Jen pár dnů od oznámení definitivního konce mise teleskopu Kepler, končí další veleúspěšný vesmírný projekt. Podle informací NASA své dny završila i meziplanetární sonda Dawn, jejíž mise byla podle mnohých jednou z nejvíce podceňovaných v nedávné historii.

Sonda Dawn vyrazila na průzkum významných objektů hlavního pásu planetek Sluneční soustavy 27. září 2007. Během mise urazila celkem 6,9 miliard kilometrů. Jejím cílem se stala nejprve planetka Vesta, kam sonda doletěla v roce 2011 a poté trpasličí planeta Ceres, kde je Dawn od roku 2015 na oběžné dráze. Před pár dny selhaly pokusy NASA o kontakt se sondou, z čehož její operátoři usuzují, že sondě již podle očekávání došlo palivo, které je nezbytné pro komunikaci se Zemí.

Dawn v hlavnímu pásu planetek

Sonda Dawn má na svém kontě řadu prvenství. Byla to první mise k trpasličí planetě. Sonda se také stala první skutečně mezi-planetární sondou, protože během své mise navštívila dvě relativně velká tělesa Sluneční soustavy zároveň, která se nacházejí mimo systém Země s Měsícem. Dawn rovněž přinesla velké množství zajímavých vědeckých poznatků.

TIP: Novinky z pásu planetek: Sonda Dawn objevila na Ceres organický materiál

Jedním z nejvýraznějších objevů sondy jsou „světlé skvrny“ na povrchu trpasličí planety Ceres. Snad je tvoří soli a mohly by být stopou po dávném oceánu. To by znamenalo, že i trpasličí planety mohou mít oceány. Závěrečný osud sondy Dawn bude pro tuto chvíli méně efektní, než konec sondy Cassini, která loni záměrně narazila do Saturnu. Dawn bude na orbitě trpasličí planety Ceres nejméně 20 let, což by mělo poskytnout čas dalším misím na průzkum tohoto tělesa, než by ho Dawn mohla případně kontaminovat svým dopadem.

Úsvit nemilosrdně odhalil slabiny německé situace. Čtyři tankové divize – od severu na jih: 116. tanková, 2. tanková a 1. a 2. tanková SS stály nechráněné v paprscích úsvitu. Hlídkový letoun RAF hlásil „první skutečně velkou koncentraci německých tanků ode dne D“. Stíhací bombardéry Typhoon brzy vypálily na německá postavení 2 000 raket a granátů z 20mm kanonů. K typhoonům se později připojily formace thunderboltů a hurricanů a napadaly protivníka až do soumraku. 

Předchozí část: Šest dní obklíčení na kopci: Klíčový boj o městečko Mortain (1)

Němci znovu v Mortain

„Stovky německých vojáků se rozprchly od silnice a vyrazily do otevřeného pole či se ukrýt v živých plotech,“ referoval jeden z pilotů po akci. Pouze několik desítek tanků a nákladních vozů bylo ve skutečnosti zničeno ze vzduchu, většinu jich vyřadilo či poškodilo polní dělostřelectvo. Tucet praporů – 144 hlavní – pálilo na obě silnice vedoucí ze Saint-Barthélémy na západ. Velitelství tankového sboru popsalo útoky jako „prakticky neúnosné“ a německá 7. armáda sedmého srpna připustila, že „ve 13.00 došlo k přerušení postupu“.

Jedinou výjimkou z „mimořádně špatného začátku“, jak situaci popsalo velení 7. armády, byl úzký výběžek dlouhý asi šest kilometrů, vytvořený 2. tankovou divizí na severu, a úspěšné obsazení Mortain 2. tankovou divizí SS. Divize Das Reich, jak byla 2. tanková divize SS nazývána, udeřila v pondělí v 15.00 ve třech kolonách, na jihu překonala silniční zátarasy, na severu ukořistila protitankové zbraně a pronikla do pozic 120. pěšího pluku s pomocí dvou místních kolaborantů. Němci vtrhli do ulic městečka a začali prohledávat domy a sklepy.

Třicet amerických vojáků a důstojníků se tiše vykradlo zadním vchodem z hotelu, kde sídlilo velitelství 2. praporu, a ukryli se v domě vzdáleném asi 400 m. Většinu z nich, včetně velitele praporu, později Němci zajali, ale několik mužů zajetí uniklo a po celý týden se ukrývali, živíce se zeleninou ze zahrad a jídlem ukradeným ze spižírny místní nemocnice. Rádiový dotaz z velitelství 30. divize, vzdáleného devět kilometrů, tázající se „Jak vypadá vaše situace tam dole?“ dostal jednoznačnou odpověď: „Vypadá jako peklo.“ 

Spásná palebná podpora 

Na kótě 314 poručík Weiss poprvé volal palebnou podporu v 6.00, orientoval se pouze hlukem a mapovými souřadnicemi. Předsunuté hlídky hlásily čtyři stovky nepřátel na východním svahu kopce. Ze skalnatého výčnělku na jižním svahu Weiss brzy spatřil německé kolony projíždějící pod kopcem, včetně cyklistických jednotek s puškami na zádech. Znovu promluvil do sluchátka. O chvíli později se na nepřítele snesl příval granátů. Německé minomety a děla ráže 88 mm odpověděly palbou na skalnaté svahy Montjoie.

Německý postup se podařilo americkým dělostřelcům zastavit. Bránili příslušníkům 17. divize tankových granátníků SS v postupu na kopec a zamezili kolapsu jižního křídla americké 30. pěší divize. Bílý fosfor z amerických granátů vyhnal německé vojáky do otevřeného prostoru, kde se horečně snažili smést hořící vločky z kůže a uniforem; tříštivo-trhavé granáty je pak trhaly na kusy. Za soumraku se německá ofenziva úplně zastavila: pět divizí nedokázalo prorazit přes jedinou americkou divizi, která čítala méně než 6 000 mužů.

„Kéž by tak Němci útočili u Mortain ještě několik dní,“ telegrafoval generál Montgomery polnímu maršálovi Alanu Brookeovi toho dne večer, „vypadá to, že už by se odsud nemuseli dostat.“ V tomhle ho nepřítel nezklamal. Následujícího dne, v úterý 8. srpna, se pozice změnily jen minimálně a děla hřměla celý den. „Pěkně jsme jim zatopili“ hlásil Weiss pozorující dým stoupající z německé techniky na kilometry daleko.

Všechno, nebo nic 

Přestože byl přesvědčen, že útok selhal, oznámil von Kluge svým důstojníkům: „Musíme riskovat vše.“ Po další čtyři dny zůstala kóta 314 v držení Američanů a trnem v těle německé ofenzivy. Hitler 9. srpna znovu požadoval, aby „spojenecká invazní fronta byla převálcována“ obnoveným výpadem na Avranches improvizovanou údernou skupinou vytvořenou ze sil 5. tankové armády. Velením této skupiny byl pověřen generál Heinrich Eberbach, který Klugemu na rovinu sdělil, že úkol je nemožné splnit. Ve středu v 6.20 se na Montjoie s bílou vlajkou vyškrábal důstojník SS a požadoval, aby se obránci do 90 minut vzdali, jinak budou zničeni.

Zranění pěšáci v zákopech začali křičet: „Ne, ne, nevzdáme se!“ a nadporučík Kerley, muž s nejvyšší hodností na kopci, zasypal parlamentáře přívalem nadávek. Pět dělostřeleckých praporů následně rozmetalo útok křičících Němců, kteří pálili z kulometů a vrhali granáty. Kerley totiž přivolal dělostřeleckou palbu přímo na své velitelské stanoviště. Němci museli ustoupit. Každou noc byli padlí na kopci odnášeni do provizorních márnic mezi skálami. Důstojníci doufali, že když odstraní těla mrtvých vojáků z dohledu těch živých, podpoří tím morálku.

Ale nad Montjoie se stejně nesl zápach rozkládajícho se masa. Vojákům na vrcholku zbývalo k jídlu už jen zelí a tuřín a zkažená voda z nádrží. Pokus vystřelit obleženým na vrcholu kopce zdravotnický materiál v prázdné nábojnici od kouřového granátu také selhal – přetížení rozdrtilo ampulky s morfiem a konzervy krevní plazmy. Dvanáct letounů C-47 shodilo zásoby na padácích 10. srpna po čtvrté odpoledne, ale polovina shozu spadla do země nikoho. V noci 11. srpna prohlásil frustrovaný náčelník štábu 30. divize: „Chci Mortain zničit... Spálit tak, aby nikdo nepřežil.“ Dělostřelectvo obracelo městečko v trosky. 

Sčítání ztrát 

A pak bitva skončila. Dokonce i Hitler už uznal marnost dalšího snažení. „Útok selhal,“ pronesl prý zlověstně, „protože polní maršál von Kluge chtěl, aby selhal.“ Před úsvitem 12. srpna se německé kolony začaly stahovat na sever a na východ. Muži záložního pluku z 35. divize odnesli z kopce Montjoie na 300 mrtvých a raněných, dalších 370 mužů 2. praporu 120. pluku odešlo po svých. Tato čísla znamenají děsivé 40% ztráty. Včetně nadporučíka Kerleyho a poručíka Weisse.

Samotná 30. divize utrpěla v šestidenní bitvě o Mortain ztráty ve výši 1 800 mužů, další útvary pak dohromady také téměř tolik. Zranění byli nakrmeni, vyznamenáni a vrátili se na frontu. Generál Lawton Collins, jehož VII. sbor bojoval v operaci Kobra, označil výkon 30. divize na kótě 314 za jednu z nejlepších akcí menších formací za celou válku. Divize zastavila levé křídlo německého útoku a zabránila mu proniknout k Avranches. Americká armáda zde opět potvrdila svou dominanci na bojišti – palebnou sílu, houževnatost a spolehlivě fungující kooperaci pozemních a vzdušných sil. Ta se během osmi následujících měsíců, po které ještě trvala válka v Evropě, dále zdokonalovala.

Dvě nejmenované studentky z kalifornské střední školy Da Vinci Charter Academy se rozhodly překvapit svou třídu a upéct sušenky. Do těsta ovšem kromě mouky a cukru přidaly i popel z urny, v níž odpočíval jeden z jejich prarodičů.

Proč něco tak obskurního provedly, se zatím nepodařilo zjistit. Nicméně když donesly sladkosti do školy, chladnokrevně sledovaly, jak je ochutnává asi devět spolužáků. Teprve poté se pochlubily tajnou přísadou. „Nejdřív jsem jim nevěřil, pak ale vytáhly z batohu urnu,“ vzpomíná Andy Knox.

Zda sušenky skutečně obsahovaly lidský popel policie zatím nepotvrdila. Není tak ani jasné zda a jaké zákony svým činem dívky porušily. Škola vydala jen prohlášení, ve kterém vyjádřila politování nad nešťastnou událostí a slíbila součinnost s vyšetřujícími orgány. Zdraví dotčených studentů ale není ohrožené - lidský popel není jedovatý a dětem tak nehrozí újma na zdraví.

Jary je dvojzoborožec žlutozobý senior, kterému je již 22 let. V jeho stáří tohoto monumentálního opeřence postihla agresivní rakovina. Rychle postupující nádor zobáku ho ohrožoval na životě. Lékaři a ošetřovatelé v singapurské rezervaci Jurong Bird Park, kde Jary žije, mu teď zachránili život unikátním lékařským zákrokem. 

Místní inženýři Jarymu vytiskli náhradní zobák pomocí přesného 3D tisku. Touto protézou na míru mu pak nahradili jeho původní zobák, který mu chirurgicky odstranili, i s nebezpečným nádorem. Odborníci v rezervaci se již s touto chorobou u dvojzoborožců setkali a věděli, že musí zakročit rychle a radikálně, jinak Jary nejspíš dlouho nepřežije.

TIP: Regenerace ze 3D tiskárny: Vědci vytiskli náhradní tkáně

Nejvíce čas prý zabralo vyhotovení perfektního designu zobáku, aby s ním Jary mohl dobře žít. Trvalo jim to téměř dva měsíce. Už den po operaci Jary normálně jedl a jeho chování nasvědčuje, že 3D tištěnou protézu zobáku bez problému přijal. Podobné zákroky budeme určitě vídat stále častěji, jak u zvířat, tak i u lidí.

Přírodní mastné kyseliny, které jsou součástí kokosového oleje, výtečně odpuzují klíšťata, muchničky, komáry i ostatní krev sající členovce. Podle nového výzkumu financovaného americkým ministerstvem zemědělství jsou tyto přírodní látky jako repelent dokonce lepší, než běžně používaná, ale problematická chemikálie DEET.

Kolem látky DEET, čili diethyltoluamidu, se v poslední době objevuje řada pochybností o její bezpečnosti pro lidské zdraví. Pochází z roku 1944 a původně ji využívala americká armáda při bojích v džungli. Při dlouhodobém vdechování výparů DEET se někdy projevuje únava, zmatenost nebo třeba návaly paniky. Velice vzácně může způsobit křeče, které mohou být v tom nejhorším případě smrtelné.

TIP: Repelent z tabáku by se mohl stát netoxickým postřikem proti hmyzu

Proto vědci hledají náhradu za DEET, nejlépe látku přírodního původu, která by svým účinkem DEET ještě překonala. Velmi slibné jsou mastné kyseliny z kokosového oleje. V testech si látky z kokosového oleje vedou tak dobře, že krevsající mouchy bodalky a štěnice účinně odpuzují ještě dva týdny po aplikaci na oblečení. Oproti tomu produkty s 10-procentním obsahem DEET v podobných případech ztrácejí účinnost během pár dní. 

Když SpaceX poprvé vypustili svoji těžkou nosnou raketu Falcon Heavy, jako první náklad vynesla Teslu Roadster Elona Muska, která má na palubě figurínu ve skafandru jménen Starman. Od startu, který se uskutečnil před zhruba 9 měsíci, letí Tesla Roadster se Starmanem vesmírem, v současnosti rychlostí asi 15,7 kilometrů za sekundu.

Podle posledních zpráv ze SpaceX tohle pozoruhodné vesmírné elektrické auto míjelo oběžnou dráhu Marsu a pokračuje dál do hloubi Sluneční soustavy. Podle informací SpaceX bude další Starmanovou zastávkou restaurant na konci vesmíru, což je samozřejmě narážka na dílo nedávno zesnulého spisovatele Douglase Adamse, jehož je Musk zapáleným fanouškem.

Elektromobil na oběžné dráze kolem Slunce

Vesmírná Tesla se Starmanem se stala novým objektem Sluneční soustavy, který obíhá kolem Slunce. Odhadnout oběžnou dráhu takového tělesa není úplně snadné. V roce 2091 by se například Tesla měla přiblížit zpět k Zemi na vzdálenost pár set tisíc kilometrů, tedy zhruba jako je oběžná dráha Měsíce.

TIP: Může se srazit Tesla Elona Muska se Zemí? Vědci to považují za možné

Odborníci odhadují, že Tesla a Starman nakonec narazí buď do Země anebo do Venuše, pravděpodobně během příštích pár desítek milionů let. Podle nich má Tesla během příštího milionu let 6 procentní šanci, že se srazí se Zemí a 2,5 procentní naději, že se střetne s Venuší. Otázkou ale je, zda naši potomci něco takového připustí a neodtáhnou namísto toho legendární Teslu do nějakého vesmírného muzea. 

Aktuální polohu putující Tesly si můžete zkontrolovat v animaci na adrese heavens-above.com.

Jedna z největších výzev vědců a lékařů - vyléčení ochrnutých pacientů, se opět přiblížila ke svému naplnění. Tři paraplegici, kteří před několika lety ochrnuli kvůli poranění míchy, teď opět chodí díky experimentálnímu implantátu, který jim vědci a lékaři vložili do páteře. 

Od doby, kdy jsme pochopili, že mozek ovládá končetiny elektrickými signály, které posílá skrz míchu a nervy, se odborníci snaží spravit poškozenou míchu, aby fungovala tak, jak má. Bohužel se ukázalo, že je to mnohem těžší, než nahradit překopnutý optický kabel. Vědci ale na tomhle výzkumu pracují opravdu intenzivně a několika výzkumným týmům se už povedlo vrátit pohyb ochrnutým potkanům.

TIP: Rozložitelný implantát stimuluje poškozené nervy a napomáhá jejich regeneraci

Švýcarští odborníci to teď zvládli u lidí. Třem paraplegikům implantovali do páteře zařízení, které jim pomocí přesně cílených elektrických signálů aktivuje svaly nohou. Aby to fungovalo, tak to podle vědců to musí být přesné jako švýcarské hodinky.

Léčba probíhá úspěšně a všichni tři pacienti teď ujdou bez pomoci pár metrů. Jak ale Švýcaři přiznávají, u všech tří paraplegiků byly ještě před léčbou zachovány zbytkové pohyby. Otázkou tedy je, jak bude implantát fungovat u ochrnutých pacientů bez zbytkových pohybů.

Jak všichni rybáři a fotografové dobře vědí, reflexní povrch jejich těla způsobuje odlesky, které je třeba odblokovat použitím polarizačních brýlí a filtrů. Vědci Tom Jordan a Julian Partridge z University of Bristol nyní zjistili, že kůže stříbřitých ryb základní pravidlo odrazu světla ještě překonává. Obsahuje totiž několikavrstvé uspořádání reflexních guaninových krystalů. Kůže sardinek a sleďů má dokonce dva typy těchto krystalů, každý s jinými optickými vlastnostmi.

TIP: Hledání osamělé velryby - Vědci již několik let pátrají po největší velrybě světa

Jejich smícháním dochází k tomu, že kůže nepolarizuje odražené světlo a ponechává si vysokou reflektivitu. Výsledkem je optická iluze, která způsobuje, že ryba je pro ostatní obyvatele moře prakticky neviditelná.

„Myslíme si, že se tato zvláštní několikavrstvá struktura vyvinula u některých druhů ryb proto, aby jim pomohla ukrýt se před predátory, jako jsou delfíni a tuňáci,“ vysvětlují vědci. „Ryby si našly způsob, jak maximalizovat reflektivitu ze všech úhlů pohledu. Tak nejlépe splynou s okolím oceánu.“

Práci mladé autorky obestírá aura tajemna - Rebecca u svých snímků záměrně nezveřejňuje lokalitu, kde byly fotografie pořízeny. Důvodem je její obava, aby místa nelákala turisty a lovce senzací a nedocházelo tak k dalšímu znehodnocování již tak zchátralých objektů. Další snímky Rebeccy najdete na jejím webu, Instagramu, Facebooku a také na Flickru.

Byl to vrcholný moment života Karla IV. a bezesporu i vrcholný moment českých dějin. Každopádně ani císařská korunovace neznamenala pro Karla klid a dlouhotrvající radost. Spíše přinášela nové starosti a výzvy.

Karel před branami

Na kopci Monte Mario, asi půl hodiny cesty pěšky od centra Říma, se mnohatisícový Karlův průvod, který předtím úspěšně prošel severní Itálií, zastavil. Do císařské korunovace zbývaly tři dny a Karel je hodlal náležitě využít. Nejprve bylo třeba přivítat zástupce města, kteří mu vyšli slavnostně vstříc. Obě skupiny se setkaly u kostela sv. Magdaleny, kde se také Karel rozloučil s kardinálem Pierrem de Colombiers.

Zatímco kardinál, chráněn před sluncem baldachýnem neseným několika sluhy, pokračoval dál do města, Karel a jeho manželka Anna Svídnická se podle korunovačního ceremoniálu a podle slibu daného papeži zastavili. Do Věčného města oficiálně vstoupili společně až v den korunovace. 

Vojsko mezitím rozbilo tábor na úpatí kopce a uprostřed vztyčilo císařský stan osazený stráží. Karel v něm však nebyl. Nepozorovaně se převlékl do prostého šatu z hnědého vlněného sukna a jako poutník se jen s malým doprovodem vydal dál. Toužil město vidět, navštívit všechna slavná místa a především – spatřit všechny vzácné relikvie. Papeži dal slib, že v Římě se bude před korunovací pohybovat pouze inkognito, a tak toho dne zůstal král Karel oficiálně ve svém stanu a bezejmenný poutník se protáhl postranní branou do římské leoninské čtvrti.

Užaslý poutník 

Nejprve Karel zamířil do kapitulního domu kanovníků sv. Petra, kde ho, zřejmě nepoznaného, vřele přijali jako poutníka a ubytovali ho. Ještě před půlnocí se pak odebral do blízké baziliky sv. Petra, kde měl domluvenou schůzku s kardinálem Pierrem, který o jeho úmyslech předem dobře věděl. V kostele mu kardinál ukázal roušku sv. Veroniky neboli takzvaný veraikon, do níž prý sám Kristus setřel svůj pot. Následujícího dne pak Karel navštívil tři slavné římské baziliky (svatého Pavla za hradbami, svatého Jana v Lateránu a Panny Marie Sněžné), aby se tam poklonil svatým ostatkům. 

Na Bílou sobotu, den před korunovací, pak ještě zavítal do kostela svaté Praxedy, kde se uchovával sloup, u něhož bičovali Krista a baziliky San Silvestro in Capite, kde zase údajně měli hlavu Jana Křtitele. Pro Karla byly tyto svatostánky se vzácnými relikviemi těmi nejdůležitějšími místy, která chtěl v Římě navštívit. 

Den ve Věčném městě

Korunovační den začal pro Karla brzy. Již s ranními červánky se vrátil zpět do svého tábora, kde se už všichni strojili do svých nejlepších zbrojí a šatů. Karel na sebe oblékl purpurový plášť – ve starověkém Římě oděv vyhrazený triumfujícím vojevůdcům a císařům. Společně s Annou vsedli na koně a doprovázeni ozbrojenými jezdci s chocholy na přilbicích, se vydali tradiční Via Trionfale do města. Ulice města byly přecpané zvědavci – vždyť také naposledy tu k takové slávě došlo před dvaceti sedmi lety, kdy tu přijal císařskou korunu papežem prokletý Ludvík Bavor. Ze všech stran se na Karla tlačili mladíci, kteří chtěli být pasováni na rytíře – a císař jim rytířství hojně uděloval. Podle očitého svědka „tu zprava či zleva, tu zpředu i dozadu, tu mečem, tu žezlem, holí, či jen holou rukou udílel rytířskou hodnost lidem nejrůznějšího původu“.

Na náměstí za branou Porta Collina, která byla předepsanou vstupní branou v císařské korunovační ceremonii, už čekalo římské duchovenstvo, senátoři a měšťané v plné slávě. Senátoři se pak chopili uzd koní královského páru a vedli je k mramorovým schodům do baziliky svatého Petra. V Bazilice je kardinál Pierre pozdravil objetím a políbením. Karel mu pak, jak bylo dávným zvykem, odevzdal dar zlata. Byla to částka, za kterou mohl postavit hrad. 

Obřad korunovace

Poté všichni vstoupili do kaple Panny Marie, kde Karel složil korunovační přísahu, takřka nezměněnou od doby Karla Velikého (vládl 768–814), že bude ochráncem církve, a další přísahy, k nimž se zavázal ještě před lety papeži Klimentovi. V bazilice byl pak přijat zvukem trub a bubnů a podle zvyku padl na tvář k hrobu sv. Petra. Následovalo obřadné pomazání, při kterém Karla i Annu kardinál pomazal svěceným olejem na pravé paži a mezi lopatkami a odvedl je k mramorovým trůnům. Protože následnou slavnostní mši nesloužil papež, ale jen kardinál, nemohl ani císař přisluhovat jako podjáhen, což by jinak patřilo k obřadu. 

Po mši se pak odebrali k hlavnímu oltáři, kde kardinál Pierre de Colombiers se slovy „přijmi znamení slávy“ vložil na Karlovu hlavu nejprve mitru a poté, společně s římským prefektem, císařskou korunu. Pak mu dal i říšské žezlo a zlaté jablko a Karel si vzal korunovační meč, který dosud ležel na oltáři sv. Petra, opásal se jím a třikrát s ním zamával nad hlavou, čímž se stal rytířem svatého Petra, obhájcem spravedlnosti. Poté usedl znovu na trůn a shromáždění hosté zvolali třikrát „panu Karlovi, nepřemožitelnému císaři Římanů a vždy rozmnožiteli říše, spásu a vítězství“.

Následoval sborový zpěv královské chvály neboli laudis regiae. Podobně jako Karlova proběhla pak i korunovace Anina, jen formule se změnila na „přijmi korunu císařské vznešenosti“. Po závěrečném sborovém zpěvu Te Deum, čeští páni s nadšením volali starobylé Krleš! Krleš!, tedy Sláva! Sláva! „Nesmírná radost a nevýslovný jásot naplnil tehdy všechen český národ, jenž viděl svého krále na vysokém trůně a korunovaného císařskou korunou,“ napsal kronikář Beneš Krabice z Weitmile (zemřel 1375), pravděpodobně očitý svědek obřadu.

Na vrcholu

Po skončení obřadu se Karel s Annou vydali na korunovační cestu městem. Přichystali pro ně nové bělouše, kteří byli symbolem císařské hodnosti, a nebesa ze zlatého brokátu. Za nimi jel prý průvod patnácti tisíc jezdců s tasenými meči a Karlovi dvořané, kteří rozhazovali po hrstech do davu zlaté mince. Přes úzký most pod Andělským hradem se pak dostali k lateránskému paláci, kde byla v sále připravena slavnostní hostina, při které císaře obsluhovali říšští kurfiřti ze sedel koní. Co bylo toho dne na jídelníčku, nevíme, ale dá se domyslet, že to bylo ještě o něco skvostnější než při hostině na sněmu v Metách o rok později, kde byl vrcholem pečený jelen přinesený za zvuku rohů loveckými psy. A lidé tehdy venku dostali pečeného vola nadívaného vepřem, do něhož byl vložen beran, do berana husa, v huse pak ještě byla slepice a v ní vejce.

TIP: Inkognito Otce vlasti: Při cestě za římskou korunou šlo Karlovi o život!

Ještě před západem slunce se císař Karel zvedl od stolu, odložil klenoty i purpurový plášť a podle svého slibu odjel z města do blízkého kláštera San Lorenzo. Z trápeného dítěte rozmařilého českého krále Jana, z mladíka, jehož život mohl být už několikrát velmi snadno ukončen chladnou čepelí či jedem, se stal jeden z nejmocnějších mužů světa. S císařskou hodností se pojilo mnoho konkrétních práv a výsad.