V bitvě u Jílového utrpěla Napoleonova reputace citelnou ránu. Nebyl by to ale císař Francouzů, kdyby se nerozhodl získat svůj věhlas neporazitelného vojevůdce zpátky. Příležitost se mu naskytla 14. června 1807, kdy se střetl s pruskými a ruskými vojsky u Friedlandu.

TIP: Byla svedena bitva u Jílového, krvavé sřetnutí napoleonských válek

Francouzská armáda, vedená maršálem a blízkým Napoleonovým přítelem Jeanem Lannesem, dokázala i přes menší počet vojáků zahnat Rusy na ústup a otevřela tak cestu k mírovému jednání v Tylži. Spíš než o uzavření míru šlo však o prozatímní příměří, které bylo ve skutečnosti jen tichem před bouří.

Alzheimer je tichý nepřítel. Tato neurodegenerativní choroba způsobuje poškození mozku pacienta dlouho předtím, než se naplno projeví její příznaky. Bývá to i celé desetiletí. Bylo by proto velmi žádoucí, kdybychom dokázali Alzheimera diagnostikovat v jeho ranných fázích.

Ukazuje se ale, že je to dost obtížné. Situaci by mohl dramaticky zlepšit krevní test, který je založený na autoprotilátkách, tedy protilátkách, které cílí na antigeny samotného organismu pacienta.

TIP: Jako ve Star Treku. Vědci vyvinuli trikodér na detekci rakoviny

Vědci vytipovali 50 autoprotilátkových ukazatelů, s nimiž lze rozlišit počínajícího Alzheimera od ranných stádií demence a roztroušené sklerózy se 100 procentní účinností. S 98 procentní přesností pak rozpozná Alzheimera od Parkinsova. Badatelé už svůj test ověřují v rozsáhlejší studii.

Zvoleným stylem se stalo vysoce zdobné druhé rokoko, jehož obliba v této době právě vrcholila. V obdobném ladění byla tou dobou zařizována i domácnost Ferdinandova nástupce císaře Františka Josefa I. ve Vídni.

TIP: Přečtěte si, jaké důvody vedly císaře ke stěhování do Čech

Pohodlí pro panovnický důchod

V předchozí části článku jsme nahlédli do úplného prvopočátku vesmíru a dozvěděli jsme se, co se pravděpodobně dělo v prvních tisícinách sekund po Velkém třesku.

Období od 10 sekund do 377 tisíc let nazýváme érou fotonů, neboť právě energie těchto částic neustále interagujících s horkým plazmatem tvořila nejdůležitější složku energie vesmíru. Během fotonové éry padaly postupně teploty plazmatu až pod hranice, kdy se již baryony mohly spojovat silnou interakcí a vytvářet atomová jádra. V raném kosmu se tak od třetí minuty odehrávaly rychlé termojaderné reakce, ale během 17 minut klesla teplota natolik, že dále probíhat nemohly. Do dvacáté minuty existence vesmíru tedy došlo k určení jeho prvotního chemického složení – v této fázi nevznikly prvky těžší než beryllium. Atomární látku tvořil na konci dvacáté minuty ze tří čtvrtin atomární vodík, z jedné čtvrtiny helium-4, jedna setina procenta pak připadala na deuterium (těžký vodík) a pouhé stopy na těžší prvky. Na dalších změnách chemického složení se podílely až procesy v nitrech hvězd, které se rodily teprve později. Volné neutrony, jež se „nestihly schovat“ do atomových jader, se samovolně rozpadaly s poločasem 15 minut, a v dnešním vesmíru je tedy už nenajdeme.

Zhruba 70 tisíc let po Velkém třesku se vyrovnávaly hustoty baryonické látky a tepelného záření, přičemž důležitost záření nadále klesala. To znamená, že baryonická látka konečně mohla vytvářet gravitačně vázané shluky, jejichž velikost rostla. Podle moderních kosmologických teorií však chladná temná hmota, jež neinteraguje s elektromagnetickým zářením, měla v tu chvíli náskok a gravitačně vázané shluky již vytvářela. Temná hmota se stala základem pro dnešní velkorozměrovou strukturu vesmíru. Již také existovala gravitační centra, která v následující etapě usnadnila gravitační kolaps baryonické hmoty a vznik prvních hvězd a galaxií. 

První hvězdy

V roce 377 000 po Velkém třesku klesla teplota pod hranici 4 000 K a látka mohla začít rekombinovat. Atomová jádra zachytávala kolem poletující elektrony a vesmír se náhle stal průhledným, neboť neutrální látka je obvykle průhlednější než její ionizovaná forma. Poslední fotony uvězněné v ionizované látce před jejím zprůhledněním vytvořily pozaďové záření, jež se rozepnutím kosmu energeticky posunulo až do mikrovlnné oblasti spektra. Mluvíme o reliktním záření, přičemž jde o jeden z nejdůležitějších zdrojů informací o vlastnostech raného vesmíru. Kosmos tak vstoupil do své dlouhé temné éry. 

Sto padesát milionů let po vzniku vesmíru se začaly objevovat první galaxie (velmi aktivní kvazary) a o něco později také prvotní hvězdy, jejichž intenzivní záření opětovně ionizovalo okolní prostor. První stálice, složené výhradně z vodíku a helia, dosahovaly pravděpodobně obřích hmotností v řádu mnoha stovek sluncí. Tyto hvězdy žily poměrně krátkou dobu a překotné nukleární reakce v jejich nitrech obohatily kosmos o další chemické prvky. Z obohacené látky vznikaly galaxie tak, jak je známe dnes, a v nich se vytvářely stálice další generace, z nichž některé dosud existují. Mezi galaxiemi působila gravitační přitažlivost a formovaly se tak gravitačně vázané skupiny, kupy a nadkupy. 

Devět miliard let po zrodu vesmíru vznikl kdesi v jedné bezejmenné galaxii planetární systém, dnes známý pod označením Sluneční soustava. Na jeho třetí planetě se pak za další více než čtyři miliardy let vyvinula životní forma, jež dnes odhaluje kosmická tajemství. 

Co bude dál?

Budoucí vývoj vesmíru nepředstavuje ani zdaleka uzavřenou kapitolu. Naše fyzikální poznání podstaty kosmu limituje omezené množství informací a jejich interpretací, a proto i vnitřně velmi podobné modely připouštějí značně odlišné osudy vesmíru. Fyzikální věda a kosmologie zvláště se v poslední době překotně rozvíjejí, ruku v ruce s objevy z jaderné a částicové fyziky. Jak tedy vypadají možné scénáře kosmického konce?

Vesmír se bude zrychleně rozpínat, tak jak to pozorujeme i v současnosti. Atomární látka se nakonec rozředí do natolik nízké hustoty, že nebudou vznikat nové hvězdy. Za 10¹⁴ let dojde jaderné palivo i těm nejspořivějším hvězdám a kosmos potemní. Role gravitační síly zeslábne, galaxie plné zbytků po hvězdách se rozplynou do okolí. Některé hypotézy částicové fyziky předpovídají, že za 10³⁴ let se samovolně rozpadnou protony (podobně jako se to stalo neutronům během fotonové éry) a přestane existovat atomární látka tak, jak ji známe. Vesmír se promění ve změť elementárních částic a nízkoenergetického záření. Uvedený scénář se označuje termínem Velký zámrz, a kdybychom nechali kosmology hlasovat, nejspíš by obdržel nejvíc hlasů. 

S největší pravděpodobností vlastnosti temné energie vůbec neznáme, a nelze tedy vyloučit, že se její odpudivý účinek v budoucnu stane přitažlivým. Rozpínání vesmíru by se tak v daleké budoucnosti zastavilo a obrátilo na smršťování. Kosmos by skončil zpět v horké singularitě podobné Velkému třesku, přičemž vědci mluví o modelu Velkého křachu. Většina z nich se však domnívá, že akcelerace vesmíru řízená temnou energií se nezastaví a expanze bude trvat navždy. Možná se ovšem v čase změní důležitost temné energie na úkor ostatních složek kosmu. Pokud její význam poroste (neboť některá pozorování napovídají, že zatímco hustota ostatních složek bude klesat, hustota temné energie nikoliv), převáží za mnoho desítek miliard let odpuzování nad přitažlivými silami čtyř interakcí a doslova roztrhá vše na prvočinitele, tedy opět na mračno subelementárních částic. Takový scénář pak označujeme jako Velké roztržení. 

Fakta: Jak se rozpíná vesmír

Rozpínání vesmíru (jež se navíc zrychluje) identifikovali vědci díky kosmologickému rudému posuvu. Ten spočívá ve zčervenání světla vzdálených kosmických objektů, a to tím větším, čím dále se objekt nachází. Proč se však objekty vzdalují? 

TIP: Mohl před Velkým třeskem existovat jiný vesmír?

Představme si pevnou síť konstantně vzdálených bodů, třeba figurek na hrací ploše z pružného materiálu. Začneme-li plochu natahovat ve všech směrech, budou se od sebe figurky vzdalovat. Zaměříme-li se na jednu z nich, všechny okolní figurky se od ní budou vzdalovat: ty sousední ovšem zdánlivě menší rychlostí než jejich vzdálenější kolegyně, a zdánlivá rychlost figurek tak poroste s jejich vzdáleností. Vybereme-li si libovolnou jinou figurku, bude se z jejího pohledu expanze hrací plochy jevit stejně – rozpínání tedy nemá střed. Vůči hrací ploše se však figurky nepohnou ani o milimetr, jedná se tudíž jen o zdánlivý pohyb. A s rozpínáním vesmíru se to má stejně: zdánlivé vzdalování objektů ve velkých vzdálenostech je způsobeno podobným rozpínáním prostoru. Nejde tedy o pohyb a zdánlivé rychlosti mohou klidně přesáhnout rychlost světla. 

Radioastronomové si připsali nový působivý rekord. Povedlo se jim zachytit slabý signál rádiového záření vodíku ze vzdálenosti 5 miliard světelných let. Dosavadní rekord tím překonali téměř dvojnásobně.

Klíčovou roli v tomto úspěchu sehrála soustava radioteleskopů observatoře Very Large Array (VLA), která se nachází v nadmořské výšce před dva tisíce metrů na Pláních svatého Augustina v Novém Mexiku.

Vědci pozorovali záření z ohromného mračna molekulárního vodíku, které ozařují mladé, masivní a velice horké hvězdy v galaxii, vzdálené 5 miliard světelných let od Země.

TIP: Největší radioteleskop světa je těsně před dokončením: Jeho stavba trvala 5 let

Radioastronomové přitom doposud zvládali zachytit rádiové záření vodíku jen z relativně blízkých galaxií. Observatoř Very Large Array ale nedávno podstoupila rozsáhlou rekonstrukci, která podstatným způsobem vylepšila její schopnosti. výkonu.

Na jednu stranu nevídaně zbožná, na druhou žena milující přepych. Přesně taková byla oblíbená barokní šlechtična Anna Marie Toskánská, která se narodila 13. června 1672.

Jako starší ze dvou sester zdědila po otci rozsáhlé majetky, čímž se stala žádanou partií. A nemusela se spokojit s málem. Jejím švagrem se nestal nikdo menší než císař Leopold I. Co ale osud nechtěl v jednadvaceti byla z Anny Marie vdova. A císařský příbuzný se rozhodl využít jejího potenciálu k dalšímu sňatku. Manželství s členem rodu Medicejů se však příliš nepovedlo a pan manžel se nakonec odstěhoval do daleké Florencie.

TIP: První dáma papežů: Před Matyldou Toskánskou klečel i císař

Anna Marie ale nikterak nestrádala. Věnovala se výstavbě církevních objektů, péči o poddané a zvelebování svých sídel. Na zámku v Zákupech si dokonce udržovala stáj pro velbloudy! A právě zde také roku 1741 zemřela.

Jak se zdá, novodobý Indiana Jones by u sebe neměl bič a pistoli, nýbrž tablet a připojení na internet.Svědčí o tom okolnosti nového objevu v jordánském Archeologickém parku Petra. Jonesovi následovníci totiž využili snímky ze satelitu, drony a Google Earth k objevu doposud neznámého masivního monumentu.

Dědictví Nabatejců

Toto místo přitom patří k mezi nejslavnější archeologická naleziště na světě a je zkoumáno od počátku 19. století. Proto je nový objev pro archeology příjemným překvapením. Jde o strukturu o rozměrech 56 krát 49 metrů, jejíž součástí je i stavba o velikosti 8,5 krát 8,5 metru.

TIP: Super Stonehenge: Slavné Stonehenge obklopoval mnohem větší kruh kamenů

Vykopávky jsou teprve na samotném počátku. Zřejmě jde o dílo Nabatejců, kteří ho vystavěli zhruba ve stejné době, jako když založili nedaleké město Petra. Archeologové se domnívají, že šlo o významné ceremoniální místo, které sehrálo důležitou roli v rané historii Petry.

V roce 1848, kdy císař oslavil 55. narozeniny, oznámil abdikaci pod tlakem revolučních událostí. Navzdory tomu jej čekalo ještě dalších 27 let, které v poklidu strávil střídavými pobyty na Pražském hradě a na zděděných statcích v severních Čechách.

Od sňatku k abdikaci

Ferdinanda V. sužovala epilepsie, diagnostikovaná patrně jako důsledek porodních komplikací. Až do devíti let mu nebyla věnována odpovídající výchova a vzdělání, neboť se věřilo, že nejlepším lékem na jeho zdravotní potíže je absolutní klid a nezatěžování mozku. Systematickým pedagogickým vedením se postupně podařilo budoucímu císaři odbourat řadu tělesných nedostatků. 

V roce 1831 byla Ferdinandovi vybrána nevěsta v podobě Marie Anny Karolíny, dcery sardinsko-piemontského krále Viktora Emanuela I. Svatba se konala nejprve v zastoupení v Turíně – hlavním městu království nevěstina otce. Mladí novomanželé se spolu poprvé setkali až o dva týdny později. Společný život je pak po smrti císaře Františka I. v roce 1835 dovedl až k panovnické hodnosti. Revoluční myšlenky roku 1848 ale neminuly ani rakouskou monarchii a vyvolaly nejprve odvolání obávaného kancléře Metternicha a 2. prosince téhož roku přivedly k abdikaci samotného císaře.

Zdálo by se, že touto událostí neslavně skončil Ferdinandův smysl života, avšak opak je pravdou, neboť nezdar jeho vladařských výkonů plně vyvážily jeho hospodářské schopnosti, které mohl Ferdinand při osobní správě svých severočeských panství plně rozvinout a díky nimž se stal nejbohatším Habsburkem své doby. Penzionovaný císař si zvolil k trvalému bydlení komnaty Pražského hradu a pro letní pobyty následně vybral dva zámky ze svého vlastnictví – Ploskovice a Zákupy na severu Čech.

Sklenice vzduchu o objemu 580 ml v přepočtu za 2 700 Kč – přesně tak zní nabídka sedmadvacetiletého Lea De Wattse, který si založil živnost na neposkvrněnosti britského venkova. Podle internetových stránek věnovaných jeho produktu Aethaer jsou sklenice „plněné přírodou, která vzduch prohání mezi listy stromů v sadech, nechá jej ‚nasát‘ panensky čistou vodu lesních potůčků a následně ho načechrává minerály mezi skalami“. Jedinečné ovzduší se nabírá do sklenic pomocí speciálního síťového lapače, a to v různých lokalitách napříč Británií. V závislosti na regionu se pak obsah každé nádobky liší a rozdíl je prý doslova cítit. 

Při prvním pohledu na De Wattsův e-shop každého soudného člověka napadne, že jde pravděpodobně o legraci ve stylu České sody a každou chvilku odněkud vyskočí fotka škodolibě rozesmátého majitele. Jenže – Aethaer je zcela vážná věc, která se prodává za naprosto reálné peníze. 

Čínský luxus

Kdo je ochoten zaplatit 2 700 Kč za sklenici vzduchu? Zámožní Číňané. De Wattsovo podnikání na ně skutečně intenzivně cílí, a nabízí dokonce speciální sadu pro čínský nový rok: patnáct sklenic – tři z každé lokality – za „příjemných“ třicet tisíc. De Watts založil obchod loni a od té doby údajně prodal již stovky sklenic. Jeho nezvykle úspěšného produktu si všimla rovněž média po celém světě. A proč Číňané klidně utratí tisíce korun za půl litru vzduchu? Odpovědí je extrémní smog. 

Prudké zhoršení kvality čínského ovzduší přišlo s agresivním rozvojem průmyslu v 80. letech minulého století. „Lidé tehdy ještě neřešili problémy, které by mohl rozvoj průmyslu způsobit. Opatření pamatující na kvalitu ovzduší se proto do legislativy dostávala jen obtížně,“ vysvětluje bývalý čínský zákonodárce Chung-ťün Čan. Situace se postupně zhoršila natolik, že když se měly v Pekingu v roce 2008 konat letní olympijské hry, musela se před jejich zahájením uplatnit intenzivní opatření. Čína se tehdy rázných kroků skutečně nebála: Nejenže stáhla ze silnic města polovinu aut, ale zároveň pozastavila činnost všech přilehlých továren. 

Slunce, které nevychází

Snaha se nakonec vyplatila – koncentrace škodlivých částic klesla oproti roku 2007 o 20–40 %. Přesto mnohé sportovce hustý a jedovatý opar zaskočil. Podle americké běžkyně na deset kilometrů Kary Goucherové dodávala smogová clona Číně velmi mrazivou atmosféru. „Slunce nezahlédnete celý den, a když jdete na procházku, kvůli mlze zplodin nevidíte pořádně do dálky,“ popisovala své dojmy sportovkyně.

Po letmém olympijském zlepšení však následoval návrat do zajetých kolejí. V současnosti už si i čínská vláda uvědomuje vážnost situace a podniká kroky směrem k lepším zítřkům – reguluje dopravu i průmysl, ale hlavně investuje do vývoje alternativních zdrojů energie. Společnost Sifang například jako první na světě zkonstruovala vodíkovou tramvaj, u níž je jediným odpadním produktem pohonu voda. 

Jedovatá zima

Podle Chung-ťün Čana však stávající snaha nestačí. „Environmentální zákony jsou sice přísnější a propracovanější než dřív, i dnes ovšem mnoho společností vypouští do ovzduší škodliviny, a nečelí žádným trestům,“ vysvětluje. 

Situace se mění také v závislosti na ročním období – kritická je obzvlášť zima, kdy vesničané topí uhlím. Zplodinami nasycený vzduch pak komplikuje život i lidem ve městech. Drasticky se topná sezona promítla loni v Pekingu. Listopadové teploty se totiž pohybovaly hluboko pod průměrem, a kvalita vzduchu tak byla několikanásobně horší, než považuje Světová zdravotnická organizace za bezpečné. 

Úplně mimo tabulky

Čistota ovzduší se vyjadřuje čísly, která zohledňují koncentraci škodlivin: Zjednodušeně řečeno, pokud daný index přesáhne hodnotu 100, je okolní vzduch nezdravý. Při úrovni 300 by znečištění mělo vyvolat poplach a hromadná opatření. V Pekingu se index loni v listopadu zastavil na hodnotě 611.

TIP: Chcete si pořídit nové auto? Právo k nákupu je třeba získat v loterii 

Není tedy divu, že si mnozí bohatí lidé z měst dopřávají kvality britského venkovského ovzduší a za jedno kouzelné nadechnutí jsou ochotni zaplatit horentní sumy. Otázkou zůstává, zda by pro ně nebylo lepší Británii za podobně nemalé peníze raději navštívit a užít si jejích darů do sytosti.