Planeta se otepluje a ledovce roztávají. Podle nedávného výzkumu ledovce mizí dokonce o 18 procent rychleji, než jsme si doposud mysleli. Oproti šedesátým letům je to dnes pětkrát rychlejší. Tání ledovců je prostě poměrně náhlá změna, a jako obvykle, přináší jak dobré, tak i špatné věci.

Pokud jde o ty špatné, mnozí lidé se bojí toho, co je dnes v ledu zamrzlé a zítra by mohlo roztát a přinést problémy. Už samotné tání vody způsobuje pozvolný vzestup hladiny světových oceánů. V ledu mohou být zamrzlé i různé nebezpečné patogeny, i když jejich riziko je spíše jen teoretické. A podle britských odborníků mohou být v ledu zamrzlá i poměrně značná množství radioaktivního spadu.

TIP: Nečekaný dopad: Globální oteplování zvyšuje radioaktivitu polárního oceánu

Vědci totiž zjistili, že materiál zvaný kryokonit, který je tvořený jemnou drtí hornin, prachem, sazemi a mikroorganismy, a který se hojně nachází na ledovcích, podle všeho v sobě velmi účinně hromadí radionuklidy. Na řadě míst je povrch ledovců desetkrát i vícenásobně radioaktivní, než nezaledněná místa v okolí. Podle analýz se v ledovcích koncentruje radioaktivní spad z katastrof, jako byl Černobyl nebo Fukušima, a také z spad z testů jaderných zbraní, za dlouhou dobu.

Jak ledovce roztávají, nashromážděná radioaktivita se prudce uvolňuje do okolí. Brzy by to tak mohl být vážný problém pro lidská sídla v širokém okolí tajícího ledu.

Milostný vztah sedláka Jana Kodady ze Záhoří s devětadvacetiletou Alžbětou Píškovou ze Bzí, který vedl k těhotenství a porodu, se zachoval i v třeboňském archivu. Když se v roce 1724 „provalil“, žena o hospodáři před vrchnostenskými úředníky uvedla: „Naváděl mě, abych to svedla na vojáky, potom chtěl, abych někam zašla, a když z kouta vyležím, budu-li míti syna, když bych ho odchovala, abych mu jej přinesla, že on jej vezme.“ Když si lidé na gruntu jejího těhotenství povšimli, sami ji radili, aby to svedla na vojáky a nedostala se tak do řečí.

Obtěžkána vojákem?

Ne vždy však sousedé a úředníci takové výmluvě uvěřili. Jistá Dorota Přesličková, dcera měšťana z Dolního Bukovska, sloužila v roce 1723 u svého strýce Steinera. Když ji 27. března poslali na trh v Týně nad Vltavou, znásilnil ji u lávky do Tetína nějaký voják. Služka ovšem přepadení nenahlásila, takže když se počátkem července s viditelnými příznaky těhotenství svěřila své matce a tetě, její příhodě neuvěřily stejně jako ostatní obyvatelé Bukovska. 

TIP: Smutný úděl Židů v Čechách: Jak se v novověku měnilo jejich postavení?

I úředníci panské vrchnosti pojali podezření, že neznámý voják je báchorka, za niž stojí Dorotina teta, která chce zatajit mužův poměr s neteří. Kancelářský zápis jejich výslechů uvádí: „Tetu jsme odbyli, dali jsme předvolati matku. Ta zase mluvila, že je její dcera obtěžkána, ani s ní nemluvila, nýbrž její sestra o tom povídala, a tak z jednoho do druhého vše pletou, všechno naštimováno je; ale však nevíme, nýbrž jak se doslejchá, že by měl Jiřík Steiner, strejc její, u kterého sloužila, s ní vinen bejti, těžko dokázati, když obtěžkána k tomu nechce svolit, nýbrž na svým stojí.“

Symbolický trest

Světlo do případu přinesla až porodní bába Justina Hauerová z Třeboně. Ta 24. listopadu téhož roku pomáhala Dorotě při porodu a bezprostředně po něm zašla do zámku na vrchnostenskou kancelář, kde vypověděla, že se dítě narodilo o dva týdny dřív, než mělo. Tvrdila, že Dorota ani v největších bolestech nemluvila o nikom jiném než o vojákovi, který se jí zmocnil. Její strýc Steiner byl po přísaze, že není otcem dítěte, očištěn a Dorota dostala symbolický trest upletení půl špulky příze. Zdá se, že si skutečně nic nevymyslela, ale kvůli tomu, že ženy sváděly své těhotenství na neznámé vojáky, tak jí nikdo neuvěřil. 

Hmyz se do oka mladé ženy dostal během trhání plevele na hřbitově. Žena si nejprve myslela, že se jí do oka dostaly nečistoty, které jí tam vehnal vítr. Oči si proto vypláchla vodou a pokračovala v práci. Bolest očí ale přetrvávala a přidal se i otok. V noci se její stav zhoršil natolik, že byla nucena vyhledat lékaře.

Podrobné vyšetření u oftalmologa odhalilo skutečnou příčinu potíží. Žena měla v oku čtyři včelky čeledi ploskočelkovitých (Halictidae). Pro tento hmyz je typické, že je přitahuje pot, a někdy tak sedají na lidi, aby nasály jejich vůni. Podle odborníků se někdy živí proteiny ze slz.

Podle ošetřujícího lékaře Hung Chi-tinga bylo velkým štěstím, že se žena vyvarovala tření oka. V takovém případě by mohla hmyz v oku rozmáčknout a přivodit si tak vážné problémy, včetně například slepoty.

Sluneční soustava má osm planet. O konečném počtu možná paradoxně rozhodlo hlasování členů Mezinárodní astronomické unie v roce 2006 na valném shromáždění v Praze. IAU tehdy přijala rezoluci definující pojem „planeta Sluneční soustavy“: Lze tak označit jedině těleso v hydrostatické rovnováze (kulaté), kroužící kolem Slunce po dráze, jejíž okolí „vyčistilo“ (na podobné trajektorii nenajdeme srovnatelné objekty). 

TIP: Pátrání po neviditelných světech: Kdy najdeme Planetu X?

Je jisté, že ve vnitřních částech našeho solárního systému již těleso, které bychom mohli označit za planetu podle platné definice, neobjevíme. O vnějších oblastech máme ovšem kvůli observační nedostatečnosti jen velmi omezené znalosti. Očekává se, že zejména v Oortově oblaku se nacházejí objekty o velikosti Marsu. Nevíme však, zda by se mohlo jednat o tělesa, jež jsou na dané dráze unikátní – a také na tom závisí, zda bychom je označili za planety, či nikoliv.   

V hororových fantasy příbězích Howarda Phillipse Lovecrafta se často objevují mýty o Cthulhu, které popisují podivné a temné síly z dávné minulosti Země. Bájná nestvůra Cthulhu je podle Lovecrafta nepopsatelně děsivá a obrovská jak velikosti, tak i hrůzou, kterou kolem sebe budí.

Lovecraftovy povídky jsou dnes stále velice populární a staly se základem žánru moderního hororu. Nepochybně je znají i američtí a britští paleontologové, kteří nedávno popsali nového tvora z příbuzenstva ostnokožců, ze silurského moře. Žil asi před 430 miliony let na mořském dně, které se rozkládalo na území dnešního anglického hrabství Herefordshire.

TIP: Obludní mořští klepítkatci zabíjeli kořist ostrou šavlí

Nově objevený ostnokožec dostal jméno Sollasina cthulhu. Jeho vzhled byl podle sofistikované 3D rekonstrukce objevených fosilních pozůstatků poněkud netradiční. Stvoření se pohybovalo po asi 45 chapadloidních končetinách, jimiž také podle všeho lovilo potravu. Sollasina byla příslušníkem dnes již dávno vymřelé skupiny Ophiocistioidea. V dnešní přírodě jsou jejich nejbližšími příbuznými zřejmě sumýši, bizarní „mořské okurky“.

„Ryby se například živí zooplanktonem, který zase konzumuje řasy. Jestliže budou ryby žravější a zkonzumují větší množství zooplanktonu, řasy se rozrostou,“ vysvětluje jeden z autorů studie Michael Jonsson. „To může vést k vyčerpání kyslíku ve vodním systému a vyššímu riziku kvetení vody.“

TIP: Jak život sladkovodních ryb ovlivňuje ženská antikoncepce a kravská stáda

Kupříkladu v těle švédských okounů byly objeveny stopy Oxazepamu. Zatímco na člověka má tento lék zklidňující účinky, okouni na něj reagují odvážnějším chováním, které vede k narušení pospolitosti. Ta je ovšem u okounů klíčovým obranným mechanismem. Snáze se pak stávají kořistí predátorů, což by mohlo vést k postupnému úbytku populací.

Jelikož není možné zakázat výrobu nebo užívání léků, zdá se být jediným efektivním, a bohužel také velmi nákladným řešením zavedení pokročilejších odpadních systémů, které by současně s léky dokázaly zneškodnit i další kontaminanty.

V listopadu předstoupil nervózní profesor Jiankui He (česká transkripce jména je Ťien-kchuej Che) před zcela zaplněný kongresový sál univerzity v Hongkongu. Fotoaparáty novinářů o překot cvakaly, blesky splývaly v oslepující ohňostroj. Profesor Robin Lowell-Badge, který jednání kongresu o editaci lidského genomu předsedal, musel reportéry okřiknout, protože v hluku spouští fotoaparátů nebylo profesora He skoro slyšet. A přitom všichni v sále s napětím čekali na každé slovo tohoto čínského genetika.

Profesor He v centru pozornosti 

He sugestivně popsal boj lidstva s AIDS, vylíčil úspěchy léčby antivirotickými léky a popsal podrobně fiaska ve vývoji vakcíny. Konstatoval, že cíle Světové zdravotnické organizace na potlačení AIDS se nedaří plnit, a nabídl alternativu. Vysvětlil, že virus HIV proniká do bílých krvinek člověka přes molekulu CCR5. Ovšem někteří lidé mají gen pro tento protein poškozený a virus HIV se pak nemá na povrchu jejich bílých krvinek na čem zachytit – a právě nositelé této mutace jsou silně odolní vůči nákaze virem HIV1. 

Je známo, že ve světě pracuje hned několik týmů na novém typu léčby AIDS pomocí genové terapie. Lékaři odeberou pacientům kmenové buňky kostní dřeně a cílenými zásahy do dědičné informace v nich poškodí výše zmíněný gen CCR5. Úspěšně modifikované buňky poté vrátí pacientovi do kostní dřeně a ty začnou produkovat bílé krvinky odolné vůči viru HIV. Pacientům svítá naděje, že se viru zbaví a nebudou muset užívat léky.

He přišel s jiným nápadem. Kdyby rodiče počali dítě oplozením ve zkumavce, bylo by možné ve vzniklém embryu vyřadit gen CCR5 z činnosti a narodily by se děti, které automaticky získají odolnost vůči viru HIV. Své ambiciózní plány zrealizoval Jiankui He v únoru 2018: První dvojčata s cíleně upravenou dědičnou informací se narodila v listopadu. He držel celou akci v tajnosti, a když výsledky jeho práce náhodou vyšly najevo, vypukl obrovský skandál. 

Obrněnci proti HIV

Čínští vědci se jako první pokusili měnit dědičnou informaci lidských embryí už před třemi roky. Použili neživotaschopná oplozená vajíčka a zjistili, že technika má řadu dětských chorob. Nedařilo se změnit dědičnou informaci ve všech embryích a ta, u kterých se to přece jen povedlo, si někdy v dalším vývoji nenesla změnu ve všech buňkách. Navíc docházelo u embryí k mnoha změnám na místech dědičné informace, na něž vědci necílili. Následky takových necílových zásahů do DNA mohou být pro člověka fatální. Pokud se vůbec narodí, může přijít na svět s širokou škálou postižení.

Když se pak ve Spojených státech koncem roku 2015 konal 1. Summit o editaci lidského genomu, vědci se dohodli, že tento kontroverzní výzkum bude pokračovat, protože slibuje převratné možnosti pro boj s dědičnými chorobami. Zároveň ale jednohlasně schválili, že se nikdo nepokusí přivést na svět děti s upraveným genomem. Je to zatím příliš nebezpečné, protože zásahy do genomu embryí nemají genetici plně pod kontrolou.  

Proto zapůsobila zpráva o narození čínských dvojčat s upraveným genomem jako blesk z čistého nebe. Svět byl v šoku. Poprvé byla cíleně upravena dědičná informace člověka tak, že ji budou dědit další pokolení. Také byla poprvé provedena změna, která nenapravuje vrozený dědičný defekt, ale dodává člověku vlastnost, kterou po rodičích nezdědil a kterou můžeme považovat za pozitivní dědičný rys. Svým způsobem jde tedy o něco, čemu se v odborné literatuře říká genetic enhancement, tedy genetické vylepšení. A to vědci na rozdíl od genové terapie, která uzdravuje, zhusta odmítají.  

Kontroverzní okolnosti 

Jiankui He představil pokus oficiálně až na 2. Summitu o editaci lidského genomu, který se konal od 27. do 29. listopadu v Hongkongu. Z toho, co na tomto vrcholném světovém setkání předních expertů prezentoval, není jisté, zda použité metody nevyvolaly u narozených dětí vedle cíleného zásahu i vážné nežádoucí defekty.

He a jeho spolupracovníci přenesli nastávající matce i embryo, o němž věděli, že se u něj zásah do dědičné informace nezdařil. Narozené děvče zřejmě nebude odolné vůči viru HIV, ale čelí všem nežádoucím vedlejším účinkům procedury. Pokud by chtěl někdo rizika omlouvat potenciálními přínosy v podobě odolnosti proti HIV, pak v případě tohoto děvčete to neobstojí. Přínos je zřejmě nulový a rizika ne nepodstatná.  

Dobrovolníci, kteří se do klinického testu pana profesora He přihlásili, získali benefity (například zdravotní pojištění) v celkové hodnotě okolo 40 000 dolarů, což odpovídá v Číně čtyřem dobrým ročním platům. Je tedy možné, že hlavním motivem pro účast nebyl čistý altruistický zájem napomoci vědeckému pokroku, ale lákadlo profitu. I to je z etického hlediska kontroverzní moment. Kritici vznášejí proti postupu čínských vědců i další námitky. 

Špatně našlápnutý start? 

Profesor Jiankui He způsobil, že lidstvo vstoupilo do nové etapy své existence na naší planetě mimořádně nešťastným způsobem. Podle mínění mnoha odborníků by se mělo při zásahu do dědičné informace lidských embryí začít léčbou dědičných defektů. Pak by snad bylo možné přistoupit i k preventivní záměně rizikových forem genů za méně rizikové.

V embryu by bylo například možné vyměnit poškozené kopie genů BRCA1 a BRCA2 za jejich plně funkční varianty. Poškození genů BRCA1 a BRCA2 významně zvyšuje riziko onemocnění rakovinou prsu a rakovinou vaječníků. Výměna genů by toto riziko značně snížila a ani dcery či vnučky žen, narozených z těchto embryí, by nečelily zvýšenému riziku nádorových onemocnění vyvolaných poškozením uvedených genů. 

To vše by ale mohlo proběhnout až ve chvíli, kdy by vědci mohli garantovat bezpečnost celé procedury pro lidi, kteří přijdou na svět s upraveným genomem. Vše by mohlo odstartovat až v okamžiku, kdy by přínosy zákroku výrazně převážily nad riziky. Ani pak by ale asi nepanoval na zásahy do dědičné informace embryí jednotný názor. Lidé, kterým někdo blízký onemocněl, nebo dokonce zemřel na rakovinu prsu, by byli k takové genetické úpravě embrya asi vstřícnější než ti, kteří tuto tragickou zkušenost neprodělali. 

Co nás čeká

Budoucnost lidstva začíná právě teď, a jak nás všechny přesvědčil Jiankui He, vize autorů sci-fi se mohou realizovat zatraceně rychle. Společnost by se měla v otázkách úprav dědičné informace lidských embryí dopracovat ke konsensu založenému na důkladném pochopení podstaty a zohledňujícímu průvodní rizika i možné následky. Lidé by se měli dohodnout. Nebude to jednoduché, protože do názorů na to, co je ještě přijatelné, a co už ne, se bude promítat i kultura, náboženství a mnoho dalších vlivů. Neměly by ale převládnout emoce – ty ovšem v reakci na počin čínských vědců zatím zcela jasně dominují. 

TIP: Jak bude vypadat lidská tvář za 100 tisíc let? Všichni budeme stejně divní

Pamětníci si v souvislosti s popraskem kolem čínských dvojčat nemohou nevzpomenout na zděšení, jaké zavládlo před 40 lety po narození prvního dítěte vzniklého umělým oplodněním ve zkumavce. Nebo na vlnu paniky, jaká zachvátila svět o bezmála dvacet let později po narození klonované ovce Dolly. Také tehdy jsme se děsili katastrofických scénářů a dnes je jasné, že prakticky nic z toho, čeho jsme se tak báli, se nenaplnilo. Pokud z Nany a Lulu vyrostou zdravá děvčata, budeme na událost, která nás dnes šokuje, nahlížet s podstatně chladnějšími hlavami a začneme reálně uvažovat, jak tento postup využít ve prospěch lidstva.

Víno teče proudem, rytíři si dopřávají, šlechta se oddává obžerství a prostý lid trápí hladomor, bída a nouze. To je středověk? Tak trošku. Ale i poddaní hodovali, a dokonce dbali na zdravý životní styl. Fádní jídlo? Ani omylem. 

Pořádná flákota

Že si maso dopřávali pouze bohatí? Tak úplně to není. Pravdou je, že šlechtická tabule byla masem zaplněna více než hojně. Ale ani poddaní nestrádali. A jejich strava rozhodně nebyla ryze vegetariánská. Kdo měl hospodářství, mohl si dopřávat víc. Jedlo se hlavně hovězí a drůbež. Na kachny a husy zapomeňte, ty se k nám dostali mnohem později. A ryby? Oblíbená pochoutka.

Lovili se pstruzi a úhoři, ale i štiky a kapři. Jíst ryby symbolizovalo pokoru a skromnost. Pro bohaté to bylo jídlo postní. Pro chudé dobrota ve svátek. Bohatí milovali zvěřinu. Pečenou nebo vařenou. Každý významný pán měl nějakou honitbu a masa tak bylo dostatek. Za pytláctví padaly hrdelní tresty, a tak si chudí poradili jinak. Jedli veverky, psy, kočky, chrousty, žáby, vrabce! 

Co budeme pít?

Na prvním místě asi vodu. Voda ze studní je spíš na vaření. Mnohem chutnější je voda z potůčků a pramenů, ale jak k ní ve městě? A taková úplavice dokázala potrápit mnohé žíznivce. Co s tím? Pijte pivo! Obliba zlatavého moku je ve středověku na špičce. Vaří se v každém větším statku. To lepší pivo je husté a pije se z misky, někdy se i vyjídá lžící. Obyčejné pivo má nízký obsah alkoholu a běžně ho pijí i malé děti. 

Víno mají na stole hlavně ti bohatí. A taky duchovní. Často je hodně trpké, proto se sladí medem a přidává se taky nejrůznější koření. Víno má bohatý obsah vitamínů, proto se nalévá i batolatům. Zapomenout se nesmí ani na staroslovanský nápoj. Medovinu.

A pálenka? Ta získává oblibu až v pozdějším období. A jak na ni? Jednoduše. Přepálí se víno. Vzniklo něco jako vínovice. A byla jen pro otrlé. Traduje se, že obsah alkoholu dosahoval až 60%. Opilost sice odsuzovala církev, ale mezi obyčejnými lidmi to bylo naprosto běžné. Opravdová chrabrost u rytířů se měřila i podle toho, kolik alkoholu dokázali vypít. U dvora se popíjení oddávali hlavně muži. Venkovský lid tolik striktní nebyl. Na tancovačkách a zábavách běžně pily také ženy. A opilost? Ta se považovala téměř za společenskou nutnost.

Mléko a sýry

Další nepostradatelnou složkou středověkého jídelníčku bylo mléko a sýry. Mléko se pilo, vařilo se z něj i se dále upravovalo. A dostupné bylo téměř všude. Kravské, kozí, ovčí, ale i kobylí. Pilo se studené, vlažné i ohřívané. Dělaly se z něj taky nejrůznější kaše. Namazat si chleba máslem? Nic jednoduchého. Stlouct jednu porci v máselnici zabralo hospodyni skoro půl hodiny! A navíc bylo považováno za velmi tučné jídlo, proto ho sedláci prodávali bohatším měšťanům.

Zapomenout nesmíme ani na syrovátku, tedy zbytek mléka, který zůstane po výrobě tvarohu. Když náhodu nebylo mléko nebo dobytek nedojil, udělal se sýr. Na něm si daly hospodyně záležet. Ochucovaly ho šalvějí, ořechy nebo muškátovým květem. Zatímco dnes tato pochoutka patří mezi oblíbené a poměrně drahé, ve středověku to bylo “sprosté jídlo“. Dalším důležitým pokrmem, kde se mléko uplatňovalo, byly už ve středověku tolik oblíbené omáčky.

Od žebráka po šlechtice

Tak jako v každé době, i středověk měl lidi chudé a bohaté. Ti nejchudší byli odkázáni na pomoc jiných, často církve. Takové jídlo bylo velmi skromné. Suchý chléb a jen výjimečně třeba talíř polévky. Když byla největší bída, přidávala se do chleba dokonce i hlína! Prostí lidé jedli dvakrát denně. Dopoledne a večer. Snídani si dopřávali pouze ti, kteří ráno vstávali brzo a šli pracovat třeba na pole nebo do lesa. Na snídani chléb a třeba sýr, nebo kaše s ovocem. Na večeři si potom chasníci, tovaryši a další podobní dávali třeba polévku s kroupy.

TIP: Ať se stoly prohýbají: Troufli byste si na českou středověkou hostinu?

Ti bohatší měli čtyři chody. I oni si dopřávali hustých polévek, hrachu, zelí a chleba. A pečeně taky nechybí. A ti nejbohatší? Pro ty platil středověk za dobu obžerství. Hovězí maso, zvěřina, nejrůznější drůbež i sladkosti. Smetanové kaše i exotické ovoce. Tak to bylo popsáno i na jídelníčcích, které byly nalezeny na hradě Karlštejn. Karel IV. si taky rád dopřál pořádnou večeři. Třeba bílou polévku s vejci, králičí ragú, bochníky chleba plněné tučným kapounem, housátka v kořeněné omáčce, žluté a zelené palačinky, koláče a pamlsky. Taková večeře zabrala poměrně dost času. Není tedy divu, že šlechta zasedala ke stolu už okolo třetí hodiny odpoledne!

Jak praví okřídlené úsloví: „Je lepší být bohatý a zdravý, než chudý a nemocný…“ Bohužel, jak ukazují závěry švýcarských vědců, v běžném životě to takhle funguje málokdy…

Vědci se zaměřili na vztah mezi pohlavními „ozdobami“ samců, kterými lákají své budoucí partnerky a velikost jejich varlat. Výsledky hovoří jasně. U druhů, jejichž samci se honosí nápadnějšími a atraktivnějšími ozdobami, mají tito samci zároveň poněkud scvrklá varlata. A naopak. Badatelé ve svém výzkumu zahrnuli celkem 103 druhů primátů, včetně člověka.

TIP: Nejen genetika: Hladinu testosteronu mužů ovlivňuje prostředí, v němž vyrůstali

Jak je to možné? Vědci jsou přesvědčeni, že když samci určitého druhu získají srdce partnerky svou okouzlující krásou, ať už to jsou protáhlé nosy opic druhu kahau nosatý, nafouklé tváře orangutanů anebo vousy lidských samců, nemusejí již tolik investovat do svých spermií. Ošklivější nebo řekněme méně atraktivní samci primátů se naopak musejí spolehnout na sílu spermií a proto jim evoluce dala do vínku pořádně velká varlata.

Během přistání se Berešít potýkal s řadou problémů, mimo jiné s motory. Ještě předtím, než se sondou letové středisko ztratilo kontakt, odeslal přístroj z výšky 22 kilometrů nad Měsícem fotografii. Na ní jsou patrné lunární povrch, přistávací vzpěra a také izraelská vlajka s heslem „Malá země, velké sny“.

Přistání sondy mělo proběhnout zcela automaticky bez zásahu pozemního řídícího střediska. Úkolem landeru bylo zpomalit z rychlosti 1,7 km/s na nulu těsně nad povrchem. Na povrch Měsíce měl dosednout volným pádem z výšky zhruba 5 metrů.

Tvrdý pád

V první fázi vypadalo přistání nadějně, přibližně 7 kilometrů nad povrchem ale začal lander zrychlovat. Operátoři se pokusili problém vyřešit rychlým resetem palubního počítače, zásah ale nepřinesl očekávaný výsledek a přístroj tvrdě dopadl na povrch Měsíce. Z posledních telemetrických dat vyplývá, že 149 metrů nad povrchem měl lander vertikální rychlost 134 metrů za sekundu

„Máme na co být hrdí,“ řekl Morris Kahn, předseda organizace SpaceIL. „Nepřestávejte věřit! Dostali jsme se blízko, bohužel jsem s přistáním neuspěli,“ uvedla organizace na Twitteru.

Americký Národní úřad pro letectví a vesmír vyjádřil nad zničením sondy lítost, zároveň ale organizaci SpaceIL pogratuloval za to, že dokázala soukromě financovaný aparát na Měsíc vyslat.

Robotickou sondu Berešít vynesla do vesmíru 22. února raketa Falcon 9 společnosti SpaceX a nějakou dobu kroužila po oběžné dráze kolem Měsíce. Izrael se tak stal sedmým státem, kterému se podařilo na tuto orbitu uvést svůj kosmický aparát. 

TIP: Čínská sonda Čchang-e 4 úspěšně přistála na odvrácené straně Měsíce

Přístroj, dlouhý přibližně půldruhého metru, měl zkoumat magnetické pole Měsíce a fotografovat jeho povrch. Berešít byl prvním izraelským a zároveň prvním soukromě financovaným aparátem, který se o měkké dosednutí na Měsíci pokusil. Dosud dokázaly sondy na povrch Měsíce úspěšně dopravit jen Rusko, USA a Čína.