Lochneský zlatý důl: Tajemný úkaz už přilákal miliony turistů

25.09.2022 - Barbora Jelínková

Lochneskou příšeru spatřily údajně na vlastní oči stovky lidí. Přestože se žádné svědectví nepodařilo prokázat, obří stvoření dnes představuje nejpopulárnější turistickou atrakci Skotska a každoročně k proslulému jezeru přiláká milion a půl zvědavců

<p>Podle většiny svědectví vypadá lochneská příšera jako obří plaz s dlouhým krkem a ploutvemi. Na její sochy lze narazit po celém Skotsku. <em>(foto: Shutterstock)</em></p>

Podle většiny svědectví vypadá lochneská příšera jako obří plaz s dlouhým krkem a ploutvemi. Na její sochy lze narazit po celém Skotsku. (foto: Shutterstock)


Reklama

Oficiální registr záznamů o pozorování dosud neidentifikovaného živočicha vede Gary Campbell. A v roce 2018 spočítal, že turistický ruch spojený s lochneskou přináší skotské ekonomice v přepočtu 1,2 miliardy korun ročně. „Pouze v deseti dnech z uplynulých čtyř let se zmínka o ní neobjevila v tisku, ať už u nás ve Skotsku, nebo ve světě,“ popisuje. Z lochnesky se stala regulérní značka globálního významu, schopná přitáhnout davy nadšených turistů z celé planety. A všichni doufají, že právě jim se poštěstí spatřit bájnou nestvůru na vlastní oči, přestože pravděpodobnost něčeho takového se statisticky blíží nule – už jen proto, že jezero Ness halí po většinu roku mlha a viditelnost nebývá valná. 

Navzdory tomu skotská kasa utěšeně bobtná. Do země každoročně zamíří 3,58 milionu zahraničních turistů a 1,5 milionu z nich si nenechá ujít návštěvu jezera nedaleko města Inverness. Jak dodává Campbell, v celém tom boomu je zcela bezpředmětné, zda v existenci lochnesky věříte, nebo ji považujete za pouhou fámu. Vyhledávač Google registruje každý měsíc zhruba 200 tisíc dotazů souvisejících s jezerní příšerou a dalších 120 tisíc ohledně ubytování v okolí. 

Pátrat může každý

Zmíněný oficiální registr záznamů o pozorování Nessie eviduje již 1 140 více či méně věrohodných případů jejího spatření, přičemž od loňského roku provozuje rovněž webkameru, která nepřetržitě monitoruje hladinu jezera – a dodnes zachytila desítku „incidentů“. Na webových stránkách organizace pak může každý vyplnit formulář s popisem toho, co viděl.

Nejslavnější fotografie údajné nestvůry vznikla v roce 1934. Že šlo o podvrh, přiznal její autor až v roce 1994. (foto: Wikimedia Commonsfair use)

Zájem pravidelně oživují nová svědectví, jejichž příval se nezastavil ani téměř 90 let od vzniku první fotografie údajné nestvůry. Zpočátku místní úřady registrovaly 20–30 hlášení ročně, s výjimkou letopočtu 1933, kdy jich zaznamenaly přes pět desítek. V současnosti jde v průměru o osm svědectví, zpravidla během turistické sezony. V rekordním roce 2019 nahlásili pozorovatelé 18 domnělých spatření Nessie, zatímco letos se jedná o čtyři a dosud poslední se odehrálo 25. dubna: Jistí manželé, kteří trávili dovolenou v nedaleké chatě, si prý v 6:16 ráno všimli čehosi na hladině. Pořídili tedy videozáznam, který později prozkoumal odborník a uvedl, že lze na záběrech jednoznačně rozeznat jakéhosi tvora vynořujícího se z vody, jehož velikost zcela jistě přesahuje rozměry například ptáka či vydry. 

Kariéra s nestvůrou

Na břehu jezera, jehož plocha zhruba odpovídá jihočeskému Lipnu, funguje od roku 1980 muzeum věnované slavné příšeře: Nabízí především široký přehled podvodů, jimž nadšení pátrači v minulosti čelili – mnozí se přesto nenechali odradit a věnovali výzkumu celé roky. Rekordmanem zapsaným dokonce v Guinnessově knize se stal 58letý Steve Feltham, který lochnesku systematicky hledá již od roku 1991. Poprvé k jezeru přijel coby sedmiletý chlapec a od té doby ho vodní plocha nepřestává fascinovat, třebaže za celou dobu nenarazil na jediný důkaz o možné přítomnosti bájného stvoření. 

Nicméně šance spatřit při pobytu u Loch Ness něco podezřelého není zcela nulová. Ačkoliv nejspíš půjde o úhoře či jesetera, znamená každý takový incident zdroj nesmírného vzrušení pro pasažéry výletních lodí. Plavidla hladinu křižují už od roku 1975 a v současnosti každoročně svezou na tři sta tisíc zájemců. Hodinová plavba zahrnuje několik zastávek a umožňuje cestujícím s dalekohledy a fotoaparáty vyvinout vlastní iniciativu. Lodě mají i sonar, a před třemi lety se tak dokonce povedlo pod hladinou zaznamenat neznámý pohybující se objekt dlouhý necelých osm metrů.

Pojištění proti Nessie

Příšera, jež zřejmě vůbec neexistuje, dala v uplynulých dekádách vzniknout lukrativnímu podnikání. Profituje z ní naprostá většina místních podniků, ačkoliv nemusejí mít s turistickým ruchem nic společného. Ikonou se stala obří socha připomínající dinosaura – právě tak má totiž stvoření údajně vypadat: Pozorovatelé nejčastěji popisují giganta s dlouhým zahnutým krkem a čtyřmi končetinami připomínajícími ploutve. Některé odborníky to přivedlo k myšlence, že by mohlo jít o reálného druhohorního tvora, jenž ve skotském jezeře přežil vyhynutí svých protějšků. 

Ve vědecké komunitě dnes každopádně převládá názor, že se dají veškerá pozorování lochnesky vysvětlit racionálně. Přesto stále existuje poměrně dost těch, kdo se s podobnou odpovědí odmítají smířit a zvěsti o monstru neberou na lehkou váhu. A jelikož se pro místní obyvatele jedná o zlatý důl, ochotně záhadu přiživují. Nijak proto nepřekvapí, že například v roce 2005 zajistili organizátoři skotského triatlonu účastníkům pojištění ve výši milionu dolarů pro případ, že by na ně při plavání v jezeře zaútočilo neznámé zvíře. Argumentovali tím, že se budou plavci pohybovat mimo jiné v zátoce Urquhart, kde došlo hned k několika pozorováním Nessie.

Obří úhoř

Propátrat místní vody se přesto již desítky let pravidelně vydávají i seriózně míněné vědecké expedice. Mezi léty 1962 a 1972 fungoval speciální Úřad pro výzkum lochneského fenoménu a v roce 1987 se odehrála první rozsáhlá pátrací akce s využitím podvodních radarů. Třídenní operace Deepscan s náklady ve výši milionu liber odhalila hned trojici neznámých objektů s rozměry 78–180 metrů, nicméně jejich vyzvednutí na hladinu se nezdařilo

Televizní stanice BBC pak v roce 2003 zorganizovala dvouletý výzkum pomocí šesti stovek sonarů. Cílem bylo zjistit, zda by se v hlubinných průrvách nemohl ukrývat potomek druhohorních vodních plazů. Předpokládalo se, že podobně jako jeho moderní příbuzní dýchá plícemi, a pozornost tedy směřovala k detekci vydechovaného vzduchu. Žádný výsledek se však nedostavil a oficiální závěr zněl, že lochneská nestvůra představuje pouhý mýtus. 

TIP: Zrození Nessie: Kde se vzala legenda o Lochnesské příšeře?

Totéž konstatoval i zatím poslední výzkum pod vedením novozélandského genetika Neila Gemmella. Jeho tým před třemi lety odebral z jezera stovky vzorků genetického materiálu a prokázal existenci tří tisíc různých druhů živočichů a mikroorganismů. Žádný z nich se však ani vzdáleně neblížil dinosauří DNA. Nejpravděpodobnější vysvětlení podle Gemmella zní, že pokud v jezeře skutečně žije nějaké obří stvoření, pak se patrně jedná o gigantického úhoře. Jelikož největší známý druh zmíněné ryby dorůstá až 1,5 metru a hmotnosti kolem 60 kilogramů, považuje se hypotéza za poměrně reálnou. 

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Stepan Bandera v exilu spolupracoval s několika zpravodajskými službami, například s CIA, Brity i Západním Německem v pozici konzultanta na země za železnou oponou. Zemřel v roce 1959 v Mnichově po útoku kyanidem. Příkaz k jeho zavraždění vydal tehdejší nejvyšší představitel Sovětského svazu Nikita Chruščov. (foto: Wikimedia Commons, CC0 - kolorováno)

Historie

Florencie, kolébka renesance

Země: Itálie
Počet obyvatel: 366 tisíc
Vzdálenost z Prahy: 742 kilometrů (vzdušnou čarou); autem: 9 h 47 min (1 028 km)

Jméno metropole malebného Toskánska, založené římskými vojáky, znamená „Kvetoucí“. Největší rozkvět města nastal v období renesance, z nějž pochází i typická kupole nejikoničtější stavby Florencie: katedrály Santa Maria del Fiore. Stavba samotné budovy začala na konci 13. století, dokončení se však protáhlo. Nečekaným technickým problémem se ukázala výstavba obří kupole, s níž si dokázal poradit až Filippo Brunelleschi – kupole byla dokončena roku 1434. Florencií protéká řeka Arno, na níž stojí i jeden z nejslavnějších mostů světa, Ponte Vecchio. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Ropucha coloradská – její kůže a jed obsahují 5-MeO-DMT a bufotenin, halucinogenní tryptaminy. (foto: Wikimedia Commons, WildfeuerCC BY-SA 3.0 CZ)

Věda

Astrovan přepravující astronauty na start mise STS-135. (foto: NASA, Jim GrossmannCC BY 4.0)

Vesmír

Trosky Reichstagu jen pár dní po skončení bojů. (foto: Wikimedia Commons, Imperial War MuseumsCC0)

Válka

Svatojakubskou cestu spousta křesťanů dodnes absolvuje především z náboženských důvodů, s rostoucí popularitou se ale na cestu vydávají lidé různých náboženství a motivací. Od roku 1993 patří Camino de Santiago do seznamu světového dědictví UNESCO. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907