Na konci druhé světové války dosáhly americké ozbrojené síly zcela nevídaného rozmachu. Po skončení bojů ale nastal čas vrátit se do mírových poměrů. Miliony mladých mužů mířily domů a jen málokdo z nich chtěl zůstat v armádě. Místo výcviku a kasárnám dali přednost raději civilnímu životu a snažili se na válku zapomenout. Divize snižovaly počty na mírové stavy a výcvik stagnoval.

Pozemní síly se proto v druhé polovině 40. let příliš nerozvíjely. Jednotky rozmístěné v Japonsku a Evropě plnily spíše policejní a okupační úkoly. Z toho důvodu se většina inovací, ať technických nebo taktických, týkala letectva, v němž nastupovaly do služby proudové letouny. Pozemní jednotky používaly vybavení z válečných rezerv a generalita neviděla důvody k větším investicím do nových zbraní. Důstojníci a seržanti sice měli bojové zkušenosti, ale zvláště v Japonsku nebyl prostor na nácvik boje s podporou dělostřelectva a letectva.

Začátek konfliktu 

Po pěti letech míru se ve východní Asii znovu rozhořela válka. Dne 25. června překročila severokorejská vojska hranice a vpadla do Jižní Koreje. Jihokorejská armáda zaostávala za tou severokorejskou jak ve výcviku, tak i v technice. Naproti tomu komunističtí vojáci dostali zbraně od Sovětského svazu, který se sice oficiálně ze země stáhl, ale nadále ji považoval za svoji sféru vlivu.

Nejdůležitější severokorejskou zbraň představovalo 150 tanků T-34/85 nasazovaných k prolomení obrany nepřítele a k rychlému postupu do jeho týlu. Když severokorejské jednotky zaútočily přes 38. rovnoběžku na jih, nebylo prakticky v silách jihokorejské armády se jim postavit. Celá obrana se rozpadla a demoralizovaní vojáci spolu s civilisty utíkali na jih.

Obr se probouzí

Po vyhlášení bojového poplachu se americké jednotky v Japonsku urychleně připravovaly k leteckému přesunu do Koreje. První Američané se dostali do boje 5. července 1950 u Osanu jižně od Soulu, když vojáci plukovníka Smithe zaujali postavení protitankové léčky. Čtyři stovky mužů podporované dělostřeleckou baterií použily sice správnou taktiku, ale zklamalo zásobování – děla měla pouze šest průbojných nábojů na hlaveň a pěchota disponovala pouze 60mm bazookami. Američané brzy zjistili, že to na pancíře T-34 nestačí, a pěšáci se proto snažili zasahovat pojezdová kola a pásy, aby obrněnce alespoň zastavili.

Několik jich sice poškodili, ale většina tanků minula jejich postavení a postupovala dál, proto se museli Američané rovněž stáhnout. Při ústupu se objevily fatální nedostatky v komunikaci s vlastním letectvem, tedy v oblasti, kterou měla US Army za předchozí války dokonale propracovanou. Taktické letectvo omylem útočilo na vlastní kolony a neexistovala žádná možnost, jak je odvolat, takže vojáci se vztekle ptali, na které straně vlastně letectvo bojuje.

Pusanský perimetr

Území držené Jihokorejci a Američany se stále zmenšovalo, až v září 1950 kontrolovali jen oblast širokou několik desítek kilometrů okolo přístavu Pusan, kam mířily lodě a letouny se zásobami a vojáky. Američané kolem města urychleně budovali obrannou linii, protože jeho pád by vedl k úplné porážce. Důstojníci, kteří prošli světovou válkou, se spoléhali spíše na pružný manévrový boj než na souvislou obrannou linii, pro jejíž udržení stejně neměli dostatek vojáků. 

Tato taktika kladla velké nároky na koordinaci dělostřelectva a letectva. Ve vybrané oblasti se na vyvýšeninách zakopaly jednotky pěchoty, aby kontrolovaly co největší území a udržovaly spolu spojení vysílačkami. Tyto obranné uzly se vzájemně mohly krýt střelbou. V určité vzdálenosti za nimi zaujalo pozice dělostřelectvo, které podporovalo palbou několik obranných uzlů a dostávalo palebné prvky a korekce od předsunutých pozorovatelů.

Protitanková děla byla rozmístěna za pěchotou tak, aby dokázala rovněž vést palbu do několika sektorů. Jako mobilní záloha sloužily jednotky středních tanků a samohybných děl, které měly při průlomu do obrany zaútočit z boků na útočící proudy, průlom uzavřít a proniknuvšího nepřítele zničit v manévrovém boji.

Nepřítel zastaven

Když obránci první sled zastavili a nepřítel se chystal nasadit posily, přivolal americký velitel letouny, které zaútočily na nástupní oblasti vojsk a rozvrátily jejich svazky ještě předtím, než vyrazily do útoku. Taková byla teorie, jenže během ústupových bojů se zjistilo, že dělostřelci jen s obtížemi zasahují určené cíle, systém spojení se rozpadal a koordinace s letectvem také příliš nefungovala. Naštěstí pro Jihokorejce však vstoupilo do hry několik neočekávaných prvků.

Pokračování: Válka na 38. rovnoběžce (2): Američané v Koreji 1950–1953

Vojáci dostali nové protitankové zbraně M20 „superbazooka“ ráže 88,9 mm, které už spolehlivě ničily severokorejské tanky. Obávané tanky T-34/85 stále častěji vyřazovaly poruchy, s nimiž si osádky nevěděly rady, navíc Severokorejcům chyběly opravárenské dílny. Konečně také začínaly přicházet zásoby protitankové munice, bezzákluzové kanony a hlavně nové tanky M26 Pershing, které byly sovětským strojům důstojným soupeřem. Obranná linie před Pusanem vydržela.

Podle portálu TeslaFan je na současném trhu s elektromobily ideální volbou pro lámání podobných rekordů právě Tesla Model X. Jedná se totiž o vůz, jehož síla v pohodě stačí například na tažení kamionu na zcela zamrzlé a zasněžené vozovce, což dokázalo například video z Norska. Automobil si s celým náklaďákem poradil velmi snadno i v tak obtížných podmínkách.

Model X za to umí vzít

Že má automobil skutečně takovou sílu, která je navíc využitelná i v reálném prostředí a těch nehorších podmínkách, nám dokázalo video ze Severní Karolíny. Na něm můžeme vidět uvízlý kamion na zasněženém a zamrzlém kopci, který je tažen právě Modelem X. Automobil si i s tímto problémem poradil poměrně snadno a řidič kamionu se tak ještě večer dostal domů:

A do třetice se síla Modelu X ukázala na videu sdíleném přímo Elonem Muskem, ve kterém Model X vytáhnul z tunelů společnosti Boring Company nákladní vozíky o celkové hmotnosti přesahující 100 tun:

X vs Dreamliner

Novou výzvu Modelu X předložila letecká společnost Qantas, která jej nechala táhnout Boeing 787-9 Dreamliner na pojezdové dráze letiště v australském Melbourne. Hmotnost tohoto létajícího drobečka je 126 tun, pokud je letoun prázdný a 253 tun je maximální vzletová hmotnost. Ani to však Model X v konfiguraci P100D nezastavilo a bez problémů uvedl letoun do pohybu. Tím stanovil světový rekord zapsaný v Guinnessově knize rekordů jako nejtěžší břemeno, které plně elektrický, sériově vyráběný, elektrický automobil, kdy utáhnul.

Celý tento test byl především o točivém momentu a trakci. Jakmile se věc tažená Modelem X dá do pohybu, nic jej již nezastaví. Automobil disponuje točivým momentem 9 500 Nm, tedy takovou sílou, že by mohl lámat skály, samozřejmě obrazně řečeno. Nic takového zatím nikdo s Modelem X nevyzkoušel, ale kdo ví. Test nicméně dokazuje, že elektromobily rozhodně nejsou žádná ořezávátka a troufnou si bez problémů i na takovéto výkony.

Qantas chce změnu k lepšímu

Australský Qantas celý tento test pojal především jako PR na svůj nový program o lepším přístupu k životnímu prostředí. V rámci tohoto programu dostanou od společnosti speciální výhody například právě majitelé vozů Tesla. Ti si budou moci zdarma nabíjet své vozy na letištích v Melbourne, Brisbane, Adelaide či Sydney a budou mít i zvýhodnění během svých letů se společností Qantas, jako například levnější letenky či lepší komfort přímo na palubě letadel tohoto leteckého přepravce. Společnost chce tímto probudit u svých pasažérů zájem o ochranu životního prostředí a do této snahy je i zapojit. Kdyby měli podobný přístup všechny letecké společnosti, bylo by to jen dobře.

Článek zveřejňujeme s laskavým svolením portálu TeslaFan.cz - magazínu pro fanoušky vozů Tesla.

Rostliny tabáku v dnešní době vnímáme spíše jako zdroj zdravotních problémů. Dost možná se ale blží doba, kdy nás tabák bude naopak zachraňovat před rezistentními mikroby.

Vědci se dnes snaží hledat nové látky, které by fungovaly jako antibiotika, všude možně. V poslední době jsme byli svědky objevů zajímavých sloučenin například v chřestýším jedu, mléku ptakopysků, medu, javorovém sirupu, houbách nebo kůži žab. Teď se k těmto neobvyklým zdrojům léčiv přidaly i květy tabáku.

TIP: Neobvyklý zdravotník: Mléko ptakopysků v boji s rezistentními bakteriemi

Okrasný tabák křídlatý (Nicotiana alata) totiž obsahuje pozoruhodný peptid NaD1, který je velmi účinný proti zákeřným kvasinkám kandidám. Vědci věří, že by se mohl stát základem celé nové třídy antibiotik, která by byla účinná proti mnoha různým problematickým mikrobům.

Trpasličí nepravidelnou galaxii IC 4710 ze souhvězdí Páva známe už od roku 1900, kdy ji objevil astronom DeLisle Stewart. Na detailním snímku Hubbleova vesmírného dalekohledu je zřetelně vidět, že jde o krásnou a blyštivou galaxii, plnou jasných barevných hvězd.

V tomto kosmickém ostrově, vzdáleného asi 25 milionů světelných let od Země, jsou k vidění četné hvězdokupy s mladými modrými hvězdami, které jako diamanty obklopují nazlátlou centrální oblast galaxie.

Trpasličí galaxie nejasného tvaru

Trpasličí nepravidelné galaxie, jako je IC 4710, vypadají jako chaotické cáry hmoty, které nemají jasně vytyčená spirální ramena anebo galaktická centra. Je na nich zřetelně patrné, že se značně liší od spirálních i od eliptických galaxií.

TIP: Výjimečná trpasličí galaxie ukazuje, jak to vypadalo v raném vesmíru

Experti si zatím s podobnými galaxiemi příliš nevědí rady. Mohou to být galaxie, které zdeformovala gravitace při setkáních s jinými galaxiemi. Zároveň je ale možné, že galaxie, jakou je i IC 4710, připomínají nejranější galaxie, které se objevily v našem vesmíru.

Nový typ miniaturního létajícího robota RoboFly je tak drobný a lehký, že může bez potíží přistát na lidském prstu. Ke svému létání přitom využívá převratný pohon pomocí laserového paprsku.

Miniaturní létající roboti jsou obvykle limitovaní zdrojem energie. Buď si ho musejí nést sebou ve formě baterie anebo bývají připoutáni kabelem k externímu zdroji energie. RoboFly má lehký fotovoltaický článek, který přeměňuje energii laseru na elektřinu potřebnou k pohonu miniaturních součástek.

TIP: Zemědělství budoucnosti: Zastoupí včely robotičtí opylovači od Walmartu?

Časem by kolem nás mohla létat spousta robotického hmyzu. Miniaturní roboti by mohli hledat nebezpečné látky. Využití by mohli najít například v detekci úniků metanu. Dá se ale čekat, že zajímavé využití jim najdou i vojáci nebo zemědělci, kterým by robohmyz mohl hlídat plantáže nebo i opylovat plodiny. 

Spánek je zdrojem energie i celkové životní pohody a zdraví. Jeho blahodárné účinky potvrdila celá řada studií, které také přinesly pádné argumenty, proč byste spaní neměli zanedbávat, i co všechno vám hrozí, pokud svůj spánkový dluh nebezpečně zvětšíte. Zdaleka totiž není pravda, že ve spánku mozek pauzíruje a nevykonává žádnou činnost.

Neustálý shon, tlak na podávání co nejlepších výkonů i technologie, které člověka obklopují, však ze spánku ukrádají více a více času. Podle některých zdrojů si kvalitní a plnohodnotný spánek dopřává dokonce jen pětina světové populace. Většina z lidí se zároveň snaží ztracené hodiny dohnat čím dál většími hrnky s kávou či jinými životabudiči a propadá se do stále závažnějších problémů. Jak ze začarovaného kruhu ven? 

Záhadné podřimování

Přestože tvoří výraznou náplň života člověka, zůstává celá řada otázek okolo spánku doposud nezodpovězena. Spát samozřejmě potřebujeme, jak se však tato potřeba vůbec vyvinula, se vědci pouze dohadují. Některé teorie hovoří o tom, že útlum aktivity na noc zajišťoval ochranu před predátory, jiné spánek přirovnávají k restartování počítače, který je po celodenním fungování zahlcený nepotřebnými informacemi.

Co dnes díky mnohaletým výzkumům věda naopak popsat může, je princip spánku, jednotlivá stádia i fatální dopad jeho nedostatku na organismus a lidské kognitivní schopnosti. Aby člověk usnul, musí být přerušeny vzruchy putující ze smyslových orgánů do jeho mozkové kůry. Důležitou roli přitom hraje melatonin, který v noci při útlumu světla tělo produkuje.

Kromě něj je podstatný také serotonin, který tlumí odezvu mozku na různé podněty. Přibližně po 90 minutách po usnutí nastává takzvaná REM fáze spánku (podle anglického rapid eye movement čili fáze rychlých očních pohybů). Jde o lehký spánek, ze kterého se můžete snadno probudit. Naopak v NREM fázi (non rapid eye movement) spíte hluboce, zdají se vám sny a probuzení není tak snadné. Pokud k němu dojde, můžete být dokonce lehce dezorientovaní a zmatení. 

Moderní zloději spánku

Množství času, které by měl každý spánku věnovat, se může individuálně lišit. Platí však, že nejvíce jej potřebují novorozenci, kteří mají spát alespoň 14 až 17 hodin denně. Školákům a studentům odborníci doporučují spát asi 9 hodin, dospělí lidé by měli spát přibližně 7 až 9 hodin. Jak nicméně dokazuje celá řada průzkumů, tato doporučení se zejména u studentů a dospělých zcela míjí s realitou.

TIP: Mýtus osmi hodin: Jak dlouhá je optimální délka spánku?

Nejenže lidé věnují spánku celkově méně času, ale zároveň si osvojují množství špatných návyků, kterými snižují jeho kvalitu. Mezi rozšířené příčiny spánkových poruch a problémů s usínáním, které jsou typické pro současnou digitální dobu, patří například modré světlo, které k očím proudí z obrazovek mobilů, notebooků či tabletů a televizí. Jste zvyklí před usnutím kontrolovat sociální sítě nebo surfovat po internetu? Potom nebuďte překvapení, že ani dlouho po odložení telefonu nemůžete usnout.

Světlo z podsvícených obrazovek totiž negativně ovlivňuje tvorbu melatoninu a oddaluje tak usnutí. Podobný efekt mají i LED žárovky. Obrazovky svých chytrých zařízení byste měli přestat sledovat alespoň hodinu před usnutím. Pokud však opravdu nemáte jinou možnost, zkuste zjistit, zda váš telefon či tablet nenabízí možnost přepnutí displeje do nočního módu.

Rituály a pravidla ložnice

Mezi další faktory, které vás okrádající o sladký spánek a které se staly symbolem současné doby, patří i práce na notebooku v posteli a všeobecné nerespektování lůžka jako místa, ve kterém byste se kromě spánku a milostných aktivit neměli věnovat ničemu jinému. Podle odborníků by veškeré technologie, které mohou jakkoliv narušovat klidný spánek, měly zůstat za dveřmi ložnice – ta by měla být oázou naprostého klidu, kam nepatří nejen práce, ale také hádky či řešení problémů s partnerem.

Před uložením ke spánku byste také neměli pít alkohol. Někteří lidé tvrdí, že jim takzvaný „šláftruňk“ neboli sklenička alkoholického nápoje přes spaním pomáhá usnout. Háček je ovšem v tom, že ačkoliv alkohol může pomoci usnout, celkovou kvalitu spánku značně poškodí. Jakmile se alkohol začne metabolizovat, je pro organismus mnohem obtížnější udržet se při spánku. Stejně tak se na spaní může negativně podepsat i konzumace těžkých tučných jídel. Od těch byste se měli držet dál nejméně hodinu před usnutím.

Zrádná energie

Mezi tradiční zástupce zlodějů spánku bezesporu patří kofein a jeho populární zástupce – káva. Stejně jako coca-coly nebo černého čaje by se jí měl člověk vystříhat už od pozdního odpoledne, natož večer. Odborníci konkrétně radí nepít kávu po páté hodině odpolední nebo nejméně šest hodin před ulehnutím do postele. Nezapomínejte také, že negativní vliv na spánek může mít i vyšší konzumace hořké čokolády nebo energy drinků.

TIP: Nová studie ukazuje, jak pití kávy ovlivňuje spánkový režim

Před spaním se nepouštějte do žádného náročného cvičení či posilování, které by mohlo příliš zvýšit vaši tělesnou teplotu. Stejně tak se vyhněte jakémukoliv emocionálnímu rozrušení a stresu. Odborníci také varují před řešením problémů se spánkem užíváním prášků na spaní. Tyto medikamenty je vhodné používat pouze výjimečně a až po konzultaci s odborníkem. 

Spěte sladce

Cestou ke skutečně zdravému a občerstvujícímu spánku je dodržování pravidel spánkové hygieny. Ta by měla být součástí návyků člověka už od dětství. Rodiče svým dětem například před usnutím čtou pohádku a nenechají je místo toho používat tablet. Tím jim mohou do budoucna ukázat cestu k zodpovědné spánkové disciplíně. Jejím nejdůležitějším principem je však pravidelnost. Usínání a probouzení se ve stejný čas je pro celkovou kvalitu spánku zcela zásadní.

Určité narušení této rutiny obvykle nastává, mění-li se vaše pracovní tempo, nejčastěji v souvislosti se střídáním pracovních dnů a víkendů. Je tedy vhodné si i o sobotách a nedělích přivstat a zbytečně do noci nebdít, i když druhý den nejdete do práce. Vhodné je také zakomponovat do vašeho životního stylu přiměřenou fyzickou aktivitu a cvičení. Kromě spotřeby přebytečné energie sport napomáhá k uvolnění napětí a stresu. Náročnější aktivity je vhodné ve svém denním programu zasazovat spíše do dopoledních hodin, před usnutím je naopak ideální spíše organismus uklidnit pomocí dechových cvičení či jógou. 

Čistá mysl, klidný spánek

Uspořádejte také své pracovní činnosti tak, abyste nejméně hodinu před ulehnutím měli čas na odpočinek a relaxaci. Místo vyřizování e-mailové korespondence či brouzdání po sociálních sítích se začtěte do knihy nebo si poslechněte audioknihu. Spěte v dobře větrané místnosti, která není přetopená – pro spánek je ideální lehce nižší pokojová teplota. 

Nepodceňujte také důležitost vhodných prodyšných lůžkovin a kvalitní matrace, která bude dostatečně tvrdá a poskytne oporu páteři. Proleželá či příliš měkká matrace patří mezi časté příčiny bolestí zad a hlavy. Myslete na pohodlný spací oděv – pyžamo by nemělo nikde škrtit a mělo by být prodyšné. Povlečení je třeba dobře větrat a často prát. Z postele také ukliďte vše, co do ní nepatří. Kromě notebooku by na ní místo neměl zabírat ani domácí mazlíček či nepořádek. 

Když se v roce 1972 Harrison Schmitt, coby pilot lunárního modulu Challenger, omylem nadýchal malého množství zavlečeného měsíčního prachu, popisoval svůj stav jako „lunární sennou rýmu“ – pálily ho oči, měl stažené hrdlo a nezvladatelně kýchal. Schmitt pochopitelně nebyl alergický na Měsíc, jeho tělo ale tímto způsobem reagovalo na částečky měsíčního prachu.

Nyní se na účinky měsíčního prachu na lidský organismus zaměřila studie, zveřejněná v magazínu GeoHealth. Závěry vědců jsou možná až překvapivě dramatické – i jediná lžička měsíčního prachu by dokázala zabít až 90 % mozkových a plicních buněk.

Neviditelné nebezpečí

Měsíční prach se od toho pozemského značně liší. Především je velmi ostrý – na Měsíci není vítr a částečky prachu, které jsou převážně vedlejším produktem dopadnuvších mikrometeoritů, se tak nemohou obrušovat. Kromě toho mohou nejjemnější částice prachu levitovat nad povrchem. Měsíční povrch, nechráněný atmosférou, se chová podobně, jako oblečení nabité statickou elektřinou. Prach tak snadno ulpívá v záhybech skafandrů a na vybavení astronautů.

Vzhledem k tomu, že skutečný měsíční prach se na Zemi chová jinak než na povrchu Měsíce, použili vědci pro účely studie vulkanický popel z Arizony a z Colorada a skleněný superjemný prášek dodaný vládní geologickou agenturou USGS. Každý z těchto materiálů měl reprezentovat prach z různých částí Měsíce.

TIP: Jak voní Měsíc? Může se měsíční prach samovznítit?

Částečky takto připraveného prachu s různou zrnitostí poté vědci vystavili v laboratoři vypěstovaným lidským plicním buňkám a mozkovým buňkám myší. Výsledky této interakce byly nečekaně devastující. Během pouhých 24 hodin usmrtily nejjemnější zrna prachu až 90 % buněk. Přeživší buňky navíc nesly známky poškozené DNA, což by podle vědců mohlo vést k rozvoji rakoviny či neurodegenerativních chorob.

Pro NASA a další vesmírné agentury to znamená jediné – budoucí návštěvníci Měsíce či budoucí lunární kolonisté se neobejdou bez kvalitních protiprachových štítů. Samotná NASA již na technologii usilovně pracuje a elektrodynamické protiprachové štíty testuje na Mezinárodní vesmírné stanici.

Existují čtyři hlavní krevní skupiny: A, B, AB a O. Každý z nás ji zdědí po rodičích. A jak se zdá, krevní skupina může hrát významnou roli, pokud jde o zdraví. Vědci nedávno zjistili, že nositelé jedné z těchto skupin jsou mnohem zranitelnější kmeny bakterií E. coli, které jsou zodpovědné za nepříjemné „cestovatelské průjmy“.

Pro cestovatele z vyspělých zemí jsou takové průjmy spíše jenom nepříjemným zážitkem, kterým zaplatí za pochoutky na exotických trzích. Ale pro obyvatele rozvojových zemí, obzvláště děti, kteří nemají přístup k modernímu lékařství a hygieně, jsou tyto průjmy nezřídka smrtící. Bakterie E. coli mají ve skutečnosti na svědomí stovky tisíc životů ročně, zejména mezi malými dětmi.

TIP: Překvapivé riziko: Krevní transfuze od těhotných žen ohrožují muže na životě

Američtí vědci přišli na to, že děti v Bangladéši s krevní skupinou A jsou mnohem zranitelnější vůči nebezpečné formě cestovatelských průjmů. A platí to i pro všechny ostatní lidi s touto krevní skupinou. Důvodem je zřejmě to, že se ve střevech lidí krevní skupiny A bakteriím E. coli lépe produkuje jejich nebezpečný toxin a tím způsobují vážnější formu onemocnění. Pokud máte krevní skupinu A a chystáte se na cesty, tak určitě důkladně dbejte na hygienu a opatrnost při jídle. 

Ptáci dovedou být opravdu divní. Asi každý by souhlasil, že se mnozí ptáci při krmení mláďat hodně nadřou. Ale sýkory babky, které žijí i u nás, jsou v tom podle nového výzkumu švédských badatelů opravdu extrémní.

Malí pěvci, jako jsou právě sýkory, mají tělesnou teplotu obvykle kolem 41 °C. Když ale sýkory krmí mladé, tak se jejich teplota zvýší o více než 4 stupně a překračuje 45 °C. Podle vědců je taková teplota extrémní a pro malé ptáky to musí být jenom krůček od smrti, k níž by došlo kolem teploty 46 °C.

TIP: Obdivuhodný výkon: Drobní lejsci létají přes Saharu nepřetržitě 60 hodin

Příčina přehřívání je úplně jasná. Rodiče sýkor babek dřou při krmení potomků tak usilovně, že jim teplota těla stoupne až na samotnou hranici únosnosti. Neustále létají lovit a sbírat potravu ven z hnízda a vzápětí se s ní vracejí, takže nestíhají vychladnout. Čím větší mají snůšku, tím je to horší. Snad to jejich mláďata alespoň ocení.