Koho by nezajímalo, jestli má vlohy ke sportu? Většinou se to zjišťuje při různých testech nebo trénincích. Američtí vědci ale zjistili, že je jeden způsob, při němž není nutné se ani pohnout.

Odpověď se skrývá v rukou. Doslova. Jediný háček je v tom, že tento test je použitelný pouze u pubertálních chlapců. Pokud má někdo v tomto věku stejně dlouhé ukazováčky a prsteníčky, bude se slušnou pravděpodobností dobrý ve sportech.

TIP: Poměr délky mužského ukazováčku a prsteníku vypovídá o chování muže k ženě

Výzkum 57 dobrovolníků totiž prozradil, že čím menší je poměr délky těchto prstů, tím více mají kluci svalové hmoty. A svaly jsou obvykle to, co sportovci potřebují. Badatelé se domnívají, že poměr délky ukazováčku a prsteníčku odráží množství hormonu testosteronu, jemuž jsou chlapci vystaveni v děloze během těhotenství.

Antarktida je plná ledu. Čím hlouběji se podíváme, tím starší led tam najdeme. Vědci, kteří pracují v Antarktidě v oblasti Allen Hills, vyvrtali doposud nejstarší led v historii.

Rekordně starý led vznikl asi před 2,7 miliony let. Je tím pádem o více než 1,5 milionu let starší, nežli dosavadní nejstarší led, který kdy vědci získali. Vyvrtaný led představuje velmi cenný zdroj informací o minulosti planety Země, hlavně pokud jde o dávné klima.

TIP: Podmořský robot objevil pestrobarevný svět na mořském dně u Antarktidy

Najít tak starý led nebylo vůbec jednoduché. V hlubinách Země je horko a to postupně roztává dávný led, uložený hluboko pod povrchem. Odborníci ale objevili oblast v Antarktidě, kde je prastarý led mnohem blíže povrchu. Z hloubky 205 metrů tady vyvrtali vzorky ledu, kterým radioizotopové datování přiřklo věk 2,7 milionů let.

Vědci zjistili, jakým způsobem se enzymy přítomné v zažívacím traktu včel dokáží vypořádat s pesticidy používanými k hubení roztočů. Poprvé se tak podařilo objasnit přesný molekulární mechanismus umožňující opylujícímu hmyzu tolerovat potenciálně smrtící látky. Podle profesorky entomologie na University of Illinois May Berenbaumové jsou úly kontaminovány zemědělskými chemikáliemi, z nichž mnohé přinášejí do úlů spolu s nektarem samotné včely. „Zemědělské pesticidy najdeme všude,“ říká Berenbaumová. „Postupně se hromadí ve včelím vosku, takže včely jsou jejich účinkům neustále vystaveny. Další chemické látky používají včelaři na ničení roztočů v úlech. Přestože neexistují důkazy o tom, že by jejich přítomnost měla na svědomí syndrom zhroucení včelstev, nejsou tyto látky příznivé pro žádný hmyz.“

TIP: Mozek dělá královnu aneb Víc poddaných potřebuje větší rozum

Výzkum se zaměřil na cytochromy P450, což jsou enzymy napomáhající organismům k detoxikaci. Ve středním střevu včel byly odhaleny tři cytochromy schopné metabolizovat dvě odlišné insekticidní látky – tau-fluvalinát a koumafos. Podle Berenbaumové je možné, že včely jsou na přítomnost pyrethroidů (kterým je například právě tau-fluvalinát) adaptované již odedávna. Tato syntetika mají totiž podobnou strukturu jako rostlinami vytvářené přírodní obranné látky zvané pyrethriny.

Robert Eyssen poté naplánoval útočnou operaci, kterou se rozhodl s pomocí Orionu také realizovat. Šlo o přímý úder proti ostrovu Nauru, australskému mandátnímu území. Jinak nevýznamný ostrov totiž představoval ohromnou zásobárnou fosfátů, důležitých pro vojenský průmysl. V roce 1940 jich tato zemička produkovala na jeden milion tun, čemuž hodlal Eyssen na čas zabránit. Na cestě k Nauru narazila německá eskadra na loď pro dopravu fosfátů Triona a potopila ji.

Image

Čtěte také

Pomocný křižník HSK 7 Komet: Dravec v rouše beránčím (1)

V noci ze 7. na 8. prosince se německé pomocné křižníky přiblížily k cílovému ostrovu, ale k plánované výsadkové operaci nedošlo kvůli silnému větru a vysokým vlnám. Během noci však křižníky potopily čtyři plavidla, z nichž dvě si připsal na konto Komet. Jedním byl norský Vinni, druhou novozélandská Komata. Dne 21. prosince vydal Eyssen nezvyklý rozkaz. Připlul totiž s Kometem k pobřeží ostrova Emirau v Bismarckově souostroví a propustil na svobodu všech 153 válečných zajatců. Na jeho přímý pokyn vylodily své zajatce i Kulmerland (257 mužů) a Orion (82 mužů).

Nevěřící osvobození příslušníci posádek nepřátelských lodí stáli na břehu a nechápavě hleděli na tři velké lodě, které se pomalu ztrácely z dohledu. Jejich rozpaky vzbuzoval i materiál, kterým je Eyssen vybavil. Věnoval jim bohaté zásoby potravin i pitné vody, člun, mapy, navigační prostředky k dosažení 70 mil vzdáleného přístavu Kavieng na Nové Guineji, kuchyňské potřeby a dokonce zbraně a střelivo! Německá admiralita později vydala rozkaz, který obdobné jednání velitelům zakazoval. Dva dny před Štědrým dnem roku 1940 se lodě rozdělily, Kulmerland plul do Německa a křižníky zahájily samostatné akce.

Znovu na Nauru

Velitel Kometu se nevzdal své myšlenky na přerušení výroby fosfátů na Nauru, jen musel změnit plán, protože s jedinou lodí nemohl provést invazi – na to neměl dost mužů. Rozhodl se tedy zničit těžební zařízení dělostřelbou. Po půlnoci 27. prosince se blížil k pobřeží a opět provedl nezvyklý krok. Ve 3.00 zakotvil u břehů, vyvěsil válečnou vlajku Kriegsmarine a zahájil radiové vysílání. V něm na pevninu oznámil, že hodlá zařízení ostrova zničit dělostřeleckým bombardováním, ale pokud do té doby bude vysílačka mlčet, zařídí, aby se ostrované mohli co nejrychleji spojit s australskými úřady a zavolat pomoc.

Zároveň vyzval obyvatelstvo k evakuaci z ohrožené oblasti, přičemž jasně stanovil cíle, které napadne. Na útěk dal lidem na břehu tři hodiny. V 6.20 zahřměla těžká děla Kometu, k nimž se přidaly i protiletadlové kanóny ráže 37 a 20 mm, ničící čluny v přístavu, potápějící bóje a likvidující podobné menší cíle. Stopadesátimilimetrové granáty dopadaly do skladu fosfátů, na těžební vybavení, do nádrží s pohonnými hmotami a rvaly na kusy zařízení přístaviště.

Válečnou scenérii ozařovaly přízračné plameny z 13 000 t hořící ropy, zničeno bylo dále 12 000 t fosfátů, těžní výbava, těžké přístavní jeřáby pro nakládání lodí a další zařízení. V 7.30 vydal velitel rozkaz zastavit palbu, zvýšit výkon dieselů a odplout od ostrova. Vývoz fosfátů byl narušen, první loď s tímto nákladem znovu vyplula z Nauru až 6. března následujícího roku. Eyssen pokračoval na jih podle dispozic, které mu dávaly za úkol doplout do antarktických vod a napadat zde spojenecké velrybářské lodě, a tak narušit zásobování proviantem.

Křižník raději opět změnil identitu, tentokrát z něj posádka vytvořila japonskou loď Ryuko Maru. Nový rok 1941 oslavila posádka společně se svým velitelem, který byl tohoto dne povýšen do hodnosti Konteradmiral. Následoval rozkaz k plavbě k ostrovu Kerguelen, kde se měl Komet setkat s pomocným křižníkem Pinguin a zásobovací lodí Alstertor. Na smluvené místo doplul 8. března, o čtyři dny později následován Pinguinem. Z Alstertoru získala posádka hlavně munici a zásoby.

Image

Čtěte také

Pomocný křižník HSK 7 Komet: Dravec v rouše beránčím (3)

Doporučení odborníků v otázkách pitného režimu obvykle zní: Vypijte alespoň 2 litry tekutin denně! Ochucené limonády ale obsahují nezdravě velké množství cukru a čistá voda ne každému chutná. Jak z toho ven? Řešením by mohl být chytrý šálek Right cup vyvinutý v Izraeli, který pracuje se skutečností, že chuť vnímáme z podstatné části čichem.

Pohárek vybavený speciální kapslí uvolňuje aroma, které ošálí váš mozek a přesvědčí vás, že si pochutnáváte na pomerančovém džusu, přestože pijete stoprocentně čistou vodu. Jeden pohárek Right cup vyjde na 30 dolarů (asi 650 korun) a výrobce při dodržení správného skladování anoncuje funkčnost okolo jednoho roku.

Hlavní zbraní divokých nájezdníků byl krátký luk, z nějž dokázali neuvěřitelně rychle střílet a zase náhle zmizet za obzorem. Na svých rychlých stepních koních s lehkou výbavou dokázali překonávat ohromné vzdálenosti, naloupit kořist, vypálit vesnice, porazit nějakou tu menší armádu a pokračovat zase dál.

Vytlačeni z východu

Na začátku 13. století zvětšovali Maďaři s úspěchem svoji říši pod patronátem národního světce Štěpána. Proto je nepříjemně překvapilo, když se k nim z Asie začali tlačit jiní kočovníci, kteří si říkali Kumáni. Ti se pokoušeli ve 12. století vytvořit státní útvar mezi Kaspickým a Černým mořem. Dostávali se přitom do konfliktu především s ruskými knížectvími, ale dokázali se proti nim prosadit, dokud z východu nepřijeli další nájezdníci. Tentokrát to byli Mongolové, kteří pod vedením slavného Čingischána vytvořili ohromnou neporazitelnou armádu a vybudovali kolosální říši. Pod jejich tlakem se Kumáni na začátku 13. století přesunuli na hranice s Uherským královstvím, konkrétně Transylvánie.

Tehdejší uherský král Ondřej II. (vládl 1205–1235) na obranu proti divokým pohanům povolal roku 1211 do země čerstvě založený řád německých rytířů, jenž hledal uplatnění v Evropě, protože ve Svaté zemi se vedle starších řádů templářů a johanitů nedokázal příliš prosadit. Král Ondřej věnoval německým rytířům rozsáhlé pozemky na jižní hranici Transylvánie a vydal listinu, v níž upřesňoval, že zde mají bojovat „versus Cumanas“ (proti Kumánům). K tomu jim povolil na jejich území rozsáhlou autonomii, svobodu ve stavění mohutných pevností a osídlení německými osadníky.

Z nepřátel spojenci

Němečtí rytíři znali své řemeslo dobře a Kumány pravidelně poráželi. Během 14 let byly kumánské kmeny natolik zdecimované a přitom stále z východu tlačené expandujícími Mongoly, že jim nezbylo nic jiného, než nabídnout uherskému králi podřízení a vyjádřit ochotu k přijetí křesťanství.

Ve dvacátých letech 13. století se v trojúhelníku mezi uherským králem, německými rytíři a Kumány naprosto změnily vztahy. Král Ondřej II. totiž pochopil, že němečtí rytíři si hodlají vybudovat na uherských hranicích naprosto nezávislý stát, jenž častokrát zasahoval do práv různých uherských poddaných (především biskupů), takže ti se proti nim začali bouřit. Když se pak němečtí rytíři obrátili na papeže, aby přijali jeho svrchovanost, přetekla poslední kapka Ondřejovy trpělivosti a německé rytíře roku 1225 vyhnal. Ti byli nuceni přesídlit daleko na sever k Baltskému moři, zatímco Kumáni se vetřeli uherskému králi do přízně.

Kumánský kníže Barc se nechal roku 1227 pokřtít a vložil celé své území i svůj lid po ochranu uherského krále. Jenže tlak Mongolů neustával, a tak se dokonce velká část kumánských kmenů zvedla a se souhlasem krále přesídlila přímo na uherské území. Od té chvíle se datuje soužití Kumánů s Uhry.

Marii Terezii plynula léta stejně rychle, jak jí perly růžence klouzaly mezi prsty. Bylo jí šedesát let, a když se podívala do zrcadla, pozorovala, jak rychle stárne. V obličeji, poznamenaném jizvami po neštovicích prodělaných před deseti lety a šrámy po nehodě, kterou zažila v kočáře, se starostmi prohloubily vrásky. Bez zvětšovacího skla už nedokázala rozlišit osoby, i když stály jen několik kroků před ní. Vzhledem ke své korpulentnosti („ačkoli už téměř nejím ani maso, ani polévku, jenom ovoce a zeleninu“) byla čím dál tím méně pohyblivá. Nohy, ačkoli na nich měla pečlivě navlečeny kamaše, vypovídaly stále víc službu. 

Všemi opuštěná

Její blízcí odcházeli, a nejen milovaný manžel. Zemřela i císařovnina někdejší vychovatelka a oblíbená dvorní dáma hraběnka Fuchsová, odešli přátelé hrabě Haugwitz, maršál Daun, hrabě Emanuel Silva-Tarouca a také její osobní lékař van Swieten. Vážně onemocněl kancléř Kounic. „To by mne zničilo,“ psala synovi, „neboť Kounic je jediný z mých starých přátel, který mi ještě zůstal.“

Císařovnina osobnost prošla proměnou. Stala se vážnou až zádumčivou. S přibývajícími léty mizela i její někdejší krása. „Stále častěji se ozývala nemoc,“ píšou o ní Jana Janusová a Otakar Káňa. „Značné potíže jí dělala chůze, otékaly jí nohy, pohybovala se pomalu, pociťovala tlak u srdce a zadýchávala se. Dříve milovala dlouhé procházky nebo projížďky na koni, nyní se toho musela vzdát.“

Do krypty v křesle

Nastolení těšínského míru, který ukončil poslední spor mezi Rakouskem a Pruskem, bylo posledním politickým činem v životě panovnice. Její starostí teď bylo, aby čas, který jí zbýval, využila pro přípravu na smrt a přechod do věčného života. Až do poslední chvíle se snažila konat svou povinnost. „Ale už na tu práci nestačím. Má činorodost je pryč.“

O Dušičkách roku 1780 navštívila jako vždy rodinnou hrobku v kryptě kapucínského kláštera. Trpěla pokročilým revmatismem, byla obtloustlá a dýchavičná a už delší dobu nedokázala chodit po schodech. Sloužící ji museli spouštět dolů v křesle pomocí kladkového mechanismu. Ten se při zpáteční cestě zasekl a císařovna v tom viděla jasné znamení blížícího se konce.

Josef jejím nářkům moc nevěřil. Za zhoršujícím se matčiným zdravotním stavem viděl předstírání, které mu mělo zabránit v plánované cestě do Anglie a Nizozemí. Důkaz měl po ruce: necelý týden po Dušičkách se třiašedesátiletá panovnice dala odvézt na lov bažantů, i když se dřív loveckým zábavám vyhýbala. Tentokrát chtěla být bezpodmínečně u toho, hodlala přihlížet loveckým radovánkám a ukázat účastníkům honu Artemidinu sochu, kterou právě nechala postavit do parku. Účastníky lovu překvapil déšť, při němž Marie Terezie ve svém otevřeném voze prochladla. Nebrala to nijak vážně, její zdraví se však horšilo den ode dne. Přivolala zpovědníka a chtěla se dát zaopatřit svátostmi umírajících. Josef ale udělení posledního pomazání zakázal a povolil je teprve o dva dny později.

Po boku umírající

Její nemoc začal brát konečně vážně. Po všechna léta mu byla jedinou osobou, ke které cítil opravdový vztah, když pomineme jeho první manželku a krátce žijící dceru Marii Terezii (1762–1770). Proto zredukoval veškerou pozornost na umírající matku, svádějící svůj poslední zápas. On, který se jí v poslední době vyhýbal, trávil u jejího lože dny a noci, a pokoušel se ji konejšit. Přísný a chladný muž plakal a své slzy se nesnažil před okolím skrývat.

Ke všem chronickým potížím se přidal akutní katar průdušek a záchvaty kašle a dušnosti. Osobní lékař von Störck císařovně pustil žilou, čímž jí samozřejmě vůbec nepomohl, a její stav se nadále horšil. Navíc se dostavila prudká horečka. Těžká dušnost a zhoršující se činnost srdce Marii Terezii naprosto vyčerpaly. V té chvíli u ní byli synové Josef a Maxmilián a zeť Albert. Přenesli ji z lehátka na lože. Josefovi se zdálo, že ji neuložili správně: „Vaše Milost neleží dobře.“ Odpověděla: „Dosti dobře k tomu, abych zemřela.“ To byla její poslední slova. Její čas se zastavil dne 29. listopadu 1780 před 21. hodinou. 

Hoax je anglický výraz označující záměrně vytvořenou lež, která má na první pohled působit pravdivě a věrohodně. Mnohdy jsou taková tvrzení podpořena výroky vědců nebo jiných autorit. Od různých pověstí, pověr či městských legend, které mohou jejich tvůrci rozšiřovat v dobré víře, je odlišuje právě vědomé překrucování faktů. 

Nebeský software 

Microsoft koupil římskou katolickou církev. Církev obdržela neznámý počet akcií společnosti Microsoft a nyní patří Billu Gatesovi, který věří, že náboženství je rozvíjející se trh se slibnou budoucností. Papež se stane místopředsedou pro oddělení náboženského softwaru. Díky společným zdrojům počítačového giganta a katolické církve bude víra přístupnější a zábavnější pro širší okruh lidí. Svátost bude dostupná online, takže se budete moci vyzpovídat a dostat rozhřešení na internetu! 

Tyto informace přinesla údajná tisková zpráva z Vatikánu v roce 1994, která týden kolovala internetem. Přestože šlo o parodii, mnoho lidí jí uvěřilo a zákaznická linka Microsoftu vyzváněla v jednom kuse. Proto se zástupci společnosti rozhodli vydat oficiální stanovisko, ve kterém popřeli pravdivost tohoto příběhu. 

Autoři hoaxu nebyli nikdy odhaleni, ale vešli do dějin, protože tento hoax byl prvním, který byl rozšířen po internetu a zasáhl masové publikum. Medializace senzační koupě katolické církve uškodila ziskům konkurenční firmy IBM. Proto za pár dnů přišel protiútok. Nový hoax tvrdil, že IBM koupila episkopální církev (americkou odnož anglikánské církve).

Opilý žralokobijec

V následujícím hrdinském příběhu z roku 2010 vystupuje odporná stvůra a odvážný zachránce, tedy žralok ohrožující turisty podél pobřeží v Egyptě a namol opilý Srb Dragan Stevič. Podle slov svých přátel srbský zachránce pouze požádal kamarády, ať mu podrží pivo, a skočil ze skokanského můstku do moře. Zde dopadl přímo na žraločí hlavu, a okamžitě tak hrozivého predátora skolil. Hrdina skončil v nemocnici. Nikoliv kvůli zranění po střetu se žralokem, ale kvůli otravě alkoholem.

Egyptští úředníci zhltli hoax i s navijákem a neoficiálně mluvili dokonce o zmaření podvratné akce Mossadu, izraelské bezpečnostní služby, která měla záměrně navyšovat počet žraloků ve vodách poblíž Egypta, aby ohrozila turistický ruch v zemi.

Ve skutečnosti makedonská média přejala zprávu ze srbských satirických novin, aniž by pochopila, že se jedná o žert. Pravdivost hoaxu podporovala fotka zabitého žraloka. Od makedonských novinářů putoval příběh bez dalšího ověřování do celého světa. Až se ozvali lidé z blogu o plážích v Severní Karolíně, kteří poznali nejen ukradenou fotografii, ale také druh žraloka. Jednalo se totiž o žraloka velikého, který se živí pouze planktonem a drobnými rybami.

Na Mars přišla zima. Alespoň pokud jde o naše vědomosti. Podle nové vědecké studie ve skutečnosti na Marsu zřejmě sněží každou noc, i když jinak, než jak jsme zvyklí.

Nenapadají tam závěje sněhových vloček, tak jak je známe na Zemi. Pokud jsou splněny určité podmínky, tak tam dochází ke sněhovým „explozím“, takzvaným ledovým mikroburstům (z anglického ice microbursts), sestupným proudům v atmosféře, které popráší povrch sněhem.

Sníh na rudé planetě

Ledové mikrobursty se na Marsu mohou odehrát jenom tam, kde není krajina ozářená Sluncem. Zároveň tam musejí být mraky dostatečně nízko, asi ve výšce 1 až 2 kilometry. Jinak dojde k tomu, že sice sněží, ale vločky zmizí dříve, nežli dopadnou na narudlý povrch planety Mars.

TIP: Obří pánev na Marsu může obsahovat miliardy let staré vzorky ledu

Klima na Marsu je celkově příliš nestabilní a proměnlivé na to, abychom tam někdy mohli zažít sněžení podobné tomu pozemskému. Mars je planetou klimatických extrémů, jak nám to hlásí i naši průzkumní roboti.