vesmír

Hvězdný vítr společně s tlakem záření způsobuje rozpínání planetárních mlhovin, například známé vesmírné „krásky“ NGC 6543 alias Kočičí oko. (foto: Flickr, Judy Schmidt, CC BY 2.0)

Za hranicí pozorovatelnosti by kosmos pokračoval do nekonečna a vše by se nahodile opakovalo – včetně Země. (foto: Shutterstock)

Část pozemské vody má zřejmě na svědomí sluneční vítr působící na prachové částice. (ilustrace: Shutterstock)

Rozložení hmoty v simulovaných galaxiích ve vesmíru před 11 miliardami let (nahoře) a v budoucnu za 11 miliard let (dole). (foto: Kavli IPMU, Metin Ata, CC BY 4.0)

Obří hvězdu deformují slapové síly blízkého temného průvodce, což podivný systém prozradilo.

Teplotní anomálie na mapě reliktního záření s průměrnou teplotou 2,725 K představují jen ±0,0002 K. Dané odchylky tvoří obraz prvotních hustotních nehomogenit.

Kolize neutronové hvězdy s černou dírou na vizualizaci. Událost způsobuje zčeření časoprostoru známé jako gravitační vlny.

Proměnné hvězdy, tzv. cefeidy, umožnily měřit mnohem větší kosmické vzdálenosti a prozradily, že Mléčná dráha je jen jednou z mnoha jiných galaxií. Na snímku je cefeida RS Puppis.

Jako jeden z prvních namířil daleko­hled ke hvězdám Galileo Galilei.

Rádiový fénix ve tvaru medúzy pozorovatelný jen v úzkém pásu rádiového záření.

Podle některých odborníků by mohly temnou hmotu vytvářet objekty, jako jsou černé díry či  neutronové hvězdy (na vizualizaci).