Snídaně se v Istanbulu servíruje většinou na střešních terasách domů, z nichž se nabízí výhled na záliv Zlatý roh zahalený v mlze: Zaplavené říční údolí se na jihozápadě střetává s Bosporským průlivem a nákladní lodě tam v poslušné frontě čekají na proplutí do Černého moře. Tohoto výhledu se během pobytu ve městě rozkročeném mezi Evropou a Asií nikdy nenabažíte – ostatně dá se mu jen stěží vyhnout. 

Místní zvyklost velí objednat si ke snídani olivy, slaný sýr, smažená vajíčka a plátky čerstvého melounu. K tomu patří čaj z dvoupatrové konvice, přičemž z jedné části se nalévá silný černý nápoj a z druhé vroucí voda na zředění. Do tradičního životabudiče pak patří alespoň dvě kostky cukru, pije se z krásných malých skleniček a dopřát byste si ho měli alespoň třikrát denně. 

Stopy milovaného vůdce  

Istanbul není hlavním městem Turecka, tato čest připadla Ankaře. Kdybychom však měli hodnotit historický význam metropole, nenašla by v celé zemi – a vlastně ani v Evropě – mnoho rivalů. Hlavní cíl každého turisty představuje Modrá mešita z počátku 17. století i naproti stojící chrám Boží moudrosti, Hagia Sofia, s unikátními zlatými mozaikami. Původně křesťanský svatostánek, vybudovaný již počátkem 6. století, se v průběhu času přeměnil v mešitu. V 19. století prošel rozsáhlou rekonstrukcí a roku 1934 jej první prezident země Mustafa Kemal Atatürk prohlásil za muzeum, aby tak zabránil nepokojům, jež vyvolávala otázka jeho dalšího využití. 

Atatürkovo smrtelné lože pak můžete spatřit v nedalekém honosném paláci Dolmabahçe, který dřív sloužil coby sídlo sultánů i správní centrum Osmanské říše. Stovky místních tam denně přicházejí, aby vzdaly milovanému vůdci hold.   

Zapomenutý podzemní skvost 

Za zhlédnutí rozhodně stojí také baziliková cisterna Yerebatan Sarnıcı nedaleko chrámu Boží moudrosti. Vznikla již v 6. století za vlády byzantského císaře Justiniána I. a měla městu sloužit jako zdroj pitné vody. Po dobytí Istanbulu Osmany však brzy upadla v zapomnění, ztratila se pod rychle se měnící zástavbou a na počátku 16. století už o její existenci nikdo nevěděl. 

Znovu ji objevil francouzský učenec a znalec byzantských dokumentů Petrus Gyllius v roce 1544. Od 18. století se cisterna dočkala hned několika rozsáhlých rekonstrukcí a 9. září 1987 se znovu otevřela veřejnosti. Dodnes přitom udivuje svými rozměry: Je 138 m dlouhá, 65 m široká a pojme až 80 000 m³ vody. V současnosti lze ovšem navštívit jen dvě třetiny její původní rozlohy – zbytek byl v 19. století zazděn.

Poklady mezi cetkami 

Nedaleko zmíněných pamětihodností se nachází Velký bazar a Bazar s kořením – oba však představují spíš už jen lákadlo pro turisty. Unikátní lokální zboží naopak seženete v krámcích s omšelými výlohami v okolních spletitých uličkách. 

V obchůdcích natěsnaných jeden vedle druhého se stále dodržuje tradice smlouvání. Ceny, které prodavači navrhují, většinou nebývají konečné – někdy si ze zvyku řeknou i o dvojnásobnou částku. Je také namístě si výrobky pořádně prohlédnout: Vedle „dreků“ a laciných napodobenin módních značek totiž obchodníci nabízejí i tradiční řemeslo, za něž se vyplatí utrácet. Seženete tam tkané koberce, zlaté šperky, kožené zboží, stříbrný filigrán, ale i parfémy, koření či sladkosti. 

Modrá oáza klidu 

V okolí Velkého bazaru najdete také pouliční bazar pro místní. Seženete tam honosné svatební šaty i hedvábné zboží nejvyšší jakosti. Dav vás pak bude unášet dál kolem obchodů s umělými květinami a bižuterií a podél nádherných kachličkovaných kašen dolů z kopce. 

Skončíte až na Zlatém rohu, kde můžete nakrmit holuby před mešitou Yeni nebo se ztratit v nízké zástavbě trhu s domácími potřebami a vyjít po skrytých schůdcích k mešitě Rüstem Paşa. Svatostánek vás dokonale omámí jedinečnou modrou mozaikovou výzdobou. Zároveň však ve spleti uliček představuje místo ukryté davům, kde si v klidu vydechnete a při pohledu na zdobnou kupoli zapomenete na stres. 

Secesní nostalgie

Podzemní lanovou dráhou Tünel, která má pouze dvě stanice a měří 573 m, můžete následně vyjet k nádherné městské třídě İstiklal Caddesi, secesní chloubě Istanbulu. Svezte se po ní červenou, nostalgicky vyhlížející tramvají až k náměstí Taksim. V okolí najdete krásné pasáže, pobočky známých nadnárodních obchodů, mírně předražené restaurace i skryté tradiční bufety. Objednejte si třeba tureckou delikatesu – slávky plněné rýžovou směsí či kokoreč, grilovaná ovčí střívka v bílém chlebu.

TIP: Gastronomie v Hongkongku: Vyhlášené restaurace fungují v bytech i kancelářích

Zamíříte-li z İstiklal Caddesi dolů k Bosporu, ocitnete se ve čtvrti Beyoğlu, s designovými obchůdky a galeriemi, jež těsně sousedí se starými pekárnami a rodinnými bufety. Nebojte se právě tam usednout k lacině vypadajícímu stolu, který majitelé jen tak postavili na ulici před výlohu, a dejte si, co paní domu navařila. Mezi nejoblíbenější pochoutky patří plněné vinné listy dolma, bílé fazole kuru nebo Hasanpaşa köftesi – karbanátky s bramborovou kaší. 

Hereze byla ve středověku velice rozšířený problém, který se církev snažila řešit všemožnými způsoby. Vyšetřování výskytu kacířství a trestání (především exemplární) viníků bylo úkolem zvláštního soudu zřizovaného původně diecézními biskupy. Na počátku 13. století pak vznikla centrální papežská instituce, která měla za úkol zavést do protikacířských procesů jednotný řád. Tak začaly vznikat papežské inkviziční tribunály, jimž předsedali převážně členové žebravých řádů – minorité a dominikáni, kteří oplývali dobrým teologickým vzděláním a pro svou oddanost papežskému stolci se jevili jako ideální adepti k takovému úkolu. O inkvizici v českých zemích máme první letmou zprávu z doby vlády Přemysla Otakara II. (1257).

Italský kacíř v Praze

Pro potírání kacířství byl důležitý koncil ve francouzském Vienne, který se zde sešel v letech 1311–1312. Zhruba v téže době se totiž v Praze objevil italský mistr Richardin z Pavie, lékař vzdělaný také v oblasti filozofie a teologie, který pro své neotřelé myšlenky získal nálepku kacíře. Ohledně bludnosti či nezávadnosti jeho spisů proběhlo vyšetřování, jež nařídil tehdejší pražský biskup Jan IV. z Dražic.

Když tento prelát roku 1315 zřídil v Praze biskupský inkviziční tribunál, stalo se tak bezpochyby pod vlivem tlaku ze strany viennského koncilu. Jeho inkvizitoři nato odsoudili k smrti upálením 14 kacířů. Dražic sám však podle všeho nebyl horlivým stoupencem inkvizice. Učeného mistra Richardina pro jeho fundovanost uznával a zřejmě jej do Prahy sám pozval. Jak se záhy ukázalo, poskytl tím pouze vhodnou záminku vlastním odpůrcům, kteří ho označili za ochránce kacířů. Jan byl odvolán z úřadu a musel odejít k papežskému soudu do Avignonu, aby se tam očistil. 

Pražský biskup byl očividně nepohodlný více stranám, kterým se jeho odchodem uvolnily ruce. Mezi jeho nepřátele patřili také členové žebravých řádů. Již pouhý měsíc poté, co odešel ke kurii, papež jmenoval dva sobě podřízené inkvizitory: dominikána Koldu z Koldic pro pražskou a minoritu Hartmana z Plzně pro olomouckou diecézi. 

Odpor proti inkvizici

Jmenování papežských inkvizitorů nastartovalo v Čechách a na Moravě novou epochu v boji s herezí, který do té doby pravděpodobně neprobíhal nijak cíleně ani systematicky. Inkvizitoři tu proto narazili na velký odpor ze strany domácího obyvatelstva. Z toho nemusí nutně vyplývat, že všichni, kdo jim bránili, byli kacíři. Jednalo se spíše o střet dvou jurisdikcí. Zvláště obyvatelé Starého Města pražského nelibě nesli, že by měl nějaký přivandrovalec šťourat do jejich nedotknutelných městských práv a popohánět patricije před cizí soud. Proti Koldovým aktivitám se postavila městská rada i rychtář, a na jejich stranu se přidali také někteří členové pražského kléru. Rozvášněný inkvizitor se proto rozhodl nad Prahou a okolím vyhlásit interdikt a tímto trestem odbojníky přivést k poslušnosti. 

Zápas se nakonec protáhl na několik let, během nichž se Kolda snažil získat podporu krále Jana Lucemburského a své postihy pozvolna stupňoval. Na hlavní představitele odporu z řad světských osob i kléru uvrhl exkomunikaci a vyobcováním z církve pohrozil všem, kdo by vzbouřencům pomáhali. Se službami zapáleného řeholníka byl papež očividně velice spokojený, poněvadž mu za jeho působení v Čechách dal v roce 1324 na ruku vysázet úctyhodnou sumu jednoho sta zlatých. 

Po Koldově smrti převzal jeho úkol jiný dominikán, Mikuláš Otakarův, který z města zabrousil i na venkov. To se nelíbilo především šlechtě, která nechtěla trpět zásahy na svých panstvích. Proti Mikulášovi se zdvihl takový odpor, že ho vlastní řád musel z funkce stáhnout a raději někam „uklidit“.

Je zřejmé, že podezření proti Čechům z vyznávání kacířství nebylo zcela bezdůvodné. Jeden zahraniční inkvizitor ve své zprávě uvedl, že počet heretiků v rakouských zemích, jenž odhadoval na 80 tisíc, je oproti Čechám a Moravě zanedbatelný. To sice nezní příliš uvěřitelně, nicméně je jasné, že kacířství zde opravdu existovalo a nebylo jen okrajovým jevem. Od té doby se inkvizitoři po celé 14. století v českých zemích průběžně střídali, a to až do vypuknutí husitských válek.

Jihočeští valdenští

Zvláštní kapitolou byl výskyt kacířství na jihu Čech, kam pronikalo především valdenství. Tento druh hereze byl pojmenován podle Petra Valdese, lyonského kupce, který kolem sebe v druhé polovině 12. století soustředil skupinu mužů a žen vyznávajících krajní chudobu a samostatný výklad Písma, jehož překlady si sami pořizovali. Což byl právě ten hlavní kámen úrazu.

Vypořádat se s tímto problémem měl nově jmenovaný inkvizitor Havel z Hradce, vyslaný na jih Čech ve třicátých letech 14. století. Zajímavé je, že jihočeští valdenští byli téměř výhradně německého původu. Vedle nich se v českých zemích mluví i o heretických skupinách beghardů (pikartů) a katarů. 

Přítomnost inkvizice mnohdy posloužila i různým nekalostem – osobním mstám a vyřizování účtů. Když se například měšťané z Českých Budějovic dozvěděli, že do jejich města má dorazit inkvizitor, vyvolala mezi nimi jen samotná zpráva velký rozruch. Členové městské rady hodlali poslat Havlovi dopis, v němž mu chtěli oznámit, že do města chodit nemusí, protože tam žádní kacíři nejsou. Jiní radní toho využili k posílení vlastní moci a ty kolegy, kteří s dopisem souhlasili, inkvizici udali. 

Nelibost kléru

Přítomnost papežského vyšetřovatele budila nelibost nejen u řadových obyvatel, ale také kléru. Interdikty, které vyhlásili dominikáni či minorité, diecézní kněží často nedodržovali, a to ani po opakovaných napomenutích. Práce inkvizitora ostatně nebyla zrovna bezpečná a prostá stresu. Její vykonavatelé museli počítat s množstvím útoků, dokonce i fyzických. Již zmiňovaný Kolda z Koldic vyřešil rostoucí nebezpečí v Praze útěkem. Jeho spolupracovníka, jistého Ondřeje, českobudějovičtí měšťané lapili a uvěznili, aby mu zabránili v udávání kacířů v jejich městě. Inkvizitor Havel z Hradce, který po biskupovi požadoval navýšení kapacity vězení, protože se mu tam všichni pochytaní kacíři nemohli vejít, zažil hned několik napadení, při nichž za svou horlivost málem zaplatil životem. 

TIP: Největší masakr středověku: Když ve Francii padaly hlavy ve jménu kříže

Papežská inkvizice zkrátka neměla v českých zemích na růžích ustláno. Ve 14. století byla něčím víceméně novým, na co si zdejší prostředí nedokázalo zvyknout. Její místní působení, jež trvalo nepřetržitě až do husitské revoluce, je poměrně málo známou, ovšem o to zajímavější kapitolou českých středověkých dějin. 

Na pódiu po děkovačce k hrajícímu obsazení budou pozváni i přítomné alternace herců a je přichystáno ještě překvapení v podobě vzácného hosta.

Následně jsou zváni všichni diváci do foyer na slavnostní přípitek a rozkrojení dortu s herci muzikálu Mefisto, kde proběhne autogramiáda a focení. 

Přijďte ve čtvrtek 22. 11. 2018 od 18:00 hodin na slavnostní 100. představení muzikálu Mefisto. 

• Zveme vás na narozeninový dort a slavnostní přípitek se všemi herci muzikálu Mefisto.
• Zúčastněte se focení s hlavními představiteli muzikálu a samozřejmě se můžete těšit na významné hosty této oslavy.

Přijďte a buďte u toho. Podzimní zážitek, který se nezapomíná!

Vstupenky zakoupíte do vyprodání zásob u našich prodejců Ticketportal, TicketArt, TicketLive, Ticketstream, Goout a Kulturní portál. Vstupenky také zakoupíte přímo v Divadle Hybernia a na e-mailu pokladna@hybernia.eu a telefonu 703 670 760 nebo na adrese www.hybernia.eu/muzikaly

Šajetet 13 je elitní jednotka námořnictva Izraelských obranných sil (IDF). Společně se Sajeret Matkal (pozemní síly) a Sajeret Šaldag (letectvo) je považována za jednu ze tří nejlepších elitních jednotek izraelské armády. Šajetet 13 se specializuje na námořní akce, boj proti terorismu, sabotáže, námořní zpravodajství či záchranu rukojmích v pobřežních oblastech.

Jednotka, která vznikla v roce 1949, se zapojila do téměř všech izraelských válek. Uskutečnila řadu speciálních operací, z nichž byla jen malá část zveřejněna. Na rozdíl od jiných speciálních jednotek izraelské armády se její příslušníci neupisují ke službě na tři roky, ale nejméně na čtyři a půl roku. Na snímku z 13. dubna 2013 nacvičují příslušníci Šajetet 13 slaňování na výškové budově v centru Tel Avivu.

Výroba automobilů je v dnešní době náročným zaměstnáním. Automobilky se proto poohlížejí po nových technologiích, které by jejich zaměstnancům náročnou práci usnadnily. Společnost Ford například nedávno zahájila program zavádění exoskeletů pro ulehčení fyzické práce.

Pozadu nezůstává ani společnost Hyundai. Jejich nové zařízení Hyundai Chairless Exoskeleton (H-CEX) šetří hlavně kolena svých uživatelů. Zaměstnanci vybavení exoskeletem H-CEX mohou stát podle potřeby. Když si ale dotyčný zaměstnanec chce sednout, exoskelet mu pohotově poskytne podporu a usnadní tím náročnou práci.

TIP: Nejste si jistí na sjezdovce? Zkuste to s podpůrným exoskeletem pro lyžaře

Exoskelet H-CEX váží jen 1,6 kg. Přitom si s ním může sednout kdokoliv do hmotnosti 150 kg, ve třech různých úhlech sezení (85, 70 a 55 stupňů). Společnost hodlá koncem letošního roku s exoskeletem H-CEX a dalšími podobnými pomůckami zahájit testy v severoamerických továrnách.

Mezinárodnímu týmu astronomů se podařilo odhalit obrovskou kosmickou strukturu v mladém vesmíru. Zárodek superkupy galaxií – který dostal přezdívku Hyperion – objevili na základě nových měření a zpětné podrobné analýzy archivních dat. Jedná se o největší a nejhmotnější strukturu, jaká byla dosud nalezena v takové vzdálenosti a tedy časově odlehlé rané fázi vývoje vesmíru – objekt pozorujeme tak, jak vypadal téměř před 12 miliardami let, tedy asi 2 miliardy let po velkém třesku.

Mladý titán ze souhvězdí Sextantu

Tým vědců pod vedením Olgy Cucciati využil výkonu přístroje VIMOS pracujícího na dalekohledu ESO/VLT a identifikoval gigantickou mladou superkupu galaxií formující se v mladém vesmíru v době asi 2,3 miliardy let po velkém třesku. Struktura, která od členů týmu dostala přezdívku Hyperion, je dosud největším a nejhmotnějším útvarem nalezeným v takto rané fázi vývoje vesmíru. Hmotnost celé struktury je enormní. Podle výpočtů dosahuje biliardy (milion miliard) Sluncí, což je srovnatelné s hmotnostmi nejrozsáhlejších útvarů současného vesmíru. Objev takto mohutné struktury v rané fázi vývoje vesmíru však astronomy překvapil. 

„Vůbec poprvé se podařilo nalézt takto rozsáhlý útvar s velkým rudým posuvem, který odpovídá období asi 2 miliardy let po velkém třesku,“ vysvětluje vedoucí autorka práce Olga Cucciati. „Podobné struktury obvykle pozorujeme s menším rudým posuvem, tedy v pozdějším období, kdy už měl vesmír dostatek času na to vytvořit takto gigantické útvary. Byli jsme opravdu překvapení, když jsme spatřili něco tak mohutného v relativně mladém vesmíru!“    

Struktura Hyperion se nachází na obloze v souhvězdí Sextant a leží v zorném poli COSMOS. Byla identifikována na základě zpracování rozsáhlého objemu dat, která byla k tomuto poli získána v rámci přehlídky VIMOS Ultra-deep Survey pod vedením Oliviera Le Fèvre. Přehlídka VIMOS Ultra-Deep Survey vědcům poskytuje bezprecedentní 3D mapu rozložení asi 35 tisíc galaxií.  

Členové týmu rovněž zjistili, že útvar Hyperion má velmi složitou strukturu – obsahuje přinejmenším 7 oblastí s vysokou hustotou, které jsou propojeny filamenty galaxií – a jeho velikost je srovnatelná s blízkými superkupami, které však mají zcela jiné uspořádání. 

TIP: Vědci definovali největší vesmírnou strukturu: Měří miliardu světelných let

„Hmota v blízkých superkupách je mnohem více koncentrována a vytváří typické strukturální útvary,“ vysvětluje člen týmu astronom Brian Lemaux  z University of California. „Hyperion má však hmotu rozloženu rovnoměrněji v několika vzájemně propojených shlucích volně vázaných asociací galaxií.“     

Tento kontrast je pravděpodobně dán faktem, že nedaleké superkupy měly miliardy let na to, aby gravitační působení nahromadilo hmotu do hustějších oblastí – u mladšího uskupení Hyperion působily stejné procesy po mnohem kratší dobu.

Vzhledem ke své velikosti v již tak rané fázi evoluce vesmíru se Hyperion pravděpodobně vyvinul v rozsáhlou strukturu, podobnou těm, jaké známe z našeho současného kosmického okolí – například superkupy tvořící útvar známý jako Sloan Great Wall nebo Superkupa Virgo, do které patří i naše Galaxie.

„Výzkum útvaru Hyperion a jeho srovnání s podobnými současnými strukturami nám může poskytnout důležité informace o vývoji vesmíru v minulosti i v budoucnosti. A je to také příležitost otestovat naše modely formování superkup,“ dodává Olga Cucciati. „Mimořádnost tohoto kosmického titána nám pomáhá poodhalit historii velkých kosmických struktur.“

Mše v kostele sionské církve bude tuto neděli jiná než obvykle. Hodně jiná. Místo aby se 1 300 věřících jako vždy těsnalo ve svatostánku na severu Pekingu, budou se v malých skupinkách procházet po ulicích s mobily v rukou a poslouchat kázání z nahrávky. Pastor Ťin Ming-ž’ nemohl svá slova předat ovečkám napřímo, protože čínské úřady jeho domovský kostel zavřely jako nelegální. 

„Tohle je zjevná válka proti náboženství,“ vysvětluje Ťin v rozhovoru. „Komunistická strana se na víru začala dívat jako na ideologického protivníka. A nejde jen o protestantskou církev – podobně postižení jsou katolíci, buddhisti, taoisti i muslimové. Ti nahoře chtějí, abychom všichni svorně vyjádřili neochvějnou loajalitu ke straně.“

Utahování šroubů

Všech pět oficiálně povolených náboženství nyní zažívá drastické potlačování. Politický kurz, nevídaný celé desítky let, nastolila vláda prezidenta Si Ťin-pchinga. Ten staví nacionalismus a respekt k vedoucí úloze strany nade vše. Současný tlak jde ruku v ruce se snahou počínštit veškeré menšiny, které v zemi žijí, a vykořenit „západní“ způsob myšlení. 

Nejedná se však o zcela nový fenomén – v některých případech se utahování šroubů odehrává už roky. Nejvíc se zřejmě dotýká Ujgurů, asi třináctimilionové muslimské populace v západní Číně. Vláda tam stupňuje svůj tlak vůči „ideologickému viru“ islámu. Muslimové jsou cílem mnoha náboženských restrikcí a nacházejí se pod rozsáhlým elektronickým dohledem. Zmíněné závěry uvádí na 117 stranách zpráva organizace Human Rights Watch, jež se zabývá lidskými právy. V záchytných centrech prý strádá asi milion muslimů, kterým v „převýchovných“ programech vymývají mozek politickou propagandou. Tito lidé musejí snášet hrubé zacházení včetně mučení. 

Rudá vlajka nad Šaolinem

Na jiných místech zakázaly úřady buddhistickým a taoistickým komunitám stavět sochy, svatostánky či nakupovat pozemky. Šaolinský chrám, zenbuddhistická svatyně známá díky svým legendárním bojovým mnichům, musel poprvé za 1 500 let historie vyvěsit čínskou vlajku na znamení patriotismu. 

Do hledáčku se dostalo i křesťanství, pro něž vláda vydala nové regulační nařízení nazvané „Principy propagace křesťanství v Číně v příštích pěti letech“. To ještě přiživilo desítky let starý spor mezi Pekingem a Vatikánem. Dnes totiž čínskou katolickou církev zcela reguluje stát a kandidáty na post biskupa musí schválit zvláštní náboženský úřad. 

Vatikán nyní vyjednává pakt, který by byl výhodný pro obě strany: Pokud Čína uzná papeže jako hlavu tamní katolické církve, Vatikán ustoupí od bojkotu jejích biskupů a několik z nich přijme do kongregace. Jednání však probíhá na pozadí scén, kdy buldozery na mnoha místech srovnávají kostely se zemí. 

Přečíslení 4 : 1

Také protestantské církve zjišťují, že je stále častěji střeží bedlivé oko státu. Byly zavřeny nesčetné „domácí svatyně“, které fungovaly mimo schválenou a kontrolovanou síť oficiálních kostelů. Zátah na náboženské shromažďování je nejvíc cítit v provincii Che-nan jižně od Pekingu. Na sociálních sítích se objevily zprávy o pálení Biblí i virální videa se záběry hořících křížů. 

V posledních týdnech podepsalo 279 čínských pastorů otevřený dopis vládě. Kritizují v něm současné postupy a regulace, včetně požadavku na umístění portrétu Si Ťin-pchinga do každé svatyně a zpívání komunistických písní. 

Zdá se, že Si vůči církvím přitvrdil, protože je považuje za ideologického rivala, jak tvrdí Karrie Koeselová z University of Notre Dame. Komunisté jsou totiž proti věřícím ve čtyřnásobné menšině. Aktuálně strana registruje 90 milionů členů, ale například jen křesťanů je podle výzkumu agentury Pew Research Center v zemi na 70 milionů. 

Prudký vzestup víry

Pro soudruhy je ovšem problém, že se rozhodně nejedná o konečná čísla. „Některé náboženské skupiny velmi rychle rostou, což ve vládě vyvolává obrovskou nervozitu,“ vysvětluje Koeselová. „Nejde o to, že by se tito lidé stavěli proti oficiální autoritě. Stát však vidí náboženství jako hrozbu z principu, coby existenciální nebezpečí. Proto tlačí na politické vzdělávání.“

Vláda popírá, že by se snažila náboženství potlačit. Ministerstvo zahraničí několikrát zopakovalo, že chce zajistit „harmonické soužití“ různých náboženských a etnických skupin. Zastánci lidských práv však upozorňují, že je státní tlak jasně patrný – a nabírá na síle. 

„Vždycky to tak bylo,“ vysvětluje advokát Wang Jü, zabývající se lidskými právy. A ví, o čem mluví: V roce 2015 skončil za svou práci na dvanáct měsíců ve věznění. Nyní, jako nově pokřtěný člen sionské církve, opět cítí v zádech pohled mocného systému. „Nepříjemnou novinkou je, jak často dnes stát sahá k donucování a násilí.“ 

Žádná kamera? Žádný kostel!

Problémy hlavního sionského kostela, který otevřel brány v roce 2007 – a je jedním z osmi, jež spadají pod místní sionskou církev –, začaly v březnu. Úřady požadovaly ve svatostánku instalaci 24 kamer, které by zabezpečily permanentní dohled na věřícími. Pastor Ťin Ming-ž’ však vznesl námitky, protože podle zákona smějí lidé praktikovat svou víru v soukromí. 

Brzy nato začala tajná policie vyhledávat jednoho věřícího po druhém, některé doma, jiné v práci. A pokaždé se je snažila odradit od toho, aby do kostela ještě někdy vkročili. Děti některých z nich musely opustit školu. Jiní zjistili, že se na účty jejich firem zaměřil daňový úřad. Další přišli o práci. Ve výsledku odešlo z řad církve na 400 osob. 

Nakonec byl svatostánek před několika týdny definitivně uzavřen. Oficiální důvod zněl – organizování nezákonných setkání. Horliví úřednící zajistili množství „ilegálních propagačních tiskovin“ a na dveřích kostela nyní visí cedulka, jež oznamuje ukončení činnosti. 

Tohle se neodpouští

Když se pastor Ťin v kostele zastavil, aby si sbalil své osobní věci, zatkla ho – stejně jako řadu dalších duchovních – policie a nechala jej pár hodin „přemýšlet“ v cele. Místo obvyklých pěti mší, které Ťin v neděli pravidelně slouží, se nyní věřící musejí spokojit s nahrávkou jeho kázání. 

TIP: Islám v Číně nechceme: Jak čínské úřady bojují proti „náboženskému extremismu“

I tak si ovšem říkají o problém a nový střet se státní mocí. Vláda totiž koncem srpna oznámila zavedení nových, tvrdších omezení, jež jí umožňují zakázat jakákoliv náboženská sdělení šířená elektronicky, ať už jde o nahrávky, texty, nebo aplikace pro živé streamování videí. Ťin vysvětluje, že se stát nesnaží náboženství „počínštit“, protože církev přece tvoří výhradně Číňané. „Zkoušejí ji pokroutit podle přání strany. My chceme jediné: Aby byla církev apolitická.“ A to se v lidové republice neodpouští. 

Pětasedmdesátiletý Terry Lauerman se objevil u dveří útulku Safe Haven Pet Sanctuary a nabídl se jako česač koček – dokonce si přinesl vlastní kartáč. Tamní pracovníci jej s radostí přijali a posléze sledovali, jak každý den přichází a hraje si se zvířaty.

Spokojený důchodce po kartáčovací službě často usínal na jednom z gaučů nebo křesel a kočky si s radostí lehaly okolo něj a slastně předly. Fotografie dřímajícího penzisty a jeho snových strážců zaplavily internet a z Terryho se stala celebrita. Na jeho poznámku, že by útulku prospělo víc finančních příspěvků, zareagovali dárci v přepočtu už bezmála milionem korun. 

V devadesátých letech odborníci s údivem zjistili, že jistý druh játrovky jménem struhatka, latinsky radula perrottetii, obsahuje látku, která svojí strukturou velice podobná tetrahydrokanabinolu (THC), psychoaktivní složce konopí.

Tato látka dostala jméno perrottetinen. O játrovce se od té doby vyprávějí zkazky, v nichž tento mechorost vystupuje jako zdroj psychedelických zážitků. Až do nedávné doby ale nikdo neprostudoval skutečné farmakologické účinky pozoruhodného perrottetinenu.

TIP: Botanici v Amazonii objevili superpsychedelický lišejník

Nyní se do detailního průzkumu perrottetinenu pustili švýcarští vědci. Jejich závěry potvrzují, že tato látka skutečně v lidském těle funguje velmi podobně jako THC. Na rozdíl od látky z konopí má ale perrottetinen mnohem slabší psychedelické účinky. Pro medicínský výzkum je zároveň velmi zajímavé, že perrottetinen má v porovnání s THC zřejmě silnější protizánětlivé účinky. Vše nasvědčuje tomu, že látka z mechorostu je velmi slibná pro další výzkum a vývoj nových léků.