Společnost General Robotics nedávno představila své nové želízko v ohni. DOGO je malý a lehký bojový robot na dvou pásech, který může nést zbraně.

DOGO váží jen kolem 12 kg, a přesto z něj bude platný člen týmu policejních zásahových jednotek nebo armádních speciální sil. Snadno se pohybuje v obtížném terénu a bez větších potíží vyjede i po schodech. Může být rychle vyzbrojen lehkými zbraněmi, včetně nesmrtících prostředků.

TIP: V Kalifornii soutěží roboti. Který nejlépe zvládne katastrofu?

Díky osmi kamerám má dobrý přehled o situaci a mohl by pohotově vyřešit nepřehledné situace, například s větším počte rukojmích. Dálkově řízený robot by se teď mohl stát obávaným protivníkem.

Samozřejmě kolem velkých knížecích hradů vznikalo rozsáhlé osídlení, kde se konaly trhy, a zejména Praha ležela na výhodné křižovatce obchodních cest. Navíc byla knížecím sídlem, a byť se tu kníže nezdržoval příliš často, měl na Pražském hradě svůj úřednický aparát.

Města na vzestupu

Podobné to bylo u knížecích sídel v Brně, v Olomouci a ve Znojmě, i když v menším měřítku. Nicméně to stále byla jen osídlení podhradí, jejichž obyvatelé nepožívali žádných zvláštních práv oproti běžným vesničanům. To se mělo ve 13. století změnit. Když král musel přenechat velkou část země šlechticům, přemýšlel, kde získat nové zdroje příjmu. Inspiroval se na západě, zejména ve Francii, kde už od 11. století prosperovala z obchodu a řemesel velká města a odváděla panovníkovi tučné provize.

Na západě vznikla tato města takzvaně zdola, to znamená, že si sami měšťané vynutili na panovníkovi vydání zvláštních práv, především velkou míru samosprávy a svobod. V průběhu let se ukázalo, že takto obdařené město prosperuje mnohem lépe než pod přímým královským dohledem a koruna tak na tom ve skutečnosti vydělá. Když totiž městská komuna řídila své záležitosti sama, mohla je mnohem lépe ovlivnit k vlastnímu prospěchu. A tak se čeští králové rozhodli, že zřídí sami (shora) podobná města. Ta byla navíc podřízena přímo panovníkovi (králi v Čechách, markraběti na Moravě), nikoliv šlechticům, a mohla se tak stát oporou proti jejich rostoucí moci. Stačilo vydat listinu, v níž král obdařil měšťany v daném místě určitými právy a výhodami. Takové listiny jsou dnes ve městech považovány za zakládací.

Ve středu velké kupy galaxií s označením Abell 2597, vzdálené od nás asi 1 miliardu světelných let, sídlí nenasytná supermasivní černá díra. Mezinárodní tým astrofyziků astrofyziků nedávno zjistil, že se tato černá díra chystá posvačit na oblacích chladného plynu.

Nedaleko od středu galaxie vědci pozorovali zhruba tuto situaci: trojice rozsáhlých shluků chladného plynu, každý o hmotnosti 1 milionu Sluncí a průměru desítek světelných let, se řítí do jádra galaxie rychlostí kolem 1 milionu kilometrů za hodinu.

Na okraji horizontu událostí

Za normálních okolností by však byl problém na takovou vzdálenost rozeznat objekty těchto rozměrů, a to i s mimořádným rozlišením radioteleskopu ALMA. Přítomnost oblaků se ale podařilo odhalit na základě jejich miliardu let dlouhého „stínu“, který vrhají směrem k Zemi. Tyto „stíny“ vznikají za situace, když hustý oblak postupující do středu galaxie brání průchodu části záření z pozadí, které na milimetrových vlnových délkách elektromagnetického záření produkují elektrony po spirále kroužící podél magnetických polí v těsné blízkosti centrální superhmotné černé díry.

Na základě dalších pozorovacích dat se ukázalo, že oblaky pozorované pomocí ALMA se nacházejí pouze asi 300 světelných let od středu galaxie – v astronomickém měřítku tady v podstatě balancují na okraji černé díry těsně před vlastním pohlcením.

TIP: Vzdálená galaxie skrývá černou díru s hmotností 140 milionů Sluncí

Tato pozorování jsou prvním přímým důkazem, že se černé díry živí nejen horkým, ale i chladným plynem. Vše nasvědčuje tomu, že existují dva základní scénáře pohlcování hmoty černou dírou. Jedny se pomalu a spořádaně živí horkým plynem, zatímco druhé se jednou za čas dostanou k mračnu chladného plynu, který zhltnou na posezení. 

Čtvrtstoletí poté, co byla káva zařazena mezi nezdravé a ve vztahu k rakovině i potenciálně rizikové poživatiny se objevuje tvrzení, které mění dosavadní kurz o 180 stupňů. Podle zprávy Světové zdravotnické organizace (WHO) se neprokázalo dřívější tvrzení, že pití kávy způsobuje (nebo může způsobovat) rakovinu slinivky, prostaty a močového měchýře. Zdravotničtí odborníci také objevili „inverzní vztah“ mezi pitím kávy a vznikem (některých) druhů rakoviny. Milovníkům kávy prý hrozí menší riziko onemocněním rakovinou dělohy a jater.

TIP: Nová studie ukazuje, jak pití kávy ovlivňuje spánkový režim

Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) publikovala v roce 1991 zprávu, která varovala, že nadměrné pití kávy může způsobovat rakovinu. Revize více než 1 000 studií publikovaných v posledních 25 letech ovšem tuto tezi popírá – podle výzkumníků neexistuje mezi kávou a vznikem rakoviny žádný vztah. Káva má být také přeřazena z kategorie látek potenciálně karcinogenních do kategorie látek, u nichž neexistuje žádný důkaz, že mají souvislost se vznikem rakoviny.

Emma Morano se narodila 29. listopadu 1899, má tedy 116 let, a je tak nejstarší ženou světa – její „předchůdkyně“ Susannah Mushatt Jonesová zemřela letos 12. května. Také Emma se samozřejmě stále setkává s otázkou, jaký má na dlouhověkost recept. Stařenčina odpověď vás možná překvapí: Denně sníst tři vejce – z toho dvě syrová – a k nim trochu syrového mletého masa.

TIP: Kdy se dožijeme 200 let? Moderní genetika dává naději na dlouhý život

Podivnou dietu prý dodržuje od dvaceti let, kdy jí diagnostikovali chudokrevnost, a podle lékařů je na svůj věk nebývale zdravá. Druhý způsob, jak ošálit smrt, představuje podle Emmy nezávislost: V roce 1938 opustila svého manžela, který ji fyzicky týral, a od té doby žije spokojeně jen sama pro sebe.

Ráno 20. května 1941 se nad středomořským ostrovem Kréta objevily německé letouny. Nebe se zaplnilo tisíci padáků německých výsadkářů, na pečlivě vybraných místech dosedaly první kluzáky. Operace Merkur, kterou prosadil velitel německých výsadkových vojsk generál Kurt Student, se tak stala realitou. Zatímco po moři se blížily posily, němečtí výsadkáři přistávali s cílem rychle přemoci odpor obránců, znemožnit jim přeskupení a ovládnout ostrov dřív, než se Spojenci vzmůžou na řádnou obranu. 

Němci netušili, že klíčový předpoklad úspěchu celé operace – prvek překvapení – byl díky úsilí britských dešifrátorů v Bletchley Parku zmařen. Co se jevilo jako úder z čistého nebe, byla ve skutečnosti Brity očekávaná operace, na kterou se pokusili reagovat předem připravenou pastí. Měla to být první německá porážka této války. Ale shodou náhod, kvůli nedorozumění a nekompetenci britská past nakonec nesklapla, takže výsledkem dvoutýdenních, mimořádně tvrdých bojů bylo přece jen německé vítězství, ovšem dosažené za cenu drastických ztrát – téměř čtyři tisíce padlých a pohřešovaných (patrně utonulých) výsadkářů, a další více než 2 500 raněných.

Spojenci (Britové, Australané a Novozélanďané) měli přes 1 700 mrtvých, stejné množství raněných a téměř 12 000 zajatých. A co hůř – přišli o ostrov, který byl významnou středomořskou základnou.

Porážka neznamená konec

Jenže do zajetí nebylo možné vzít všechny. V době útoku se na ostrově nacházelo asi 32 000 vojáků Commonwealthu a dalších asi 10 000 řeckých vojáků. Velkou část z nich se podařilo evakuovat do Egypta, část se podle rozkazu velení vzdala, ale přinejmenším několik stovek z nich se s kapitulací smířit odmítlo. Ti se pak stáhli do těžko přístupných horských oblastí, kterým se okupanti z opatrnosti většinou vyhýbali.

Tenze mezi Spojenci a místními, která se po rychlém dobytí ostrova objevila, naštěstí neměla dlouhého trvání. Kréťané měli vždy silně vyvinutý smysl pro spravedlnost i nezávislost, a tak nemuseli dlouho přemýšlet, na čí stranu se postavit. Pokud snad některý z nich přece jen váhal, přesvědčili ho rychle sami Němci.

Obrovské ztráty (především v položce „pohřešovaní“) daly mezi výsadkáři rychle vzniknout historkám o venkovanech, kteří kuchyňskými noži likvidovali a zohavovali jejich kamarády. Přestože k několika podobným případům zřejmě došlo, ve vojenské šeptandě nabyly děsivých rozměrů, a represe na sebe nenechaly dlouho čekat. Třebaže řada nižších velitelů vyjádřila svůj nesouhlas, byly z rozkazu generála Studenta vyhlazeny desítky vesnic a popraveno přes 1 100 civilistů. Kréťanům bylo jasné, kdo je přítel a kdo ne, a přes výhrůžky okupantů nabídli spojeneckým vojákům rozsáhlou pomoc.

Svatý útulek

V historii nesčetněkrát poskytlo uprchlíkům azyl církevní zařízení. Bylo tomu tak i na Krétě –  neformálním centrem péče o spojenecké vojáky se stal klášter Preveli na jižním pobřeží ostrova. Je to výjimečná stavba, jejíž základy lze datovat pravděpodobně až do 10. století, a přestože byl v minulosti několikrát zničen, pokaždé vstal z popela a stal se přirozeným centrem obyvatel širokého okolí. Nebylo tedy divu, že i ti z prchajících vojáků, kteří se po kapitulaci ocitli v této oblasti, se obraceli o pomoc ke klášteru.

Řadě z nich se dostalo přístřeší přímo ve zdech kláštera, ale jelikož jejich počty rychle narůstaly, nebylo možné ukrýt všechny. Klášter se proto stal jakýmsi logistickým centrem pro ukrývání uprchlých vojáků na jižním pobřeží Kréty.

Opat kláštera Agathangelos Lagouvardos stanul v čele improvizovaného výboru tvořeného zástupci kláštera a okolních vesnic, který umísťoval Spojence do vesnic a komunit tak, aby břemeno péče dopadlo na místní obyvatele pokud možno rovnoměrně. Každá vesnice se ve výsledku starala až o dvacet vojáků. Místní obyvatelé vytvářeli sofistikovaný systém hlídek, znemožňující Němcům překvapivé zátahy. Bylo třeba zajistit civilní oblečení, úkryty a především jídlo pro téměř tisícovku vojáků. V extrémně chudém regionu to nebylo vůbec jednoduché, ale Kréťané pomáhali ze všech sil, bez ohledu na své potřeby i bezpečí.

Pokračování: Velký útěk britských vojáků z Kréty: Záchrana přichází z moře

Všichni vojáci, kteří péčí venkovanů prošli, byli ohromeni otevřeností a přátelstvím, jimiž je místní zahrnovali, přestože jediné, co mohli za svou pomoc očekávat, byl německý trest. Dlužno dodat, že Spojenci jim situaci příliš neusnadňovali – dochovaná hlášení hovoří o zaslechnutých sborových zpěvech písní It’s a long way to Tipperary nebo Waltzing Matilda (podle toho, zda šlo o Brity či Australany), které se za nocí linuly z vrcholků hor do Němci obsazených údolí…

Dalo by se říct, že jen co se v červnu setmí, už začíná svítat. Slunce totiž nezapadá příliš hluboko pod obzor, noci jsou nejkratší v roce a zhruba měsíc kolem letního slunovratu vůbec nenastává dostatečně tmavá astronomická noc. Vstříc vesmíru tak můžeme pohodlně hledět jen pár hodin okolo půlnoci. 

Na červnové večerní obloze se naštěstí nachází hned několik velmi jasných objektů Sluneční soustavy, na něž se můžeme zaměřit již krátce po západu Slunce. Jsou to především planety Jupiter, Saturn a Mars. Bohužel však budou jen nízko nad západním (Jupiter), respektive jižním (Saturn, Mars) horizontem. S ohledem na horké letní dny je tudíž nezbytné počítat s tím, že jejich prohlídky v dalekohledu bude rušit zvýšený neklid zemské atmosféry, tzv. seeing.

Zajímavosti v pustých končinách 

Zatoužíte-li po klidnější a temnější obloze, než jaká je nízko nad jižním obzorem, zahleďte se vysoko nad severovýchod, takřka do zenitu. S orientací vám pomůže jasná hvězda Deneb a souhvězdí Labutě. Právě nad ním narazíte na nejvýraznější část dlouhého, avšak spíš nenápadného souhvězdí Draka. Čtveřice jasných stálic docela zřetelně vykresluje obrys drakovy hlavy. Zbytek jeho těla se komplikovaně vine kolem severního nebeského pólu, jenž leží nedaleko Polárky ze souhvězdí Malého medvěda.

Budete-li mít pocit, že jste se ve hvězdném „zapadákově“ dostali mimo hlavní dění na noční obloze, nenechte se mýlit. I tyto – na první pohled poněkud pusté – končiny skrývají zajímavé objekty. Prvním z nich je bezesporu hvězda gama Draconis neboli Eltanin. Zmíněné označení vzniklo zkomolením arabského „Ras at-Tinnin“, což v překladu znamená „hlava draka“. Nejjasnější stálice celého souhvězdí má však i další jména. Třeba Londýňané jí říkají Zenith star, neboť při pohledu z britské metropole den co den prochází takřka přímo zenitem.

S dalekohledem v ruce si určitě prohlédněte i další stálici v hlavě draka – ný Draconis, označovanou také Kuma. Jedná se o pohlednou dvojhvězdu, kterou tvoří zhruba stejně jasné složky zářící bílým světlem. A protože je na nebi dělí jedna oblouková minuta, snadno je rozlišíte už v divadelním kukátku. Zhruba sto světelných roků vzdálené hvězdy obíhají kolem společného těžiště, přičemž jeden oběh jim trvá asi 44 tisíc let. Obě složky dělí poměrně velká vzdálenost 1 900 astronomických jednotek. Pokud bychom se dostali do blízkosti jedné z nich, druhá by byla na tamější obloze přibližně třikrát jasnější než Měsíc v úplňku.

Východy a západy Slunce

21. 6. v 00:34 SELČ vstoupí Slunce do znamení Raka.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur je nepozorovatelný.
• Venuše je nepozorovatelná.
• Mars je viditelný po většinu noci kromě rána.
• Jupiter je viditelný v první polovině noci.
• Saturn je viditelný po celou noc.
• Uran je viditelný ve druhé polovině června ráno, nízko nad východem.
• Neptun viditelný ve druhé polovině noci nad jihovýchodem.

Úkazy na nebi

• 17. a 18. června – setkání Měsíce, Marsu, Saturnu a hvězdy Antares ze souhvězdí Štíra na noční obloze.
• 20. a 21. června - úplňkový Měsíc v blízkosti otevřené hvězdokupy M 25.
• 26. června – zákryt Neptunu Měsícem na ranní obloze velmi nízko nad východem (začátek zákrytu v 1:08 SELČ při levém dolním okraji měsíčního disku, konec zákrytu v 1:40 SELČ při pravém dolním okraji měsíčního disku), Neptun pozorovatelný pouze dalekohledem.

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

Hunové proti Římu nebo také Řím proti Hunům. Tak by se daly popsat události 20. června 451, k nimž došlo na Katalaunských polích.

TIP: Nejkrvavější bitvy starověku: Před Peršany a Germány se třásl antický svět

Obávaní Hunové pod vedením krále Attily zastihly dříve slavnou římskou říši v době krize. Země byla rozdělena na východní a západní část, které se stále držely jen díky spojencům z řad barbarských kmenů. Právě ty se staly významnou podporou Římanů, která stanula roku 451 po jejich boku ve střetu na území dnešní východní Francie. Ani porážka ale nedokázala zabránit Hunům v opakovaném útoku na Itálii stejně jako rozkladu mocného impéria.

Nástup Jakuba I. Stuarta na anglický trůn ukončil více než stoletou vládu Tudorovců. Když se 19. června 1566 narodil, nikdo nemohl tušit, že uběhne sotva rok a malý princ se stane novým skotským králem.

Jeho otec Jindřich Stuart byl totiž zavražděn a matka Marie Stuartovna musela abdikovat v synův prospěch. Další dramata na sebe nenechala dlouho čekat.

Marie utekla do Anglie, kde ji ale zajala a následně nechala popravit její sestřenice Alžběta. A byla to právě bezdětná královna Anglie, která se rozhodla postoupit korunu svému synovci Jakubovi. Úsvit třicetileté války navíc vzdáleně spojil Jakuba s českými zeměmi. Jeho zetěm nebyl nikdo jiný než Fridrich Falcký, který nakrátko stanul v čele českých zemí coby slavný Zimní král.

18. červen 1815 nebyl jen tak ledajakým dnem. Byl dnem, kdy Evropa zúčtovala s Napoleonem. Po dlouhých letech vyčerpávajících válek byl neporazitelný císař Francouzů nucen u Waterloo pokleknout před koalicí nejmocnějších vladařů starého kontinentu.

TIP: Císařovy fatální chyby: Proč skončil Napoleon u Waterloo?

Nenápadná belgická plošina se měla stát místem Napoleonova velkého návratu na politickou scénu. Útěk z vyhnanství na Elbě a nastolení stodenního císařství nasvědčovaly tomu, že malý Korsičan ještě neřekl poslední slovo. Spěšná organizace a nedostatečně promyšlená taktika ale vrazily francouzskému vojsku nůž do zad. Porážka u Waterloo byla skutečným začátkem konce muže, který se pro evropské panovníky stal tím, čím byl Hannibal pro staré Římany. Ponižující akt abdikace následovala cesta do internace na ostrově Svatá Helena, kde strávil Napoleon poslední léta svého života.