová hvězda s průměrem přibližně 28–30 km, která vysílá pulsy záření ve frekvenci od gama záření až po rádiové vlny 30× za sekundu.
25. 03. 2020Mlhovina Tarantula ve Velkém Magellanově mračnu. Supernova 1987A je jasně viditelná jako velmi jasná hvězda uprostřed vpravo. Ve výřezu pozůstatek po výbuchu supernovy SN 1987A. Rentgenová data z kosmické observatoře Chandra (modře) zachycují expandující rázovou vlnu.
22. 03. 2020Světelné echo proměnné hvězdy V838 Monocerotis v souhvězdí Jednorožce. Pochází náhlé zjasnění ze srážky stálic v těsném systému?
28. 02. 2020Srovnání záběrů hvězdy Betelgeuse pořízených v lednu 2019 (před poklesem jasnosti) a v prosinci 2019 (během poklesu jasnosti). Je zřejmé, že hvězda nejen zeslábla, ale že se změnil i její tvar.
21. 02. 2020Síť optických a akustických detektorů by ročně mohla zachytit několik ultrarychlých meteoroidů z explozí supernov.
29. 12. 2019Mlhovina Činka (označovaná také M27) se nachází zhruba 1 300 světelných roků od Země. Na nebi se skrývá v souhvězdí Lištičky a je hezkým cílem i pro menší dalekohledy. Mlhovinu v nich uvidíte jako šedivý až lehce modrozelený obláček charakteristického tvaru, její detailní strukturu však odhalí teprve fotografie. Zatímco zelená barva náleží jednou či dvakrát ionizovaným atomům kyslíku, fialové a červené partie má na svědomí ionizovaný vodík
