Minová pole v Laosu zabíjejí i po 50 letech
V letech 1964–1973 provedli Američané nad Laosem 580 tisíc bombardovacích misí. Shodili tam víc než dva miliony tun bomb, skoro třetina z nich však při dopadu nevybuchla. Jejich exploze tak v „zapomenutém klenotu Asie“, jak se zemi někdy přezdívá, zabíjejí i v 21. století
Snad každému návštěvníkovi Planiny džbánů se vzadu v hlavě ozývá neodbytný hlas, šeptající něco o minách a o tom, že při čištění oblasti možná na některé zapomněli. Každý krok po unikátním archeologickém nalezišti v severovýchodním Laosu má tudíž příchuť adrenalinu. Není se však čeho bát – do areálu již zavítaly stovky turistů a místo je bezpečné. Totéž ovšem nelze tvrdit o okolní džungli.
Sýpky, nebo urny?
Na první pohled vypadá Planina džbánů jako běžné archeologické naleziště. Na ploše o rozloze několika desítek kilometrů čtverečních jsou rozesety stovky kamenných nádob: Jsou vysoké jeden až tři metry, mohou vážit i šest tun a zdobí je mnoho značek a symbolů. Vědci však dodnes nevědí, k čemu přesně sloužily. Mohlo jít o lapače dešťové vody, sýpky či pohřební urny. Místní tvrdí, že se používaly k výrobě rýžového vína nebo zdejší whisky.
Obtížné je rovněž určit dobu jejich vzniku – podle nejrůznějších odhadů stojí na planině asi dva tisíce let. V provincii Xiangkhouang existuje celkem devadesát oblastí, kde lze tyto podivné „hrnce“ najít; řada z nich ovšem zůstává zaminovaná a vydávat se tam bez průvodce znamená riziko. Bezpečně přístupné jsou pouze tři, přičemž naleziště číslo jedna představuje právě Planina džbánů.
Jednou možná atrakce
Jde zřejmě o jedno z nejvíc bombardovaných archeologických nalezišť světa. Otevírá se odtud krásný výhled do okolí – také proto se tam v době občanské války mezi komunisty a silami loajálními královské rodině nacházelo armádní stanoviště. Jeho zákopy zůstávají dosud patrné, stejně jako krátery po bombách, které jej měly zničit.
Planina džbánů má všechno potřebné, aby se mohla stát vyhledávanou turistickou atrakcí, a snad i proto se dočkala odminování jako první. Důsledně se zatím podařilo vyčistit plochu o rozloze dvou kilometrů čtverečních – našlo se tam 127 kusů nevybuchlé munice. Zahlédnete-li značku „pozor miny“, je opravdu dobré se místu vyhnout.
Práce v dalších lokalitách pokračují, a na turisty tak čeká nový svět plný tajemství. Oblast leží asi jen deset kilometrů od města Phonsavan, a je tudíž dobře dostupná. Její návštěva nevyžaduje speciální povolení a zorganizuje ji kterákoliv ze zdejších turistických kanceláří, nebo si můžete pronajmout skútr či kolo a vyrazit na vlastní pěst. V okolí Phonsavanu navíc najdete několik dalších míst, jež rozhodně stojí za vidění, ať už půjde o jeskyně Tham Piu, staré královské město Muang Khoun, nebo vesnice ukryté v kopcích.
Veřejně tajná válka
Během války ve Vietnamu zůstával sice Laos oficiálně neutrální, to však čínským a vietnamským komunistům nebránilo vést přes jeho území životně důležitou zásobovací trasu – tzv. Ho Či Minovu stezku. Jednalo se o síť cest pro automobily a kola, ale zahrnovala také úseky procházející přes řeky, džunglí či horami. Ze severního Vietnamu tudy k odbojovému hnutí Vietkong na jihu putovaly zbraně, munice i bojovníci. Po stezce se denně přepravily stovky tun materiálu, a Američané na ni proto téměř nepřetržitě podnikali nálety.
„Tajná válka“ – tak se o bombardování Laosu mluvilo v amerických kruzích, přestože nešlo o válku a rozhodně nebyla tajná. Psal o ní mezinárodní tisk, a dokonce ji vyšetřoval i Kongres Spojených států. Příslušníci americké armády ovšem v asijské zemi neumírali: Těch „několik“ mrtvých tvořili agenti CIA, členové vojenské tajné služby MI a piloti. Z pohledu USA nebylo bombardování bojem v pravém slova smyslu, a vláda tak některé akce jednoduše popírala či zamlžovala, aby od nich odvedla pozornost.
Vražedné bombičky
Zásobovací konvoje procházely hustým lesem a nebylo snadné je najít, proto se Američané rozhodli terén zaminovat. Sloužila k tomu tzv. kazetová munice sestávající z kontejnerů, jejichž pozůstatky lze dodnes vidět prakticky po celé zemi. Obsahovaly určité množství nevelkých min přezdívaných „bombies“ neboli „bombičky“. Po vyhození z letadla se kazeta otevřela a výbušné nástrahy se rozesely po kraji. Byly vesměs malé a neměly za úkol zabíjet, nýbrž mrzačit.
Nejčastěji používaný typ kazetové munice v Laosu představoval CBU-24, určený k boji proti nepřátelské pěchotě. Nesl 670 „bombies“ o velikosti tenisového míčku, z nichž každá ukrývala 300 železných fragmentů podobných kuličkovým ložiskům. Nejohroženější skupinou obyvatel zůstávají bohužel i nyní děti – malé nástrahy totiž vypadají jako hračky.
Smrt číhá pod povrchem
Zemi v důsledku masivního bombardování dodnes hyzdí krátery a zasažená plocha se odhaduje na 87 tisíc kilometrů čtverečních. Podle informací vládní organizace UXO-NRA postihly útoky až čtvrtinu vesnických oblastí ve všech sedmnácti laoských provinciích.
TIP: Drony s infračervenou optikou budou lovit nebezpečné motýlí miny
Díky novým vzdělávacím programům, jež na nebezpečí nevybuchlé munice poukazují, se podařilo snížit počet obětí z 300 v roce 2008 na 43 o pět let později. Mnoho incidentů se však do oficiálních statistik nedostane, protože je nikdo neohlásí. V ohrožení se kromě dětí nacházejí i farmáři, kteří mohou na munici narazit při práci. Také deště odkrývají bomby v místech, kde by je nikdo nečekal, třeba uprostřed vesnice nebo na příjezdové cestě. Před podobným „překvapením“ se přitom zatím nelze nijak bránit.
Smutné dědictví
Laos se pyšní tragickým rekordem: Do historie se zapsal jako nejvíc bombardované místo na planetě. V letech 1964–1973 přišel nálet v průměru každých osm minut. Na jednoho tehdejšího obyvatele tak „spadlo“ přes pět set kilogramů munice a během zmíněných devíti let zahynulo bezmála padesát tisíc Laosanů. Dalších víc než dvacet tisíc obětí si v následujících desetiletích připsala původně nevybuchlá munice. Ještě počátkem 21. století každoročně přibývalo kolem tří set mrtvých, většinou dětí. Počty úmrtí se daří snižovat až nyní, především díky osvětovým programům.
Další články v sekci
Tajuplná kostra ženy z útesu nad mořem v Polsku možná patří dávné princezně
Kdo byla dva tisíce let stará žena, jejíž pozůstatky našli polští archeologové? Výzkum přináší několik odpovědí, ale i nové otázky...
Před více než sto lety se na útesu v těsné blízkosti vesnice Bodenhagen objevily dávné pozůstatky pohřbené ženy. Tehdy to ještě bylo německé Pomořansko. Teď se vesnice jmenuje Bagicz a leží na území Polska. Polští archeologové tyto pozůstatky detailně prozkoumali a dozvěděli se o ženě řadu zajímavých podrobností.
Ukázalo se, že žena zemřela zhruba před dvěma tisíci lety – kolem roku 30 našeho letopočtu a možná i dříve. V době smrti jí bylo 20 až 35 let. Analýza izotopů v objevených kostech ukázala, že žena sice žila u moře, nejedla ale mořské ryby, což je velmi neobvyklé. Jinak se ale živila pestrou stravou, včetně řady druhů masa.
TIP: U zvláštní egyptské pyramidy objevili archeologové kostru teenagerky
Další záhadou je, že na kostře ženy jsou známky po vykonávání těžké práce. To ale nejde moc dohromady s tím, že podle luxusní výbavy při pohřbu šlo o vysoce postavenou a významnou ženu. Podle vědců to docela dobře mohla být tehdejší princezna. Jenže, princezna, která těžce pracovala? A žila u moře, ale nejedla mořské ryby? Zdá se, že dosavadní zkoumání přineslo více nových otázek, než odpovědí...
Další články v sekci
Fakta proti mýtům: Prospívá dospělým mléko, nebo nám naopak škodí?
V názoru na konzumaci mléka dospělými jedinci se odborníci neshodnou. Jedna strana mluví o přínosu mléka, druhá zase tvrdí, že mléko tělu žádné prospěšné živiny nedává – ba naopak ještě škodí. Je možné tento dávný spor rozsoudit?
Proč člověk pije mléko celý život, ale ostatní savci ne? Mléko skutečně obsahuje určité živiny, které jsou ideální pro mláďata toho živočicha, o jehož mléko se jedná. Může tyto živiny přijímat i jiný organismus a mít z nich prospěch? A platí to i v dospělosti?
Ideální koktejl
Mléko je významným zdrojem vápníku, který je spolu s fosforem základní stavební jednotkou kostí. Z mléka získává organismus až 56 % denní dávky vápníku, zatímco ze zeleniny nebo obilovin jen asi 10 %. Mléčný tuk je lehce stravitelný a dobře se vstřebává, navíc na sebe váže řadu pro tělo potřebných vitamínů. Vitamíny A a E jsou důležité pro dobrý zrak, vlasy, nehty, normální růst a odolnost proti infekcím; vitamín K zase pomáhá buněčnému růstu a mineralizaci kostí. Mléko také obsahuje vitamíny skupiny B, jež příznivě ovlivňují srdeční činnost a nervový systém.
Dětem do tří let se nedoporučuje dávat odtučněné mléko, protože by o vitamíny rozpustné v tuku přišly. Ideálním zdrojem železa a vynikajícím prostředkem pro boj s chudokrevností je kozí mléko, jež je celkově zdravější než kravské, ale v jídelníčku lidí se objevuje bohužel velmi málo.
Když nedostačuje enzym
Některým lidem pití mléka opravdu způsobuje problémy. Lidé mají pro jeho štěpení na sliznici tenkého střeva enzym laktázu, který umožňuje zpracovat mléčný cukr, takzvanou laktózu. Relativně vzácná a zpravidla částečná porucha může způsobit, že je množství tohoto enzymu snížené. Pacient v tomto případě snáší mléko jen do určitého množství nebo formy – například může mléko zředěné, v kávě, v čaji, jako kefír či jogurt.
Nesnášenlivost bývá leckdy jen dočasná, například u neléčených pacientů s celiakií, a při léčbě pak ustupuje. Podle docenta Miloše Dvořáka z Gastroenterologického centra pražské Všeobecné fakultní nemocnice je v populaci České republiky takto postižených lidí zhruba deset procent.
Skutečné obtíže
Vrozené poruchy, ke kterým se kromě snížené hladiny laktázy řadí například alergie na mléčnou bílkovinu, případně nesnášenlivost bílkoviny kravského mléka, se projeví hned po narození dítěte. Průvodními jevy jsou průjmy, nadýmání, zvracení, neklid, pláč, nižší hladina glukózy v krvi. U dospělých a větších dětí se objevují potíže jako nafouknutí, průjmy, bolesti břicha a hlavy, neklid či kožní projevy.
Zhruba 11 % pacientů má dokonce i problémy s dýcháním. Všechny obtíže se dostaví zhruba do půl hodiny po konzumaci. Doba jejich trvání a intenzita závisí na množství požitého mléka i na stupni nedostatku enzymu a mohou trvat až několik dní.
Kysané je zdravé
Řada lidí mléko nemiluje a mnozí z nich získali k mléčným výrobkům až odpor. Kvůli tomu je však nelze z jídelníčku úplně vyřadit, protože jako zdroj vápníku jsou nenahraditelné. Z hlediska výživy jsou z mléčných výrobků nejvýznamnější kysané mléčné výrobky a sýry, ke kterým se většinou řadí i tvarohy.
Kyselé prostředí živinám obsaženým v mléku vyloženě svědčí. Bílkoviny v kysaných mléčných výrobcích jsou lépe stravitelné díky jemnému vysrážení a částečnému rozštěpení mléčnými kulturami. Rovněž mléčný tuk je v nich snáze stravitelný a v kyselém prostředí se lépe využívá vápník. Kysané mléčné výrobky navíc mohou jíst i lidé nesnášející mléčný cukr, tedy laktózu. Ta je v kysaných produktech bakteriemi mléčného kvašení z velké části rozštěpena na kyselinu mléčnou.
Posvíceno na škodliviny
Mezi konzumací mléka od krav pasoucích se na čistých lukách nebo od těch stojících ve velkochovech, kde jim na automatickém pásu posouvají potravu před nos, může být velký chuťový rozdíl. Krávy ve velkochovech jsou často ošetřovány a krmeny nepřirozeně – v dřívějších dobách dokonce s použitím doplňkových preparátů, antibiotik a dezinfekčních roztoků.
Tyto zdraví škodlivé látky se pochopitelně dostávaly i do mléka. Biologické kontroly a jejich limity jsou však v současné době nastaveny velmi přísně a nežádoucí látky se ke kravám ani do mléka nedostanou. Odborníci prokázali, že mléko krav léčených antibiotiky neobsahuje ani stopy těchto látek. Rozsáhlý výzkum na toto téma zpracovali například britští lékaři z Oxfordu a výsledky zveřejnilo BBC.
Mýty o mléku
Mléko vytváří na sliznici trávicího traktu ochranný film (emulze tuku a vody), který se po velmi krátké době trávením rozkládá na základní živiny. V minulosti se využívalo této vlastnosti mléka při léčbě zánětlivých onemocnění trávicího traktu. Lékaři udělali studii s astmatiky a s lidmi, kteří se nechali infikovat viry, jež způsobují infekci dýchacích cest.
Část z nich pila kravské mléko a část nápoj, který se mu vizuálně a chuťově podobal, ale nešlo o mléko. Bez ohledu na to, co pili a z jaké skupiny byli, udávali výrazně častěji pocit zahlenění lidé, kteří věřili, že mléko má tento efekt. Doporučovat proto lidem, kteří trpí dýchacími potížemi, aby mléko vyloučili ze svého jídelníčku, je nesmyslné.
Děsivé množství kalorií?
Jeden litr plnotučného mléka obsahuje 2 670 kJ, což je energetická hodnota jednoho vydatného oběda. Otázka je, kdo dokáže vypít litr mléka denně. Bojíte-li se mléka coby kalorické bomby, zvolte jeho polotučnou variantu.
U něj to vypadá s tuky a tedy i energií už mnohem méně dramaticky. Jeden litr obsahuje 1 990 kJ; sklenice s náplní 200 ml tedy zhruba odpovídá energetické hodnotě poloviny jablka. A jeden litr nízkotučného mléka vykazuje jen 1 548 kJ. Mléko se také pyšní malým množstvím tuku a cholesterolu – plnotučné má pouhých 3,5 % tuku.
Lehké a stravitelné
Stravování člověka se velmi liší od jiných savců. Je jediným druhem, jehož mládě vyžaduje velmi dlouhou péči. Díky evoluci vstřebává potřebné množství vápníku nejsnáze z kravského mléka, a to po celý život. Pokud má člověk problémy s trávením kravského mléka, jedná se o anomálii jedince, ne druhu.
TIP: Mléko vyrobené ze švábů: Výživnější a k nerozeznání od kravského
Pokud má někdo s trávením mléka problémy, je to proto, že má nedostatek enzymů, které štěpí mléčný cukr ve střevě. Tato laktózová intolerance se vyskytuje v průměru jen asi u 2–10 % populace Evropanů. Mléko je obecně velmi lehce a dobře stravitelná potravina. Proto se často zařazuje do různých dietních postupů.
Evoluce a trávení mléka
Výzkumy dokazují, že lidská evoluce za posledních pět tisíc let udělala největší skok v lidské historii a velmi se zrychlila. Genetické změny přitom souvisejí s řadou lidských charakteristik. Mnoho z nedávných genetických proměn je přitom odrazem odlišnosti v lidském stravování, které s sebou přineslo zemědělství. U Evropanů se v rámci těchto transformací objevil gen, který jim v dospělosti pomáhá trávit mléko o poznání lépe.
Další články v sekci
Odlesnit a spálit: Nasazení chemických zbraní ve Vietnamu (2)
Mezi specifika vietnamské války patřilo rozsáhlé nasazení napalmu a také látek určených k ničení vegetace. Zde smutně proslula látka Agent Orange, která způsobila kromě přímých poškození také genetické defekty. Ty se projevily jak u vietnamské, tak i u americké populace
Další děsivou modifikací se stala samozápalná směs napalmu s peroxidem vodíku, rozstřikovaná z letadla. Nad terénem se sama vznítila a napadené oběti vnímaly shora padající oheň jako „napalmový déšť“. Vývoj však nadále pokračoval, dnes existuje řada dalších typů zápalné látky. S malou nadsázkou lze říci, že si každý útočník může vyrobit vlastní napalm podle taktické potřeby a charakteru válčiště.
Předchozí část: Odlesnit a spálit: Nasazení chemických zbraní ve Vietnamu (1)
Po skončení vietnamské války američtí experti zhodnotili, že bojová efektivita napalmu převýšila účinnost konvenční letecké munice o stejné váze asi třikrát, k tomu se přidával zničující psychologický efekt.
Agent Orange
Další zlověstnou chemickou bojovou látkou se na vietnamském bojišti stal Agent Orange (oranžová látka). Název nesouvisel s jejím vzhledem, ale pocházel z označení barelů s touto substancí oranžovým pruhem. Jednalo o průhlednou kapalinu, směs dvou herbicidních sloučenin (látek určených k ničení vegetace), kyseliny di- a trichlorfenoxyoctové. Zpočátku byl Agent Orange pouze jedním z více než tisícovky herbicidů testovaných v několika výzkumných základnách pod souhrnným názvem Duhový program. Každá látka v programu, která postoupila až do fáze vojskových zkoušek, získala poté kódové označení z barevné stupnice.
Agent Orange se dostal mezi zhruba 15 podobných substancí nasazených na jihoasijském válčišti, vždy s barevným označením jako modrá, bílá, růžová, purpurová či zelená látka. Pro své vlastnosti se však právě oranžová látka stala základem amerického programu pro ničení vegetace nejenom ve Vietnamu, ale i v sousedním Laosu a Kambodži a byla nasazena ve více než dvou třetinách všech herbicidních postřiků.
Umořit hladem
Myšlenka systematické destrukce všeho zeleného v oblasti bojiště vycházela ze dvou předpokladů. Měla zbavit vietnamské síly odporu rostlinného krytí v džungli a tím učinit celé jednotky i jejich zásobovací trasy viditelnými pro zásahy amerického letectva, zároveň měla zničit úrodu na rolnických rýžových polích. Ta tvořila hlavní zdroj obživy vojáků Vietkongu, kteří by její devastací přišli o potravinovou základnu, bez níž nemohli válčit.
Americký plán plošných postřiků se zdál zpočátku relativně humánní, neboť se předpokládalo, že substance působí pouze na rostlinné struktury a nepoškozuje savčí buňky. Herbicidní směs se navíc zhruba po týdnu samovolně rozkládala na zdánlivě neúčinné složky, takže se kalkulovalo s minimální kontaminací terénu.
Zákeřná přísada
Výzkumníci však nedocenili, že součástí herbicidu je záludný buněčný jed dioxin. Nevyznačuje se vysokou akutní toxicitou, ale po kontaminaci povrchu těla proniká do nitra citlivých buněk, především zárodečných, jakými jsou ženská vajíčka a mužské spermie. Zde poškozením chromozomů vyvolává změny ve složení dědičné výbavy. Takto deformované pohlavní buňky vedou po splynutí k vývoji potomků s defektem, přičemž k tomu stačí postižení jen jednoho z rodičů. Typickými poruchami bývají nevyvinuté končetiny, rozštěpy patra, míchy, či páteře, nebo různé stupně poruchy mozku a také pozdější neplodnost.
Kromě pohlavních buněk proniká dioxin také do dalších citlivých buněk lidského těla, zejména bílých krvinek, kde způsobuje zhoubná leukemická bujení a jiná maligní onemocnění. V letech 1962–1971 zasáhlo letectvo USA postřikem směsí Agent Orange asi 20 % rozlohy jižního Vietnamu. Počet obyvatel vystavených toxické látce se odhaduje na čtyři miliony. Nelze přesně zjistit číslo poškozených, americká vládní místa odmítala vietnamské žaloby u mezinárodních institucí jako nadsazené s tím, že jisté procento deformovaných dětí se nachází i v běžné populaci a stejně tak je tomu u různých forem leukemie.
Bumerang udeřil nazpět
Pokud by se problém týkal pouze místních obyvatel, asi by americká administrativa vše ustála. Následné vyšetřování však ukázalo, že účinkům Agent Orange (a tím plíživému efektu dioxinu) byl nejvíce vystaven americký personál leteckých základen, který kontejnery s herbicidem připravoval k použití. Vysokou hladinu dioxinu zjistili později lékaři také u pilotů v kokpitech postřikujících letadel. Již první informace o předčasných úmrtích navrátilců z Vietnamu vzrušily americké veřejné mínění.
Většinou se jednalo o mladé muže v plné síle, kteří onemocněli různými formami leukemie. Američtí lékaři také upozornili na vyšší výskyt spontánních potratů u partnerek veteránů, stejně jako vrozené malformace jejich dětí. První pozorování si u novorozenců všimla srostlých či nadpočetných prstů, později byly popsány chybějící části končetin a další závažné následky. To spustilo masovou vlnu odporu Americké asociace veteránů, která podala řadu žalob na vládu Spojených států stejně jako na výrobce směsi Agent Orange. Žalované firmy nakonec navrhly mimosoudní vyrovnání, ale kompenzace se bývalým účastníkům války zdály vzhledem k závažnosti jejich poškození malé.
TIP: Démon udržený na řetězu: Použili nacisté během 2. světové války chemické zbraně?
Soudní bitvy se táhly dále, často však do ztracena. Frustrovaní vietnamští veteráni se připojili k protiválečným demonstracím po celých Spojených státech, vrcholícím před Bílým domem, kde s despektem odhazovali svá získaná vyznamenání. Na začátku amerického filmu Rambo I (První krev) hledá hlavní hrdina pět spolubojovníků z Vietnamu. Zjišťuje, že všichni již zemřeli, zřejmě v důsledku působení herbicidu, a to jej radikalizuje v odporu vůči autoritám. Jakkoliv je filmový příběh zjevně nadsazený, ukazuje, že látka Agent Orange zasáhla i do myslí běžných Američanů.
Další články v sekci
V neuvěřitelném systému Kepler-47 vědci objevili planetu z Hvězdných válek
Okolo dvou hvězd systému Kepler-47 současně obíhají tři planety
Astronomové konečně potvrdili, že kolem dvojhvězdy Kepler-47 obíhají hned tři exoplanety. Tento pozoruhodný hvězdný systém se tak rázem stal ještě zajímavějším. Nový objev přináší další poznatky o fungování hvězdných systémů, které se podstatně liší od toho našeho.
Dvojhvězdu Kepler-47 v souhvězdí Labutě tvoří žlutý trpaslík velmi podobný Slunci Kepler-47A a červený trpaslík Kepler-47B. Hvězdy vznikly asi před 4-5 miliardami let a navzájem se oběhnou za 7,45 dne. Dvojhvězda je od nás vzdálená asi 3 400 světelných let. Astronomové v roce 2012 objevili v datech lovce exoplanet, teleskopu Kepler, dvě planety Kepler-47b a Kepler-47c, které obíhají kolem obou hvězd zároveň. V roce 2013 přišli na stopu třetí planety, tedy Kepler-47d. Její existenci ale bylo nutné potvrdit, a to zabralo hodně času.
Třetí Tatooine svět Kepler-47d
Teď už je ale jasno. Mezi planetami „b“ a „c“ kolem dvojhvězdy krouží třetí planeta „d“. Jeden oběh stihnou za 49, 187 a 303 dní. Všechny tři tyto světy obíhají kolem dvojhvězdy, jsou tedy cirkumbinární, tak jako slavná planeta Tatooine ze světa Hvězdných válek. Kepler-47 je ve skutečnosti jediným známým systémem, kde je více než jedna cirkumbinární planeta.
TIP: Kepler-1647b: Největší známá planeta z těch, které obíhají kolem dvou hvězd
Všechny tři Tatooine světy systému Kepler-47 jsou malí plynní obři, menší než náš Saturn. Mají nízkou hustotu a plavaly by ve vodě, kdyby se na ně našla dost velká nádrž. Vnější z trojice planety, tedy „c“ a nejspíš i nově objevená planeta „d“ obíhají v obyvatelné zóně systému. Vzhledem k jejich plynné povaze jsou klasickým způsobem neobyvatelné. Prý si ale lze docela dobře představit, že by mohly mít hustou atmosféru z vodní páry.
Další články v sekci
Boston Dynamics oslavili brzké zahájení prodeje robotickým spřežením
Deset robotů SpotMini předvedlo show s tažením kamionu po parkovišti
Známá společnost robotických technologií Boston Dynamics oznámila brzké zahájení prodeje svých robotů SpotMini. Udělali to klasicky ve svém stylu, tedy pozoruhodným videem. Tentokrát předvedli 10 robotů SpotMini, jako coby robotické psí spřežení táhnou po parkovišti kamion.
Boston Dynamics v průběhu let vyvíjejí stále dokonalejší a zajímavější roboty rozmanitých tvarů a dovedností. Stále ale zůstávali společností, která se zabývá výzkumem a vývojem, nikoliv komerční produkcí a prodejem robotů. Teď se to ale změní. Komerční úspěch by měl společnosti přinést jejich šikovný čtyřnohý robot SpotMini, jemuž se říká robotický pes, i když psa připomíná jen velmi vzdáleně.
TIP: Šikovný robot SpotMini otevírá dveře sobě i svým společníkům
Zmíněné video dává všem na vědomí, že se s roboty SpotMini budeme brzy setkávat na ulicích. Už jsou prý připravení k prodeji a jsou k dispozici pro celou řadu rozmanitých aplikací. Jejich cena pro zákazníky ale ještě nebyla stanovena. Kamion tahají v robotickém spřežení zdatně, ale jejich konkrétní využití v praxi ukáže až čas.
Další články v sekci
V Izraeli vyrobili první 3D tištěné srdce na světě: Vzniklo z buněk pacienta
Izraelští bioinženýři z Tel Aviv University dosáhli významného úspěchu. Jako první na světě vytvořili 3D tištěné srdce z vlastních buněk pacienta a dalších biologických materiálů. Toto 3D tištěné srdce velmi zdařile odpovídá imunologickým, buněčným, biochemickým a anatomickým vlastnostem pacienta, který byl dárcem buněk.
Až doposud přitom vědci dokázali vyrobit pouze relativně jednoduché 3D tištěné srdeční tkáně bez cév. Izraelský tým nejprve pacientovi odebral vzorky tkáně z takzvaného omenta, čili předstěry, struktury uvnitř břišní dutiny. Buňky omenta poté přeprogramovali tak, že se z nich nejprve staly kmenové buňky, a z nich pak buňky srdeční tkáně. Z mezibuněčné hmoty odebraných vzorků, kterou tvoří hlavně kolagen a glykoproteiny, vyrobili inkoust pro 3D tisk srdce.
TIP: Umělé srdce vyrobené pomocí 3D tiskárny bije, jako kdyby bylo živé
Vědci jsou sice svým úspěchem nadšeni, jedním dechem ale dodávají, že jejich 3D srdce zatím nejsou vhodná pro transplantace lidským pacientům. V tuto chvíli jsou zmíněná srdce velká zhruba jako srdce králíka, tedy mnohem menší, než srdce lidská. Jejich buňky také zatím nejsou úplně sehrané a každá si pulzuje ve vlastním rytmu. Podobnou technologií prý ale v zásadě bude časem možné vyrobit funkční lidská srdce. To by zřejmě změnilo celou medicínu, hlavně pokud jde o transplantace orgánů.
Další články v sekci
Příroda-Wildlife 2019: Vyhrajte 30 000 Kč na zájezd nebo telefon Samsung A7
Vážení čtenáři, i letos se můžete zúčastnit fotografické soutěže Příroda-Wildlife, která se v roce 2019 koná už pojedenácté. Na tomto místě zveřejňujeme některé fotografie, které již byly do soutěže přihlášeny a rozhodně mají aspirace na dobré umístění.
Co můžete letos vyhrát?
Hlavní výhru do soutěže poskytla cestovní kancelář Adventura. Výherce hlavní ceny obdrží poukaz v hodnotě 30 000 Kč na jakýkoli letecký mimoevropský zájezd pořádaný CK Adventura. Jeden z prvních tří absolutních výherců také obdrží mobilní telefon Samsung A7 v hodnotě 10 000 Kč a mezi první tři budou rozděleny poukázky na fotoslužby v hodnotě 7 000 Kč od společnosti FotoŠkoda.
Dále se mohou výherci těšit na knihy od nakladatelství Jota a Jan Melvil, volné vstupenky do Zoo Plzeň, Zoo Vyškov, Zoo Liberec a volné vstupenky do VIDA science centrum Brno.
Fotografie čísla budou odměněny cenami od společnosti Zoner.
Jak se zúčastnit:
Soutěžní fotografie přijímáme opět po celý rok; každý měsíc vybereme několik nejzdařilejších snímků a oceníme dva snímky měsíce. Všechny vybrané fotky v měsíci postupují do celoročního finále, do nějž poté vybereme ještě další výborné snímky, na které se v průběhu roku nedostalo.
Fotografie prosím zasílejte na e-mail: wild@epublishing.cz v optimální kvalitě (velikost několik MB). Obrazový soubor pojmenujte podle tohoto klíče:
ČÍSLO KATEGORIE_VAŠE JMÉNO_NÁZEV SNÍMKU. Soubor tak bude mít název například 1_Jiri Prochazka_slon.jpg. V textu mailu pak uveďte svoje jméno, příjmení a co je na fotografii zachyceno. Můžete popsat i místo a datum focení, vaše technické vybavení a další (třeba dobrodružné) okolnosti pořízení snímku. Vyhrazujeme si právo přeřadit fotografii do jiné, vhodnější kategorie. Neomezujeme počet příspěvků od jednoho autora.
Kategorie
- Zvířata v divočině – „královská kategorie“
- Zvířata v zajetí a obyvatelé zoologických zahrad
- Půvaby české krajiny
- Evropa a svět – krajiny za našimi hranicemi
- Makro – flóra i fauna, živá i neživá příroda
Podrobná pravidla:
- Fotografie bude posuzovat porota složená ze zástupců redakce, partnerů a mediálních partnerů soutěže.
- Ze soutěže jsou předem vyloučeni členové redakce, poroty a pravidelní spolupracovníci magazínu.
- Zasláním fotografií udělujete svolení fotografie hodnotit a zveřejnit v magazínu Příroda a v médiích partnerů, případně na webových stránkách soutěže či partnerů nebo prezentovat na fotografické výstavě.
- V každém vydání Přírody budou oceněny dvě fotografie čísla bez ohledu na kategorii; výsledky soutěže budou vyhlášeny ve vydání Příroda 1–2/2020.
Další články v sekci
Meteorit z Antarktidy ukrýval nečekaný poklad: Úlomek komety
V době těsně po vzniku Sluneční soustavy se do asteroidu dostal kousek pradávné komety. Po dlouhé pouti nakonec skončil na Zemi...
Meteority jsou samy o sobě cennými nálezy, které nám přinášejí z vesmíru mnoho pozoruhodných informací. Někdy se ale stane, že obsahují něco ještě mnohem cennějšího. Právě takový poklad nedávno objevil tým odborníků, vedených americkým institutem Carnegie Institution of Science.
Vědci zkoumali primitivní meteorit z úsvitu Sluneční soustavy, který je podle místa nálezu v Antarktidě označený jako LaPaz Icefield 02342. Jemma Davidson z americké Arizona State University a její kolegové zjistili, že tento meteorit překvapivě ukrývá kousek velmi primitivního materiálu bohatého na uhlík. Tento materiál byl přitom velmi podobný prachovým částicím, které na Zemi padají z komet.
Kousek komety v meteoritu
Zmíněný meteorit představuje takzvaný uhlíkatý chondrit. Tyto meteority jsou na Zemi vzácné, protože bývají křehké a obvykle se rozpadnou během průletu atmosférou. Takové meteority zřejmě vznikly na samotném počátku vývoje Sluneční soustavy, před více než 4,5 miliardami let, pravděpodobně někde za oběžnou drahou Jupitera.
TIP: Dávný meteorit nalezený v Mauretánii odhaluje tajemství Sluneční soustavy
Asi 3 až 3,5 milionů let po vzniku Sluneční soustavy se do jednoho ze stále ještě rostoucí asteroidů dostal malý úlomek pradávné komety. Z tohoto asteroidu se pak při nějaké, nejspíš katastrofální události oddělil malý balvan, který obsahoval i tento úlomek komety. Ten nakonec skončil na ledovém poli LaPaz, kde ho našli vědci. Meteorit i úlomek komety teď přispějí k poznání vzniku, struktury a evoluce Sluneční soustavy.
Další články v sekci
Italský podvodník předstíral 12 let, že je chromý: Oklamal úřady, lékaře i papeže
Italská policie si po dlouhých 12 letech došlápla na Roberta Guglielmiho. Ten od roku 2007 předstíral, že je chromý, aby mohl pobírat invalidní důchod
Zvláštní příběh Roberta Guglielmiho odstartoval v roce 2007, kdy přemluvil svého podnájemníka k účasti na smyšlené autonehodě, při které mělo dojít k vážnému zranění jehož následkem byl Guglielmi upoután na invalidní vozík. Podařilo se mu získat i falešné dobrozdání lékaře, který jeho stav potvrdil. Guglielmi tak začal pobírat invalidní důchod, přestože byl zcela zdravý.
12 let vozíčkářem
Šlo by vlastně o ničím nezajímavý případ podvodu, fascinující je ale především doba, po kterou byl italský podvodník schopný svůj stav předstírat i sofistikovanost jeho podvodu. Během návštěv u specialistů si Guglielmi například aplikoval do svalů lokální anestetika, aby nevyšla pravda o jeho zdravotním stavu. Po městě se pohyboval výhradně na vozíčku a absolvoval i náročné rehabilitační programy.
Překvapivé je i to, že na rozdíl od většiny podvodníků se Guglielmi nesnažil být nenápadný. V roce 2013 uspořádal protest, protože mu prý místní úřady zabránily v tom, aby mohl vzhledem ke svému zranění volit doma. O rok později napsal dopis papeži o svém pohnutém osudu, který ho následně pozval do Vatikánu.
TIP: Šaty dělají člověka: Falešný rabín ošálil Polsko
Dlouholetý podvod skončil teprve minulý týden. Na podvodníka podle listu La Repubblica upozornila úřady jeho bývalá ošetřovatelka, které se chování Guglielmiho nezdálo. Italský vozíčkář byl poté zatčen po návratu z dovolené, když vystupoval z letadla. Zatímco v domovské Florencii se Guglielmi držel své role, mimo město, kde ho nikdo neznal, chodil normálně po svých.
Úřady Guglielmiho obvinily, že stát připravil o 137 tisíc eur (zhruba 3,5 milionu korun). Během dvanácti let jde zhruba o 1 000 eur měsíčně (zhruba 26 tisíc korun), průměrný plat v Itálii se pohybuje kolem 2 400 eur.