Reklama


Konec lidstva 5× jinak: Kdy přijde zkáza z kosmu?

18.04.2018 - Kateřina Helán Vašků

Kolizi s velkým asteroidem vědci zatím vylučují. Přesto se potenciálně smrtících objektů pohybují v okolí Země tisíce

<p>Náraz kilometrového objektu by do ovzduší vyvrhl množství popela, které by zastínilo slunce i na několik měsíců. </p>

Náraz kilometrového objektu by do ovzduší vyvrhl množství popela, které by zastínilo slunce i na několik měsíců. 


Reklama

Ve hře o přežití lidstva zůstává řada faktorů, které nemůžeme ovlivnit vůbec. Patří k nim i kolize s vesmírným tělesem. Naposledy si „kosmická náhoda“ se Zemí zahrála před 66 miliony lety, kdy poloostrov Yucatan zasáhla planetka Chicxulub. Dopad objektu o průměru 10 000 km tehdy vyvrhl do vzduchu 200 000 km³ horniny a vedl k vyhynutí dinosaurů. Badatelé se shodují, že by těleso srovnatelných rozměrů dokázalo smést z povrchu zemského i náš druh. 

Kolize by samozřejmě okamžitě zdevastovala místo nárazu a následně by po celém světě propukala mohutná zemětřesení i vlny tsunami. Modely navíc ukázaly, že již náraz kilometrového objektu by do ovzduší vyvrhl množství popela, které by zastínilo slunce i na několik měsíců. Toxické saze, celkové ochlazení a pokles srážek by pak zcela zdecimovaly zemědělství, což by dílo zkázy dokonalo.  

Asteroid srovnatelný se „zabijákem dinosaurů“ naštěstí naši planetu zasáhne pouze jednou za 100 milionů let. Kromě toho nebezpečné vesmírné objekty bedlivě sleduje i NASA. V současné době jich sice známe asi 15 tisíc, žádný z nich se však nenachází na kolizní dráze

Neúprosný konec

I když se různým scénářům zániku lidského druhu možná vyhneme, kosmická katastrofa Zemi v budoucnu zničí s naprostou jistotou. Pomalu expandující Slunce bude totiž sálat čím dál silněji a zhruba za 1,1 miliardy let „vysaje“ ze zemského povrchu veškerou vodu. O další 3,5 miliardy let později roztaví i horniny a planeta se stane zcela neobyvatelnou. Za následujících 500 milionů roků pohltí stálice Merkur i Venuši a její okraj dosáhne až k Zemi. Těžko soudit, zda budou naši vzdálení potomci pozorovat děsivé divadlo z odlehlých koutů vesmíru.

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Avalon

Kde: Britské ostrovy
První zmínka: 12. století

Bájný ostrov, na němž měl král Artuš najít svůj poslední odpočinek, získal své jméno po jablku. Poprvé se o něm zmiňuje anglický kněz Geoffrey of Monmouth ve svých latinských Dějinách britských králů, které dopsal někdy kolem roku 1136. 

Koncem 12. století oznámili mniši ze starobylého kláštera v Glastonbury, že objevili ostatky krále Artuše i královny. To by znamenalo, že se bájný Avalon nacházel právě zde. Toto zjištění vůbec není přitažené za vlasy − Glastonbury se skutečně nacházelo na ostrově uprostřed bažin a ve staré velštině se mu skutečně říkalo Ynys Afallach, tedy Ostrov jablek.

Zbožní obyvatelé prý tehdy v hloubce 5 m našli rakev s latinským nápisem: „Zde leží slavný král Artuš na ostrově Avalon.“ Uvnitř měly ležet kostry muže a ženy.

Ostatky byly později s velkou slávou a za přítomnosti krále Edwarda I. znovu pohřbeny a až do dob reformace jim byla projevována mimořádná úcta.

Vše do sebe krásně zapadá, dnešní historici jsou ale skeptičtí. Tehdejší mniši podle nich mohli fascinující nález zinscenovat, aby ekonomicky pomohli svému klášteru, který krátce předtím vyhořel.

Zajímavosti
Revue

Nesmírně rozpálený plynný obr KELT-9b je velice blízko své hvězdě

Vesmír

Brněnští Němci vítají 15. března 1939 německou armádu. Také Jan Svoboda měl k okupantům velmi blízko

Válka

Blízko vstupu do parku se tyčí i 150 metrů vysoká Babylonská věž (foto: Shutterstock)

 

Příroda

Celý proces probíhal za přítomnosti kněze s hlavou Anubise, boha zemřelých, pohřebišť a mumifikace, který byl nejčastěji zpodobňován jako šakal

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907