Odkud se na Marsu bere metan? Mohl by pocházet z porézních minerálů
Podle francouzských astrofyziků by metan mohly na Marsu uvolňovat zeolity – materiál, který známe z kočičích podestýlek
V roce 2003 vědci zjistili, že se v atmosféře Marsu vyskytuje určité množství metanu. Okamžitě to vzbudilo velký rozruch, neboť na Zemi je metan spojován především s biologickými procesy. Jeho zásoby navíc musí být poměrně velké, neboť metan se v prostředí marsovské atmosféry rychle rozkládá.
TIP: Život na Marsu? Curiosity objevil metan a stopy organických látek
Měření robotické laboratoře NASA Curiosity nedávno potvrdilo, že v atmosféře Marsu doopravdy je jisté množství metanu, které se navíc občas skokově zvýší. Stále ale není jasné, odkud se metan vlastně bere.
Kočičí podestýlka z Marsu
Astrofyzik Olivier Mousis z Observatoře v Marseille a jeho kolegové nyní přišli s jednoduchým vysvětlením. Badatelé tvrdí, že za metan na rudé planetě nejsou zodpovědné žádné organismy, ale zeolity. Jde o porézní minerály vulkanického původu, které vznikají reakcí takzvaných vulkanických skel, tedy amorfních vulkanických hornin, s vodou.
Na Zemi mají díky své unikátní struktuře se spoustou dutinek velmi široké využití. Například milovníci koček je znají jako základní složku mnoha podestýlek, v nichž pohlcují nepříjemné pachy a vlhkost. Na Marsu jsme ještě zeolity neobjevili, prý tam ale s velkou pravděpodobností mohou být.
Pokud se teorie francouzských vědců potvrdí, znamenalo by to, že marsovské zeolity pohltily před miliardami let velké množství metanu, který dodnes velmi pomalu uvolňují.
Další články v sekci
Světový index míru 2016: Česko je šestou nejbezpečnější zemí na světě
Česká republika je jednou z nejbezpečnějších zemí na světě. V aktuálním žebříčku Světového indexu míru se umístila na šestém místě
Světový index míru každoročně nabízí komplexní pohled na jednotlivé země světa z hlediska bezpečnosti. Index bere v potaz stav lidských práv, úroveň korupce, svobodu v přístupu k informacím, míru kriminality, politickou stabilitu, počet násilných demonstrací nebo například rizika spojená s terorismem. Nejklidnějším koutem světa je již tradičně Evropa – 7 z 10 nejbezpečnějších zemí světa leží na starém kontinentu. V absolutních číslech je na tom Evropa zhruba o setinu procenta hůře, než v roce 2015.
Relativní klid v Evropě
Za nejbezpečnější místo na světě výzkumníci (stejně jako v loňském roce) považují Island. Česká republika si v hodnocení oproti loňskému roku, kdy ji patřilo 10. místo, mírně polepšila. Aktuálně jsme na 6. místě před Švýcarskem, Kanadou, Japonskem, ale i Německem (16) Polskem (22) a Slovenskem (24). Z našich nejbližších sousedů jsou na tom podle GPI lépe pouze Rakušané (3).
Celosvětový pohled na bezpečnost je podle GPI spíše negativní – 81 zemí si hodnocení oproti loňskému vylepšilo a 79 naopak pohoršilo. Propad je ale celkově větší než růst. Nejnebezpečnějšími kouty světa zůstávají Sýrie, Jižní Súdán, Irák a Afganistán.
Největší propad v oblasti bezpečnosti připisuje žebříček Ukrajině, Bahrajnu, Jemenu, Turecku a Libyi, naopak největší zlepšení zaznamenala Mauretánie, Jižní Afrika, Thajsko, Panama a Srí Lanka.
Další články v sekci
Pralesní velikán: Na Borneu objevili největší strom celých tropů
Nedávno padl rekord ve výšce pralesního stromu. Absolutní rekordmani mezi stromy ale rostou v Kalifornii
Když vědci z paluby letadla skenovali prales na ostrově Borneo ve 3D, čekalo je tam překvapení. Uprostřed tropické divočiny objevili mohutný strom, který čněl vysoko nad ostatní.
Jeho výšku určili na 89,5 metru, což z objeveného stromu dělá úplně nejvyšší známý strom v tropech celého světa. Jde o zástupce druhu Shorea faguetiana z čeledi dvojkřídláčovitých, která zahrnuje stovky druhů tropických dřevin, obvykle mohutných pralesních stromů. Anglicky se těmto stromům říká Yellow Meranti a milovníci Minecraftu si je mohou vypěstovat ve své hře.
TIP: Pralesy Bornea ukrývají nejmenšího hlemýždě na světě
Rekordní tropický velikán se svou výškou prakticky vyrovná londýnskému Big Benu. Úplně nejvyšší stromy ale nerostou v tropech, nýbrž v mírném pásu, a nikdo přesně neví proč. Držitelem absolutního rekordu ve výšce stromu je jedna sekvoj vždyzelená v kalifornském národní parku Redwood NP o výšce 115 metrů.
Další články v sekci
SS-Dienstdolch: Černá dýka Waffen-SS je dodnes ceněným sběratelským artiklem
Jen málokterá chladná zbraň třetí říše se stala tak známou, jako služební dýka příslušníků Waffen-SS.
V roce 1923 si vedení NSDAP na základě zkušeností z prvních shromáždění uvědomovalo potřebu ochrany činitelů strany a pořádku na veřejných vystoupeních. Ta totiž mohli narušovat členové znesvářených politických stran. Proto vznikl oddíl několika osobních strážců, nazvaný poněkud honosně jako Stabswache (štábní stráž). Později se začlenil do další podobné jednotky nazvané Stosstrupp Adolf Hitler (úderná jednotka).
Odznak moci
V listopadu 1925 převzal úkoly úderné jednotky, rozprášené během tzv. pivního puče Schutzstaffel (ochranný oddíl), pod velením Julia Schrecka. Tento muž působil i jako řidič a příležitostný dvojník Adolfa Hitlera. Oddíl SS postupně rostl a to navzdory velmi přísným kritériím pro přijetí.
Zlomový okamžik pak přišel 6. ledna 1929, kdy se do čela SS dostal Heinrich Himmler. S jeho nástupem přišly výrazné změny a oddíly začaly hrát podstatnou roli v hierarchii a posilování moci nacistů. To se potvrdilo i v noci z 29. na 30. června 1934, kdy bylo během tzv. noci dlouhých nožů, zlikvidováno nejen velení SA (Sturmabteilung) v čele s Ernstem Röhmem, ale i další odpůrci režimu a to právě s využitím oddílů SS.
Pro členy Schutzstaffel byla 15. prosince 1933, tedy v roce nástupu Adolfa Hitlera k moci, zavedena do výstroje služební dýka SS (SS-Dienstdolch M33). Vizuálně se velmi podobala dýce pro SA, lišila se zejména barvou rukojeti a pochvy, kdy příslušníci SA měli obojí v hnědé a příslušníci SS v černé barvě. Dýku s černou pochvou a hnědou rukojetí pak nosili členové NSKK (Nationalsozialistisches Kraftfahrkorps – Nacionálně socialistický motoristický sbor).
Čekatel na přijetí k SS (SS-Anwärter) obdržel služební dýku pouze při speciálním obřadu, který se na počest založení SS a neúspěšného puče konal vždy 9. listopadu. Každý člen SS si dýku sám kupoval a byl za ni plně zodpovědný. V případě vyloučení z řad Schutzstaffel pak musel dýku vrátit. Ponechat si ji mohli pouze ti, kteří dobrovolně vystoupili z řad SS, nebo vysloužilí členové. Dýka SS se nosila k vycházkovému a služebnímu stejnokroji. SS-Dienstdolch M33 vlastnili od roku 1933 všichni členové „paralelní stranické armády“ a to bez ohledu na hodnost.
SS-Dienstdolch M33
Dýka SS vychází tvarem a provedením ze švýcarské lovecké dýky Holbein, hojně rozšířené v 16. století. SS dýka je dlouhá 37 cm, s délkou čepele 22 cm, váha se pohybuje okolo 500 g (v závislosti na váženém typu a příslušenství). Rukojeť má provedenu z černě lakovaného ebenového dřeva, opatřena je kulatým znakem s runami SS, dále pak říšskou orlicí. Leštěná alpaková nebo poniklovaná záštita a hlavice drží rukojeť na dýce, hlavice je ukončena maticí.
Z jedné strany čepele je nápis Meine Ehre Heißt Treue (Mou ctí je věrnost), z druhé strany je u záštity čepele značení výrobce kódem RZM. Nápis Meine Ehre Heißt Treue (mimo jiné používaný i na opaskových přezkách SS), pochází z dopisu, který Adolf Hitler napsal Kurtu Daluegemu v roce 1931. Naproti tomu vizuálně podobné dýky SA nesly na čepeli nápis Alles für Deutschland (Vše pro Německo). Pochva dýky je kovová, černě lakovaná, s alpakovými nebo poniklovanými doplňky. K nošení sloužil kožený závěsník se sponou.
Za dobu výroby se dají rozlišit tři typy dýk podle období, ve kterém vznikly. Liší se od sebe některými drobnými detaily, ale také výše naznačeným rozdílem v materiálu záštity, kování a říšské orlice. Za rané se považují kusy z let 1933 až 1935. Na jejich alpakových záštitách se vyskytují římské číslice I, II a III, které pravděpodobně značí regionální výstrojní úřady v Mnichově, Drážďanech a Berlíně. Následuje střední produkce ohraničená roky 1936 a 1938.
Logo výrobce zde většinou nahrazuje kód RZM, nicméně lze vidět i kusy s obojím značením. Poslední skupinu tvoří dýky vyrobené po roce 1938. Ty mají kovové doplňky vyrobené výhradně z poniklovaného nebo pochromovaného kovu, říšskou orlici zejména z hliníku. Značky výrobce se již nevyskytují a jsou zcela nahrazeny kódy RZM.
Dýka pro vyvolené
Dne 25. srpna 1936 Reichsführer SS Heinrich Himmler zavedl novou SS dýku M36 (tzv. řetězovou). Na ni však měli nárok pouze členové SS ze „staré gardy“ – tedy ti, kteří vstoupili do SS před 30. lednem 1933 a také všichni důstojníci SS, kteří dosáhli důstojnické hodnosti před 9. listopadem 1935. Později měli na nošení řetězové dýky nárok i ti, kdo vstoupili do SS během roku 1933, a měli odsloužené minimálně tři roky. Stejně jako dýka M33 se i M36 privátně zakupovala prostřednictvím SS-Verwaltungsamt (administrativní úřad SS) a později SS-Wirtschafts- und Verwaltungshauptamt (Ekonomický a administrativní úřad SS). Požadavek, který musel každý žadatel o zakoupení předložit, schvalovalo příslušné oblastní velitelství SS.
Dýka M36, vzhledem k podmínkám udělení a nákupu nespadala pod kontrolu Reichszeugmeisterei (RZM), na rozdíl od dýky M33, která byla pod kontrolou RZM do roku 1943. Dýky M36 také neměly kód výrobce. Tím jediným měl údajně být Carl Eickhorn ze Solingenu.
Co se týče výroby a kvality, odpovídal M36 dýkám M33 z druhého a třetího produkčního období. Od února 1943 platil předpis, podle kterého nosili důstojníci a poddůstojníci k dýce také portepe neboli třapec. Vzhledem k omezenému počtu vyrobených kusů, který vyplývá z výše popsaných podmínek pro udělení, je dnes SS-Dienstdolch M36 sběratelsky velmi ceněným artiklem. Dýky SS se společně s dalšími symbolickými zbraněmi třetí říše stávaly také velmi vyhledávanou trofejí spojeneckých vojáků.
Další články v sekci
Zbraně biomedicíny: Pistole na kmenové buňky urychluje hojení popálenin
Pistoli SkinGun lze nabít kmenovými buňkami pacienta
Zní to jako science fiction, ale ve skutečnosti jde o pozoruhodný nápad pro regenerativní medicínu. Společnost RenovaCare vyvinula postup, jak urychlit hojení popálenin pomocí kmenových buněk.
Lékaři nejprve pacientovi odeberou jeho vlastní kmenové buňky, zpracují je, a pak je pomocí pistole SkinGun nasprejují přímo do popálenin.
TIP: Jak spravit poškozenou lebku? Napěstováním kmenových buněk!
Tímto způsobem lze pokrýt mnohonásobně větší plochu než klasickými postupy a téměř všechny použité kmenové buňky přitom zůstanou životaschopné. Popáleniny se pak hojí mnohem rychleji, než při standardní léčbě kožními implantáty.
Další články v sekci
Přes Atlantik právě pluje robotický autonomní člun na solární pohon
Solar Voyager se pokouší hned o dva historické rekordy. Měl by se stát prvním autonomním plavidlem a také prvním plavidlem na čistě solární pohon, které překoná Atlantik
Tak trochu ve stínu solárního letounu Solar Impulse 2, který letí kolem světa, pluje na své rekordní plavbě přes Atlantik Solar Voyager.
Je to robotický autonomní člun, který se jako první pokouší překonat Atlantik. Vyrazil 1. června z Gloucesteru v americkém státě Massachusetts a má namířeno do Lisabonu v Portugalsku. Může plout rychlostí až 5 km/h a do svého cíle by měl dorazit zhruba za 4 měsíce.
TIP: Výzkumný trimarán MARS bude brázdit Atlantik bez posádky
Solar Voyager je postavený z hliníku. Délka člunu činí 5,5 metru, šířka 0,76 metru a váha cca 250 kg. Jeho pohon zajišťují solární panely a baterie, které se nabíjejí na noční plavbu, navigaci obstarává spojení se satelity Iridium.
Další články v sekci
Americké úřady se chystají schválit první soukromou misi k Měsíci
Společnost Moon Express věří, že jejich sonda dorazí na povrch Měsíce ve druhé polovině roku 2017
Soukromé společnosti už létají na oběžnou dráhu naší planety. A teď se chystají vyrazit do okolního vesmíru. USA se podle deníku Wall Street Journal připravují ke schválení první soukromé komerční vesmírné mise za oběžnou dráhu Země.
Očekávaný verdikt bude velmi důležitý pro posuzování podobných žádostí v budoucnu. Podle dobře informovaných zdrojů by rozhodnutí úřadů mělo zajistit, aby soukromé společnosti dodržovaly mezinárodní smlouvy o kosmickém prostoru.
O zmíněné povolení usiluje kosmický startup Moon Express (MoonEx), která se přistáním na povrchu Měsíce chystá zvítězit v soutěži vyhlášené společností Google - Google Lunar X.
TIP: Nová reality show: Návrat na Měsíc bude online sledovat Discovery Channel
Té se účastní celkem 16 společností, které by rády získaly hlavní cenu v hodnotě 20 milionů dolarů (téměř 500 milionů Kč). Vítězem se stane soukromá společnost, která jako první vysadí na povrchu Měsíce robotické vozítko, schopné ujet vzdálenost 500 metrů a poslat na Zemi video a snímky ve vysokém rozlišení.
Pokud všechno půjde podle plánu, tak by Moon Express chtěl dostat svůj modul na povrch Měsíce někdy v druhé polovině roku 2017.
Další články v sekci
Jak skoncovat s konspiračními teoriemi? Podnikatel chce zopakovat 11. září
Americký podnikatel Paul Salo se rozhodl, že navždy umlčí vyznavače konspiračních teorií, kteří zpochybňují „pravost“ teroristických útoků z 11. září 2001. Chce proto neštěstí zopakovat…
Pro svůj projekt založil crowdfundingovou kampaň s cílovou hodnotou v přepočtu 36 milionů korun. Za vybrané peníze chtěl Salo koupit opuštěný mrakodrap v Thajsku a Boeing 747, který měl narazit do budovy. Jedna z hlavních konspiračních teorií totiž tvrdí, že mrakodrapy Světového obchodního centra v New Yorku nemohly po nárazu letadla spadnout a někdo jim musel „pomoct“.
TIP: 11. září: Datum, které změnilo svět
Odvážný – a značně pošetilý – plán má ovšem řadu trhlin. Pomineme-li vše ostatní, thajská stavba se newyorským Dvojčatům konstrukcí nepodobá a není možné zajistit, aby bylo v letadle při nárazu identické množství paliva jako před lety. Srážka by se proto zřejmě vyvíjela jinak. Paul navíc zapomíná, že v očích nedůvěřivců bude jeho snažení stejně jen dalším pokusem o manipulaci.
Zda se bizarní plán podaří uskutečnit není v tuto chvíli jasné – crowdfundingový portál Indiegogo totiž probíhající sbírku na kontroverzní projekt zrušil a Salo nyní hledá jiný způsob jak získat potřebných 1,5 milionu dolarů.
Další články v sekci
Obyvatelé španělského města Torrelodones, ležícího 30 kilometrů od Madridu se rozhodli vytáhnout do boje proti nezodpovědným pejskařům a jejich čtyřnohým miláčkům. Dvacetitisícové městečko se potýká s návalem psích exkrementů – podle organizátorů kampaně No Más Cacas (Žádná další lejna) žije ve městě okolo 6 tisíc psů, kteří denně vyprodukují zhruba půl tuny exkrementů. Část pejskařů ovšem po svých mazlíčcích na ulici neuklízí a náklady na úklid města se tak šplhají do závratných výšek.
Radnice se proto rozhodla upozornit na nezodpovědné chování pejskařů originálním způsobem – na centrální náměstí nechala nainstalovat třímetrové nafukovací lejno s tabulí informující obyvatele města o nákladech na úklid. Obří exkrement ovšem „zdobil“ náměstí jen necelé dva týdny, než jej neznámí zloději ukradli. Po pachateli kuriózní krádeže pátrá policie, radní ovšem neztrácejí smysl pro humor – pokud by prý psí exkrementy mizely z ulic stejně rychle jako ty nafukovací, byl by život v Torrelodones mnohem příjemnější.
Další články v sekci
Mír v nedohlednu: 5 nejdelších válek v lidských dějinách
Odedávna platí, že nejde-li problém vyřešit po dobrém, jde to obvykle po zlém. A tak selhávající diplomacii plynule střídají válečná tažení. Ne vždy se ovšem jednalo o „bleskovou válku“ – některé konflikty se táhly i stovky let
Střet dvou světů
Název: reconquista
Kdy: 718–1492
Kde: Pyrenejský poloostrov
Slovo „reconquista“ znamená španělsky „znovudobytí“ a označuje zřejmě nejdelší válečný konflikt v dějinách. Odehrál se na Pyrenejském poloostrově, na nějž v roce 711 zaútočili mauři – muslimové ze severní Afriky – a během čtyřiceti let jej téměř celý opanovali. Opětovné nastolení křesťanské nadvlády zahájila v roce 718 bitva u Covadongy, v níž si vybojovalo nezávislost Asturské království na severu Španělska. Následující tlak křesťanských států trval až do roku 1492, kdy po dobytí Granady padl poslední islámský státní útvar na poloostrově.
Osudové oslabení
Název: římsko-perské války
Kdy: 92 př. n. l. – 628 n. l.
Kde: Středomoří
Druhý nejdelší konflikt historie se vyvinul z dávných sporů mezi Římany a Parthskou říší, která se rozkládala především na území dnešního Íránu. Postupem času se ovšem měnila nejen bojiště, ale také válčící strany: V závěru již proti sobě stála vojska Východořímské říše (tedy Byzancie) a novoperského neboli sásánovského impéria pojmenovaného podle vládnoucí dynastie. Ačkoliv roku 628 uzavřely nakonec vyčerpané mocnosti mír, válka pro ně neskončila: Jejich oslabení využili Arabové, a zatímco Byzantince připravili „jen“ o východní provincie s výjimkou Anatólie, území Sásánovců si podmanili celé.
Bez jediného výstřelu
Název: 335letá válka
Kdy: 1651–1986
Kde: západní Evropa
Je to možná překvapivé, ale během tří století tohoto „konfliktu“ skutečně nepadl jediný výstřel. Válku vyhlásilo v roce 1651 Nizozemí nevelkému souostroví Scilly poblíž pobřeží britského Cornwallu. Právě tam se totiž během anglických občanských válek uchýlili poražení monarchisté. Nizozemí, jež stálo na straně vítězného parlamentu, proti nim vyslalo své loďstvo. Monarchisté se nakonec vzdali, a tak Nizozemci odpluli – jaksi se ovšem zapomnělo na vyhlášení míru. Konflikt tak formálně pokračoval, čehož si až po 335 letech všiml historik Roy Duncan, načež bylo konečně dojednáno příměří.
Evropa se rozpíná
Název: indiánské války
Kdy: 1622–1924
Kde: Severní Amerika
Masakrem v první anglické kolonii na území Severní Ameriky – Jamestownu – začal střet kultur, který historie zná jako indiánské války. Evropští osadníci zabírali půdu domorodých kmenů, a uvrhli tak kontinent do krvavého období, jež skončilo až po třech stoletích. Podle odhadů z roku 1894, které však nezohledňují posledních třicet let bojů, padlo v konfliktu na devatenáct tisíc osadníků a přibližně třicet tisíc indiánů. Skutečné ztráty na životech mohly být ovšem až o polovinu vyšší.
Boj za nezávislost
Název: araukánské války
Kdy: 1536–1825
Kde: dnešní Chile
Nejdelší jihoamerický konflikt se odehrál mezi Španěly a domorodci na území dnešního Chile. Rozpoutala jej v roce 1536 bitva o Reynogüelén, kterou vyprovokovala vojska conquistadora Diega de Almagra. Domorodí Mapučové neboli Araukáni sice nejprve prohrávali, postupně se jim však podařilo průběh bojů zvrátit a od 17. století drželi pevnou hranici mezi svým a španělským územím. Válka utichla, ale zcela neskončila: V plné síle opět vzplála s následným bojem o nezávislost a vyvrcholila roku 1825, po osvobození Chile ze španělské nadvlády.