Deset kilometrů nad zemí prasklo letadlu čínské společnosti Sichuan Airlines přední sklo. Jeden z pilotů málem „vypadl“ ven, druhý však se strojem zázračně přistál.

Letadlo vystoupalo do výšky necelých 10 km a pohybovalo se rychlostí zhruba 800 km/h, když se podle pilota Liou Čchuan-ťiena zničehonic ozvala prudká rána a kabinou zaburácela vichřice: „Najednou prasklo sklo: Ohlušil mě vítr, a když jsem se podíval na kolegu, trčel napůl ven z poškozeného okna. Naštěstí ho zachránily pásy.“

TIP: Přistání na hladině: Rozhoduje zkušenost a intuice pilota

V nastalém chaosu prý nebylo možné spoléhat na palubní desku, v kabině navíc klesla teplota i tlak. Liou se tedy řídil instinktem: Během dvaceti minut se strojem zpomalil tak, aby mohl nouzově přistát, a nakonec bezpečně dosedl na zem. Všech 128 lidí na palubě přežilo.

K úloze vladaře vás může předurčit vysoký původ, dědičné právo nebo třeba výhodný sňatek. Když nic z toho nemáte? Musíte na to jít od lesa, a vytrvale lhát. Třeba se vydávat za zázračně přeživšího následníka!

Adepti na cara

Ivan IV. si přídomek „Hrozný“ nevysloužil náhodou, byl totiž nemilosrdný a krutý ke všem svým nepřátelům. K těm skutečným i domnělým. Pořád to byl ale na místní poměry jeden z nejschopnějších panovníků. Jako vůbec první moskevský velkokníže se oficiálně nechal korunovat carem. Když v roce 1584 po jednapadesáti letech vlády umírá, země si vydechne úlevou. Kdo se ale stane dalším carem? Jistě to bude Fjodor I., protože z osmi Ivanových manželství se nezachoval další solidní mužský potomek. Tedy i kvůli tomu, že svého nejstaršího syna Ivana car vlastní rukou zabil.

Další alternativou je osmiletý carevič Dimitrij Ivanovič, který ale za nešťastných okolností umírá v roce 1591 v Ugliči. Údajně se podřezal při epileptickém záchvatu… A přestože jej můžeme spolehlivě považovat za mrtvého, do historie carského Ruska ještě několikrát zasáhne. Už proto, že místo bázlivého Fjodora ovládá širou Rus jeho rádce a švagr Boris Godunov, o kterém se tvrdí, že měl v podivné sebevraždě malého careviče prsty. 

Dimitrij z hrobu povstane. Čtyřikrát

Píše se rok 1600 a na rusko-polském pomezí se objevuje mladíček, který tvrdí, že je carevič Dimitrij Ivanovič. Že nástupce trůnu zemřel? Co vás nemá, je zdravý jako slaneček! V časech, kdy Godunova spousta lidí nenávidí, je i znovuzrozený „falešný“ Dimitrij lepší variantou. Podporují ho polští kněží, kozáci i nespokojená ruská šlechta. V červnu roku 1605 už skutečně sedí na trůně! Další měsíce si vede dobře. Reformuje zemi, uvolňuje otěže nevolníků. Jenže chybička se vloudí…

TIP: Podvodníci a lžikrálové na trůně: Falešná Johanka z Arku

Rozhodne se ruskou ortodoxní pravoslavnou církev sblížit s tou katolickou a zároveň se příliš druží s Poláky. Dav nespokojených Moskvanů ho pak doslova rozsápe! Popel z jeho těla nabijí do kanónu a vystřelí do povětří! Je od Dimitrije pokoj? Nikoliv. Postupně se objeví ještě tři další, ale žádný z nich není aspoň tak úspěšný jako Lžidimitrij I. Jimi vedená povstání skončila krachem.

Gekon nevděčí za svou jedinečnou schopnost ani tak materiálu končetiny, ale tvarování jejího povrchu. Na každém čtverečním milimetru nášlapné plochy vyrůstá asi 15 000 mikroskopických vlásků dlouhých 100 mikrometrů. Na šířku měří chloupek pět mikrometrů, což znamená, že do průřezu lidského vlasu by se takových chloupků vešlo asi dvacet. Každý chloupek je na konci pokryt až tisícovkou výběžků dlouhých 0,2 mikrometru. Díky tomu má gekonovo chodidlo obrovskou styčnou plochu a při jeho kontaktu s povrchem materiálu se uplatní tzv. van der Waalsovy síly.

Jde o síly poměrně slabé, jimiž se vážou molekuly keratinu z gekoního chodila na molekuly povrchu. Na většině materiálů ovšem stačí celkový souhrn van der Waalsových sil k tomu, aby gekona udržel. Kdyby gekon zapojil na omítce stropu do akce všechny chloupky na svých chodidlech, potřebovali bychom k jeho utržení sílu asi 300 kilogramů. Na površích se slabými van der Waalsovými sílami, například na teflonu, by však gekon beznadějně klouzal.

Povrch gekoního chodidla má i další podivuhodné vlastnosti. Přestože je extrémně „lepivý“, nedrží se na něm nečistoty. Gekonovi všechna špína už po několika krocích z chodidla zase odpadne. Také tato schopnost je dána povrchovým uspořádáním chodidla.

Materiáloví inženýři povrch gekoního chodidla zdárně imitují. Vytvořili tak „nálepky“, které se uchytí na většině materiálů, lze je snadno sundat a opětovně přilepit někde jinde. Nálepka o velikosti malého notýsku udrží na stěně bez velkých potíží tři metráky. Nejnovější materiály se vyrovnají gekonímu chodidlu i samočisticí schopností a k povrchům lnou silou dokonce desetkrát větší než přírodní originál.

Jako kryovulkaniku nebo kryovulkanismus označujeme soubor pochodů, které připomínají sopečnou činnost – pracovní látka však není horká, nýbrž chladná (přinejmenším z hlediska lidské zkušenosti). Nejčastěji se proto nejedná o natavené horniny jako na Zemi, ale o těkavé látky: například vodu, dusík či amoniak. Jinak si ovšem tato činnost s klasickým sopečným vulkanismem nijak nezadá. Na Titanu zřejmě najdeme sopky chrlící metan, na Tritonu zas gejzíry tekutého dusíku. Povrchy ledových měsíců Europa či Enceladus pak přetvářejí výrony směsi vody a ledu. 

TIP: New Horizons má možná svůj největší objev: Dvě kryovulkanické sopky

Aby mohl kryovulkanismus fungovat, je zapotřebí do tohoto procesu dodávat energii, jež přemění skupenství pracovní látky v nitru tělesa z pevného na kapalné či plynné. V případě měsíců planet je tímto zdrojem nejčastěji slapové tření; u jiných objektů – například některých ledových planetek – jím pak může být rozpad radioaktivních prvků v jejich nitru.

Nemocniční infekce jsou strašákem dnešní doby. Smutným paradoxem je, že právě používání antibiotik v nemocnicích přispělo k šíření rezistentních bakterií, které jsou za nemocniční infekce zodpovědné. Odborníci proto hledají cesty, jak s těmito infekcemi zatočit bez antibiotik.

Britští vědci vymysleli nové lékařské rukavice, které nepotřebují žádná antibiotika, a přesto zabíjejí bakterie dotykem. Ve spolupráci s výrobcem lékařských rukavic Hartalega Malaysia a výzkumnou společností Chemical Intelligence UK zabudovali do materiálu rukavic novou molekulu, která aktivně likviduje mikroby.

TIP: Světélkující „živé“ rukavice pomohou kriminalistům na místě činu

V laboratorních testech tyto rukavice pozabíjejí 99,9 procent mikroorganismů, které s nimi přijdou do kontaktu, za pouhých 5 minut. Rukavice by měly být levné, což by je mělo dostat do nemocnic po celém světě, včetně rozvojových a chudých oblastí. 

Tento krásný sněhobílý japonský hrad se vypíná nad stejnojmenným městem nedaleko Kjóta na západě ostrova Honšú. Je to jedna z nejstarších zachovalých staveb japonského středověku. V roce 1993 byl Himedži zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO a je zároveň japonským Národním kulturním pokladem. Společně s hradem Macumoto a hradem Kumamoto tvoří tzv. „Tři slavné hrady“. Je také nejvíce navštěvovaným hradem v Japonsku. Někdy je také nazýván Hakurodžó nebo Širasagidžó – „Hrad bílé volavky“, a to díky svému zářivě bílému exteriéru.

Himedži představuje skvělý příklad japonského opěvnění s typickými obrannými a architektonickými prvky. Jedním z nich je matoucí labyrint cest vedoucích k hlavní věži. Brány, nádvoří a vnější hradby jsou uspořádány tak, aby nutily útočníky postupovat k hradní věži po spirále kolem hradu. To je vystavovalo neustálé palbě obránců po celou dobu jejich cesty k hlavní věži a navíc měla tato přístupová cesta mnoho slepých konců.

Za dobu své existence byl hrad sídlem 48 pánů a nebyl nikdy dobyt. V roce 1945, koncem druhé světové války, byl také bombardován. Ačkoli vedle stojící škola byla vypálena do základů, hrad přežil prakticky nepoškozen. Himedži je často využíván pro natáčení filmů – jmenujme např. Ran od Akira Kurosawy a film Poslední samuraj a snímek o Jamesi Bondovi Žiješ jenom dvakrát. Jedinečné je také okolí hradu, za povšimnutí stojí elegantní kompozice devíti zahrad známá jako Kokoen postavená ve stylu období Edo.

Mise STS-134 byla posledním letem raketoplánu Endeavour. Mezi hlavní úkoly mise patřilo připojení spektrometru AMS-02 (Alpha Magnetic Spectrometer 2) a venkovní nehermetizované plošiny EXPRESS Logistics Carriers 3 k Mezinárodní vesmírné stanici.

Raketoplán Endeavour STS-134 odstartoval do kosmu 16. května 2011 ve 12:56:28 UTC (14:56:28 SELČ). Po navedení na oběžnou dráhu byly otevřeny dveře nákladového prostoru, vyklopena parabolická anténa pro pásmo Ku, aktivován manipulátor SRMS a kosmonauti udělali základní kontrolu nákladového prostoru.

TIP: Proč NASA ukončila program raketoplánů?

Návrat raketoplánu se uskutečnil 1. června 2011 v 8:34:51 SELČ na letišti SLF (Shuttle Landing Facility) na Kennedyho vesmírném středisku. Úspěšným přistáním skončila poslední cesta raketoplánu Endeavour do kosmu. Během 19 let služby Endenavour uskutečnil celkem 25 kosmických misí, při kterých vykonal 4677 oběhů kolem Země a v kosmu strávil dohromady 299 dní.

Loni v srpnu utíkal rybář se ženou a dvěma dětmi ze Severní Koreje: Plavili se přes řeky, cestovali potlučenými autobusy a svezli se i pochybnými taxíky. Během své cesty za svobodou postupně projeli Čínou, Vietnamem, Laosem a Thajskem. Doma si přitom nežili vysloveně zle – alespoň podle standardů severokorejského venkova. Nakonec se však rozhodli, že pro své děti chtějí lepší budoucnost, než jakou jim nabízel Kim Čong-un, a vzali osud do vlastních rukou.  

Vítr v sukni

V březnu – několik týdnů poté, co rodina prošla relokačním programem Jižní Koreje – se děti chystaly do nové školy, kde mají knihy i elektřinu a kde rodiče nemusejí učitele uplácet, aby dělali svou práci. „Ani na chvilku se nezastavím!“ vysvětluje rybářova manželka pár dní před začátkem výuky, zatímco pobíhá po malém bytě. V Koreji se o matkách, které jsou neustále v jednom kole, říká, že mají „vítr v sukni“. A přestože žije žena na kapitalistickém jihu teprve pár týdnů, vítr do sukně nabírá jako rodilá Jihokorejka. 

S rodinou, která své jméno kvůli bezpečí tají, jsem se poprvé setkala na břehu Mekongu loni v srpnu – teprve dvanáct dní poté, co utekli ze Severní Koreje. Rybář si v domovině vydělával slušné peníze, jelikož pomáhal pašovat zboží do Číny a zpět. Obecně si na tamní poměry nežili špatně, ale stav země a jejího vzdělávacího systému jim dlouhodobě nevyhovoval, a naděje na změnu proto kdysi upínali ke Kim Čong-unovi. Když se ovšem teprve 27letý vůdce chopil v roce 2011 moci, vysněný obrat k lepšímu nepřišel. Pro dobro svých dětí se tedy rodiče rozhodli utéct. 

Poprvé v oblacích

Když jsem je viděla naposledy mimo Jižní Koreu, seděli v celách provinční policie v severním Thajsku, odkud se následně přesunuli do imigračního centra v Bangkoku. Tam strávili několik týdnů ve vazbě, než byli zaneseni do systému a mohli absolvovat poslední část své cesty. 

Od té doby zažili spoustu „poprvé“: Drželi v rukou své pasy, stáli ve frontě na letišti a nakonec se ocitli v oblacích. Po přistání nedaleko Soulu byli ubytováni v centru jihokorejské tajné služby. Tam podstoupili výslech, aby se vyloučilo, že se jedná o špiony či etnické Korejce z Číny, jimž by šlo pouze o získání příspěvků na bydlení. Tuto standardní proceduru podstoupilo již přes 30 tisíc Severokorejců prchajících z vlasti. 

Když nás tehdy rozdělili…

V centru nakonec strávili pod palbou otázek 70 dní. Ve chvílích klidu žasli nad jihokorejskou televizí s desítkami kanálů, což byl propastný rozdíl oproti vysílání doma, kde se neustále opakovala pouze propaganda. Syn se zamiloval do akčních filmů a mnoho času trávil u počítačových her. Mladší sestra si oblíbila animáky – označovala je však zastaralým výrazem, který je v Jižní Koreji už několik desetiletí „out“. Mimo jiné se tak ukázal kulturní rozdíl, jenž se mezi zeměmi vytvořil po rozdělení před více než 70 lety.

TIP: Severní Korea: Temnota komunistické země

Z centra se rodina přestěhovala do relokačního ústavu Hanawon, který spravuje Ministerstvo sjednocení a jenž Severokorejcům pomáhá zvyknout si v mnohem rychlejším a modernějším světě. Seznámili se tam s internetem, naučili se používat mobilní telefon, dozvěděli se, jak si založit bankovní účet a posléze jej využít k nákupům. Museli si pročíst zákony Jižní Koreje, pochopit trh práce a mimo jiné se sžít s dosud neznámým konceptem zvaným rovnoprávnost. 

Statisíce do života

V únoru bylo „přeučování“ u konce, načež dostali dvoupokojový byt na okraji Soulu. Když jsem je tam navštívila poprvé, teprve se zabydlovali a s novým životem stále ještě trochu bojovali. Překážkou pro ně byl třeba jen elektrický zámek na venkovních dveřích a místnosti měli kromě televize v podstatě prázdné. „Říkají tady, že je Severní Korea socialistická a Jižní zase kapitalistická. V sevření kapitalismu se ale zrovna necítím,“ poznamenal rybář, když se rozhlížel po přiděleném bytě. 

Ministerstvo sjednocení darovalo čtyřčlenné rodině v přepočtu 140 tisíc korun na nákup základního vybavení a začlenění do společnosti. Na příští tři čtvrtiny roku dostali ještě dodatečných 88 tisíc korun plus 40tisícový příspěvek na bydlení. Peníze jim umožnily zažít mnoho dalších premiér: Rybář se naučil řídit auto a koupili si také pračku. 

Stýská se mi

Během mé druhé návštěvy, jen pár dní před začátkem školy, byla rodina již zabydlená a děti měly počítač: Na rozdíl od domoviny teď může syn na internet, kde s oblibou poslouchá hudbu, sleduje filmy či hraje hry. Přiznává ale, že si také občas prohlíží satelitní snímky rodného města, protože postrádá prarodiče. 

Rybář začal nosit brýle, jeho ženě se na krku houpal nový zlatý křížek. Jejich náctiletý syn měl dokonce na sobě džíny, které jsou v Severní Koreji zakázány coby oblíbené kalhoty amerických imperialistů. Holčička si hrála se smartphonem a zároveň „se patlala“ s plechovkou umělého slizu. 

Strach ze systému

Jejich „cizost“ stále ještě prozrazoval severokorejský akcent, i ten však časem zmizí – minimálně u dětí. „Lidé jsou tu velmi milí. Když jdete něco vyřizovat na úřady, neptají se vás, co chcete, ale jak vám mohou pomoct,“ pochvaluje si rybář. „A také mi nehrozí problémy, když projevím svůj názor. Kdybych si třeba stěžoval na prezidenta, nemusím se bát, že skončím ve vězení.“

Jejich další životní fáze jde ovšem ruku v ruce i s obavami o peníze. Jen nákup uniformy, učebnic a školních potřeb pro jejich syna vyšel v přepočtu na 20 tisíc korun. Je to však zanedbatelná cena za jeho nadšení: Novou školu už si byl dokonce prohlédnout a pochvaloval si, že je větší a modernější než ta v rodné vlasti. „Trochu se bojím, že nezapadnu do nového systému,“ svěřil se mi, „ale pomalu si na všechno zvykám.“

Sjednocení na dohled?

Za útěk z Koreje rodina stále dluží přes 600 tisíc korun pašerákům, kteří na svých penězích výrazně trvají. Jejich práce je nyní nebezpečnější než dřív, protože Kim Čong-un nechal posílit ostrahu na hranicích. 

TIP: Konec štiplavých poznámek: Kim Čong-un zakázal v KLDR sarkasmus

Rybář proto čelí otázce, jak se v nové zemi uživí – chtěl by pracovat jako uklízeč nebo elektrikář. Druhá profese by víc vynášela, musel by však projít půlroční rekvalifikací. Pokud naopak ve svých 46 letech začne pracovat coby noční uklízeč, může nastoupit v podstatě hned. „Pak už bych na své pozici mohl zůstat až do důchodu,“ dodává. „Vím, že to bude náročná a často velice nepříjemná práce, ale člověk mého věku si nemůže moc vybírat.“ 

Rodinu překvapilo i potěšilo, že Severní Korea vyslala na olympijské hry na jih zhruba 500 sportovců. Otec s matkou se pak zamýšleli, co asi budou o své návštěvě vyprávět doma. „Na severu je ‚šeptanda‘ velice mocná,“ vysvětluje rybář, který by svým bývalým spoluobčanům přál stejný svět bez útlaku, v jakém nyní žije sám. „Doufám, že Kim Čong-un odstoupí a obě země se spojí,“ zasnila se matka. „Severní Korea by se pak mohla přiblížit jižní a všichni by byli svobodní,“ dodala, načež se vrátila ke svým povinnostem. 

Rok 1054 se tradičně připomíná jako datum, kdy došlo ke konečnému rozdělení křesťanstva na západní a východní proud, tedy dnešní katolickou a pravoslavnou církev. Vše prý zavinili nejvyšší představitelé dvou klíčových křesťanských velmocí, kteří se vzájemně vyloučili z církve. Jenže rozmíšky se mezi vyznavači Krista objevovaly prakticky neustále. Dělily je teologické rozdíly, spory o církevní praxi a ze všeho nejvíce otázka rozvržení moci. Tak proč tento spor nevyhasl jako ty předchozí? A opravdu od onoho osudného roku nebylo cesty zpět?

Rozepře o patriarchu

„Hodnost cařihradského patriarchy po právu náleží Fótiovi. Dál o tom s vámi nehodlám diskutovat,“ vzkazuje východořímský císař Michael III. papeži Mikuláši I.

Svatý otec mu však horlivě oponuje: „Sesazení slovutného patriarchy Ignatia a jeho nahrazení vaším oblíbencem Fótiem považuji za akt svévole. Požaduji navrácení úřadu zostuzenému Ignatiovi.“ Jak došlo k závažnému rozkolu, v němž mnozí historikové spatřují kořeny velkého schizmatu?

Patriarcha patřil k nejvyšším církevním hodnostářům. Ten konstantinopolský se svým vlivem téměř mohl rovnat římskému papeži. Nelze se proto divit, že byzantští panovníci chtěli mít tak prestižní úřad obsazený někým, komu důvěřovali. Ignatia nastupující císař Michael III. podezříval z neloajality a za vrchol všeho považoval, když se patriarcha dostal do konfliktu s panovníkovým strýcem Bardou. Proto císař vzpurného duchovního donutil k rezignaci a na jeho místo dosadil vysokého státního úředníka Fótia. Jenže s jeho jmenováním se pojil jeden zásadní problém. Přestože se Fótios mohl chlubit mimořádně kvalitním vzděláním, byl to laik. Jak mohl zastávat funkci duchovního?

Pokud jste císař, běžná omezení pro vás neplatí. Michael III. jednoduše nechal Fótia v extra krátkém čase absolvovat všechny stupně kněžského svěcení, to znamená, že se někdejší laik nejprve stal jáhnem, poté knězem a nakonec biskupem. Co na takové podezřelé machinace řekne papež? Ten nejprve Fótiovo jmenování patriarchou odsouhlasí, protože doufá, že za odměnu obdrží od císaře provincie Ilýrii, Kalábrii a Sicíli. Když však zjistí, že se svými požadavky neuspěje, vyhlásí roku 863 Fótiovo zvolení za neplatné a požaduje navrácení úřadu Ignatiovi.

Prokletý papež

Jak na tento papežův obrat v mínění zareaguje Fótios? Ten ještě přilije olej do ohně, neboť začne vysílat misie do Ruska, Bulharska a na Velkou Moravu. Jenže o tyto oblasti se zajímají také zástupci západní církve. Misijní snahy novopečeného konstantinopolského patriarchy tak ještě zesílují papežovo nepřátelství. 

Nemělo by to být jedno? Vždyť přece všichni šíří křesťanství! Naneštěstí si východní a západní část církve křesťanskou nauku vykládají odlišně. Na to naráží i Fótios, který latiníky tvrdě kritizuje za to, že kněžím vnutili celibát, používají nekvašený chléb při mši a propagují sobotní půst. Císař i konstantinopolský patriarcha svorně ignorují protesty z Říma a dokonce roku 867 prohlásí papeže za sesazeného a proklejí ho. 

Mohou se tak rozjitřené vztahy ještě urovnat? Prozatím ano. Na čtvrtém konstantinopolském koncilu v letech 869 až 870 je nakonec Fótios sesazen a mezi západními a východními křesťany znovu zavládne křehký mír. Jak dlouho vydrží?

Neústupní soupeři

V 11. století útočí na jih Itálie Normané a vytlačují odsud Byzantince. Proto se východořímský císař Konstantin IX. obrátí na papeže Lva IX., aby společně řádění troufalých nájezdníků zastavili. Jenže navázání spojenectví značně zkomplikuje konstantinopolský patriarcha Michael Kerullarios. Hřímá, že si papež přivlastnil příliš velkou moc. Jenom u slov však nezůstane. Rozhorlený patriarcha dá v Konstantinopoli zavřít všechny kostely latinského ritu.

A papež? Lev IX. vyšle do Konstantinopole poselstvo, které má spor urovnat. Bohužel nemá při volbě vyslanců právě šťastnou ruku. Do čela mise totiž postaví kardinála Humberta de Silva Candida. Jde sice o velmi vzdělaného teologa, který se již v patnácti letech stal expertem na latinu a řečtinu, avšak neústupný je jako buldok. Zdá se, že setkání v Konstantinopoli nemůže dopadnout dobře.

Když papežovi vyslanci dorazí do hlavního města Východořímské říše, pyšný patriarcha se s nimi odmítne setkat. Humberto a jeho druzi se tedy mezitím baví disputacemi s ostatními konstantinopolskými duchovními. Jejich hlavní podstata spočívá v poukazování na mylný výklad křesťanství svých konkurentů. Patriarcha však dál papežské poselstvo ignoruje. Může si to nechat kardinál de Silva líbit?

Nenávistná bula

„Nenechám se dál beztrestně urážet,“ umíní si papežský vyslanec. Naplněn hněvem vloží 16. července roku 1054 na oltář Chrámu Boží moudrosti bulu, jíž vyloučí Michaela Kerullaria a jeho stoupence z církve. Potom vzdorně opustí Konstantinopol.

Duchovní, kteří osudný list najdou, si nejprve myslí, že se jedná o nějaký vtip. Kardinál se přece nemohl opovážit vyloučit patriarchu z církve! Postupně však uvěří. Reakce Michaela Kerullaria na sebe nenechá dlouho čekat. Na oplátku zase on exkomunikuje všechny papežské vyslance!

Roztržku by šlo celkem jednoduše zahladit. Vždyť exkomunikace se týkaly konkrétních osob. Navíc Humberto de Silva v té době jednal jako soukromá osoba. Papež Lev IX., kterého měl v Konstantinopoli zastupovat, totiž mezitím zemřel. Jenže Michael Kerullarios ani další představitelé východního křesťanstva se rozhodně nehrnou do smířlivých akcí. Na západě pak považují spor za definitivní ukončení spolupráce dvou křesťanských mocností. Od teď si každá půjde svou cestou. Svůj nezanedbatelný podíl na tom má i samotný kardinál de Silva, který zastává důležitou roli v papežské kurii. Stane se také poradcem dvou dalších papežů Viktora II. a Štěpána IX. 

Přesto se někteří historikové domnívají, že skutečné rozdělení na západní a východní proud nezpůsobily události z roku 1054, ale čtvrtá křížová výprava v letech 1202 až 1204. Tehdy totiž křižáci vyplenili Konstantinopol. Jistě, učinili to ve spravedlivém rozhořčení. Nedostali totiž od císaře Alexia III. slíbenou odměnu za svou pomoc při jeho nástupu na trůn. Nicméně dopustili se na obyvatelích hlavního města Byzantské říše takových ohavností, že na to lze těžko zapomenout. Krev křesťanských bratří přece jenom zapůsobí silněji než věroučné spory!

Letošní červnová noční obloha se ponese ve znamení Saturnu. Na planetu opásanou prstenci totiž získáme ten nejlepší výhled napříč celým rokem: 27. června dospěje do opozice se Sluncem a na nebi se bude nacházet přímo naproti němu, v souhvězdí Střelce. Bude tak vycházet současně se západem naší denní hvězdy a v období kolem opozice zůstane viditelná po celou noc.

Noc se Saturnem

Omezíme-li se na sledování Saturnu očima, užijeme si jej do sytosti. Případné teleskopické pozorování ovšem poněkud komplikuje malá úhlová výška planety nad horizontem. Hledíme tak na ni skrz přízemní, a tudíž nejhustší vrstvy pozemského ovzduší. Jejich neustálý pohyb pak obraz Saturnu v dalekohledu více či méně rozmazává a jemné detaily v atmosféře planety či jejích prstencích nejsou pozorovatelné. Vyplatí se proto počkat na dobu mezi jednou a třetí hodinou ranní, kdy Saturn kulminuje nad jihem v úhlové výšce 18°.

Máte-li však k dispozici přístroj s objektivem o průměru alespoň 50 mm a nejméně s třicetinásobným zvětšením, určitě se na Saturn podívejte! V současnosti hezky rozevřené prstence uvidíte vždy a chybět nebude ani největší měsíc planety, Titan – v podobě naoranžovělé „hvězdičky“ v těsném sousedství mateřského tělesa. 

Saturn ovšem nepředstavuje jedinou výraznou planetu červnového nebe. Hned zvečera bude nízko nad západem vidět i velmi jasná Venuše, v souhvězdí Vah bude možné takřka celou noc sledovat Jupiter a po půlnoci se nad jihovýchodem objeví také Mars v souhvězdí Kozoroha. Ve dnech 23.–27. června se navíc mezi Jupiterem a Saturnem prosmýkne dorůstající měsíční kotouč. 

Nejjasnější planetka

Devatenáctého června dospěje do opozice se Sluncem ještě jedno velmi zajímavé těleso naší soustavy. Nebude to však planeta, nýbrž o poznání menší planetka Vesta. Nejjasnější objekt z říše asteroidů hravě spatříte i v malém dalekohledu, a navíc se bude na nebi nacházet jen kousek od Saturnu (při pátrání po Vestě můžete použít vyhledávací mapku). 

Na počátku června dosáhne jasnost planetky 5,7 mag, takže bude teoreticky na hranici viditelnosti očima. Mnohem snáz a rychleji to ovšem půjde s dalekohledem s velkým zorným polem. Začněte u Saturnu a vydejte se od něj 4° na severozápad ke hvězdě Polis ze souhvězdí Střelce. Jedná se o stálici čtvrté velikosti, takže ji určitě nepřehlédnete. Pak stačí přístroj přesunout zhruba 4° směrem na sever a v zorném poli se coby světlý bod objeví i Vesta. V této fázi určitě sáhněte po vyhledávací mapce – jinak byste si planetku mohli splést s některou z podobně jasných hvězd v jejím okolí. 

Vesta obíhá kolem Slunce po poměrně protáhlé dráze. V okamžiku průchodu přísluním ji od něj dělí 2,2 AU (astronomické jednotky), zatímco v odsluní jde o 2,6 AU. Její orbita tudíž leží mezi dráhami Marsu a Jupitera, v oblasti tzv. hlavního pásu planetek. Jeden oběh kolem Slunce jí trvá jen 3,6× déle než Zemi, a Vesta se tak poměrně rychle pohybuje i mezi hvězdami pozemské oblohy. Změny její pozice si lze všimnout již s odstupem několika hodin a za pár dnů planetka procestuje značný kus nebe (proto jsou ve vyhledávací mapce uvedeny její polohy pro celý červen).

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Blíženců, 21. června ve  12:08 SELČ vstoupí do znamení Raka; nastává letní slunovrat, začíná astronomické léto

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – nepozorovatelný
• Venuše – viditelná večer nad západem
• Mars – viditelný v druhé polovině noci
• Jupiter – viditelný téměř celou noc kromě rána
• Saturn – viditelný celou noc
• Uran – viditelný ráno nízko nad východem
• Neptun – viditelný ráno nízko nad jihovýchodem

Zajímavé úkazy v červnu 2018

• 1. až 4. června – seskupení Měsíce, Saturnu a Marsu ve druhé polovině noci nad jihem (1. června dojde k těsnému setkání Měsíce a Saturnu – bude je dělit úhlová vzdálenost 0,8°)
• 8. června – setkání Venuše a jasné hvězdy Pollux ze souhvězdí Blíženců na soumrakové obloze nad severozápadem (Pollux se bude nacházet v úhlové vzdálenosti 4,7° severně od Venuše)
• 16. června – setkání Měsíce a Venuše na soumrakovém nebi nad severozápadem
• 23. června – setkání Měsíce a Jupitera na noční obloze
• 27. června – Saturn v opozici se Sluncem
• 28. až 30. června – seskupení Měsíce, Saturnu a Marsu na nočním nebi

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno