Ve stejný den (3. června 1940), kdy František Peřina bojoval nad Remeší, zaútočil bombardovací svaz Dornierů Do 17 na letiště u Etampes, kde měla základnu stíhací skupina GCD I/55. Těsně předtím než začaly dopadat pumy na vzletovou dráhu, se podařilo vzlétnout stíhačce MS.406 pilotované štábním rotmistrem Josefem Vopáleckým. Útočící nepřátelské letouny měl na dosah a ihned začal po jednom z bombardérů pálit.

Němečtí střelci ale nebyli žádní nováčci a podařilo se jim zasáhnout při opakovaném útoku osamocenou stíhačku do motoru. Ten okamžitě vysadil a začal hořet. Pilot si před startem nestihl ani vzít padák a stejně se nacházel příliš nízko na seskok, proto mu nezbylo než okamžitě nouzově přistát. Letoun se těsně nad zemí zamotal do telegrafních drátů a skončil v zahradách nedaleko Etampes. Stíhačka po dopadu vzplanula, ale Vopálecký naštěstí včas utekl, i když už na něm hořela i letecká kombinéza.

Pád letadla neušel pozornosti obyvatel, kteří se shromáždili kolem vraku a kvůli lámané francouzštině dokonce považovali zraněného pilota za Němce. Nakonec se vše vysvětlilo a v narychlo sehnaném automobilu jej dopravili do nemocnice, kde se pak léčil z utrpěných popálenin. Po francouzské kapitulaci se mu podařilo odplout z Bordeaux spolu s dalšími piloty do Velké Británie, kde vstoupil do RAF a bojoval v řadách 310. stíhací i několika dalších perutí.

Pardubický astronom a fotograf Petr Horálek už poněkolikáté přesvědčil Národní úřad pro letectví a kosmonautiku o kvalitách svých snímků. Jeho fotografie noční oblohy nad Vodní nádrží Seč se dostala do výběru nejlepších snímků loňského roku. Za dvacetiletou historii je to teprve popáté, kdy snímek dne pochází z Česka. Fotografie Petra Horálka uspěla již potřetí. 

3. ledna 1999 vynesla raketa Delta II z mysu Canaveral sondu Mars Polar Lander, která měla přistát v zamrzlém terénu poblíž okraje jižní polární čepičky Marsu, prozkoumat tamní půdu a podnebí a pátrat po přítomnosti vodního ledu – byla vybavena mimo jiné robotickou paží pro odběr vzorků. Průzkumník se ovšem o 11 měsíců později odmlčel během sestupu k povrchu planety.

TIP: Dobývání Marsu: Jak vypadal průzkum rudé planety v minulém století?

Přesné příčiny havárie dodnes neznáme: Odborníci z NASA se však domnívají, že vyklopení přistávacích nohou ve výšce asi 40 m vyvolalo vibrace, jež zmátly řídicí počítač: Ten se pak domníval, že zařízení již dosedlo, vypnul brzdicí motory příliš vysoko a Mars Polar Lander prudce narazil do povrchu tělesa. Podobná havárie se opakovala loni v říjnu během přistání evropského modulu Schiaparelli, jenž se při manévru roztříštil kvůli chybě navigačního systému. 

Žížalího obra našel na své zahrádce Paul Rees z hrabství Cheshire: Na délku zvíře měřilo něco přes 40 centimetrů a vážilo 26 gramů. Rees se svým synem pojmenoval rekordmana Dave a pak jej předal londýnskému Natural History Museum, kde vědci následně naměřené hodnoty potvrdili.

Z Davea se tak stala nejen nejdelší známá žížala ve Velké Británii, ale také nejtěžší jedinec svého druhu na světě – exempláře nacházené v přírodě obvykle váží třikrát méně. Fotografie živočicha následně dobyly internet, kde si gigant získal mnoho fanoušků. K jejich velkému rozhořčení se pak objevila zpráva, že byla žížala usmrcena kvůli vědeckým účelům a proměnila se v exponát ve zmíněném muzeu.

Otec vlasti patřil k nejhorlivějším ctitelům svatých ostatků, jejichž sběratelství, lidově řečeno, propadl. Nebyl však zaslepený. Protože si uvědomoval nebezpečí falešných relikvií, živě se zajímal o jejich původ. 

Výpravy za relikviemi

Nejjistější bylo získat ostatek přímo od nějaké význačné osobnosti, která sama byla garantem hodnověrnosti. Tímto způsobem získal otec vlasti nejcennější přírůstky, jakými byl ubrus ze stolu Poslední večeře od uherského krále Ludvíka, dva trny z Kristovy koruny darované francouzským dauphinem, pozdějším králem Karlem V., nebo část Kristovy bederní roušky od samotného papeže Urbana V. 

Není snad zcela od věci nazvat Karlovo sběratelské zaujetí opravdovým koníčkem. Vždyť panovník podnikal dokonce celé výpravy za svatými ostatky, jako byla ta v roce 1354, kdy se za nimi vydal do německé části říše. Navštěvoval kostely a kláštery, které byly proslaveny uchováváním nejrůznějších relikvií.

Jak je známo, Karel byl velice bystrý člověk, dalo by se říci až mazaný. Daná místa navštěvoval náhle a nečekaně, aby zabránil možné předchozí manipulaci s vzácnými předměty. Pod záminkou vykonání soukromé pobožnosti pronikl do objektu a po spatření relikvií vyjevil přání je získat. Na jeho žádost musely být mnohdy otvírány staré hroby, již několik staletí nedotčené. 

Celoživotní koníček

Ač je to překvapující, skutečnost je taková, že přes své vysoké postavení neměl Karel oprávnění ostatky skupovat. Církev se bránila nebezpečí zneužívání křesťanských památek, a tak sama zasáhla. Jakékoliv obchodování s relikviemi bylo totiž považováno za hřích srovnatelný se svatokupectvím a od IV. lateránského koncilu z roku 1215 všem zakázáno.

Až do své smrti Karel nepřestal ostatky uctívat a sbírat. V roce 1378, na samém sklonku své vlády, navštívil Francii, kde tehdy panoval jeho synovec Karel V. Za jeden z hlavních důvodů návštěvy udal touhu spatřit svaté ostatky. Dochovalo se zajímavé svědectví o tom, co všechno byl ochoten pro ně zakusit. Jednašedesátiletý císař, sužovaný dnou, se nemohl příliš pohybovat a vystoupat po točitých schodech k místu, kde byly ostatky uloženy, už nedokázal. Nechal se tedy za ramena a nohy na provazech vytáhnout nahoru. Jakkoliv to bylo bolestivé, přece se Karel odhodlal tuto nepříjemnost podstoupit, jen aby spatřil to, po čem toužil.

Image

Čtěte také

Středověký kult mrtvých: Úcta ke svatým přerostla v hon za jejich ostatky

Pokud bychom měli vyjmenovat typické symboly Anglie, určitě by v seznamu vedle doubledeckerů, červených telefonních budek, bobíků a fotbalu nechyběl ani Robin Hood a jeho Velký dub v Sherwoodském lese. Posledně jmenovanému symbolu ale nyní hrozí zkáza.

Tisíciletý Velký dub v ohrožení

Skupině ochránců přírody se podařilo vypátrat, že Sherwoodský les je jedním z vytipovaných míst, kde hodlá švýcarská společnost Ineos těžit břidlicový plyn. Konkrétně má jít o oblast, nacházející se jen 200 metrů od místa, kde stojí Velký dub (Major Oak). Major Oak byl dle místního folklóru hlavní skrýší Robina Hooda.

Ineos chce k těžbě použít metodu známou jako frakování, tedy těžbu, při níž se do podzemí vtlačuje směs vody, písku a chemikálií, což má ve výsledku vést k uvolňování podzemních zásob plynu. Sama metoda je mnohými považována za poměrně kontroverzní, především kvůli svým ekologickým dopadům. Sherwoodský les je přitom součástí rozsáhlé přírodní rezervace, která ročně přiláká až půl milionu návštěvníků.

TIP: Katastrofální únik zemního plynu z vrtu v Kalifornii potrvá měsíce

Ineos svůj zájem nepotvrdila ale ani nevyvrátila. Sherwoodský les prý figuruje na seznamu předběžných lokalit a není jisté, zda o finální těžbu bude mít firma zájem. Ochránci přírody ale mají v tomto směru jasno a snaží se donutit místní samosprávu i vládu k vyslovení jednoznačného zákazu průzkumu i těžby plynu v oblasti Sherwoodského lesa. Vedle Nottinghamského hrabství a Sherwoodského lesa má společnost Ineos zájem o těžbu plynu na pěti místech v hrabstvích Yorkshire a Lancashire. Zde by měla těžba odstartovat ještě letos.

Od svého objevu před pár lety jsou rychlé rádiové záblesky (FRB, anglicky Fast Radio Bursts) pro vědce stále velkou neznámou. A jejich tajemství dále prohlubuje i unikátní zdroj těchto záblesků ze souhvězdí Vozky.

Zdrojů záblesků známe jenom pár. Ale zdroj ze souhvězdí Vozky, označovaný jako FRB 121102, je jediným, který na nás blýská opakovaně. Odborníci z něj zachytili teď už celkem 17 rychlých rádiových záblesků. A to je pro dosavadní teorie o původu záblesků značný problém.

Co jsou rádiové záblesky zač?

Rychlé rádiové záblesky jsou totiž nesmírně energetické, i když trvají jenom pár milisekund. Přicházejí k nám z veliké dálky a vědci si mysleli, že takto energetické jevy pocházejí z nějakých velmi katastrofických událostí. Jako jsou například srážky hvězd nebo nějaké mohutné exploze.

Zdroj ze souhvězdí Vozky ale jejich teorie postavil na hlavu. Je prakticky nemyslitelné, že by se na jednom místě ve velice krátkém čase srazilo nebo explodovalo tolik hvězd či podobných objektů. Záblesky se navíc opakují v rozmanitých intervalech, někdy i po méně než minutě.

TIP: Extrémní událost: Observatoř Swift vystopovala srážku neutronových hvězd

Co jsou tedy rychlé rádiové záblesky zač? Astrofyzici krčí rameny. Zdroj ze souhvězdí Vozky by prý snad mohl být velmi mladou neutronovou hvězdou ve hvězdné porodnici nebo v hustém pozůstatku supernovy.

Překvapením začal vstup do roku 2017 pro obyvatele kalifornského města andělů. Proslulý nápis Hollywood se přes noc změnil na Hollyweed.

Žertík neznámého vtipálka souvisí se změnou zákonů povolujících v Kalifornii rekreační užívání marihuany. Zatímco anglické „wood“ odkazuje na les či háj, slovíčko „weed“ je používáno jako výraz pro marihuanu.

Nejde o první změnu, kterou legendární nápis prodělal. Původní nápis z roku 1923 zněl Hollywoodland. V roce 1978 byl kvůli značné zchátralosti restaurován a z Hollywoodland zbylo jen Hollywood. Nápis se také několikrát stal terčem vtipálků – v souvislosti s velikonočními svátky byl v 70. letech upraven na Holywood, a ani nejnovější úprava není úplně původní. Nápis Hollyweed se na jižním svahu kopce Mount Lee objevil již v roce 1976.

Elektřinu potřebují lidé i v těch nejvíce zapadlých koutech světa. Vědci se proto snaží vyvinout baterie, které by se snadno vyráběly i snadno likvidovaly, a hlavně byly levné.

Nejnovějším výkřikem jsou teď biobaterie vyrobené na jediném kusu papíru. Jejich katodu tvoří proužek nitrátu stříbra, překrytý tenkou vrstvu vosku, anodu zase představuje miniaturní nádržka z vodivého polymeru s vodou plnou bakterií.

Papírové biobaterie stačí správným způsobem ohnout, aby se elektrody dotkly, a biologické pochody bakterií pak už zařídí tvorbu elektřiny.

Biobaterie sice zatím nevyrobí dost elektřiny na to, aby poháněly chytré telefony. Pro biosenzory, jaké například monitorují hladinu cukru v krvi diabetiků, je to ale šťávy více než dost.

TIP: Papírová kůže: Levný elektronický senzor vnímá podobně jako lidská pokožka

Podle autorů objevu teď stojíme na počátku jednoduché a levné „papírotroniky“, která by mohla pomáhat lékařům a pacientům v málo rozvinutých oblastech světa.

Na 17. červenec 1944 byla pro obyvatele Moskvy připravena velkolepá přehlídka. Měli spatřit na vlastní oči desetitisíce Němců, které během předcházejícího měsíce zajala Rudá armáda v Bělorusku. Před začátkem přehlídky Sověti shromáždili všechny německé zajatce na koňském závodišti. Tento snímek velké masy německých vojáků byl pořízen dva dny před zahájením přehlídky samotné.

Ulicemi Moskvy prošlo celkem 57 000 vojáků Wehrmachtu a v čele celého průvodu kráčelo 19 z 21 generálů, které Rudá armáda během operace Bagration zajala. Moskvané sledovali průvod i z oken, automobilů a jiných vyvýšených míst. Na závěr projely celou trasu průvodu vozy symbolicky smývající špínu po okupantech. Podle některých zdrojů měla řada zajatců průjem, takže byla tato očista nutná.