Vzdušné síly AČR provozují 12 jednomístných letounů verze C a dvě spárky označované písmenem D. Švédský výrobce od roku 2008 zahájil projekt Gripen NG (Next Generation), ze kterého vycházejí nové letouny varianty E/F. Kromě zvýšené vzletové hmotnosti, větších zásob paliva či zdokonalené pohonné jednotky ponesou i nový radiolokátor Raven ES-05 s aktivní fázovanou anténou pracující s elektronickým vychylováním paprsku.

Dohodnutý pronájem se ale týká pokračování stávajících strojů. Ani ony ovšem nepřijdou zkrátka a projdou částečnou modernizací. Zřejmě nejdůležitější modifikace proběhnou v oblasti prostředku pro taktickou komunikaci. Tato šifrovaná datová bezdrátová síť umožňuje všem účastníkům, kteří mají potřebné vybavení i oprávnění, sdílet informace o situaci na bojišti. Ať už jde o letadla stejného nebo jiného typu, létající či pozemní střediska řízení a uvědomování, velitelská stanoviště i prostředky protivzdušné obrany.

Celá řada novinek

V současné době je u českých strojů implementován systém, který je uzpůsoben pro použití v rámci švédských ozbrojených sil. U nás má význam pouze při komunikaci mezi jednotlivými gripeny. Nově by měl být zaveden, podobně jako ve verzi EBS HU pro maďarské vzdušné síly, taktický systém standardně používaný armádami NATO, označovaný jako Link 16. Díky fúzi všech dat pilot gripenu uvidí na víceúčelovém displeji jak informace ze svého radiolokátoru, systému elektronického boje a identifikátoru, tak i údaje z ostatních letounů, strojů AWACS, pozemních či vzdušných průzkumných prostředků i velitelských stanovišť.

Dalším významným zlepšením je posílení možnosti útoku na pozemní cíle. České gripeny je dokázaly svým radiolokátorem zjistit již dříve, nicméně neměly možnost použít proti nim vhodné zbraňové systémy vyjma palubního kanónu. Nyní by se měl tento stav změnit. Doplněna, respektive softwarově odemknuta a plně integrována bude možnost použít neřízené bomby řady MK či řízené pumy typu GBU.

TIP: Stíhačka, která létá sama: V kokpitu superstíhačky F-35 Lightning II

Předpokládané úpravy zahrnují vylepšené programové vybavení, které by mělo zvýšit schopnosti stávajícího radiolokátoru PS-05/A. Nově budou piloti vybaveni také brýlemi pro noční vidění (NVG), které doposud v Česku používaly jen osádky vrtulníků. U navigačního i antikolizního systému dojde ke zlepšení, zejména s ohledem na stále rostoucí letecký provoz v Evropě.

Zajímavým modernizačním prvkem je připravovaná ochrana kabiny či samotného pilota před radiací, biologickými a chemickými látkami. Pokud jde o termín, hlavní novinky by měly být zavedeny do roku 2018. Po tomto datu bude nadále probíhat průběžný update softwarového vybavení u řady komponent letounů JAS-39C/D podobně, jako tomu bylo doposud. 

V přírodě existuje několik základních sil, přičemž působení dvou z nich pociťujeme velmi často, a to síly gravitační a elektromagnetické. Dvě další v běžném životě neznáme, neboť se jejich působení omezuje na velmi malé vzdálenosti uvnitř atomového jádra – nazývají se silná a slabá jaderná síla. A přestože je nepociťujeme na vlastní kůži, představují nutnou podmínku nejen existence života, ale i vesmíru jako takového.

 Další díly seriálu:

• Co bylo před velkým třeskem
• Jak se zformovala struktura vesmíru
• Z čeho se skládá vesmír
• Je možné cestovat časem?

Tyto síly mají značně odlišný charakter. Gravitace působí zásadně přitažlivě, přičemž na malé vzdálenosti a při malých hmotnostech je (ve srovnání s dalšími silami) velmi slabá. Projevuje se všude, kde dochází k velkému nakupení hmoty – a v takových oblastech se naopak stává faktickým vládcem vesmíru. Elektromagnetická síla je daleko silnější – i malý magnet k sobě přitáhne hřebíček a překoná tak gravitační sílu celé planety. Právě elektromagnetismu přitom vděčíme za mnohé aspekty života, třeba za něco tak prozaického, jako je samotná soudržnost buněk, za přenos nervových vzruchů atd. Elektromagnetická síla může působit přitažlivě, nebo odpudivě. Ve vesmíru jako celku jsou pak tyto protipóly vyváženy, a kosmos se tak stává elektricky neutrálním.

Silná jaderná síla zodpovídá za to, že atomy drží pohromadě – jde přitom o nejsilnější ze všech sil. Přemůže dokonce odpudivé síly mezi protony a přitáhne je k sobě. Působí však na velmi malou vzdálenost, odpovídající přibližně velikosti atomových jader. Slabá jaderná síla je pak zodpovědná za některé důležité druhy radioaktivního rozpadu. 

Proč ale ve vesmíru působí čtyři síly, navíc tak odlišné a různorodé? Některé moderní teorie hovoří o tom, že by se za určitých okolností mohly sjednotit v sílu jedinou. Ony „určité okolnosti“ však znamenají ohromující teploty a tlaky, jaké panovaly v okamžiku zrození vesmíru. Prozatím se nám podařilo odhalit spojení slabé jaderné a elektromagnetické síly, přičemž odpovídající teorie se nazývá kvantová elektrodynamika. Poskytuje sice neskutečně přesné předpovědi, přesto cítíme, že se nejedná o finální výklad – není totiž příliš elegantní. U sil se navíc objevuje další problém: víme, že působí, jak působí, kde působí a jak silně působí. Nevíme však proč…  

Kdy najdeme řešení?

Jako u několika dalších záhad popsaných v tomto článku i zde docházíme k přesvědčení, že důležitým zlomem se stane objevení teorie spojující teorii relativity a kvantovou mechaniku. Spojení elektroslabé a silné síly zvané kvantová chromodynamika již existuje, nicméně se opět jedná o nepříliš elegantní teorii, navíc s různými problémy. Kvantová teorie gravitace nám doposud zcela uniká. 

Rozmach palmových plantáží, které do značné míry nahradily původní porost, způsobil velký pokles počtu těchto vzácných zvířat a zdá se, že jedinou cestou, jak zachránit poslední jedince, je zapojit do nově vznikajícího projektu právě firmy produkující olej. Klíčovým faktorem pro přežití orangutanů je propojení jednotlivých ostrůvků lesa, ve kterých se ještě vyskytují. Vytvoření takových biokoridorů chtějí ochránci přírody dosáhnout odkoupením některých strategicky výhodných území a integrací několika již existujících rezervací do jednoho velkého celku. Bez pomoci producentů palmového oleje by však tyto snahy nevedly ke kýženému cíli. Palmových plantáží je tolik, že není v silách ekologických organizací vykoupit všechny potřebné územní celky.

Proto se organizace pana Marca Ancrenaze nazvaná „Kinabatanganský projekt na ochranu orangutanů“ spojila se dvěma dalšími ekologickými sdruženími a hodlá požádat producenty palmového oleje, aby na svých plantážích vytvořili prostor pro koridory, kterými budou orangutaní teritoria propojena. Toto propojení je důležité především z hlediska genetické diverzity, která by za současného stavu, kdy na Borneu žijí izolované skupinky orangutanů, drasticky poklesla. Možnost páření orangutanů z různých skupin má podle odborníků zcela zásadní význam.

TIP: Chraptět mohou i zvířata: Vyčerpávající daňčí vábení

Ačkoli ochránci přírody chválí činnost rehabilitačních center, která léčí zraněné či nemocné jedince a vypouštějí je zpátky do volné přírody, současně upozorňují, že tímto způsobem lze zachránit jednotlivce, ne však druh jako takový. Centra jsou navíc přeplněna a vzhledem k nebezpečí, které orangutanům ve volné přírodě hrozí (kácení lesů, pytláctví), jich vypouštějí do přírody stále menší množství. Když se přece jen někteří z nich vrátí do své domoviny, často mezi svými druhy roznášejí malárii, kterou se nakazili při pobytu u lidí, nebo se o sebe nedokážou v drsných podmínkách divočiny postarat.

Populace orangutanů se nyní ocitla v kritickém bodě – pokud mají přežít, nesmí jejich počet znovu klesnout. Za jediné místo, kde by mohlo dojít k rozvoji populace, považují odborníci provincii Sabah na Borneu, ve které se nachází rezervace o rozloze 26 000 hektarů a kde žije asi 1 000 orangutanů. Jestliže budou producenti palmového oleje reagovat na výzvu ochránců přírody vstřícně, podpoří vláda projekt vytvořením lesních rezervací, ve kterých bude platit přísný zákaz kácení stromů a kde se budou vysazovat nové porosty. Smyslupnost takových opatření dokládá například lesní rezervace Deramakot, ve které se podařilo uchovat a obnovit 55 000 hektarů původního pralesa. Zakládání rezervací by měla vláda financovat příjmem z prodeje palmového oleje, jenž se tak paradoxně stává klíčovým faktorem pro úspěch celého projektu.

Husitské války zasadily českému státu citelnou ránu. Vyčerpaná země proti sobě ve finále postavila dva tábory revolučního hnutí: umírněné a radikální kališníky. Ti se společně utkali 30. května 1434 v bitvě u Lipan.

TIP: Obrana za vozovou hradbou: Mistrovská taktika Jana Žižky

Celou akci odstartovala palba z houfnic, před kterou se obě strany chránily vozovou hradbou. Tu přiměla tábority a sirotky opustit až dokonale nastražená lest Diviše Bořka. Radikálové se jali pronásledovat rádoby prchající vojsko, když v tom jim do týla vpadlo jezdectvo panské jednoty!

Výsledkem několikahodinové řežby bylo na 1 500 mrtvých, z nichž drtivá většina patřila k radikálnímu křídlu. Svůj konec našli v bitvě také jeho lídři Prokop Holý a Prokůpek. Střet byl sice u konce, ale otevřely se dveře ke kompromisu s katolickou církví i samotným císařem Zikmundem.

Den, před kterým už dlouho varovali medicínští experti, právě nastal. V USA se objevila bakteriální infekce, jejíž původce je odolný vůči všem známým antibiotikům.

V Pensylvánii našli ženu s infekcí močových cest, kterou vyvolal infekční kmen známé bakterie E. coli. Na tom by nebylo nic až tak divného, ale tyhle bakterie byly vybaveny genem mcr-1, který jim poskytuje odolnost vůči antibiotiku colistin. Právě tento lék měli lékaři pro podobné bakterie připravený jako úplně poslední možnosti léčby, když by selhalo vše ostatní.

TIP: Neradostné vyhlídky: Superbakterie by v roce 2050 mohly zabít 10 milionů lidí

Ještě neuplynulo ani 100 let od chvíle, kdy si Alexander Fleming všiml, že plísně nedělají dobře bakteriím. Díky antibiotikům jsme získali úžasnou zbraň proti mikrobům. Doba klasických antibiotik se ale podle všeho už chýlí ke konci.

Hodnocení protektorátního prezidenta bylo po dlouhá léta ovlivněno ideologickým výkladem dějin a právě komunistický obraz Emila Háchy kolaboranta se hluboce vryl do české kolektivní paměti. Studie publikované v posledních dvaceti letech oproti tomu přinášejí obraz nemocného, depresemi sužovaného muže, který se snažil udělat to nejlepší, čeho byl v rámci svých možností schopen.

Špičkový právník

Emil Hácha se narodil 12. července roku 1872 v Trhových Svinech. Již během dětství projevil mimořádné intelektuální nadání. Na právnické fakultě Univerzity Karlovy promoval s vyznamenáním v pouhých třiadvaceti letech. Jeho právnické schopnosti byly odměněny v roce 1916, kdy byl jmenován členem vídeňského Nejvyššího správního soudu. Po vzniku nezávislé Československé republiky pomáhal zakládat tutéž instituci v Praze. V roce 1925 byl Hácha povýšen do funkce prvního prezidenta Nejvyššího správního soudu.

Drama druhé republiky

Zlomovým okamžikem se stal pro stárnoucího Háchu rok 1938. Na jaře mu zemřela manželka, což mělo za následek sérii těžkých depresí. Následných psychických problémů se nezbavil až do konce života. Ve stejné době ovšem spěla k zániku i samostatná Československá republika. Mezi politickými špičkami převládl názor, že funkce prezidenta bude obnášet především konsolidaci zbytků země a řešení právnických otázek. Volba tak padla na Háchu, jakožto prezidenta Nejvyššího správního soudu a známého právního experta.

Předehrou k německému úderu se staly události na Slovensku. Ještě v prosinci dokázal Hácha slovenského premiéra Tisa přimět k potlačení separatistických sil, ale v únoru už slovenská vláda opět otevřeně mluvila o nezávislosti. V půli března byl Hácha vyslán do Berlína k zásadnímu jednání s Hitlerem. V době jeho odjezdu, 14. března 1939, již bylo jasné, že společný stát Čechů a Slováků přestává existovat i v okleštěné podobě, protože slovenský sněm vyhlásil samostatný Slovenský stát a na Podkarpatskou Rus vtrhla maďarská vojska.

Hitler Háchu přijal až po jedné hodině v noci. Podle vzpomínek svých spolupracovníků znal Háchovu povahu a věděl, že zastrašováním a vyhrožováním dosáhne svého. Po formálním zdvořilém úvodu nabrala schůzka nečekaný obrat, když bylo české delegaci oznámeno, že německá armáda překročí během pár hodin hranice a obsadí Čechy a Moravu. Pokud by se jí podle Hitlerových slov kdokoli postavil na odpor, akce skončí krveprolitím. Hácha o této skutečnosti informoval pražskou vládu a vyzval k nebránění se okupantům.

Hitler chtěl po něm také písemné prohlášení, že jako česko-slovenský prezident klade osud českého národa do jeho rukou. Ještě před Háchovým podpisem se k němu měl přitočit Hermann Göring a dát mu najevo, že pokud nepodepíše nebo dojde k jakémukoli odporu, srovná Luftwaffe Prahu se zemí. Otřesený Hácha, kterému byla německým lékařem aplikována údajně uklidňující injekce, podepsal.

Počátky okupace

Audience u Hitlera Háchu vnitřně zdrtila. Počítal s tím, že bude v budoucnu označen za zrádce, ale chápal celou situaci tak, že měl na výběr pouze mezi násilným a klidným obsazením zbytků republiky. Když se vracel 15. března vlakem do Prahy, vstoupil již do okupované země. Německá vojska překročila v ranních hodinách hranice a večer, dříve než samotný Hácha, přicestoval do Prahy i Hitler. Protektorát Čechy a Morava byl zřízen hned druhý den.

Od prvních dnů se s pomocí svého tajemníka Jiřího Havelky snažil ovlivňovat politickou situaci v zemi. Na základě jeho iniciativy bylo vytvořeno Národní souručenství, jediná povolená protektorátní česká politická organizace, z níž byli vyloučení Židé, ale také vytlačeni čeští fašisté. Hácha doufal, že v nových podmínkách dokáže udržet alespoň nějakou úroveň samostatné české politické autorit. V květnu 1939 Hácha svou přítomností podpořil manifestační převoz ostatků Karla Hynka Máchy na Vyšehrad, který měl za následek vlnu zatýkání protiněmeckých aktivistů. Proti těmto represím opět vznesl marný protest.

Pokud bychom z lednice, spíže i koupelny vyhodili veškeré výrobky, které obsahují palmový olej, zřejmě by nás čekalo překvapení: Zůstala by nám sotva polovina zásob. Palmový olej se dnes totiž bez nadsázky nachází téměř v každém produktu. Najdeme jej v margarínech, čokoládových pochutinách, sušenkách, slaném pečivu, křupkách, brambůrkách, masných výrobcích, mražených krémech a šlehačkách, instantních polévkách, ale využívá se i při výrobě rtěnek, vosků a laků a čisticích a pracích prostředků, mýdel či šamponů. Všude tam slouží ztužený palmový olej k tomu, aby produkt „držel pohromadě“. 

Nejde přitom zdaleka jen o zahraniční výrobky, palmový olej tvoří nepostradatelnou složku také řady českých produktů. Přitom ještě před 15 lety se palmové tužidlo nacházelo v domácích výrobcích vzácně – místo něj se využívaly především rostlinné tuky z řepky a slunečnice. Co tedy způsobilo „palmový boom“? 

Z Afriky na jihovýchod Asie 

Domovem palmy olejné (Elaeis guineensis), z níž se produkt získává, jsou tropické deštné pralesy západní a jihozápadní Afriky, táhnoucí se napříč územím Libérie, Pobřeží slonoviny, Ghany, Kamerunu a rovníkové části Angoly a Konga. Palmy dorůstají až 20 m a po třech letech od vysetí poskytuje dospělý strom každý rok i deset trsů vážících 10–40 kg. Načervenalé plody velikosti švestky váží okolo 6–20 g a skládají se z masité vnější vrstvy (oplodí) a semene, přičemž obojí je bohaté na olej. Rostlina dává plody 25–30 let. Již po tisíce let využívají Afričané jednoduché technologie pro získávání oleje, který se stal součástí jejich tradičních pokrmů i medicíny. 

Rostlinu pocházející z africké Guineje poprvé popsal nizozemský botanik Nikolaus von Jacquin v roce 1763. Z Afriky se pak postupně rozšířila do Ameriky a později i do Asie. A právě v jihovýchodní části asijského kontinentu se jí začalo v příhodných klimatických podmínkách nebývale dařit. Dnes patří k největším producentům palmového oleje Indonésie a Malajsie – tyto země pokrývají zhruba 85 % celosvětové poptávky. Jen málokterá surovina přitom zaznamenala za poslední dvě desetiletí takový nárůst výroby. Zatímco ještě v roce 1995 činila globální spotřeba palmového oleje 15,8 milionu tun, loni už se jednalo o 60,7 milionu tun.

Strašák jménem kornatění cév 

Palmový olej našemu zdraví nijak zvlášť neprospívá – spíš naopak. Obsahuje totiž velké množství nasycených mastných kyselin (až 49 % celkového složení, tedy víc než sádlo), což při častější konzumaci znamená víc cholesterolu v krvi a větší riziko ucpávání cév či infarktu. Chemické rozbory ukazují, že pro úpravu potravin se mnohem víc hodí řepkový olej (dokonce o něco víc než olivový), který má ze všech olejů nejnižší podíl nasycených mastných kyselin a zároveň nejvyšší podíl nenasycených mastných kyselin, jež pro správné fungování těla potřebujeme.

Víme přesně, co bychom měli jíst. Jenže za palmovým boomem stojí především jedno – peníze. Za palmový olej totiž zaplatí výrobce o třetinu méně než za řepkový a dvakrát méně než za podzemnicový. Nízkou cenu způsobují dva faktory: jednak vysoká plodnost palmy olejné, která podstatně přesahuje konkurenční rostliny, a také malé výrobní náklady dané především velmi levnou pracovní silou v jihovýchodní Asii. Producenti používající palmový olej si tedy mnou ruce, že uspořili. Jenže toto pohodlné opatření si vybírá ekologickou daň, která se nepřímo dotýká každého z nás. A tou daní jsou mizející deštné pralesy.

Smrt v zelených pouštích

Neustálý hlad po nových plantážích však není vyvolán jen strmě narůstající poptávkou po oleji. Palmy totiž bohužel – jako velmi produktivní rostliny – půdu brzy zcela vyčerpají a záhy je třeba hledat nové místo pro jejich pěstování. Nejjednodušší je pak ukrajovat další a další části pralesa, takže se nejen kácejí stromy, ale také zakládají požáry. Jde ovšem o nevratný proces, který s sebou nese ekologické škody nedozírných rozměrů.

Kromě toho, že tak velmi rychle mizí „plíce planety“, přichází o domov celá řada živočišných i rostlinných druhů. Nejedná se přitom pouze o hmyz nebo drobné savce, ale i o velká zvířata, jako jsou orangutani, tygři či sloni. Například orangutani se navíc ve snaze přežít stěhují na plantáže, kde se chtějí živit právě palmou olejnou – a domorodci je pak jako škůdce nemilosrdně zabíjejí. Rozlehlé plantáže lze bez větší nadsázky označit za „zelené pouště“, kde v důsledku obrovského množství pesticidů nepřežije kromě palem téměř nic.

Dokončení: Strašák jménem palmový olej: Konec vypalování pralesa

Řada druhů z rostlinné i živočišné říše se tak již v Indonésii ocitla na pokraji vyhynutí. A situace má samozřejmě vážný dopad i na místní obyvatele, kteří kvůli – mnohdy nelegálnímu – zabírání půdy přicházejí o domovy a musejí čelit extrémní chudobě. Okolní řeky a vodní plochy jsou pak v důsledku palmového průmyslu stále víc zamořeny pesticidy a hnojivy, což ohrožuje na životě jak zvířata, tak domorodce.

Na ceremoniálu v Garchingu u Mnichova, který se uskutečnil 25. května 2016, podepsali zástupci ESO a ACe Consorcium (tvořeného firmami Astaldi, Cimolai a subdodavatelskou skupinou EIE) kontrakt na dodávku kopule a nosné konstrukce dalekohledu E-ELT (European Extremely Large Telescope). Jedná se o největší kontrakt, jaký kdy ESO uzavřela, a zároveň největší kontrakt v dějinách pozemní astronomie. Při této příležitosti byl zveřejněn návrh konstrukce dalekohledu E-ELT. Stavba kopule i dalekohledu tak může skutečně začít.

Extrémní evropský dalekohled

Dalekohled E-ELT (European Extremely Large Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 metru bude největším teleskopem na světě pro viditelnou a blízkou infračervenou oblast spektra: skutečné největší oko lidstva hledící do vesmíru. Dalekohled bude postaven v severním Chile a stanovišti, které je již připraveno.

Kopule a kostra dalekohledu E-ELT vyžadují zcela nový přístup k celé konstrukci. Součástí kontraktu není jen obří otáčející se kopule s průměrem 85 metrů o hmotnosti 5 tisíc tun, ale také montáž dalekohledu a nosná konstrukce, jejíž pohyblivé části budou vážit více než 3 tisíce tun. V obou případech se jedná o zdaleka největší konstrukční prvky, jaké budou vyrobeny pro optický astronomický dalekohled. Kopule dosahuje výšky téměř 80 metrů a její půdorys má plochu srovnatelnou s fotbalovým hřištěm.     

Součástí kontraktu je návrh, výroba, přeprava, konstrukce, sestavení na místě a ověření vlastností kopule i kostry dalekohledu. S přibližnou hodnotou kolem 400 milionů Euro (asi 10,5 miliardy korun) se jedná o největší kontrakt, jaký kdy ESO uzavřela, a zároveň největší kontrakt v dějinách pozemní astronomie.

Na Floridě jsou lidé zvyklí na aligátory a většinou mají představu, co od nich mohou čekat. Jenže krokodýli nilští jsou zcela jiná kategorie. Proti aligátorům bývají větší a také o poznání agresivnější. V extrémních případech mohou dorůstat až 7 metrů a vážit okolo tuny.

TIP: Pouze pro odvážné: Pod vodou s pětimetrovým krokodýlem

Přítomnost krokodýlů nilských na Floridě nedávno potvrdili vědci pomocí testů DNA u tří ulovených kusů. Zdejší klima novým obyvatelům zjevně svědčí – rostou zde až třikrát rychleji, než v domovské Africe. Odborníci se shodují, že jde s velkou pravděpodobností o zavlečená zvířata z ilegálního obchodu s exotickými mazlíčky. Úřady již před nebezpečnými dravci varovaly místní obyvatele i návštěvníky Floridy.

V roce 1933 německá armáda vypsala požadavky na lehké obrněné vozidlo, jež mělo původně sloužit pouze k výcviku. Po zkouškách několika prototypů bylo rozhodnuto, že na vývoji podvozku bude pracovat firma Krupp, zatímco práce na korbě povede společnost Daimler-Benz.

Prvních 150 vozidel Ausf. A vyrobila v roce 1934 firma Henschel. Jelikož tato verze měla dosti slabou pohonnou jednotku (o výkonu pouhých 42 kW), druhá modifikace Ausf. B již disponovala výkonnějším motorem, jenž mu propůjčoval rychlost až 40 km/h. Mimo jiné se také prodloužila korba a podvozek dostal ještě jeden pár pojezdových kol.

PzKpfw I Ausf.B

• Osádka: 2 muži
• Hmotnost: 5,4 t
• Délka: 4,02 m
• Šířka: 2,06 m
• Výška: 1,72 m
• Pancéřování: 7–13 mm
• Pohonná jednotka: zážehový Maybach NL38TR
• Výkon: 73,6 kW
• Max.rychlost: 40 km/h
• Výzbroj: 2× 7,92mm kulomet MG 13
• Dojezd: 150 km 

PzKpfw I prodělaly bojový křest v občanské válce ve Španělsku a posléze se účastnily přepadení Polska a západního tažení, kdy tvořily 40 % z nasazených obrněnců. Již v Polsku se ale ukázala jejich nedostatečnost v tankovém boji daná slabým pancéřováním a nízkým palebným výkonem. Proto se nadále využíval hlavně podvozek ke stavbě samohybných protitankových kanónů, nosičů náloží a sanitních dopravních prostředků.

Velká část strojů sloužila k výcviku tankových osádek. Stojí za zmínku, že vznikla i verze Ausf. C (VK 601), na kterou byl lafetován pěchotní 15mm kanón a jeden kulomet MG 34. Tato varianta se vyznačovala extrémně vysokou rychlostí (až 80 km/h), ale vyrobilo se ho pouze 40 kusů, jelikož dělo způsobovalo přetížení podvozku. Produkce PzKpfw I skončila v roce 1940.