O vynálezu a masovém nasazení tanků či bojových plynů za první světové války už slyšel jistě každý. Mnoho už bylo napsáno například o německé pušce Mauser či těžkém kulometu Maxim. Málokdo má však představu o nespočtu nepraktických či nepříliš rozšířených zbraních vynalezených během čtyřletého konfliktu ať už na rýsovacích prknech konstruktérů či přímo v zákopech improvizujícími pěšáky. Některé z nich skončily v propadlišti dějin či jako kuriozity v evropských muzeích, zatímco jiné konstruktéři v meziválečném období vypilovali a jejich čas přišel až za druhé světové války či dokonce ještě později.

Klíčová palebná síla

Mezi nejrozšířenější zbraně Velké války bezpochyby patří opakovací puška, se kterou pochodoval na frontu skoro každý voják, nicméně ji limitovala nízká palebná síla. Tento problém řešil těžký kulomet, jehož vysokou kadenci však zase devalvovala velká hmotnost. Z toho důvodu zařadily některé dohodové armády do své výzbroje lehké kulomety, které zpravidla dokázal obsluhovat jediný muž a díky nízké váze se daly bez problémů přenášet. Přestože ani britská, ani francouzská armáda neměla zpočátku vyvinutou vhodnou taktiku použití lewisů ani hotchkissů, jejich masové nasazení v průběhu roku 1916 Němce zaskočilo, a tak musela císařská armáda na vzniklou situaci reagovat.

Hojně využívané původně dánské lehké kulomety Madsen, které vilémovští vojáci ukořistili v boji s Rusy, zdaleka nestačily, a tak Berlín v listopadu 1916 objednal 6 000 zbraní Bergmann MG 15nA. Výtvor konstruktéra Louise Schmeissera měl zaplnit mezeru mezi puškou a těžkým kulometem a záhy se dostal také k vojákům na frontu. Lehký kulomet dosahoval kadence až 550 ran za minutu a vážil 13 kg, přičemž jeho uživatel mohl při střelbě využít také dvojnožku.

Německá armáda nasadila Bergmann MG 15nA převážně na východní a palestinské frontě, kde se vcelku osvědčil, přičemž jej výjimečně využívali také příslušníci oddílů Sturmtruppen. Pro potřeby úderníků měl však stále příliš vysokou hmotnost, a tak přivítali spíše na konci války vyráběný samopal MP 18. Ani další státy se však nedaly ve vývoji lehkých kulometů zahanbit. Kanaďané experimentovali s automatickou puškou Huot, která v mnohém překonala také slavný Lewis, nicméně konec války objednávku na 5 000 těchto zbraní pohřbil. Ani jeden z kulometů tak nakonec „neprorazil“, hlavně proto, že nedostal skutečnou šanci na bojišti.

Dron, či naváděná střela?

Bezpilotní letouny bývají spíše spojovány s 21. stoletím, jejich začátky však sahají už do období první světové války. V jejím závěru začali Američané testovat stroj, jenž měl dopravit 80kg výbušninu na vzdálenost až 75 km, tedy více než dokázalo polní dělostřelectvo. Dřevěný dvojplošník dosahující délky 3,5 m vážil zhruba 240 kg včetně smrtícího nákladu.

Směr letu určovaly železné kolejnice, z nichž startoval, přičemž obsluha pomocí rychlosti větru a vzdálenosti cíle vypočítala počet potřebných otáček, po nichž se vypnul motor a bezpilotní letoun dopadl na nepřítele. Podle dostupných zdrojů první dron, či spíše naváděná střela, nedosahoval nijak oslnivé přesnosti; šlo jen o zhruba 30 %! Výroba však byla velice levná, jediné zařízení vycházelo na zhruba 400 dolarů, přičemž do konce války jich vzniklo téměř 50.

Dokončení: Nepříliš známá výzbroj: Nepoužitelné i vizionářské zbraně Velké války (2)

Ani jeden z nich však do boje nezasáhl, jednak kvůli tomu, že špatný výpočet mohl ohrozit vlastní vojáky, a také proto, že válka v Evropě brzy skončila. Vývoj pokračoval ještě v průběhu 20. let a americká armáda používala bezpilotní letoun hlavně pro výcvik protiletadlových dělostřelců i stíhacích pilotů. Nedostatek financí však způsobil ukončení tajného projektu, který Američané oživili až v průběhu druhé světové války.

Ani jsme se nenadáli a najednou jsme uprostřed vzrušujícího závodu o dobytí planety Mars. O rudou planetu usilují soukromé společnosti v čele se SpaceX i státní kosmické agentury, především Spojených států a také Číny.

A bude to souboj na ostří nože. Šéf společnosti Boeing Dennis Muilenburg před pár dny na televizním kanálu CNBC prohlásil, že to bude právě Boeing, kdo dostane jako první člověka na planetu Mars. Boeing má hlavní slovo ve vývoji nové nosné rakety Space Launch System (SLS), kterou připravují pro NASA.

TIP: Blue Origin vs SpaceX: Souboj miliardářů je požehnáním pro lety do vesmíru

Boeing se tímto prohlášením stává vážným soupeřem společnosti Elona Muska, která usiluje o dobytí rudé planety pro lidstvo se svou nosnou raketou Big F*cking Rocket (BFR). Musk podle všeho výzvu přijímá, neboť odpověděl „Do it.“, ve smyslu „tak do toho“.

Taková rivalita v dobývání vesmíru není vůbec na škodu. A vlastně nezáleží na tom, kdo vysadí člověka na Marsu jako první. Protože vítězi se v tu chvíli staneme my všichni.

Lidé obvykle nepotřebují dvakrát pobízet, aby šli z práce domů. Neplatí to ale vždy. Zaměstnanci japonských firem nebo třeba vědci jsou proslulí tím, že práce je připoutá a zůstávají dlouho přesčas.

V Japonsku jde již o alarmující situaci. Podle nedávného průzkumu zaměstnanci celé čtvrtiny společností překračují 80 hodin přesčasů měsíčně. Takové pracovní nasazení nevydrží každý a japonští zaměstnanci nejednou umírají vyčerpáním již v mladém věku.

TIP: Pomáhat a chránit: Ve Velké Británii vznikla první policejní jednotka dronů

Japonská stavební společnost Taisei proto spojila síly s výrobcem dronů Blue Innovations a společně postavili dron T-FREND. Jeho úkolem je hlídkovat v celé budově, hledat lidi, kteří zůstávají po konci pracovní doby a zahnat je domů. Autonomní dron k tomuto účelu používá tradiční japonskou píseň Hotaru no Hikari, která se často hraje na konci vyučování nebo při zavírání obchodů.

Americký fotograf a filmař Dustin Farrell urazil přes 30 000 kilometrů napříč Spojenými státy, aby pomocí vysokorychlostní kamery zachytil majestátní krásu blesků. Podle Farrella šlo o mimořádně náročný projekt, jeho výsledek nazvaný Transient (Pomíjivost) ale rozhodně stojí za to…

Bitcoin a další kryptoměny přinášejí revoluci do finančních transakcí. Není to ale zadarmo. Těžba bitcoinů a jejich používání vyžaduje masivní nasazení výpočetní techniky, která spotřebuje značné množství energie.

V roce 2013 byla hodnota bitcoinu kolem 30 amerických dolarů (asi 650 Kč) a lidé ho brali spíše jako kuriozitu pro IT nadšence. Na sklonku roku 2017 se bitcoin blíží k hodnotě 20 tisíc dolarů (asi 434 tisíc Kč) a velmi vážně ho berou odborníci i veřejnost.

TIP: Vánoční osvětlení v USA spotřebuje víc energie, než některé státy světa

Problém je v tom, že ekonomika bitcoinu je neuvěřitelně náročná na energii. Jediná transakce spotřebuje 240 kWh, což odpovídá spotřebě průměrné americké domácnosti po dobu 8 dní. A každý den na světě přitom proběhne asi 350 tisíc transakcí s bitcoinem. Podle výpočtů serveru Digiconomist.net spotřebují operace spojené s bitcoinem více než 32 TWh elektřiny za rok. To je více, než kolik činí roční spotřeba Slovenska nebo například Srbska.

Teprve v červnu 1099 spatřili konečně křižáci vytoužené Svaté město, v němž se ukrýval chrám Božího hrobu. Posádka Jeruzaléma obléhání očekávala a včas nechala otrávit veškeré studny v okolí. Početné vojsko tak trpělo nedostatkem vody a muselo ji vozit zdaleka. 

Předchozí část: Křížová výprava do Jeruzaléma: K dobytí Antiochie přispělo svaté kopí a zrada

Tou dobou už v jeho řadách chyběli dva novopečení vládci nově ustavených křižáckých států – Bohemund, kníže antiochijský, a Balduin, hrabě z Edessy. Ke slovu se tak poprvé skutečně dostal Godefroy z Bouillonu, jenž byl od Antiochie uznáván za vrchního velitele výpravy. 

U nedalekého pobřeží naštěstí přistály janovské a anglické lodě, které přivezly mnoho potřebného materiálu pro výrobu těžkých obléhacích strojů. Za několik týdnů postavili vojáci dalekonosné katapulty (trebuchety) a hlavně dvě obrovské třípatrové obléhací věže, jež pak sehrály při dobytí města klíčovou roli.

Kouřová clona

Útok vypukl 9. července 1099, kdy se obě věže – jedna z jihu, druhá ze severu – začaly posouvat směrem k hradbám. Zdi přitom pravidelně ostřelovaly trebuchety, aby v nich vytvořily průlom a zároveň aby neumožnily obráncům „vystrčit nos“. Mohutné konstrukce byly pokryty kůžemi napuštěnými octem, které je chránily před plameny, a doslova centimetr po centimetru se blížily k městu. Přesouvat obrovské monstrum na kolech však není snadné a v cestě navíc ležely příkopy. Křižáci je sice postupně zasypávali, ale stálo je to spoustu úsilí i životů.

Rozhodující okamžik nastal o týden později na severu. Godefroy docílil úspěchu, když nechal vedle obléhací věže zapálit balíky slámy. Konstrukci tak před zraky obránců města skryl závoj dýmu, a třebaže se přitom křižáci málem udusili, podařilo se jim spustit padací můstek na hradby a proniknout po něm dovnitř. Hrabě, který velel „konkurenční“ jižní věži, se na své normanské muže rozkřikl: „Proč se opožďujete? Všichni Francouzi jsou už ve městě!“

Krvavý masakr

Nastala krutá řež: Předčila všechna zvěrstva křižáků, jež dosud na výpravě napáchali, a zanechala v myslích muslimů nesmazatelnou stopu. V ulicích Jeruzaléma leželo tolik mrtvých, že se prý rytíři brodili po kolena v krvi. 

Dobyté Svaté město, hlavní cíl křížové výpravy, mělo být centrem nově založených latinských států. Kvůli sporům mezi čelnými šlechtici se stal jeho kompromisním vládcem Godefroy z Bouillonu, statečný, leč pokorný rytíř. Odmítl však královskou korunu a raději přijal pouze titul „ochránce Božího hrobu“. Království jeruzalémské tak vzniklo až o rok později, když Godefroy zemřel: Nahradil jej totiž jeho bratr Balduin, dosud hrabě z Edessy, který se již nerozpakoval po královském titulu sáhnout.

Zmařené království nebeské

Brány Svatého města se křesťanům otevřely dokořán. Neustálý příliv přistěhovalců, dobrodruhů lačnících po majetku i náboženských fanatiků však budování tolerantního „království nebeského“ značně narušoval. Přesto na krátký čas nastalo smírné spojení národů, jež popsal například arabský cestovatel Ibn Džubajr. Při své pouti Palestinou roku 1184 žasl nad obrazem muslimů a křesťanů pasoucích společně stáda, obdělávajících půdu a uzavírajících sňatky. 

Své zkušenosti s propletencem zášti a chápavého respektu vylíčil také emír Usáma ibn Munkíz. Celkově sice vnímal západní rytíře jako nevěřící barbary, přesto uznával, že mezi nimi existují výjimky. Mimo jiné napsal: „Nemají žádnou z lidských předností, kromě statečnosti, jinak je ovládají divoké pudy a nečestná ničemnost! Mezi Franky jsou však někteří, kteří přijali mravy naší země a sžili se s muslimy. Takoví jsou lepší než ti, kteří přišli nedávno ze své domoviny.“

Nenávist původních obyvatel vůči křižákům nebyla záležitostí rasovou, ale kulturní a náboženskou. Pokud Evropan přestoupil k islámu a osvojil si místní zvyklosti, muslimové jej bez potíží přijali – byli tehdy v mnoha ohledech tolerantnější a velkorysejší než společnost latinských křesťanů.

Mayové si kdysi mysleli, že přízračné podzemní řeky a jezera, kterými je protkán Yucatán v dnešním Mexiku, vedou do podsvětí, jemuž říkali Xibalba. Vědci tam nedávno objevili celý nový zvláštní svět.

Prostudovali velký jeskynní systém Ox Bel Ha, který se nalézá u pobřeží a je trvale zaplavený vodou. V těchto podzemních prostorách se hromadí metan, který slouží jako zdroj potravy pro bakterie a další mikroorganismy.

TIP: Jaká překvapení skrývají vulkanické jeskyně v mrazivé Antarktidě?

Zdejší mikrobi jsou pak potravou pro korýše a další organismy, kteří tvoří obyvatele tohoto zvláštního potopeného světa plného metanu. Objev takového ekosystému byl pro vědce překvapením. Doposud si mysleli, že zdejší život závisí na opadu z rostlin a organické hmotě, která se dostane z povrchu do podzemí.

Na počátku bylo slovo. To slovo mělo praslovanský kořen a v rozeznatelné podobě jej najdeme u většiny příbuzných národů. To slovo je „hovno“. Kořen „gov“ přitom znamená „dobytek“ a vzešly z něj i výrazy „hovado“ či „hovězí“. Původně se jednalo o lejno zvířecí, přeneseně tedy o zcela bezcennou věc. Význam zostřeného záporu se přidal až později.

Bezcenná věc

V dávné minulosti ještě nešlo o tak emotivně zabarvené vyjádření, a proto jej najdeme i u řady našich předních osobností. Například Jan Hus ve svém výkladu ke Květné neděli říká: „Opět varoval-li by sě, aby v svini sě neobrátil, jenž židká jie hovna: Ještě máš sě varovati viece, aby smrtedlně neshřěšil a nezničěl v boží milosti.“ Tedy: „Opět, pokud si dáváš pozor, aby ses neproměnil v prasnici, která jí řídká hovna: Ještě víc si máš dát pozor, abys smrtelně nezhřešil a neztratil boží milost.“

Postupem času však pojem o svou nezávadnost přišel, a ocitl se tak například ve sbírce rakouského důstojníka Jana Jeníka z Bratřic. Díky tomuto nadšenému sběrateli folklorních zajímavostí v jejich „ryzí“ – tedy patřičně přisprostlé – podobě se nám například dochovala báseň: „Sral, sral, trávy se držel. / Tráva se mu utrhla a on upad do hovna / zmazal si prdel.“

Marnost ze sanskrtu

Další výraz s výše uvedeným slovem sice tematicky úzce souvisí, pochází však z jiné geografické oblasti. Sloveso „srát“, tedy vylučovat stolici, má původ v sanskrtském „sarati“, v překladu „téci“ nebo „nelibě se řinouti“. Váže se k němu i pojem „samsara“, který označuje neustálý kolotoč znovuzrození. Indolog Dušan Zbavitel jej originálně přeložil jako „souser“, čímž reflektoval jak slovní základ, tak únavnost zmíněného procesu.

TIP: Scvrnkls aneb taje a kouzla češtiny. Proč dělá potíže cizincům?

Sloveso „srát“ se do českých zemí dostalo s Romy, kteří v 8. století opustili Indii. Když pak doputovali do Evropy, přinesli s sebou nejen výjimečnou znalost práce s kovem, ale i termín, který u nás postupně zdomácněl.

V posledních letech ve vesmíru pátráme po planetách, které se podobají naší Zemi. Nějaké kandidáty jsme už našli. V některých případech by na nich mohla být kapalná voda, většinou jde ale o superzemě, tedy planety několikrát větší než naše planeta.

Mezi nově objevené superzemě, které by mohly být obyvatelné, se teď zařadila exoplaneta K2-18b. Obíhá červeného trpaslíka a je od nás vzdálená 111 světelných let. Ryan Cloutier z Torontské univerzity a jeho kolegové použili zařízení High Accuracy Radial Velocity Planet Searcher (HARPS) Evropské jižní observatoře v La Silla, a s jeho pomocí teď změřili velikost a hmotnost planety.

Větší verze Země

Podle jejich výsledků má planeta K2-18b hmotu asi jako 8 Zemí a je zhruba 2,3× větší. Buď může jít o kamennou planetu s pořádnou atmosférou, případně o oceánský svět pokrytý ledovým příkrovem.

TIP: Superzemě Kepler 62f může hostit život: Má zřejmě obří zásoby vody

Ať tak či onak, planeta obíhá hvězdu v obyvatelné zóně. Podle vědců je slušná šance, že tento svět je vlastně zvětšenou verzí naší Země. Tento planetární systém je velmi vhodný pro podrobný výzkum, takže se o něm jistě brzy dozvíme více informací.