Mořská panna Eve White se svému řemeslu věnuje již 20 let. Nyní ale musí čelit nové konkurenci. Z Filipín na slavnou sydneyskou pláž připlula Lizmania a s ní i zástup právníků. Lizmania si zaregistrovala volnou ochrannou známku pro označení „The Bondi Mermaid“, které léta používala právě Eve White.

Kuriózní spor má svůj pochopitelný důvod – kromě povalování na pláži je řemeslo mořských panen spojeno i s výnosným prodejem turistických suvenýrů. Obě dámy se shodnou na tom, že na pláži je místo pouze pro jednu mořskou pannu a „originál“ tak může být jen jeden. O tom, která to nakonec bude, tak zřejmě rozhodne až světský soud.

24. října 1998 odstartovala z Mysu Canaveral s pomocí nosné rakety Delta 7326 sonda Deep Space 1. Jednalo se o první sondu, která byla zařazena do programu New Millenium. Jejím hlavním cílem byl výzkum nových technologií a procesů - především iontového motoru a autonomních řídících systémů. Zkoumala planetku (9969) Braille a také kometu 19P/Borrelly.

Magion 1 (název vznikl spojením slov MAGnetosféra a IONosféra) byl vypuštěn 24. října 1978 ze sovětského arktického kosmodromu Pleseck nosnou raketou Kosmos-3M. Do vesmíru zamířil společně s mateřskou družicí Interkosmos-18. Československo se tak stalo třináctým státem s vlastní družicí.

Současné měření ze dvou různých satelitů (tedy Magionu a Interkosmu 18) vytvářelo prostorový model prostředí ve stejném časovém intervalu, což byla v té době naprostá novinka.

TIP: České stopy ve vesmíru: Nejen Vladimír Remek a program Interkosmos

Sonda zanikla po necelých třech letech provozu 10. září 1981 řízeným sestupem do atmosféry, kde shořela. Po ní následovaly další družice téhož jména, ale jiné konstrukce. Byly větší a těžší, avšak cíl zkoumání zůstal stejný. Poslední sonda Magion 5 poslala vědecká data ještě v červenci 2002. Kromě prvního Magionu obíhají dosud zbylé sondy (samozřejmě již nefunkční) Zemi a jejich definitivní zánik je otázkou let či desetiletí.

České země se nejdříve potýkaly pouze s neblahými následky revolučních a napoleonských válek. Doplácely na ně vysokými daněmi, odvody rekrutů, epidemiemi a hospodářským úpadkem. Jakmile válčící armády překročily hranici našich zemí, byly průvodní jevy války pro místní lidi ještě citelnější.

Napoleonovi muži

K prvnímu kontaktu našich předků s Napoleonovou císařskou armádou došlo na konci roku 1805. Za 3. koaliční války proti Francii překvapil císař Napoleon své protivníky rychlým tažením do Německa, během něhož porazil rakouskou armádu u Ulmu a 13. listopadu obsadil bez boje Vídeň. Zbytky rakouské armády spolu s jejími ruskými spojenci ustoupily k severu, na Moravu. Tady došlo 2. prosince 1805 k velké bitvě u Slavkova, ve které byla spojená rusko-rakouská armáda poražena. Vítězní Francouzi obsadili jižní Moravu a část jihovýchodních Čech.

Od prvních chvil průchodu válčících armád se datují nářky venkovského i městského obyvatelstva na přítomnost vojsk. Nejvíce je trápily kontribuce ukládané francouzskými okupačními úřady. Francouzi se všude dožadovali finančních dávek, proviantu i píce pro koně a na mnoha místech docházelo k rabování. Majitelé domů, ve kterých byli ubytováni francouzští vojáci, se museli starat o jejich obživu. Brněnský měšťan Kajetán Unterweeger tehdy zapsal: „Měl jsem už dost stálého vaření, krmení a obstarávání vína pro svou domácí garnisonu a také jsem to už nemohl vydržet. Dne 21. listopadu, kdy mi zase bylo přiděleno deset mužů k ubytování, jsem si všiml, že ti lidé raději berou peníze, neboť přijali na zaopatření 10 zlatých. Tak jsem hleděl se svými hosty uzavřít dohodu, a to tím spíš, že nastal nedostatek masa, chleba a zeleniny ..“

Ve Ždánicích osvědčili francouzští dragouni smysl pro „sociální spravedlnost“. Vrhli se zde nejdříve na panské víno, pak na farářovo, potom vypili víno úředníků, ale nakonec pili stejně odevšad. Mnohem více stížností ovšem nacházíme v místních kronikách na řádění spojenecké ruské armády. Při špatné organizaci zásobování se Rusové vrhali na všechno, čeho se jim nedostávalo, a často bezohledně ničili nábytek a domácí zařízení. Plýtvali s ukořistěnými potravinami, zatímco o kus dál padaly jejich jednotky hladem a vyčerpáním.

Jak vůbec Masaryk postupoval jako vědec? Snesla by jeho vědecká práce dnešní měřítka? Podle profesora Havelky je to velmi složitá otázka.

Průkopník sociologie

Masarykovy metody odpovídaly dobovým standardům a v určitém smyslu je dokonce předbíhal. To například dokládá jeho spis Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty publikovaná roku 1881 v němčině. Z dnešního hlediska však byly Masarykovy metody poněkud problematické. Vycházel ze zásad takzvané morální statistiky, která sbírala data o problémech sociálního života jako je prostituce, alkoholismus nebo třeba právě sebevražednost. Problematičnost této metody spočívala v tom, že si Masaryk a jiní nepoložili otázku, v čem jsou tyto sběry dat nesouměřitelné. Přesto je Sebevražda Masarykův nejvýznamnější vědecký spis a že v ní vykročil k velmi modernímu a zajímavému pojetí. Svědčí o tom i fakt, že se na tuto knihu odvolával i jeden ze zakladatelů moderní sociologie Émile Durkheim, který tvrdil, že na Masaryka v určitém smyslu navazuje.

V Praze, kam přišel v roce 1882 z Vídně, měl Masaryk jako vědec problémy. Z evropského vědeckého světa přišel do značně provinciálního prostředí a jeho kolegové brali jeho podněty spíše jako poučování než jako výzvy k diskuzi. To se pak projevilo i během sporu o smysl českých dějin. Hlavní Pekařova námitka byla, že Masaryk není nejen historikem, ale vlastně ani vědcem. Skrývala se za tím nedůvěra k teoretickým konceptům, jednoduše řečeno k tomu, že věda nezačíná zjišťováním faktů, ale zjišťováním problému, na která pak hledáme odpověď. Masaryk se domníval, že při vývoj společnosti (či přímo pokroku) je širší problém, který nelze vysvětlit jen časovou následností událostí, jak to nabízí historie.

Vyprávět by o tom mohla rodina Barnettových z amerického Texasu, jejíž příbytek zamořily jedovaté zmije, známé také jako ploskolebci. Za víkend jich prý manželé v domě odchytí až třicet. Samotný počet nezvaných hostů však není na této „invazi“ nejděsivější.

Ploskolebci jsou totiž noční hadi: přes den se tedy v budově mistrně skrývají, ale po západu slunce vyrážejí na lov. Barnettovi, kteří se logicky bojí o život, přivolali na pomoc odborníka na odchyt. Dočkali se ovšem pouze konstatování, že jakmile se jednou ploskolebci rozhodnou dům zabrat, nikdo s nimi nic nepořídí. Rodinu tak nejspíš čeká nedobrovolné stěhování.

Česko patří v rámci Evropské unie k zemím s větším počtem obézních lidí. Podle nové statistiky úřadu Eurostat bylo v roce 2014 v ČR obézních 19,3 procenta dospělých, přičemž unijní průměr byl 15,9 procenta. Hůře než Češi na tom byli podle poslední statistiky Eurostatu v rámci osmadvacítky jen Britové, Estonci, Maďaři, Litevci a Malťané.

Naopak nejméně obézních lidí starších 18 let na základě výsledků měření indexu tělesné hmotnosti (BMI) statistický úřad EU zjistil v Rumunsku. Pod celoevropským průměrem skončili také Italové, Nizozemci, Belgičané, Švédi, Kypřané, Rakušané, Bulhaři, Dánové, Francouzi a obyvatelé Lucemburska.

Zpráva Eurostat také uvádí, že obezitou trpí každý šestý obyvatel EU, a to ve zhruba stejné míře ženy i muži. Rozdíl je naopak podle věkových kategorií. Evropanů ve věku od 18 až 24 let je obézních 5,7 procenta, zatímco ve věku 45 až 64 let je to 19,6 procenta. U lidí nad 75 let obézních zase ubývá.

TIP: Jak se bojuje s obezitou v Turecku: Do výtahu jen s povolením

Z výzkumu vyplývá, že obezita je ve všech členských státech EU menší u lidí s vyšším vzděláním. Například v Česku v roce 2014 podle Eurostatu bylo obézních 22,6 procenta lidí ze základním vzděláním, 20,6 procenta se středoškolským a 12,5 procenta obyvatel s vysokoškolským vzděláním. Evropský průměr je mírně lepší - nadváhou trpí 19,9 % lidí se základním vzděláním, 16 % středoškoláků a 11,5 % vysokoškoláků.

Projekt jménem HI4PI zahrnuje více než 1 milion pozorování oblohy a vynesení přibližně 10 miliard datových bodů. Nebylo to ale vůbec jednoduché. Vodík sice je nejhojnějším prvkem ve vesmíru, zároveň je ale detekovatelný pouze prostřednictvím rádiových vln. Problém je v tom, že taková pozorování narušuje rádiový provoz pozemských zařízení.

Benjamin Winkel z německého Max Planck Institute for Radio Astronomy a jeho kolegové museli ze získaných dat odfiltrovat šum způsobený lidskými technologiemi, jako jsou mobilní telefony, telekomunikace nebo vojenské radary.

TIP: Vědci rozluštili tajemství obří kosmické kaňky z dalekého vesmíru

Jejich úsilím vznikla mapa, která v Mléčné dráze zobrazuje struktury tvořené neutrálním vodíkem. Barvy zobrazeného vodíku ukazují pohyb vodíku – buď směrem k nám anebo od nás. Data, z nichž je tato mapa vytvořena, budou veřejná a volně k dispozici.

Jak se zdá, potkani jsou na čokoládu. A když ji chtějí, tak mohou dělat podivuhodné věci. Krásně se při tom ukazuje jejich inteligence. Vědci teď poprvé zaznamenali na video, jak potkani používají nástroje s háky, aby se dostali k vytouženým čokoládovým cereáliím.

Potkani se během experimentu velmi rychle naučili používat správný typ nástrojů, s nimiž mohli získat pamlsek. Je to první zdokumentovaný důkaz o tom, že i potkani dovedou používat nástroje.

TIP: Papoušci vazové milují vápník a používají nástroje, aby ho získali

Vstupují tím do klubu, který je stále početnější. Kromě celé řady primátů nástroje používají ještě například vrány, papoušci, krododýli a dokonce i některé ryby.