Freediving, neboli volné potápění, je považováno za extrémní sportovní disciplínu. Ti nejlepší z nejlepších dokáží na jedno nadechnutí strávit pod vodou více než 4 minuty a sestupují až do stometrových hloubek. Světovým rekordmanem v této disciplíně (v kategorii volný ponor – bez přístrojů s možností ručkování po laně) je novozélanďan William Trubridge, který se letos na Bahamách dokázal na jedno nadechnutí potopit do hloubky 122 metrů.

Samostatnou kapitolou mezi freedivery jsou milovníci mrazivých extrémů. Pouze desítka odvážlivců si v minulosti troufla vydat se pod hladinu mrazivých vod Antarktidy. Nedávno se k nim připojila i trojice odvážných Britů.

Freedive Antarctica 2016 Trailer from Allium Group on Vimeo.

Lidské tělo skutečně „září“: V našem organismu se totiž nacházejí i molekuly zvané fluorofory, jež vznikají v buňkách při kontaktu s tuky a bílkovinami a mohou emitovat ultraslabý proud fotonů. Intenzita takto vyzařovaného světla je ovšem 1 000× nižší, než naše oko zaznamená.

Přesto japonští vědci Masaki Kobajaši a Daisuke Kikuči provedli jako první experiment, při němž dokázali světlo vydávané lidským tělem zobrazit. Využili k tomu vylepšený systém s vysoce citlivou kamerou CCD. Výsledné fotografie ukázaly, že naše tělo nejen produkuje určitou záři, ale také svítí „rytmicky“: Zatímco „nejjasnější“ jsme v odpoledních hodinách, nejméně záříme večer.

Výzkum v oblasti nacházející se nedaleko moravsko-slovenské hranice započal už v 60. letech minulého století, ale stavba byla dlouhou dobu považována za památku sakrální gotické architektury. Až rok 2004, kdy byly objeveny tři velkomoravské hroby, zamíchal s časovou osou.

Archeologický průzkum dokazuje, že objekt vznikl v období rozkvětu Velkomoravské říše, zřejmě za vlády Rostislava I. (846–870) nebo Svatopluka I. (870–894). Jedná se o unikátní objekt, který nemá v Evropě obdoby, a zároveň významný doklad křesťanské liturgie na našem území. Hroby s jistotou vznikly až po dobudování kostela, což nasvědčuje teorii, že zde existovala křesťanská tradice již před příchodem slavných věrozvěstů Cyrila a Metoděje. 

Německý tank Pz II představoval přechodný model, jehož prostřednictvím se mělo překlenout období do  zavedení vyvíjených středních Pz III a IV. Vyzbrojovací úřad v roce 1934 rozhodl o vytvoření školního a cvičného vozidla PzKpfw II, na kterém po zkouškách prototypů pracovaly firmy MAN (podvozek) a Daimler-Benz (korba).

Disponoval 20mm kanónem a kulometem MG 34 a dostal motor o výkonu 95 kW. Aby vývoj tanku pokračoval co nejrychleji, vycházeli konstruktéři z podvozku Pz I, ale i tak vývoj trval déle, než německé velení předpokládalo. V letech 1936– 1937 vyprodukovaly továrny sérii B s vylepšeným podvozkem, výkonnějším motorem a silnějším předním pancířem.

Jelikož však problémy s pojezdovým ústrojím neustávaly, další modifikace Ausf. C dostala místo malých pojezdových kol pět nezávisle zavěšených kol s odpruženými listovými pery. V roce 1938 vyšly z továren verze D a E se zdokonaleným podvozkem, který sice tanku umožňoval na silnici dosahovat vyšší rychlosti, ale v terénu se naopak pohyboval pomaleji než předešlé typy.

PzKpfw II Ausf.F

Poslední sériová modifikace F se vyznačovala zesíleným pancéřováním na čelní straně korby. I když v době svého vzniku představoval jeho kanón účinnou a dostačující zbraň, velmi rychle zastaral. Z jednotlivých variant Pz II vznikala postupně různě upravená vozidla. Schwimmpanzer II byl vybavený plováky a lodním šroubem a měl se účastnit invaze do Británie.

Dále konstruktéři vytvořili tahače, mostní, ženijní a průzkumné tanky. Velmi zajímavou úpravu představoval plamenometný tank Flammpanzer II Flamingo. Na podvozek „dvojky“ se také lafetovaly výkonnější kanóny, čímž vzniklo například samohybné dělo Marder (Kuna) nebo samohybná houfnice Wespe (Vosa). 

Legendární fyzik Stephen Hawking má ve svém pohnutém životě dva hlavní protivníky: neurodegenerativní onemocnění ALS a černé díry. Již dlouhá desetiletí se snaží prolomit tajemství černých děr, především pokud jde o řešení takzvaného informačního paradoxu černých děr. Nedávno představil svou novou hypotézu, která spočívá v tom, že černé díry mají „měkký kožíšek“.

Bez vlasů, zato s kožíškem

Černé díry by měly pozřít úplně vše, včetně světla. Také se říká, že „černé díry nemají vlasy“, což znamená, že černé díry lze úplně popsat třemi jednoduchými parametry: jejich hmotností, momentem hybnosti a elektrickým nábojem.

TIP: Stephen Hawking: Černé díry, jak je známe, možná neexistují

Zároveň ale černé díry vyzařují Hawkingovo záření a tím se zvolna vypařují, i se vším, co předtím spolkly. Pokud by to takhle bylo, tak by se vlastně vypařila i informace o hmotě pohlcené černou dírou. Podle kvantové mechaniky ale nemůže být informace o hmotě nikdy úplně zničena, ani když ta hmota spadne do černé díry. To je informační paradox černých děr.

Řešení tohoto paradoxu se ukázalo jako velmi obtížné. Postupně se objevují rozmanité hypotézy, někdy i velmi exotické, žádná z nich ale zatím nebyla přijata většinou fyziků.

Hawking sice před lety osobně přispěl k přijetí poučky o černých dírách bez vlasů, teď ale navrhuje, že černé díry vlastně mají hebký kožíšek. To je metafora pro nízkoenergetické kvantové fluktuace, které podle Hawkinga a jeho spolupracovníků oplétají černou díru jako kožíšek. Prostřednictvím těchto kvantových fluktuací by se informace o pohlcené hmotě zase měla vrátit do světa mimo černou díru.

TIP: Řeší Planckova hvězda paradox černých děr? Může černá díra zmizet?

Hawkingova nová hypotéza zaujala odborníky, přesvědčeni ale zdaleka ještě nejsou. Není to kompletní řešení problému. S informačním paradoxem černých děr si fyzici asi ještě užijí dost zábavy.

V sobotu v podvečer odstartovala z floridského komplexu 37 nejvýkonnější raketa současnosti. Raketa Delta IV Heavy vynesla na geostacionární dráhu supertěžký špionážní satelit NROL-37, provozovaný Národním průzkumným úřadem NRO (National Reconnaissance Office). Přestože přesné zaměření armádních družic je již z jejich povahy tajné, NRO provozuje především satelity špionážního a monitorovacího charakteru. Jde tak s velkou pravděpodobností o zařízení určené k monitorování komunikace.

NROL-37 z řady špionážních zařízení přece jen vybočuje – s odhadovanou hmotností okolo 8 tun a anténou, která má mít po svém rozložení rozpětí okolo sta metrů jde o jeden největších satelitů vyslaných do vesmíru.

Polský král Jan III. Sobieski se nezapsal pouze do dějin své vlasti, ale významně zasáhl do historie podunajské monarchie. Byl to on, koho historie oslavovala jako vítěze nad Turky ve slavné bitvě u Vídně. Když ale 17. června 1696 umíral, jeho věhlas byl ten tam.

S Turky se Sobieski potkal o mnoho let dříve, než se odehrál známý střet v habsburské metropoli. Ale právě události z roku 1683 mu zajistily uznání po celé Evropě. Ne však nadlouho.

TIP: Turci před branami: Obléhání Vídně roku 1683

Přestože polský král přispěl významnou měrou k osvobození Vídně, byli to právě Habsurkové, kdo využil vítězství k posílení vlastní prestiže. Ani doma nebyla situace o mnoho lepší. Sílila vnitřní krize a nemoceni sužovaný král nebyl schopen vypořádat se s rozbroji mezi jednotlivými mocenskými frakcemi. Nakonec ani nedokázal zajistit nástupnictví synovi Jakubovi. Následující léta polských dějin se tak nesla ve znamení saské dynastie.

Karel Absolon, vnuk významného českého archeologa Jindřicha Wankela, snad ani nemohl vykročit jinou než vědeckou cestou. Když se 16. června 1877 narodil, předurčily mu hvězdy zářivou kariéru.

TIP: Karel Absolon: Kontroverzní objevitel, který oživil mamuty

Přestože se už od konce 19. století věnoval krasologii a podnikl několik studijních cest na Balkán, do povědomí české archeologické scény se zapsal především výzkumem Punkevních jeskyní v Moravském krasu a objevnými pracemi v Dolních Věstonicích. Kdo by neznal malou, ale o to  slavnější sošku Věstonické venuše! Jen sen o vědeckém pracovišti Anthropos se podařilo plně realizovat až po jeho smrti.

První léta Habsburků na českém trůnu byla neodmyslitelně spjata s osobou Adama I. Hradce. Politickou kariéru předního šlechtice ale 15. června 1531 předčasně ukončila morová nákaza.

TIP: Mor, neúroda a nepokoje: Bylo v Čechách za vlády „krále Dobře“ skutečně dobře?

Adam byl k politické kariéře téměř předurčen. Už jeho otec Jindřich zastával významné zemské úřady a syn šel v jeho šlépejích. Kvalit mladého velmože si povšiml již král Ludvík Jagellonský. Do historie se ale zapsal především coby hlavní stoupenec Habsburků, kteří se roku 1526 úspěšně ucházeli o českou korunu. S Ferdinandem Habsburským dokonce navázal téměř přátelské vztahy. Při jeho korunovaci nesl říšské jablko a synovi Maxmiliánovi šel dokonce za jednoho z kmotrů. Když se rozhodovalo o budoucnosti království, Adam zkrátka věděl, ke komu se přiklonit.