Mezinárodní tým astronomů se zaměřil na vzdálenou galaxii s katalogovým označením MACS1149-JD1. Vědcům se podařilo detekovat velmi slabé záření emitované ionizovaným kyslíkem přicházející z této galaxie. Na dlouhé cestě vesmírem byla vlnová délka tohoto původně infračerveného záření protažena více než desetkrát v důsledku expanze vesmíru. 

Vědcům se podařilo zjistit, že signál byl ze zdroje vyslán před 13,3 miliardami let (tedy asi 500 milionů let po Velkém třesku). V současnosti se tady jedná o detekci kyslíku na největší vzdálenost. Přítomnost kyslíku je však neklamnou známkou, že v této galaxii musela existovat ještě starší generace hvězd, která ho vyrobila.

Krátce po Velkém třesku se totiž ve vesmíru nevyskytoval žádný kyslík. Tento prvek vytvořily až první hvězdy prostřednictvím termojaderných reakcí ve svém nitru a následně ho na konci svého života vyvrhly do okolního prostoru. Detekce kyslíku v galaxii MACS1149-JD1 tak dokazuje, že tyto rané generace hvězd vznikly a také zanikly dříve než 500 milionů let po Velkém třesku.

Hledání kosmického úsvitu

Otázkou však zůstalo, kdy přesně k prvním procesům formování hvězd v této galaxii došlo. Aby nalezli odpověď, pokusili se vědci rekonstruovat ranou historii MACS1149-JD1 na základě pozorování v infračerveném oboru spektra, která pořídily kosmické teleskopy Hubble a Spitzer. Vědci zjistili, že pozorovanou jasnost galaxie je nejlépe možné vysvětlit modelem, ve kterém prvotní formování hvězd začíná pouhých 250 milionů let po Velkém třesku.

TIP: Metuzalém: Objevili vědci nejstarší hvězdu ve vesmíru?

Se stupněm vývoje hvězd, jaký pozorujeme v galaxii MACS1149-JD1, tak vyvstává otázka, kdy se z naprosté temnoty raného vesmíru vynořily první galaxie. Jinými slovy, kdy nastalo období, které astronomové romanticky nazývají „kosmický úsvit“. Stanovením stáří galaxie MACS1149-JD1 se vědcům podařilo demonstrovat, že galaxie existovaly ještě ve starším období, než jsme dnes schopni přímo pozorovat.

Simulace vzniku hvězd v galaxii MACS1149-JD1

Spoluautor článku astronom Richard Ellis (UCL) k tomu dodává: „Určení počátku kosmického úsvitu je svatým grálem současné kosmologie a teorií formování galaxií. Díky pozorování galaxie MACS1149-JD1 jsme se přiblížili přímému spatření světla prvních hvězd. A jelikož všichni jsme stvořeni z hmoty, která prošla nitrem hvězd, jde v podstatě o hledání našeho kosmického původu.“

Poslední dubnový den se naplnil osud zajímavého satelitu NASA Rossi X-ray Timing Explorer (známého též pod zkratkou RXTE). Po více než 20 letech strávených ve vesmíru se satelit Rossi vrátil zpět do pozemské atmosféry, kde shořel.

Až do svého vyřazení ze služby v roce 2012 se Rossi věnoval měření černých děr a neutronových hvězd v oblasti rentgenového záření. Přispěl tím k výzkumu těchto pozoruhodných kosmických objektů.

Rentgenový satelit Rossi

Specialitou satelitu Rossi bylo pozorování rentgenových fenoménů s velmi přesným rozlišením času. Svého času to Rossi zvládl nejlépe ze všech existujících observatoří. Podle prohlášení NASA satelit Rossi dalece předčil původní očekávání a zanechává po sobě významný vědecký odkaz.

TIP: Konec mise Kepler? Slavnému lovci exoplanet dochází palivo

Satelit se vydal do vesmíru v prosinci 1995, kdy odstartoval z kosmického střediska Cape Canaveral Air Force Station na Floridě. Mise původně nesla označení XTE, ale v roce 1996 byla přejmenována na počest zesnulého astronoma a odborníka na plazma ve vesmíru MIT Bruna Rossiho.

Blízký spolupracovník a vzdálený příbuzný Jana Bati, Ferdinand Menčík, o okamžiku, kdy Jan převzal řízení firmy, v knize „Poskokem u Jana Bati“ napsal: „A tak se Jan vrhl s velkou energií do práce. […] Nutno říci, že celá řada Janových iniciativ […] byla velmi úspěšná. Vyhnul se předně tomu, aby se držel jenom bot, pustil se do různých oborů podnikání průmyslového i jiného.

Tak vznikaly satelitní podniky, jako Batizovce na Slovensku, kde se vyrábělo umělé hedvábí na výrobu punčoch, chemické závody, závody na výrobu strojů, bicyklů a dokonce letadel, byly tu doly, byly tu dopravní prostředky včetně dráhy Zlín – Vizovice, pneumatikárny a jiné.V této době se ukázal důstojným nástupcem Tomáše, vedl podniky od úspěchu k úspěchu a brzy si získal důvěru svých spolupracovníků.“ 

Zahraniční sesterské společnosti

Rok 1932 bývá pokládán za nejkritičtější v celém dosavadním vývoji firmy Baťa a to nejen proto, že právě tehdy zemřel její zakladatel a šéf. Domácí trh byl již v podstatě nasycen, jen stěží se dala ještě najít nějaká skulina, která by odbyt zvýšila. A exportu se ostatní státy bránily nejrůznějšími omezeními a celními bariérami, které měly zahraničním firmám (včetně Baťovy) pronikání na jejich trhy co nejvíce ztížit. Ještě za Tomášova života přišel Jan s nápadem: když nemůžeme vyvážet boty, vyvážejme továrny! Starší bratr se na jeho nápad zpočátku díval s nedůvěrou, ale nakonec ustoupil a Janova myšlenka se osvědčila.

První zahraniční sesterskou společností firmy Baťa, která měla i vlastní továrnu, byla „Deutsche Schuh A. G. Bata“ v Ottmuthu v Německu v roce 1929. Pak následovaly další: v lednu 1930 „Polska Spólka Obuwia Bata“ se sídlem v Chełmku u Osvětimi, ve stejném roce „Bata Schuh A. G.“ v Möhlinu ve Švýcarsku, která zahájila výrobu v roce 1932, společnosti ve Švédsku, Holandsku, Francii, Rumunsku, Rakousku, Jugoslávii a dokonce v Egyptě. Ke koordinování činnosti nově vznikajících zahraničních společností založil Tomáš Baťa v roce 1931 ve Švýcarsku holdingovou společnost „Leader A. G.“ se sídlem v St. Moritzu. Její činnost řídilo konsorcium v čele se švýcarským advokátem dr. Georgem Wettsteinem, Baťovým důvěrníkem. Jan Baťa později v jedné ze svých knih napsal, že Wettsteina objevil a s Tomášem Baťou seznámil on sám.

Baťovské město v Indii

Od roku 1931 zakládal Tomáš Baťa nové a nové zahraniční společnosti, které byly majoritní držbou přičleněny k jeho holdingové společnosti „Leader A. G.“. Jen v roce 1931 jich vzniklo 13 – v Britské Indii, v Holandské Indii, v Malajsku, Palestině, Jihoafrické republice, Belgickém Kongu atd. U jejich vzniku vždy stál Jan Antonín, v té době obchodní ředitel firmy. A když se po bratrově smrti ujal jejího řízení, dostala tato strategie ještě větší dynamiku.

Jan Baťa byl sice stejně dobrým organizátorem výroby jako jeho bratr, ale ještě navíc skvělým obchodníkem, který uměl zboží výborně prodat, doslova i obrazně. Kupříkladu koncem roku 1932 koupil zaoceánskou loď, dal jí jméno Morava a nechal na ni naložit obuvnické stroje, boty a zařízení prodejen, vše baťovské výroby, k tomu 43 baťovských Mladých mužů  (absolventi Baťovy školy práce) a pod vedením čtyřiatřicetiletého (!) Jana Bartoše ji vyslal do Britské Indie, aby tam vybudovali nejen novou továrnu na boty, ale také nové baťovské město. Celý svět plavbu sledoval s údivem a obdivem.

V dalších letech se počet poboček firmy Baťa v zahraničí zvětšoval. V roce 1933 vznikly v Sýrii, Iráku, Maroku, Alžíru, Tunisu a USA, později i v jiných částech světa. Postupem doby nabývaly stále více na důležitosti. Roku 1935 vzrostla kupříkladu výroba v továrnách Baťovy společnosti ve Velké Británii na 3,1 milionu párů a v Holandsku na 1 milion párů, v roce 1936 vyráběl Baťa v Jugoslávii 5,4 milionu párů obuvi, ve Francii 4,1 milionu párů a v Polsku 1,6 milionu párů.

Stejně jako v Československu budovala firma Baťa také v cizině síť vlastních prodejen: např. ve Francii jich měla v roce 1935 již 441, v Jugoslávii 348 a v Německu 142. Stejně jako ve vlasti expandovala i do blízkých výrobních odvětví, např. v Holandsku vybudovala závody koželužské, chemické, strojírenské a papírenské a také pneumatikárnu a punčochárnu. Největším podnikem firmy Baťa v zahraničí se stala továrna v Batanagaru u Kalkaty v Indii, která zahájila výrobu v květnu 1935. 

Svit, Rapid, Kotva, …

Nové metody, které Janu A. Baťovi dovolily obejít ochranářská cla, vedly k novým ziskům. Ty zase firmě umožnily další růst a pronikání do jiných průmyslových odvětví, nově i do oblastí těžkého průmyslu. Roku 1934 vznikla „Zlínská letecká akciová společnost“, která měla původně provozovat pouze leteckou dopravu, jejíž program však byl v roce 1936 rozšířen o výrobu leteckých motorů a dokonce celých letadel. V červenci 1935 byla zřízena nová sesterská společnost „Fatra, a. s.“ v Napajedlích, která vyráběla plynové masky, ohnivzdorné a protiplynové výstroje, chemikálie, dýchací aparáty, filtrové vložky, hadice atd., čímž reagovala na stále viditelnější růst napětí v mezinárodních vztazích.

Na podzim téhož roku založil Jan A. Baťa další společnost, která dostala název „Svit, a. s.“ a která sídlila v Batizovcích u Popradu. Zaměřovala se na výrobu celulózy, umělých vláken a celofánu. V následujícím roce založil Jan A. Baťa mezinárodní dopravní společnost „Rapid, s. r. o.“ se sídlem v Hamburku a v roce 1937 obchodní společnost „Kotva“, která zajišťovala vývoz zboží do zahraničí, zpočátku jen Baťova, ale časem se stala exportérem, jehož služby vyhledávali a využívali i další českoslovenští výrobci. 

Gigantický koncern

Obchodní strategie Jana A. Bati byla úspěšná. Jeho firma vyvezla jen v roce 1937 gumového zboží včetně pneumatik za 40,4 milionu Kč, punčoch a textilního zboží na 24,7 milionu Kč a hraček za 3,3 milionu Kč. Pro potřebu svých sesterských společností v zahraničí vyvezla jen v roce 1937 stroje, nástroje a další zařízení za 17,1 milionu Kč, usně za 23,4 milionu Kč, chemikálie za 2,6 milionu Kč atd. Celkový obrat firmy Baťa dosáhl v roce 1937 závratné výše 1,8 miliardy Kč.

TIP: Jak vylepšit republiku: Proč se Jan Antonín Baťa nestal prezidentem?

V polovině roku 1938 zaměstnávala firma Baťa a. s. 65 064 osob, z toho 41 814 v Československu a 23 250 v zahraničí. Její zahraniční společnosti (či spíše pobočky) byly pevně spjaty s mateřskou společností ve Zlíně na základě společné finanční závislosti na Janu A. Baťovi, jakožto předsedovi správní rady firmy Baťa a. s. Zatímco holdingová společnost „Leader A. G.“ v St. Moritzu koordinovala pouze finanční operace sesterských zahraničních společností, byl skutečnou řídící centrálou celého podniku v Československu i v zahraničí mateřský podnik Baťa a. s. ve Zlíně. Janovi Antonínu Baťovi se během pouhých šesti let podařilo firmu, zděděnou po starším bratrovi, přivést do pozice zcela jedinečného hospodářského subjektu, schopného zásadním způsobem ovlivňovat vývoj celé republiky.

Elon Musk sdílel na svých sociálních sítích video z tunelu hloubeného jeho společností Boring Company. Pod video pak přidal poměrně obsáhlý komentář, ve kterém informuje o tom, že společnost je se svým dílem téměř hotova a momentálně se čeká na konečné schválené celé stavby. Jak uvádí portál TeslaFan.cz, Elon Musk také prozradil, že společnost již brzy umožní zkušební jízdy tunelem pro širokou veřejnost, která za ně navíc nebude muset platit. 

Nudný tunel hotov! 

Musk navíc nezapomněl pochválit všechny, kteří se na tomto projektu podíleli. Chválil si, jak silnou podporu ze strany široké veřejnosti, tak také spolupráci vládních úředníků a kontrolorů. Práce a důvěra všech těchto lidí byly prý pro dokončení projektu klíčové.

Jak Musk naznačil již ve svém březnovém prohlášení, společnost bude jako cestující preferovat dojíždějící osoby, které nedisponují svým vlastním vozem. Tito lidé budou tunel využívat prostřednictvím podzemního autobusového systému nazvaného Urban Loop, jehož využívání bude dle jeho slov ještě levnější než jízda klasickou MHD.

Z Washingtonu do New Yorku za půl hodiny

Musk navíc prozradil, že Boring Company má nyní před sebou velice ambiciózní plán. Tím je propojení New Yorku a Washingtonu tunelem, který by zprostředkoval cestu z jednoho města do druhého za pouhých 29 minut. Společnost chce navíc razit ještě jeden tunel, který bude spojovat Los Angeles a San Francisco. Jak tunel propojující hlavní město s New Yorkem, tak tunel na západním pobřeží budou využívat technologie projektu Hyperloop.

Urban Loopem na odpal rakety

Pojďme se však ještě vrátit k právě finišovanému tunelu v Los Angeles. Elon Musk by pod celým městem rád vybudoval celou síť tunelů, které by měly husté pokrytí zastávek na povrchu. Musk byl vyzván, aby jednu takovou zastávku vybudoval i u Vandenbergu, odkud by se mohli diváci dívat na starty raket SpaceX. Na to Musk zareagoval, že něco takového bude skutečně možné. Dle jeho slov je na designu tunelu skvělé to, že je možné protkat i menší město celou řadou ramen tunelu, aniž by byl omezen provoz v hlavním tunelu.

Společnosti Boring Company je na trhu necelé dva roky, ale za tu dobu se jim podařilo zahájit malou revoluci v dopravním průmyslu. V současné době společnost zaměstnává projekt Chicago-O´Hare a projektování dopravních zařízení, které budou využívat elektromotory společnosti Tesla. Doufejme tedy, že inovativní Boring Company na svém tempu nepoleví a skutečně nám přinese pohodlnější městskou i meziměstskou dopravu. Jak by mohla vypadat, se můžete podívat na tomto videu:

Článek zveřejňujeme s laskavým svolením portálu TeslaFan.cz - magazínu pro fanoušky vozů Tesla.

Dění na ruské frontě a potažmo v celé Evropě se stalo častým námětem pro filozofování, do kterého se poslední červnový den roku 1916 pustil účetní poddůstojník František Culka: „Letošní léto bude ještě hodně horké, konec toho všeho bude dozrávat ještě přes zimu a možná i přes příští léto.“

Předchozí část: Jsem zdráv a daří se mi dobře: Lístky rakousko-uherské polní pošty (1)

Svým dětem se pak svěřil: „Připadá mi, že prožíváme napoleonské doby, tedy zatím periodu jeho úspěchů. Obdobná bude však také perioda, kdy bude likvidováno toto evropské neštěstí. Nesmím moc porokovat, je to teď věc zakázaná, ale snad není dosud zakázáno myslet. Útrap duševních zažil jsem již věru, že by stačily na celý život. Ale co je život jednotlivce? Teď přece trpíme pro blaho národů!“

Úpadek na Piavě

Četař Antonín Nečesaný od plukovní hudby c. k. zeměbraneckého pěšího pluku č. 15 popsal v červenci 1918 svému děvčeti neutěšenou situaci rakousko-uherského vojska na italské frontě: „Naše muzika řeže a štípe pracně sehnané dřevo a nosí vodu na dezinfekci šatstva a odvšivování mužstva našeho pluku. Máme hlad. Pomocí bajonetů tlučeme v helmách pšenici a vaříme si kaši.“ O měsíc později se zmínil také o náladě mužstva: „Jsem zdráv a při chuti, ovšem jen k jídlu. Chuť k válčení tady není u nikoho. Ubývá nás jako za ofenzivy, a to kvůli horečce a malárii. Je to jednak kvůli počasí, jednak z těch dobrých životních poměrů…“

Počátkem října nabyla vidina konce války zřetelnějších obrysů. Nečesaný s neskrývanou radostí napsal: „Denně s velkou zvědavostí čekáme na noviny. Očekáváme však další ofenzivu, což nám kalí radost z nastávajícího brzkého světového míru. Kdybychom už během zimy přišli domů…“ Příprava na blížící se italský útok je i příčinou konce jeho plukovní hudby, která se 4. října 1918 rozpadla: „Dnešním dnem jsem bez práce. Deset mladších kolegů je v předních liniích, kde staví kaverny. Snad přijdou nazpět, abychom mohli opět zkoušet. Denně nám sem však dopadají granáty…“

Co uniklo cenzuře

Veškeré zásilky posílané prostřednictvím polní pošty podléhaly kontrole, kterou prováděl zpravidla nejbližší nadřízený pisatele, jenž přečtení lístku stvrzoval svým podpisem. Proto většina korespondence z fronty začíná obligátní větou „Jsem zdráv a daří se mi dobře“. Přesto je však možné, zejména v dopisech důstojníků či důstojnických čekatelů, nalézt informace, které by řádná cenzura pravděpodobně odeslat nepovolila.

„Co mi kazí náladu, jsou stížnosti na mé kanonýry,“ stěžuje si v dopise z února 1917 svým rodičům jednoroční dobrovolník, kadet aspirant c. a k. horského dělostřeleckého pluku č. 25 František Drbálek. „Tam, kde jsou ubytovaní, ukradli dva pytle kukuřičné mouky. Je to darebáctví. Nejenže ukradli nějakou mouku, ale ještě při tom vyhrožovali karabinou a jedno děvče chtěli znásilnit. Leží nyní, chudák, nemocná. Takovými věcmi já se tu musím také zaobírat a ještě se za chlapy u velitele pluku přimlouvat…“ Celou záležitost odnesli všichni čtyři viníci „přivázáním“ dvakrát po dvou hodinách a mimořádnou službou při budování předních linií. Nebyl to však jediný prohřešek neposlušných dělostřelců. O pár dnů později jednoročák Drbálek rodičům suše oznamoval: „Vše je v nejlepším pořádku, jen dnes jsem musel nechat zase jednoho chlapa přivázat. Stále se opíjí, až si hlavu rozbil…“ 

Led v arktických oblastech je vlastně úžasným datovým médiem, které postupně zapisuje podmínky prostředí, jaké v té době na Zemi panovaly. V ledu totiž zamrzají bublinky vzduchu s tehdejší atmosférou a různými prvky či sloučeninami.

Vědci nedávno přečetli tento záznam ve vyvrtaných ledových jádrech z Grónska a soustředili se na přítomnost olova během posledních 3 tisíc let. Jejich měření byla natolik přesná, že s pomocí olova mohli sledovat načasování dávných válek a období ekonomického rozkvětu.

TIP: Vědci v Antarktidě se provrtali k nejstaršímu ledu: Je starý 2,7 milionu let

Lidé používají olovo již asi 5 tisíc let, jako snadno tavitelný a měkký kov. V Grónsku se ale projevilo především tavení rud olova a stříbra za vysokých teplot. Při něm se do atmosféry dostávají tak nepatrné částečky s olovem, že se mohou dostat s větrem až do Arktidy.

V některých případech nás velmi zajímá, jak mohl někdo vypadat. Přitom ale míváme k dispozici jen málo pozůstatků, o které bychom se při rekonstrukci mohli opřít. Forenzní vědci teď stále více spoléhají na DNA.

Nedávno vyvinuli vylepšený systém HIrisPlex-S, který dokáže ze vzorků DNA se slušnou pravděpodobností určit barvu očí, vlasů a kůže dotyčného člověka. Je to užitečná technologie, která se teď může uplatnit i mimo kriminalistiku.

TIP: Kriminalistům by ve vyšetřování zločinů mohly pomáhat bakterie: Určí dobu smrti

S tímto systémem je možné ověřit profily podezřelých osob a policisté už nebudou muset spoléhat na svědky, jejichž spolehlivost je vždy problematická. Stejně tak mohou systém využít archeologové a historici, když budou rekonstruovat vzhled lidí podle jejich objevených pozůstatků.

Mnozí muži v čele Spojených států svoji fyzickou zchátralost dovedně skrývali ve strachu, že přijdou o vliv. Pomyslného mistrovství v tomto ohledu dosáhli například poradci Franklina D. Roosevelta: Amerika dlouhých dvanáct let obdivovala snímky, na nichž vystupoval jako vitální muž, aniž by tušila, že stěží dokáže chodit. Mlžení o zdravotní situaci prezidentů se společnosti samozřejmě nelíbilo a postupem času se první muže naučila hlídat bedlivěji než vlastní děti. Spí dostatečně? Cvičí? Netrápí je zažívání? Takto dnes o hlavě USA uvažuje velká část tamní populace.  

Marketingový lékař

Nedá se však říct, že by se Američanům v minulosti dostávalo na podobné otázky zcela uspokojivých odpovědí – a ani Donald Trump dnes nepředstavuje výjimku. Debatu nedávno rozvířil soukromý lékař Bílého domu Ronny Jackson, který po každoroční prohlídce prvního muže předstoupil před veřejnost s prohlášením, jež se ani tak nepodobalo odborné zprávě, jako spíš výtvoru z pera marketingového oddělení.  

„Panu prezidentovi jsem oznámil, že kdyby si poslední dvě dekády hlídal stravu, dožil by se klidně dvou set let. Má neuvěřitelnou genetickou výbavu… Chci tím říct, že abych já byl stejně zdravý a vitální jako on, musím držet dietu a pečlivě si kontrolovat jídelníček,“ prohlásil Jackson. Trump má podle něj záviděníhodnou energii a výdrž. Závěrem lékař dodal, že je to vše zásluhou toho, „jak prezidenta stvořil Bůh“.

Libru od obezity

Proslov zněl tak neuvěřitelně, že když ho posléze parodoval oblíbený satirický pořad Saturday Night Live, moderátor jej prakticky nemusel měnit, aby publikum rozesmál. Reportéři byli z oficiálního prohlášení poněkud v šoku a zarazila je rovněž řada podivných „náhod“: Trumpova váha se zastavila na 239 librách (asi 108 kg), tedy přesně libru pod lékařsky definovanou hranicí obezity. Naopak naměřená výška dosáhla 192 cm, přičemž v řidičském průkazu má prezident 188 cm – a není úplně normální, aby 71letý muž ještě rostl.  

Na jedné straně je pravda, že doktora Jacksona najal svého času Barack Obama, takže lékař nemá důvod lhát ohledně zdraví Donalda Trumpa. Je ovšem potřeba zdůraznit, že informace o zdravotním stavu prezidenta podléhají zákonům o zachování soukromí, a veřejně tak mohl Jackson odhalit pouze to, co mu současná hlava státu dovolila. 

Rakovina a rabování

Vztahy mezi prezidenty USA a jejich lékaři byly odjakživa komplikované – nestalo by se poprvé, že by veřejnost obdržela mlhavé, či úplně zcestné informace. Ostatně zástup amerických vůdců by se dal popsat jako procesí starých a velmi nemocných mužů, takže prostor pro manipulaci byl značný. 

Jednoho dne roku 1893 se prezident Grover Cleveland probudil s lézí v ústech a slavný chirurg William Keen po soukromém vyšetření prohlásil, že má hlava státu rakovinu. V zemi tehdy panovala ekonomická krize a Clevelandova smrt by vyvolala chaos. Prezident proto 4. července na Den nezávislosti nastoupil v New Yorku na jachtu a vyplul směrem na Cape Cod. Na palubě byl také tým chirurgů, kteří mu po cestě odoperovali pět zubů, kus čelisti a levou část horního patra. Veřejnost se dozvěděla, že prvního muže bolí zub – a ve lži setrvala následujících 25 let. Cleveland byl již po smrti, když Keen publikoval v Saturday Evening Post článek o zákroku a jeho maskování. „Pravda by vyvolala paniku, která by nejspíš přešla v rabování,“ napsal tehdy lékař. 

Prezidenti v nedbalkách

Snaha uchránit ekonomiku země se přitom odehrála už v předešlé dekádě za vlády Chestera Arthura, jenž trpěl poruchou ledvin – Brightovou nemocí. Choroba ho nakonec zabila, ovšem až pár let poté, co opustil úřad. Podobně se nevědělo, že Georgi Washingtonovi se málem stala osudnou chřipka. A masivní vřed, který mu musel odstranit doktor Samuel Bard, nevyrostl prezidentovi na lýtku, jak se dozvěděla veřejnost, nýbrž – ehm – na pozadí. K mystifikaci údajně vedla snaha zachovat prezidentskou důstojnost. 

Mnozí lékaři Bílého domu (titul oficiálně neexistoval až do roku 1928) se zprvu rekrutovali z řad blízkých přátel prvních mužů. „Když si představíte seznam lidí, kteří viděli hlavu státu ve spodním prádle, bude docela krátký,“ vysvětluje Matthew Algeo, autor Clevelandovy biografie. „Nebylo v zájmu prezidentů, aby se tento okruh nějak rozšiřoval. Nezřídka si proto na posty lékařů vybírali své přátele či někoho, s kým se již znali.“  

Léčba smrtí

Osobní lékař Warrena Hardinga byl například rodinným přítelem z minulosti – jednalo se přitom o homeopata, který předepisoval léky na základě barvy pilulek, nikoliv podle jejich složení: Když prezidenta bolelo na prsou, doktor mu řekl, že to způsobují potíže se zažíváním. Jenže Harding měl nemocné srdce. Během služební cesty na Aljašku se jeho stav prudce zhoršil a dostal infarkt. „Odborná“ diagnóza však zněla: otrava jídlem. Prezident nakonec po dvou letech podobné péče zemřel. 

Rooseveltovi stál od první inaugurace po boku lékař Ross McIntire. V roce 1944 bylo už prezidentovo zdraví velmi chatrné: Mimo jiné mu selhávalo srdce, tudíž byl natolik vychrtlý a zesláblý, že mu i členové vlastní strany radili znovu nekandidovat. McIntire však Roosevelta i okolí ujišťoval, že je první muž v pořádku a ještě jedno období zvládne. Prezident nakonec do voleb nastoupil a vyhrál. O tři měsíce později však zemřel. 

Napospas veřejnosti

„Mezi dnešním pohledem na medicínu a tím, řekněme, v padesátých letech, je propastný rozdíl,“ vysvětluje William Hitchcock, historik z University of Virginia. „Tehdy měli lékaři velkou autoritu, a když tvrdili, že je prezident v pořádku, diskuse končila – nikdo se jejich slova neodvážil zpochybnit.“ Dnes ovšem lékařské informace komentuje pro média řada odborníků a nebojí se poukázat na nesrovnalosti. 

Linii amerických prezidentů utvářeli starší muži a dlouhá staletí bylo přitom normální, že letitější jedinci mají zdravotní problémy. Vždyť v první polovině 20. století činila pravděpodobná doba dožití u mužů v USA jen 50–60 let a průměrný věk prezidentů dosáhl 55. Spojené státy však ohledně zdraví svých vůdců zastávaly benevolentnější názor: Nemoci se zkrátka považovaly za nevyhnutelný projev stárnutí a panovalo přesvědčení, že jim nelze předcházet ani je příliš léčit. 

Krutá připomínka

Přehnaným optimismem zřejmě nejvíc proslul lékař Woodrowa Wilsona: Když prezidenta postihla rozsáhlá mrtvice, doktor Cary Grayson prohlásil, že je hlava USA pouze unavená a není potřeba se znepokojovat. Posléze z vlastní diagnózy „vycouval“ s výkřikem: „Proboha, prezident je paralyzován!“ S první dámou pak déle než rok v podstatě vedl Spojené státy, zatímco Wilson zůstával na lůžku. 

TIP: Warren Harding: Nejhorší prezident v amerických dějinách

K ratifikaci opatření pro případnou smrt prezidenta či neschopnost zastávat úřad došlo až roku 1967. Stalo se tak poté, co musel Dwight Eisenhower setrvat v roce 1955 několik týdnů v nemocnici po infarktu. Jeho lékař přitom nejprve tvrdil, že se jedná o zažívací potíže. Po zavedení nouzových postupů volal také atentát na Johna F. Kennedyho, jenž národu krutě připomněl smrtelnost prvních mužů. 

Ani Kennedy ovšem nehrál s veřejností úplně fér: Vždy sice působil vitálně a zdravě, ale podle historičky Barbary Perryové maskoval řadu chorob – například Addisonovu nemoc, jež způsobuje selhávání ledvin, nebo ochromující bolesti zad či záněty střev. Nemluvě o tom, že mu jeho lékař běžně předepisoval amfetaminy na povzbuzení. 

Nahluchlý alergik

Prezidenti nejsou povinni odtajňovat své zdravotní záznamy, v posledních letech se tak nicméně děje. Bill Clinton například v roce 1992 prozradil, že je lehce nahluchlý alergik a má narušené vazy v levém koleni. Když však o 24 let později Hillary Clintonová před kamerami zakopla, lékaři to svedli na pneumonii a okamžitě jí předepsali léky. Dozvěděla se ovšem veřejnost celou pravdu? Podle konspiračních teorií přišla léčba i diagnóza příliš rychle a situace tehdy vypadala stejně podezřele jako současné prohlášení o zdravotním stavu Donalda Trumpa. 

Alkohol nás doprovází od samotného úsvitu civilizace. Pít jsme se naučili snadno, ale s kocovinou po pitkách jsme si od doby kamenné ještě neporadili. Prakticky veškeré prostředky, co proti kocovině používáme, spoléhají z velké části na enzymy v těle opilce.

Američtí vědci teď ale vyvíjejí přípravek, který by nám umožňoval prolévat alkohol hrdlem bez rizika kocoviny. Zároveň by sloužil jako prostředek pro záchranu života při těžkých otravách alkoholem. Jde o tabletky, které obsahují trojici enzymů z jaterních buněk a pomáhají tělu alkohol rychleji odbourat.

TIP: Nepřízeň evoluce: Časem asi přijdeme o schopnost tolerovat alkohol

Klíčovým krokem bylo vymyslet, jak dostat enzymy v pořádku do jater. Nakonec k tomu vědci použili nanokapsule, které se již využívají v lécích. Testy na myších zatím vypadají dobře. Pokud vše půjde podle plánu, přibližně do roka by měly začít klinické testy na lidech.