Planetární mlhovina M3-1 se nachází v souhvězdí Velkého psa, ve vzdálenosti zhruba 14 tisíc světelných let. Vědci se již dříve domnívali, že tahle planetární mlhovina ukrývá dvojhvězdu. Svědčila o tom vnitřní struktura mlhoviny.

David Jones z institutu Astrofisica de Canarias a univerzity Universidad de La Laguna na Kanárských ostrovech se svým týmem nedávno zjistil, že uprostřed planetární mlhoviny M3-1 se skutečně nachází dvojhvězda. Je to ale nesmírně těsná, přímo ultratěsná dvojhvězda. Tento párek hvězd se oběhne zhruba jednou za tři hodiny, což z něj dělá jeden z nejtěsnějších hvězdných systémů ve známém vesmíru.

Ultratěsná dvojhvězda odpaluje novy

Pozoruhodné a naprosto nečekané bylo zjištění, že dvojhvězda v srdci planetární mlhoviny odpaluje exploze novy. Mezi hvězdnými partnery totiž dochází k intenzivnímu přenosu materiálu. Když hmota jedné z hvězd překročí určitou mez, hvězda exploduje zuřivou termonukleární explozí novy. Není sice tak silná jako supernova, ale i tak stojí za to. Jasnost hvězdy se při této explozi krátkodobě zvýší asi milionkrát.

TIP: Amatérští astronomové objevili opravdovou raritu: Neutronovou dvojhvězdu

Hvězdy v této ultratěsné dvojhvězdě jsou navzájem tak blízko, že je ze Země nemůžeme pozorovat přímo jako dvojici. Jones s kolegy sledovali mlhovinu M3-1 několik let, na teleskopech Evropské jižní observatoře v Chile. Že jde o skutečně dvojhvězdu, ukázala analýza změn výsledné jasnosti pozorovaného objektu.

Historie rozhodně neoplývá přebytkem moudrých panovníků či státníků. O děsivých činech diktátorů i chybách demokraticky zvolených politiků píšeme každou chvíli. Co když se ale panovník náhle zblázní? 

Krutý a nemocný Caligula 

Caligula čili Botička (přezdívka, kterou mu dali římští vojáci pro radost, s jakou coby dítě nosil místo tradičních sandálů zmenšenou verzi vojenských bot), vlastním jménem Gaius Caesar Augustus Germanicus se dostal k císařské vládě jednoduchým způsobem: přežil. Zatímco všichni kolem něj umírali, on se dle soudu současníků ani příliš nepodivil, že je to na rozkaz císaře Tiberia. 

Právě po něm pak Caligula nastoupil na trůn, očividně s jeho svolením. První měsíce jeho vlády byly optimistické: plánoval postavit nejen přepychové rezidence, ale i dva nové velké akvadukty pro římský lid. Prvních sedm měsíců bylo hodnoceno jako nejlepší doba Říma. Caligula dokonce vyhnal Tiberiovy oblíbence, kteří byli i v dosti uvolněném Římě považováni za perverzní.

A pak se něco změnilo. Podle dobových autorů za to mohlo příliš horkých a studených koupelí, sex s chlapci i dívkami a alkohol. Moderní lékařská věda usuzuje na encefalitidu. Celá říše se modlila za císařovo zdraví a někteří jeho věrní přísahali zasvětit život bohům, pokud se uzdraví. Císař se sice tělesně uzdravil, ale radikálně se změnil. Jako první nechal popravit ty, kteří slíbili svůj život za jeho uzdravení. Pak začal vidět komploty všude kolem sebe. Kdo odmítl spolupracovat, byl popraven také. 

Miloval svou sestru Drussilu, ale také nevěstky a orgie. Když roku 38 o Drussilu přišel, neměl už nejspíš co ztratit. Pak se pokusil koupit si lid rozdáváním darů. Nejenže rychle vyčerpal peníze, které mu zanechal jeho předchůdce, ale zadlužil státní kasu a potřeboval najít další zdroje. Když nestačily vykonstruované procesy sloužící k zabavení majetku popraveného, přidával nové daně, třeba i z prostituce. Oblíbeným zdrojem peněz mu byly i pokuty: zavedl hmotnou odpovědnost úředníků a vždy našel nějakou závadu, za kterou se dalo pokutovat. A když přišel hlad, začal budovat větší přístavy pro dovoz obilí z Egypta.

Megalomanské stavby jsou vůbec častým projevem šílenství. Aby se vyrovnal dávným perským králům, nechal Botička vystavět obrovský lodní most. Když byl hotový, převlékl se za Alexandra Velikého a na svém milovaném koni po něm jezdil sem a tam. Šlo právě o toho koně, kterého později chtěl prohlásit konzulem a který „užíval“ vlastní luxusní sídlo a otroky.

Je často otázkou, jestli spáchal i své další hrůzné činy, protože historii zapsali jeho nepřátelé z řad senátorů. Podle nich měl v paláci zřídit nevěstinec, nabízet přátelům své manželky, vynucovat si sex s manželkami jiných mužů a pak se jim za to vysmívat. Krutě prý popravoval všechny, kteří naznačili nesouhlas, a vůbec dokazoval, že jeho moc je neomezená. Zároveň očividně žil v neustálém šíleném strachu o vlastní život. O ten přišel v lednu 41. Jeho paranoidní představy o spiknutí, které mu usiluje o život, se nakonec ukázaly jako pravdivé - i když vzniklo hlavně kvůli jeho šílenství.

Milovaný a šílený Karel VI. Francouzský

Karel VI. dosedl na francouzský trůn už v jedenácti letech, byť v té době byl zcela pod vlivem svých čtyř strýců. Ti vládli za něj a hlavně pro sebe, což se projevilo na stavu královské pokladny i na spokojenosti obyvatel, které stále větší daně vedly k revoltám. I když se král měl samostatné vlády ujmout už ve čtrnácti, strýcové si vliv nad ním podrželi dalších sedm let. Až v jednadvaceti se Karel konečně odhodlal k činům. Povolal k sobě nové rádce, z velké části šlo o staré rádce jeho otce, a společně s nimi začal vládnout zcela jinak. Během několika let se rychle zlepšila situace celé země a Karel VI. si vysloužil své první přízvisko: Milovaný. 

Pak ale přišel první výbuch šílenství. Jeho přítel a poradce byl napaden, pokus o vraždu ale přežil díky své udatnosti, dobré zbroji a šťastné náhodě. Útočník prchl k vévodovi bretoňskému, který ho králi odmítl vydat. Karel se tedy postavil do čela vojenské výpravy a vyrazil. Už v té chvíli se podle dobových záznamů choval podivně, jako by nebyl sám sebou. Když pak výprava projížděla lesy, přiskočil k jeho koni malomocný a křičel na krále, ať se okamžitě vrátí, že všude kolem jsou zrádci. Průvod pak následoval ještě asi půl hodiny a stále křičel to samé. 

Malomocný byl už dávno pryč, když jeden z panošů v horkém letním dni upustil na zem zbraň. Karel, deptaný pomalým postupem své armády a rozrušený tisícem detailů, tasil zbraň a vrhl se s křikem do boje. Než se ho jeho věrným povedlo dostat z koně a odzbrojit, zabil několik rytířů, málem i svého bratra. Jakmile ho položili na zem, upadl do kómatu.

Nevzbudil se zdráv. Jeho stav se zhoršoval a z krále Milovaného byl brzy král Šílený. Zapomínal na svoji ženu i děti, propadal komplikovaným halucinacím. Celých pět měsíců se odmítl mýt a měnit si šaty. Později si vzal do hlavy, že je stvořený ze skla. A aby vůbec přežil dotyk jiných lidí a neroztříštil se na malé kusy, potřeboval nutně do šatů vložit železné tyče, které ho měly chránit a držet pohromadě. Když se vzbudil, několik dnů nevěděl, kdo je. Jindy měl nutkavou potřebu běhat po paláci tak rychle, že se chodby musely upravit, aby si král příliš neublížil. Nikoho nepřekvapilo, že Karel VI. zemřel už v pětapadesáti letech roku 1422.  

Šílený erotoman Ibrahim I.

Ibrahim I. měl v lecčem podobný osud jako stihomamem hnaný římský císař. Na trůn se dostal jen díky tomu, že jej považovali za neškodného: trpěl bolestí hlavy, záchvaty, celkovou slabostí a dalšími neduhy. Vyhnul se tak krvavým bojům v rodině. Jeho bratr, schopný a brutální Murad IV., nechal zabít všechny další bratry a na smrtelné posteli vydal rozkaz zavraždit také Ibrahima, k vykonání ortelu už ale nedošlo a Ibrahima prohlásili sultánem. Později toho možná leckdo litoval.

První čtyři roky jeho vlády ale byly v podstatě blahodárné. Ibrahim chodil v převleku mezi lid a jeho velkovezír úspěšně zreformoval finance a začal měnit poměry v armádě.  Pak se ale svému pánovi znelíbil, byl sesazen a zavražděn.

Osamělý Ibrahim už nikdy nenašel tak silnou oporu a místo toho hledal útěchu v harému. Měl poměrně zvláštní záliby. Kromě toho, že nechal do paláce přivádět ženy, které následně znásilňoval, dal také po celé zemi vyhlásit pátrání po nejtlustší ženě vůbec. Tu se nakonec povedlo najít a sultán jí láskyplně tituloval “Homole cukru”. Zároveň se mu stále méně dařilo jako vládci.

Když maltézští piráti zajali loď plnou prominentních poutníků do Mekky, zuřil tak, že chtěl tvrdě potrestat všechny křesťany v říši. Nakonec se spokojil s domácím vězením pro vrcholné představitele křesťanství - a s útokem na Krétu, kde maltézští korzáři našli dočasné útočiště. Tím začal dvacet čtyři let dlouhou válku s Benátkami. A i když moc Nejjasnější republiky benátské již byla za zenitem, dokázaly Benátčané mnohem větší osmanské říši uštědřit potupné rány. Povedlo se jim třeba obsadit Dardanely, načež v Istanbulu propukl hlad a nedostatek vody. 

Neúspěchy ještě více znásobovaly Ibrahimovo šílenství. Podle pozdějších záznamů se v záchvatu žárlivosti, a aby se usmířil s Cukrovou homolí, rozhodl utopit všech 280 žen svého harému. Přežila jen jediná, která podala zprávu.

Důvěryhodnost té dámy ale není úplně veliká, později se sama velmi angažovala v harémových intrikách a vraždách. Jisté je to, že v srpnu 1648 došlo k povstání, při kterém byl velkovezír roztrhán davem na tisíc kusů a sultán zajat. Na jeho místo dosadili jeho šestiletého syna Mehmeda IV. a svolení k popravě sultána – tradičnímu uškrcení tětivou luku, daly jak islámské autority, tak jeho vlastní matka… 

Epidemie obezity ve světě nijak zvlášť nepolevuje. Spíše naopak. Změny stravovacích návyků a životosprávy bývají dost náročné a ne každý je zvládne. Vědci po celém světě proto vyvíjejí různé metody a prostředky, které to mohou tlouštíkům usnadnit.

Nejnovějším počinem v tomto směru je léčba, která zahrnuje hned dva metabolické procesy podporující snižování tělesné hmotnosti. V obou případech jde navíc o poměrně překvapivé postupy. V prvním případě jde o reakci těla na vystavení organismu chladu, v druhém pak o kouření tabáku. Vědcům se povedlo oba dva tyto procesy simulovat pomocí chemických látek.

TIP: Obezita zabíjí: S nadváhou souvisí 40 procent případů rakoviny v USA

Lidé mají sklon spotřebovávat zásobní látky a energii, když jsou vystaveni chladu. Tuto reakci organismu dokáže velmi účinně vyvolat syntetická látka zvaná icilin. Její aplikace vyvolává extrémní pocit chladu. Problém je ale v tom, že vedlejším účinkem reakce na chlad je i velká chuť k jídlu. Proti apetitu ale spolehlivě funguje kouření tabáku. Proto novou léčbu obezity doplňuje další látka dimethylfenylpiperazin (DMPP), která působí na molekulární úrovni stejně jako nikotin. Výsledkem je „biochemická cigareta“. Testy prozatím ukázaly účinnost u myší, kdy a zda vůbec si tento metabolický mix budou moct vyzkoušet i lidé zatím není jasné.

Nový, 55 kilometrů dlouhý most Hongkong-Ču-chaj-Macao, který spojuje čínskou pevninu s hongkongským ostrovem Lantau, se stal nejdelším mořským mostem na světě. Dosavadním rekordmanem byl v tomto směru 32,5 kilometrů dlouhý most Tung-chaj Ta-čchiao spojující Šanghaj s přístavem Jang-šan v provincii Če-ťiang. Cestu mezi hongkongským ostrovem a pevninou zkrátí nový most z tří hodin na pouhých 30 minut. Součástí mostu jsou dvě šestiproudové silnice a 6,7 kilometru dlouhý podmořský tunel.

Stavba velkolepého projektu za 20 miliard dolarů (přes 449 miliard Kč) odstartovala v prosinci 2009 a dokončena měla být v roce 2016. Výstavbu zbrzdilo zkoumání dopadu projektu na životní prostředí, vyšetřování korupce i překročení rozpočtu. 

TIP: Nekonečné klenby: 7 nejdelších mostů světa

Přestože jde o technologicky unikátní projekt, provází jej i mnoho kontroverzí. Během stavby přišlo o život devět dělníků a dalších více než 200 bylo zraněno. Většina úmrtí byla spojena s pádem z velké výšky. Především na hongkongské straně je ale stavba vnímána jako další krok ve snaze o připoutání zvláštní administrativní oblasti k pevninské Číně. Most představuje klíčový prvek plánu Pekingu pro těsnější propojení 11 měst delty Perlové řeky, která je domovem 68 milionů lidí. Nelibost vzbudila stavba také u ochránců přírody, kteří v ní vidí ohrožení pro populaci bílých delfínů. Část odborníků považuje megalomanskou stavbu za plýtvání veřejnými prostředky a z dopravního hlediska za zbytečnou.

Nejmenovaný Ukrajinec z Kyjeva si vyrazil na houby, ovšem místo budoucí smaženice našel dvanáct čerstvě vyhloubených hrobů. Svůj objev okamžitě nahlásil policii a příslušníky pak vyšetřování zavedlo k psychologovi Andreji Žeľvetrovi.

Nakonec se ukázalo, že jámy nečekají na lékařovy nepřátele, ale tvoří součást jeho terapie: Odborník totiž pacientům pomáhá nacházet chuť do života tím, že je zavře do rakve a na dvě hodiny je pohřbí. Metoda je velmi efektivní – jak tvrdí ti, kdo ji podstoupili. Do truhel jsou navíc zavedeny trubky, aby se nebožáci neudusili. Policie tak musela uznat, že se lékař nedopouští ničeho trestného, a netradiční praktiky tudíž mohou pokračovat.

Svérázný Ukrajinec není prvním, kdo podobný léčebný postup využívá. Pohřeb nanečisto lze absolvovat například i v Jižní Koreji. I zde má drsná zkušenost připomenout hodnotu lidského života.

S vládou Ludvíka XIV. se pojí výraz absolutismus. „Absolutní“ byl však nejen jeho způsob panování, ale také vše, co se týkalo jeho dvora a dvorských kratochvílí. Divadelní hry, pitoreskní dekorace, ohňostroje, frivolnosti a radovánky, to vše a mnohem víc čekalo na vyvolené, kterým se dostalo cti pohybovat se v králově blízkosti.

Balet noci

Nepostradatelnou součástí dvorské zábavy byly takzvané court ballets, a to počínaje Jindřichem III. přinejmenším do velkého období skladatele Jeana-Baptisty Lullyho a libretisty Phillipa Quinaulta, kteří působili na dvoře Ludvíka XIV. Této poměrně okázalé zábavě, sestávající z maskovaných bálů a hraných představení, se nevyhýbal ani Richelieu. Tancoval prostě každý. „Tanec je jednou ze tří základních aktivit aristokracie,“ napsal de Saint-Hubert v Treatise on Ballets (1641).

Do dějin vstoupil především Balet noci (1653), v němž vycházející Slunce neztvárňoval nikdo jiný než tehdy patnáctiletý Ludvík oděný jako bůh Apollón se zlatými pery a slunečními paprsky. Právě tehdy se zrodil mocný symbol, i když sotvakdo tušil, jak významný bude během dalších šedesáti let. Ludvík tanec miloval. Na dvorských baletech tančil vždy hlavní roli, ale nešlo mu jen o zábavu – dával najevo svou moc v symbolických rolích. Po diskrétní Racinově narážce v tragédii Britannicus ale naznal, že tato aktivita může přece jen škodit důstojnosti jeho postavení a od roku 1670 veřejně nevystupoval.

Místo číslo jedna poté zaujala opera a hudba, která mocně vstoupila do paláců a v některých dnech tu byla slyšet od rána do noci. Vášnivé zaujetí pro hudbu zdědil král po otci (mimochodem hrál výborně na kytaru). Nejčastěji byl slyšet Lully doplňovaný verši, jimž často předcházel moralistní prolog k odzbrojení případné kritiky, kde opět nechyběly alegorické postavy. Ty byly alfou a omegou doby, protože vytvářely tehdy oblíbený polojasný obraz naplněný významy. 

Slavnosti pro lid

17. srpna 1661 se Ludvík v doprovodu matky dostavil s veličinami svého dvora a všemi dvorními dámami na slavnost k ministru financí Fouquetovi, kterou pořádal v parku svého nového zámku Vaux-le-Vicomte, jenž je jednou z nejkrásnějších francouzských staveb vůbec. Madam de La Fayette si všimla, že „král žasl a Fouquet si jeho úžasu s překvapením povšiml“. Přestože epilog senzační slavnosti byl výlučně chvalozpěvem na panovníka, neuplynul ani měsíc, a Fouquet byl zatčen a za zpronevěry ve finančních záležitostech doživotně uvězněn. Je známo, že rozhodnutí svrhnout jej padlo už dřív, ale tato událost je zřejmě posílila, neboť kterákoli slavnost pořádaná později v režii Colberta a krále musela tu Fouquetovu zastínit. 

Slavnosti s pestrým programem měly v baroku svou tradici. Ve velkém je pořádali Habsburkové. Je samozřejmě možné vykládat je jako primárně politický program k ovládnutí šlechty a lidu cestou zábavy, ale Ludvík se bavil též. „Také lid má potěšení z podívané, za níž se vždy skrývá cíl poskytnout mu zábavu; všechny poddané obecně nadchne, vidí-li, že mají rádi to, co máme rádi také my […] Získáváme tak jejich ducha i srdce, mnohdy možná více než odměnami a dobrodiním.“  

Nejzdařilejším spektáklem, jaký kdy Paříž zažila za vlády Ludvíka XIV., byl Cour de Carrousel před Tuilerijským palácem v roce 1662, jezdecká slavnost (karusel), v níž účinkovali Římané, Peršané, Turci a indiáni. Byla to demonstrace moci a nádhery mladého panovníka a takto se měla vrýt do paměti národa. Po zpacifikování frondy a odstranění Fouqueta měla být výstrahou všem potenciálním rebelům a připomínkou nutnosti podřídit se králi Slunce – nyní vševládnému Římanovi. 

Slavnosti dvora

V roce 1664 se v zahradách Versailles konala třídenní (udává se i sedmidenní) grandiózní slavnost zvaná Radovánky na kouzelném ostrově, která byla založena na adaptaci slavného eposu Zuřivý Roland od Ariosta. Rolanda ztvárnil sám král ve zlatostříbrném kostýmu s drahokamy, zatímco třeba d´Artagnan účinkoval v kostýmu Římana. Pro ilustraci: Rolandův povoz obklopovaly kostýmované postavy dvanácti hodin a dvanácti souhvězdí, v kočáře seděly čtyři věky – zlatý, stříbrný, bronzový a železný.

K inscenování skvostných efektů byl najat největší iluzionista té doby Carlo Vigarani a úkolem dvorských umělců Molièra a Lullyho bylo spojit komedii a operu. O přestávkách hrálo třicet houslí, šest cembal a loutny Lullyho hudbu, na kterou tančili faunové a satyři, v meziaktí vystupovali akrobati, nechyběl samozřejmě balet, Moliérovy hry, ale ani soutěže či loterie.

Podobná dvorská slavnost se ve Versailles konala v roce 1668 a 1674. Všechny byly slovně a obrazově zdokumentovány, aby mohly být šířeny a napodobovány. Za týmž účelem pochopitelně figurovali mezi hosty všichni vyslanci akreditovaní u francouzského dvora. Tah vyšel: „Versailleský systém zvítězil v estetické a propagandistické ofenzivě nad kontinentem ještě dříve, než se na pochod vydal jediný voják Ludvíka XIV.,“ píše znalec francouzského absolutismu Uwe Schultz.

Tato mocná forma propagandy samozřejmě spolykala astronomické sumy. Od roku 1662 do roku 1682 to bylo necelých 37 milionů livrů, přičemž celkové náklady na Versailles do roku 1715 činily 65 milionů livrů.

Rex artifex

Spisovatel Louis de Rouvroy Saint-Simon, autor pamětí o Ludvíkově době, potvrzuje, že okázalost reprezentovala krále samotného: „Miloval nádheru, velkolepost a hojnost ve všem. Jeho vkus směřoval do vzletných výšin a inspiroval jím celý dvůr.“  Ludvíkův styl byl závazný, rozšířený a všeobjímající. Jako perličku, která má politický přesah, zmiňme Voltaira: „Aby odlišil své hlavní dvořany, zavedl modré kabáty vyšívané zlatem a stříbrem. Svolení nosit jej bylo pro ješitné muže velkou ctí. Dychtili po něm jako po řádu sv. Ducha.“

Příznačnou okázalost dávají historici také do spojení s milostnými dobrodružstvími krále. Pro Louise de la Vallière vložil Ludvík celé své srdce do úspěchu karuselu v roce 1662 a především jí dva roky nato věnoval velkolepou slavnost ve Versailles (byť se oficiálně konala na počest královy matky a manželky). S první Ludvíkovou maȋtressou je spojeno vše frivolní v počátcích Versailles. Bez neobyčejně vlivné markýzy de Montespan je těžké představit si velkou královskou zábavu v červenci 1668, stavbu Porcelánového trianonu (1670) nebo půvabný zámek v Clagny nedaleko Versailles, a bez markýzy de Maintenon zámeček v Marly, kam král Slunce utíkal od oficiálních povinností.

Tendence k hýření, slabost pro hry, slavnosti a flirt, to ale není celý Ludvík. Měl i smysl pro dekorum, racionální a galantní tón, snažil se být nejzdvořilejším ze všech dvořanů a pečlivě vybíral slova.  Podle francouzského historika umění Henriho Focillona vytvořil „nenapodobitelný královský archetyp“ a prosadil grandiózní životní styl ani ne tak skrze autoritu despoty, jako spíš skrze vlastní přitažlivost a mistrovský šarm, jako rex artifex – král tvůrce.

Plastový odpad postupně zavaluje planetu. Setkáváme se s ním na pevnině, v oceánech i v těch nejhlubších zákoutích mořského dna. A jak se zdá, plasty pronikly do potravních řetězců a dostaly se i do nás. Prakticky do všech lidí.

Takové jsou závěry výzkumu rakouských odborníků, kteří pečlivě prostudovali vzorky stolice obyvatel osmi zemí. Vzorky jim poskytli lidé z Finska, Itálie, Japonska, Nizozemí, Polska, Ruska, Velké Británie a rovněž Rakouska. Kromě vzorků stolice vědci obdrželi i stravovací deníky, z nichž vyplývá, jaké mají dotyční lidé stravovací návyky.

TIP: Nečekaná přísada: V každém jídle zkonzumujeme až 100 kousků plastu

Výsledky výzkumu jsou alarmující. Malé kousky plastů byly objeveny úplně v každém studovaném vzorku. Je to vlastně první přímý důkaz toho, že se do našich trávicích traktů dostaly plastické hmoty. Vědci našli v průměru 20 kousků mikroplastů na každých 10 gramů stolice. Z plastů byly nejčastěji zastoupené polypropylén (PP) a polyethylentereftalát (PET). Důsledky přítomnosti mikroplastů pro lidské zdraví nejsou zatím jasné, ale lékaři je přinejmenším podezřívají z toho, že lidské kondici příliš neprospívají. 

Evropská vesmírná agentura ESA a a Japonská národní vesmírná agentura JAXA před pár dny úspěšně vypustily společnou misi k Merkuru. Meziplanetární sonda BepiColombo odstartovala 20. října 2018 z kosmodromu Kourou, jako náklad nosné rakety Ariane 5. 

Sondu BebiColombo tvoří dva orbitery: evropský Mercury Planetary Orbiter (MPO) a japonský Mercury Magnetospheric Orbiter (MMO). Cílem společné mise je nasbírat množství dat, z nichž bude možné vyčíst vnitřní strukturu planety Merkur, nové poznatky o povrchu a vývoji Merkuru, a také to, jak planetu Merkur ovlivňuje intenzivní proud slunečního větru.

Let k planetě Merkur

Cesta k Merkuru přitom není úplně jednoduchá. Sondu BebiColombo čeká několik přiblížení k planetám, přičemž sonda využije jejich gravitace mechanismem gravitačního praku. Díky tomu a také solárnímu elektrickému pohonu by BepiColombo měla dorazit na oběžnou dráhu Merkuru na sklonku roku 2025.

TIP: Sonda Messenger: První a zatím poslední, která zevrubně zkoumala planetu Merkur

Přístroje na palubě nebudou během cesty zahálet a budou sbírat informace, například o Venuši. Podle představitelů ESA je BepiColombo jednou z nejsložitějších meziplanetárních misí, do nichž se kdy Evropská vesmírná agentura pustila. Až BepiColombo dorazí k cíli, tak se orbitery oddělí a zaujmou různé oběžné dráhy. V takovém uspořádání by měly nejlépe splnit stanovené cíle.

V matematice se s lidmi ostatní živočichové mohou měřit jenom stěží. Japonští vědci teď ale vystopovali druh, který se nám co do matematického uvažování alespoň částečně vyrovná. Je to pořádně veliký počtář.

Tímto druhem je slon indický. Vědci zjistili, že tito sloni, na rozdíl od jiných živočichů, nespoléhají na nepřesné odhady, ale používají ve výpočtech absolutní čísla. Jde o první experimentální doklad, že jiný živočišných druh používá přinejmenším z části stejné matematické uvažování.

TIP: Sloni prošli testem inteligence, který nezvládnou dvouleté děti

Výzkum byl založený na experimentech se čtrnáctiletou slonicí jménem Authai. Slonici vycvičili tak, že používala dotykový panel spojený s počítačem a na něm vybírala obrázky s různými objekty. Authai měla v každém kole výpočtů na výběr ze dvou možností. Za správnou odpověď byla odměněna. Na konci experimentu Authai dosáhla úspěšnosti 66,8 procent, čili mnohem více, než kdyby řešila příklady náhodně.

Start své těžko uvěřitelné mise si tento jednapadesátiletý francouzský dálkový plavec naplánoval na 5. června, po přibližně 800 kilometrech musel ale svou výpravu přerušit kvůli počasí. Oblastí, kterou se pohyboval, se v krátkém časovém sledu přehnaly tři silné bouře.

Nyní je ale Lecomte zpátky ve vlnách a má za sebou již více než 1 480 námořních mil, tedy něco přes 2 700 kilometrů. Do cíle – západního pobřeží Spojených států mu aktuálně zbývá přes 6 500 kilometrů. Cílem francouzského vytrvalce je poukázat na klimatické změny a znečištění oceánů. Bude-li úspěšný, stane se prvním člověkem, který dokázal přeplavat Pacifik.

TIP: Rekordní let balónem: 11 tisíc kilometrů napříč Tichým oceánem

Denně Lecomte uplave okolo 50 kilometrů a ve vodě stráví osm až devět hodin. Noci tráví na palubě doprovodné jachty, jejíž posádku tvoří vybraná společnost vědců. Ti čas výpravy využívají k badatelské činnosti – odebírají a analyzují vzorky vody, zkoumají vliv mimořádného fyzického výkonu na lidské srdce a vzhledem ke startu mise i dopady neštěstí v japonské jaderné elektrárně ve Fukušimě na oceán. 

Online zpravodajství, včetně GPS záznamů o trase můžete sledovat na adrese followmychallenge.com.