Nepřehlédnutelnou dominantou Saturnova měsíce Mimasu je impaktní kráter na jeho povrchu, nazvaný po svém objeviteli Williamu Herschelovi. Kráter je obdivuhodný svým rozsahem – zabírá totiž téměř třetinu měsíční polokoule. Valy kráteru dosahují výšky přibližně 5 km, kráter je hluboký 10 km. V centrální části se nachází vyvýšeniny s vrcholem dosahujícím výšky přes 6 kilometrů. Vzhledem k velikosti Mimasu jde o ohromující útvar. Náraz tělesa, které tento kráter způsobilo, narušil vnitřní stavbu měsíce. Na opačné polokouli došlo vlivem šokových vln k popraskání měsíční kůry.

TIP: Co je důvodem vrtkavého chování Saturnova měsíce Mimasu?

Průměrná teplota povrchu Mimasu je 73 kelvinů, což je přibližně -200 °C. Při tak nízké teplotě se led na povrchu měsíce stává velmi tvrdým a jeho tvar zůstává zachován po dlouhou dobu. Proto se impaktní krátery dochovaly od svého vzniku až dodnes.

I když bývá naznačována podobnost mezi vzhledem Hvězdou smrti ze Star Wars a vzhledem měsíce Mimas s kráterem Herschel, vznikl film několik let dříve, než byl kráter Herschel objeven.

Horolezci musí být v nejlepším slova smyslu tak trochu blázni. I mezi nimi ale pochopitelně existují výjimky – naprostí šílenci. Možná právě do této skupiny patří i devětadvacetiletý sólolezec Austin Howell z Atlanty. Jinak by se nejspíš nepustil úplně nahý (až na elegantní čapku) do výstupu na stometrovou stěnu Shortoff Mountain. A nešlo o žádný snadný výstup pro začátečníky. Stěně Shortoff Mountain se mezi lezci přezdívá „Dopey Duck“ a co do obtížnosti je hodnocena číslem 5,9, což značí neobyčejně těžké lezení vyžadující velmi dobré schopnosti a výbornou trénovanost.

A co Austina k jeho extravagantnímu podniku vedlo? Smysl pro humor! „Někdy mám pocit, že lidi berou lezení moc vážně. Chtěl jsem udělat něco bláznivého,“ okomentoval svůj počin lezecký naturista.

Ruský Salechard, ležící 2 436 kilometrů od Moskvy, je považován za jediné město na světě, kterým přímo prochází severní polární kruh. Může se ale pyšnit i dalším primátem. Je patrně také jediným městem kde Santa Claus do svého spřežení nezapřahá soby ale mamuty. Nápad obléct deset metrů vysokou bronzovou sochu mamuta do typického čeveno-bílého santovského outfitu vzešel od dětí z místní školky. Pracovníkům zdejšího muzea se nápad zalíbil a mamut tak dostal slušivý vánoční kabátek vyrobený ze 150 metrů látky a 40 metrů umělé kožešiny.

Počátkem dvacátých let 20. století na tom mladá československá republika nebyla ekonomicky nejlépe. Opatření v oblasti finanční politiky, tvrdohlavě prosazovaná ministrem dr. Aloisem Rašínem, přinášela řadu problémů. Snižovaly se platy, rostla nezaměstnanost a Rašín se stával jakýmsi „hromosvodem“ všeobecné nespokojenosti.

Osudný 5. leden

Osudného 5. ledna 1923 Rašín oproti svému zvyku zaspal, takže jej v půl osmé ráno přišla vzbudit pokojská. Za půl hodiny přijel šofér s automobilem, kterým ministr jezdil do práce. Ze svého bytu v Žitné ulici č. 10 však vyšel až ve tři čtvrtě na devět. Pravděpodobně se ještě zastavil v kanceláři, poté sešel po schodech a prošel širokým tmavým průjezdem na ulici.Náhle však k němu přiskočil neznámý mladý muž a zhruba na vzdálenost pěti metrů vystřelil. Popošel blíž a ze dvou metrů vypálil další ránu, načež začal utíkat.

Nemohl se ale dostat daleko, protože střílel za bílého dne před očima mnoha svědků, kteří jej začali pronásledovat. Mladík doběhl do Příčné ulice a ukryl se ve sklepě domu č. 4. Když však viděl, že před domem stojí plno policistů i náhodných kolemjdoucích, došlo mu, že neunikne. Zvedl proto ruce a vyšel ze sklepa ven. „Pánové, nebojte se, já vám nic neudělám, já se vzdávám,“ vysoukal ze sebe třesoucím hlasem. Policisté pak na místě zajistili útočníkovu pistoli a odvezli ho na komisařství v Salmovské ulici.  

Co bude s Rašínem? 

Těžce zraněný ministr klesl po výstřelech do náruče svého syna Ladislava a byl odnesen zpět do bytu. Druhý výstřel lehce zranil řidiče Felixe Plunera, který ministrovi přidržoval dvířka od auta. Po prvotním ošetření doma pak převezli Rašína v bezvědomí do sanatoria v Podolí. Lékaři zde zjistili, že stav prominentního pacienta je kritický.

Zdravotní stav těžce zraněného Rašína se postupně stále zhoršoval. V únoru se objevila infekce mozkomíšního moku, k tomu u nemocného propukly záněty plic a bakteriální sepse. Lékaři mohli jen bezmocně přihlížet, protože v té době ještě neexistovala antibiotika a natolik vážně zraněnému člověku nedokázali pomoci. Ráno 18. února ještě popřál Rašín všem dobré ráno a ve tři čtvrtě na jednu zemřel.

Útočník

Po zatčení atentátníka se policisté ihned pustili do vyšetřování. Brzy zjistili, že jde o jistého Josefa Šoupala, narozeného 11. března 1903 v Německém Brodě. Pocházel z chudé rodiny žijící v dělnické čtvrti Kokořín. Šoupal se cítil být mužem činu. K rozhodnutí provést atentát na Rašína dospěl proto, že ministr reprezentoval „kapitalismus rdousící tisíce mých bratří“. Dne 14. října 1922 si v Plzni koupil za 293 korun německou pistoli Walther ráže 6,35 milimetrů s 25 náboji.

Proces s vrahem Šoupalem začal 4. července 1923 před šestičlenným senátem Státního soudu v Praze. Za vraždu se sice ukládal trest smrti, ale atentátníkovi nebylo v době činu ještě dvacet let, takže jej podle zákona dostat nemohl. Při své výpovědi poněkud nelogicky prohlásil, že se necítí vinen, protože nechtěl ministra zabít, ale jen zastrašit. Soud však tyto nesmyslné řeči nebral na vědomí a poslal atentátníka za zločin úkladné vraždy na 18 let za mříže. 

Čeljabinský meteoroid, který vstoupil v únoru 2013 nad jižním Uralem do zemské atmosféry, uvolnil energii 20× až 30× větší, než byla energie atomových bomb použitých v Nagasaki a Hirošimě. Rázová vlna rozbila okna v šesti městech v okruhu 100 kilometrů a přes tisíc lidí skončilo s různými poraněními v nemocnicích.

Včera to mohlo být ještě horší – v poloviční vzdálenosti, než jaká dělí Měsíc od Země, prosvištěla kolem Země planetka 2017 AG13. Co do velikosti šlo o objekt zhruba dvojnásobné velikosti. Planetku přitom zaznamenali vědci obsluhující přehlídkový dalekohled Catalina Sky Survey jen několik hodin před průletem.

TIP: Proč nikdo neviděl Čeljabinský meteoroid? Hrozí nám něco podobného znovu?

V absolutních číslech dělilo planetku 2017 AG13 od Země zhruba 160 tisíc kilometrů, ve vesmírných rozměrech lze ale hovořit o těsném průletu. Velikost objektu a jeho rychlost nebyla dostatečně velká, aby mohla ohrozit život na Zemi, v případě srážky by ale v závislosti na místě dopadu mohlo jít o vážnou katastrofu.

We caught newly discovered asteroid 2017 AG13 as it made an extremely close approach to Earth this morning. It was closer than the Moon! pic.twitter.com/uKjWzGXmMA

— Slooh (@Slooh) January 9, 2017

Během podvečerního nakupování v supermarketu narazil Chris Cooke na dvojici žen oblečených v pyžamu a županu. Se svým zážitkem se rozhodl podělit na sociálních sítích a na facebookových stránkách řetězce zveřejnil fotografii obou žen. Zároveň vyslovil přání, aby obchod přijal opatření, které by stanovilo standardy pro oblékání. Podle Chrise Cooka je nakupování v pyžamu nechutné. Banální zápletka se poté rozhořela v ostrý spor.

Na nákupy v pyžamu 

Podle mluvčího obchodu není v nákupním řádu uvedené, jak by měli být nakupující ustrojeni. „Spoléháme na zdravý rozum našich zákazníků,“ uvedli zástupci společnosti v reakci na stížnost Chrise Cooka. Do diskuse se ale zapojily i obě ženy, které se cítí být znechucené a považují stížnost i focení za projevy sexismu, rasizmu a osobní útok. „Není pro nás důležité, co si o nás myslí anonymové v obchodech. Nebyly jsme přece nahé. Nebudu se strojit jen proto, abych neurazila něčí jemnocit,“ uvedla například jedna z nakupujících.

Část diskutujících dávala za pravdu Chrisi Cookovi, většina diskutérů se ale postavila na obranu žen. Objevily se i návrhy, aby obchod vyloučil z nakupování lidi, „…kteří tráví svůj čas fotografováním cizích lidí v obchodech“.

Outfit jako věc veřejná

Spory o vhodnost či přiměřenost oblečení nejsou ani v dnešní liberální a tolerantní době ničím výjimečným. Americký politik David Moore se například vyslovil pro zákaz odhalující bradavky (u obou pohlaví) a zvýrazňující hýždě, genitálie a pánev obecně: například elastické kalhoty na jógu nebo pánské slipové plavky. V Thajsku zase platí zákon, podle kterého je na veřejnosti povinné nosit spodní prádlo a pokuta hrozí i v případě, když budete řídit auto, bez trička či košile. Francouzská města zase nedávno řešila, jak mají vypadat dámské plavky a spor o vhodnost oblečení se nedávno řešil i v Česku, v souvislosti s udílením státních vyznamenání.

„Pyžamová kauza“ a hlavně související reakce veřejnosti ukazují, že v otázce, zda je způsob oblékání naší ryze osobní záležitostí, nebo „věcí veřejnou“, rozhodně nepanuje shoda. Dost možná se tak brzy dočkáme nových pravidel pro oblékání během nakupování.

Aljaška je ohromná, stejně jako všechno, co je s ní spojeno. Se svou rozlohou 1,7 milionu kilometrů je největším státem USA. Mezi její prvenství patří například hora Denali (dříve známá jako Mount McKinley), která je se svou nadmořskou výškou 6 187 metrů nejvyšším vrcholem nejen USA, ale také celé severní Ameriky. 

Z dalších aljašských „obrů“ stojí za zmínku řeka Yukon, která je se svou délkou 3 190 kilometrů třetím nejdelším tokem USA (prvenství připadá Missouri, Mississippi je druhá) či ledovec Bering Glacier, jenž by svou základnou pojal dvě Lucemburska. Hnědí medvědi na aljašském ostrově Kodiak mohou být v postoji na zadních nohách vysocí až 3,5 metru, lososi v řece Kenai často váží více než 35 kil a výstřiky vody 16 metrů dlouhých velryb zahlédnete i půl kilometru od pobřeží. Aljaška je zemí gigantů.

Hlavní město polární záře

Největším sídlem aljašského vnitrozemí je s třiceti tisíci obyvatel město Fairbanks, ačkoli v největším pobřežním městě Anchorage žije desetinásobek obyvatel. Fairbanks má však nesmírně zajímavou historii – na dalekém severu vyrostlo na začátku 20. století, kdy Klondikem cloumala zlatá horečka, a již v roce 1908 v něm žilo více než 18 tisíc lidí. Nicméně opravdovou jiskru ve městě zažehla až nedaleká těžiště ropy. 

Časem však bylo stále zřetelnější, že ani tekuté zlato dlouhodobě nedokáže udržet oblast při životě, a tak se její obyvatelé museli „přeorientovat“ na přetrvávající hodnoty, konkrétně na turistiku. Ačkoli se nedaleko stále nachází největší aljašský zlatý důl Fort Knox, hlavní „tahák“ obce nyní představuje polární záře, která je zde vidět průměrně 240 nocí za rok. 

Vzpomínky na horečku

Přes den vás zase bude lákat přilehlé zábavní centrum Pioneer park, na jehož ploše 178 tisíc metrů čtverečních stojí řada muzeí a historických exponátů, které mimo jiné zachycují období zlaté horečky. Vstupné je zdarma a nejvýznamnější „dílek“ sbírky představuje zadokolesový parník SS Nenana, který až do poloviny 20. století brázdil řeku Yukon. Pokud však hodláte vytěžit z atrakcí parku maximum, nechte si poradit a navštivte jej v létě nebo na jaře. V podzimních a zimních měsících je aljašské podnebí opravdu kruté a mnohé výstavy nebývají otevřené. 

Milovníci aljašské kultury po návštěvě Pioneer parku jistě zavítají také do fairbanského muzea University of Alaska Museum of the North, které sídlí v budově inspirované eskymáckým iglú a polární září. Za deset dolarů na osobu vás hned u vstupu přivítá obrovský vycpaný medvěd grizzly, který měří přes 2,5 metru. Jakmile kolem tohoto „strážce“ proklouznete, nabídne vám muzeum řadu expozic, ať už historických nebo uměleckých: Nejvýznamnější část prostoru zaujímá 36 tisíc let starý bizon jménem Blue Babe, který tu byl objeven zcela zachovalý ve zmrzlé půdě.

Soukromá dálnice

Pokud vás po „muzejním turné“ přepadne touha utéct z města, doporučujeme nedalekou přírodní rezervaci Creamer‘s Field, odkud je přístup k typicky severskému boreálnímu lesu (porost dokonale adaptovaný pro život v subarktických podmínkách) a k mokřinám, kde nachází útočiště různé ptactvo.  

K další cestě na sever by vás mohla motivovat skutečnost, že z města Fairbanks je to za hranici polárního kruhu pouhých 317 kilometrů, které se dají pohodlně zdolat díky Daltonské dálnici: její stavbu poháněla v roce 1974 žízeň po ropě a budování trvalo pouhých pět měsíců. Odměnou za vykonanou cestu vám budou mimo jiné nádherné výhledy na Brooksovo pohoří a Mackenzie Mountains, které se budou v létě koupat ve světle polárního dne, zatímco v zimě na ně padne naopak polární noc. 

Po slavné silnici

Vedle Daltonské je nedílnou součástí industriální historie státu také Aljašská dálnice (známá též jako ALCAN), která si vysloužila pověst jedné z nejpozoruhodnějších staveb moderní doby: jejích přibližně 2,3 tisíce kilometrů vzniklo navzdory opravdu drsnému podnebí a terénu za neuvěřitelných osm měsíců.

Ačkoli byla stavba dokončena v říjnu roku 1942 (zrodila se na popud útoku na Pearl Harbor), civilní vozidla se po ní začala prohánět až v roce 1943. Po válce armáda dálnici předala washingtonské silniční správě, která začala najímat soukromé společnosti s cílem zvelebit vozovku a její okolí. Roku 1946 prodali Američané dálnici Kanadě za v přepočtu na dnešní částky 36,7 miliardy korun. Od té doby se stále opravuje. 

V roce 1996 byl silnici přiznán status památky civilního inženýrství mezinárodního významu. Dnes ji lemují historické milníky, které cestovatelům umožňují prohlédnout si významná místa podél vozovky: po cestě narazíte celkem na 58 významných lokací a 38 informačních tabulí, z nichž se dozvíte zajímavosti o bezprostředním okolí. 

Mezinárodnímu týmu astronomů se povedl skvělý kousek. Prozkoumali nitro kvazaru, tedy bouřlivého galaktického jádra se supermasivní černou dírou. A tam objevili teplotu mnohem vyšší, než jsme u takových objektů považovali za možné.

K tomuto objevu museli badatelé využít služeb různých radioteleskopů, vhodně zkombinovat jejich data a získat snímek v rádiové oblasti záření s mnohem větším rozlišením.

Použili ruský radioteleskop RadioAstron, jehož orbitální součást obíhá ve velké vzdálenosti Zemi, a jeho data dali dohromady s pozorováními portorického radioteleskopu Arecibo, a s dalšími teleskopy v Německu, USA a Mexiku. Tímto postupem vznikl virtuální radioteleskop s talířem o průměru 170 tisíc kilometrů.

Nemožně horký kvazar

S tímto „radioteleskopem“ badatelé pozorovali kvazar 3C 273, který je od nás vzdálený 2,4 miliardy světelných let. Na takovou vzdálenost sledovali oblast o velikosti 2,7 světelného měsíce (tj. vzdálenosti, kterou urazí světlo v absolutním vakuu za 1 celý měsíc). To je stejné, jako bychom ze Země pozorovali golfový míček na Měsíci.

TIP: Bouřlivá monstra: Nově objevené extrémně červené kvazary jsou jako žádné jiné

Už samotné takové pozorování je skvělým úspěchem. Vědci pak ale ještě ze záření kvazaru odvodili, že tento objekt musí mít teplotu asi 40 bilionů stupňů Celsia. Současné teorie přitom připouštějí, že kvazary mohou dosahovat teploty maximálně 1 bilionu stupňů Celsia.

Když se člověku poškodí zub, obvykle to bývá nenávratné. Lidské tělo sice dokáže vytvořit tenkou vrstvu zuboviny, čili dentinu, který tvoří většinu hmoty zubu pod sklovinou, na vyspravení velkých dutin to ale nestačí. Zubaři obvykle v takovém případě musí dutinu vyplnit náhradní hmotou. Zub už ale nikdy není takový jako dřív.

TIP: Jak spravit poškozenou lebku? Napěstováním kmenových buněk!

Britští vědci teď ale přišli na to, že když použijí lék Tideglusib, který se testuje pro léčbu neurologických onemocnění, včetně Alzheimerovy choroby, dochází ke stimulaci kmenových buněk ve dřeni zubu. Tyto kmenové buňky vytvářejí zubovinu, čímž výrazně přispívají k regeneraci zubů vlastními prostředky těla. V budoucnosti tak možná nebudeme potřebovat zubní plomby.

Společnost Panasonic vstoupila do klubu těch, co vyvíjejí autonomní kabiny pro převoz cestujících. Na letošním veletrhu CES (Consumer Electronics Show) v Las Vegas představili projekt Panasonic Autonomous Cabin Concept.

Je to spíše luxusní konferenční nebo hotelový pokoj na kolečkách než čtyřmístný autonomní automobil. Jeho nejlepší vychytávkou je stůl, který dominuje celému prostoru kabiny.

Tento stůl ale není určený k jídlu nebo podobným běžným činnostem. Ve skutečnosti jde o interaktivní systém se čtyřmi displeji, který nabízí zábavu, informace, software a další vymoženosti moderního věku.

TIP: Ve Velké Británii testují autonomní kabiny LUTZ Pathfinder

Kromě displeje ještě Panasonic pro svou kabinu používá další pokročilé technologie, jako je rozšířená realita, osobní audio zóny nebo rozeznávání obličejů.