Zatímco na nedaleké bělohorské pláni probíhaly 8. listopadu 1620 krátké, leč prudké boje mezi vojsky českých stavů a spojenými vojsky císařskými a vojsky katolické ligy, obědval český král Fridrich Falcký s manželkou a dětmi v královské jídelně na Pražském hradě. Této gurmánské idylky se účastnil také německý kníže, diplomat a válečník ve službách falckých kurfiřtů Kristián z Anhaltu. Ten krále vyzýval, aby urychleně odjel na bojiště povzbudit své vojáky k většímu udatenství.

Panovník se sice nebránil, ale protože měl zřejmě na stole nějakou dobrou „baštu“, rozhodl se, že tak učiní až po jídle. Nepochybně si Anhaltovy rady vážil, ale královský oběd prostě nelze uspěchat. Když po skončené hostině a jistě i posilněn dobrým truňkem vyrazil trochu loudavě v parádním brnění za Strahovskou bránu, potkával už jen prchající, dosti zdeptané tlupy a osamělé vojáky.

Šlo ještě prohru zvrátit?

I přes neradostné následky pro české země lze zcela nepateticky říci, že to, co se odehrálo na Bílé hoře, byla jen nepatrná bitka. Nedala se srovnávat s jinými velkými střetnutími, byť v ní šlo o budoucnost našich zemí. Je dost možné, že Fridrich to vnímal podobně. A byl zřejmě přesvědčen, že jeho velitelé jsou natolik schopní, že vítězství vybojují i bez něho, a jeho přítomnost na bojišti je víceméně zbytečná. Řekněme upřímně, že ani po vojenské porážce na bělohorské pláni nemuselo být ještě vše ztraceno, pokud by český král zachoval chladnou hlavu. A pokud by se cítil plně odpovědným za osudy národa, jehož se stal králem.

Když nafintěný panovník na vlastní oči viděl utíkající vojáky, nepochybně ztratil důvěru ve své velitelské a potažmo vůbec vojenské schopnosti. Vojenský doprovod tedy nechal obrátit koně a své podobně vyšňořené vojáky pobídl, ať se co nejdřív vrátí zpět na Hrad, neboť bitva je už ztracená. Rozhodl se, že na Staré město pražské svolá válečnou poradu. Jeho čeští rádci mu tvrdili, že by se na bitevní pole přece jen měl podívat. A také ho varovali před tím, aby se vzdal myšlenky na ukvapený útěk. Fridrichovi však jejich slova šla jedním uchem tam a druhým ven. Zmateně mluvil o tom, že stavovská armáda už není schopná čelit dalším útokům. A než by se možné posily dostaly do Prahy, trvalo by to nejen dlouho, ale jistě by to přilákalo císařskou a bavorskou stranu, takže následky podobně neuváženého postupu by pro České království byly nedozírné. Fridrichovy charakterové vlastnosti, o nichž se v českém prostředí s despektem mluvilo již v době jeho volby, události na bitevním poli zcela obnažily. Ukázal se jako panovník neschopný, nerozhodný a navíc naprosto sobecký, zbaběle rezignující na své vladařské povinnosti, k jejichž plnění byl svým volebním reversem zavázán! O dalším boji prostě nechtěl ani slyšet a hned 9. listopadu ráno v největším zmatku utekl z Prahy přes Náchod do Vratislavi. S ním prchli všichni jeho nejbližší osobní rádcové - jak Kristián Anhalt, tak i vrchní velitel stavovských vojsk na bělohorské pláni Jindřich Matyáš starší z Thurnu.

Nafintěný hejsek?

Pokud budeme hledat nějakou charakteristiku osobnosti třiadvacetiletého Fridricha Falckého, pak na prvém místě asi zdůrazníme jeho pýchu, fanfarónství a až nekritické zahledění se do sebe sama. Protestantský princ byl fešák – uhrančivý štíhlý mladík s černýma očima a černou bradkou. Pražany navíc překvapil i svým nenuceným chováním. Bylo ho vidět v červeném aksamitovém plášti s bílým kloboukem ozdobeným zlatým peřím a nádherným krejzlíkem. Rád prý podnikal vyjížďky po městě - hlavně v zimě na saních. Chtěl být „vidět“ - chodíval tancovat, povídal si s měšťany a tvrdí se, že v Královské oboře dokonce lezl po stromech a koupal se ve Vltavě mezi lidem.

Jeho urozená manželka Alžběta Stuartovna, dcera anglického krále Jakuba I. si, na rozdíl od svého poněkud ztřeštěného muže, od obyčejných lidí zachovávala aristokratický odstup. Jakýkoli kontakt s nimi považovala za nevhodný a pod její úroveň. Za svého pohledného manžela se provdala v sedmnácti letech a jejich nádherná a rozverná svatba odpovídala životními stylu, který hodlala vést. I ona podle dobového dobrozdání vynikala krásou a před svatbou měla údajně celou řadu ctitelů (a zlí jazykové tvrdí, že i po svatbě). V Praze se ale necítila dobře. Byla zvyklá se honosně oblékat a nosit hluboké dekolty, což zde však k jejímu nemilému překvapení vyvolávalo klepy a kritiku. Navíc neovládala zdejší podivný jazyk a neznala místní zvyky. Jedno z vyprávění tvrdí, že když o svatováclavském posvícení dostala od pražských měšťanek jako výraz úcty koláče, považovala to za urážku a rozdala pečivo sluhům. Ti netušili, k čemu jsou ony podivné předměty dobré, tak si jimi zdobili klobouky, což Pražany samozřejmě urazilo.

Trpké procitnutí

Čeští stavové si od volby Fridricha Falckého trochu naivně slibovali, že zeť anglického krále bude mít ve věcech náboženských plnou tchánovu podporu. Nicméně mezi těmi dvěma žádná velká idylka nepanovala. Jakub I. se na Fridricha díval poněkud spatra, neboť svoji dceru dal za manželku tehdy „pouhému“ falckému kurfiřtovi. A pak zde fungovala ještě jedna skutečnost: Fridrich se stal vzdorokrálem proti oficiálně zvolenému byť sesazenému Ferdinandovi II. A tady zapracovala jakási monarchistická sounáležitost, neboť Jakub I. za oficiálního českého krále stále považoval Ferdinanda II. a Fridrich se tak v jeho očích stal vzbouřencem pro zavedeným rituálům. A tak mu dával patřičně najevo, že ho nijak výrazněji podporovat nehodlá. Fridrich snad věřil, že v Čechách najde k boji semknuté stavy a místo toho tady našel skupinu šlechticů, která byla nejen názorově nejednotná, ale k osobním obětem - zejména finančním - málo ochotná.

Postupně se zklamaly i stavové, kteří doufali, že nový král pro své protestantské vyznání i rodinné zázemí poskytne zemi finanční podporu, leč dočkali se jen vágních příslibů a neurčitého váhání. Přitom je pravdou, že sám Fridrich do jejich projektu vložil značnou část svých financí, údajně půl milionů zlatých! Nicméně to stále byla jen kapka v moři.

TIP: Fridrich Falcký v exilu: Pobělohorské osudy „Zimního krále“

Když „král seladon“ se svojí rodinou zmizel z Prahy, ztratil pochopitelně všechen majetek i tituly, a navíc jej papež uvrhl do klatby. Většinu majetku získal hlavní představitel Katolické ligy Maxmilián. Fridrich se mohl utěšovat jen tím, že česká emigrace ho nadále uznávala a označovala jako českého krále. Příliš vysokého věku se však nedožil - v roce 1632 podlehl v podstatě už jako štvanec v německém městě Mohuči tyfové nákaze. Není ovšem vyloučena ani varianta, že jej nechali zavraždit či otrávit. Svůj poslední odpočinek tak našel v Německu. Jeho noblesní manželka Alžběta ho přežila o dlouhých dvaatřicet let a na sklonku života se vrátila do rodné Anglie, odkud kdysi jako ambiciózní nevěsta s nadějemi odjížděla „dobýt svět“.

V britské Národní laboratoři fyziky vyrobili nejmenší vánoční přání světa. Je tak nepatrné, že jeho míry jsou v mikronech, tedy v miliontinách metru. Na obalu přání je zobrazený usměvavý sněhulák společně s nápisem „Season's Greetings“, který vyjadřuje přání veselých vánočních svátků. Uvnitř přání je ještě text „From NPL“, tedy česky „od NPL“. Lidské oko si ale přání přečte jedině pod mikroskopem.

Přání měří na výšku 20 mikronů a na šířku 15 mikronů. Lidský vlas má přitom průměr asi 50 až 80 mikronů. Na běžnou poštovní známku by se takových přání vešlo asi 200 milionů.

TIP: Nejmenší státní vlajka náleží Kanadě a měří 1,178 mikrometru

Badatelé použili k vytvoření tohoto přání membránu z nitridu křemíku, jejíž tloušťka byla asi 200 nanometrů, potaženou vrstvou platiny o tloušťce 10 nanometrů. Tuto membránu následně opracovali pomocí iontového paprsku technologie FIB (anglicky Focused ion beam). Nové přání má být podle autorů oslavou vánočních svátků a také pokročilých technologií, s nimiž je možné dělat podobné kousky.

1. Je zkroucená

Mléčná dráha sice připomíná disk, ovšem okolo jejího středu se nachází centrální výduť s průměrem asi 12 000 ly (světelných let, z anglického light-year) a jen o něco menší tloušťkou. Ani samotný disk není perfektně rovný, spíš naopak – je značně zvlněný. Astronomové se domnívají, že za to mohou dvě nepravidelné satelitní galaxie Malé a Velké Magellanovo mračno. Jejich gravitace se totiž s gravitací Mléčné dráhy přetahuje o skrytou látku i vodíkový plyn. A vzhledem k tomu, že naše Galaxie se otáčí a ani Magellanova mračna nezůstávají v naprostém klidu, vytváří společné působení jakési oscilace, které postupně vedly ke zkroucení galaktického disku. 

2. Má neviditelné halo

Vědci se domnívají, že až 90 % hmotnosti Galaxie nese skrytá látka, která se koncentruje především v kulovém halu obepínajícím disk. Ve prospěch přítomnosti takového materiálu na periferii Mléčné dráhy svědčí sledování oběžných rychlostí hvězd – stálice v okrajových částech Galaxie krouží kolem jejího centra mnohem rychleji, než by odpovídalo Keplerovým zákonům, a rotační křivka je dokonce do větších vzdáleností tzv. plochá. Pokud se ovšem na periferiích nachází dostatek nesvítící gravitačně působící látky, zmíněný rozpor by se tím mohl vysvětlit. 

Ve vnitřní části Mléčné dráhy naopak rotační křivky dobře odpovídají klasickým předpovědím. Astronomové to považují za důkaz, že se skrytá látka koncentruje v halu, kde se dále nachází i mnoho kulových hvězdokup – kompaktních útvarů tvořených nejstaršími známými hvězdami. 

3. Obsahuje až 400 miliard hvězd

Mléčnou dráhu bychom mezi ostatními kolegyněmi zařadili do kategorie střední váhy. Největší známá galaxie IC 1101 má přes 100 bilionů hvězd, jiné běžně obsahují bilion stálic. Naproti tomu trpasličí galaxie, jako například již zmíněné Velké Magellanovo mračno, zahrnují pouhých 10 miliard hvězd a v Mléčné dráze se jich podle odborníků nachází 100–400 miliard. Při běžném pohledu na temnou oblohu bychom jich však napočítali maximálně tři tisíce.

Nicméně, odhad celkového množství hvězd v Mléčné dráze je značně nepřesný a navíc se jejich početní stavy neustále mění. Stálice se totiž vyvíjejí: některé zanikají ve výbuchu supernovy, jiné se naopak dosud rodí v oblastech chladných molekulových oblaků. 

4. Je plná prachu a plynu

Ačkoliv to tak nemusí na první pohled vypadat, Mléčná dráha je prostoupená prachem a plynem: 10–15 % baryonické („normální“) látky je uloženo v plynu (99 % z uvedené části) a prachu, zbytek připadá na hvězdy. Přestože tedy naše Galaxie měří napříč více než 100 000 ly, kvůli „znečištění“ nedohlédneme ve viditelné části spektra dál než asi 6 000 ly. 

V dlouhovlnné oblasti spektra, například v jeho infračervené části, však můžeme provádět pozorování na větší vzdálenost, protože IR záření proniká prachovými oblaky snáze. I proto představují při mapování Mléčné dráhy neocenitelné pomocníky infračervené dalekohledy jako například Spitzerův kosmický teleskop. 

5. Vznikla z jiných galaxií

Mléčná dráha nebyla vždy taková, jak ji známe dnes. Na hmotnosti nabývala postupně, s tím jak v rámci galaktického kanibalismu požírala své méně hmotné kolegyně. Navíc tak činí dodnes: například si právě dává k obědu trpasličí galaxii v Malém psovi, jež představuje naši nejbližší galaktickou sousedku. Trpasličí galaxie ve Střelci pro změnu sestává už jen z pouhých čtyř kulových hvězdokup (k nimž patří i objekt M54 pozorovatelný amatérskými dalekohledy) a je téměř jisté, že se v minulosti srazila s Mléčnou dráhou, která ji poté obrala prakticky o veškerý materiál. 

Dokončení: Hlubiny vesmíru: 10 zásadních faktů o Mléčné dráze (2)

Klanění tří králů je jednou z nejvíce zobrazovaných scén celé křesťanské tradice. Kořeny legendy hluboce zapustily především v lidových představách a ve střední Evropě vytvořily zcela jedinečnou tradici dřevěných Betlémů a koledování malých „králů“. Nápis K+M+B už patři po staletí k výzdobě každého domu, kde by se mělo usídlit štěstí. 

Klanění králů

Scéna je zmíněná v Evangeliu podle Matouše, které pochází z prvního století: „Když se narodil Ježíš v Judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“

Král Herodes ovšem zprávu neslyšel rád, strachoval se, že jej nový Mesiáš připraví o trůn. Obelhal tedy mudrce slovy: „Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit.“ Ti jej, vedení hvězdou, nakonec skutečně nalezli a obdarovali jej dary. Bůh je však ve snu varoval, aby se ke králi už nevraceli, a totéž udělal s rodiči Ježíše. Vyslal je do Egypta, kde měli přečkat vraždění všech malých dětí, které v okolí Betléma Herodes rozpoutal. 

Krásný příběh, který se ale pravděpodobně nikdy nestal. Matouš si jej pravděpodobně vypůjčil z neznámého zdroje. Existuje však „neoficiální“ nekanonický komentář Matoušova evangelia Opus imperfectum in Matthaeum, který zřejmě čerpá z téhož zdroje. V něm se mluví o dvanácti mudrcích, kteří žijí blízko Hory vítězství. Každý rok vystupují na její vrcholek, kde se v jeskyni po tři dny modlí a čekají na hvězdu, která má ohlásit příchod Krále. To byl slib, který kdysi dal Adam svému synu Sethovi a toto tajemství se dědí v jeho pokrevní linii. Jednoho dne nakonec mágové našli, co očekávali, v jeskyni zářila hvězda jasnější než slunce a z ní se měl narodit spasitel všech lidí. V Matoušově podání se z Dítěte světla stává Ježíš.  

Verze na tomto obrázku je společným dílem tří velikánů tzv. prerafaelitského stylu, který vzkvétal v Británii v 19. století. Gobelín, utkaný z vlny a hedvábí o velikosti 258 × 384 centimetrů, navrhl malíř Edward Burne-Jones. Na detailech pak pracovali legendární textilní a sklářští designéři William Morris a John Henry Dearle. Gobelín dnes visí v Metropolitním muzeu v Manchesteru.

Vana plná vody s odérem smaženého kuřete nepředstavuje nejspíš pro většinu z nás nesplněný sen. Japonsko je však v mnoha ohledech velmi netradiční, takže nejspíš nepřekvapí, že tamní pobočka KFC přišla s originálním nápadem – se solí do koupele, jejíž základ tvoří 11 bylin a druhů koření, kterými se v řetězci dochucuje kuřecí maso. Aby byl zážitek co nejvěrnější, má dokonce novinka podobu kuřecího stehna.

Nicméně ani KFC zřejmě nevěří, že by se podobný produkt dobře prodával: Proto jej firma pouze rozdávala v listopadové loterii mezi sto „šťastlivců“, vybraných díky sociální síti Twitter.

Jméno Paul Thümmel znala v období druhé světové války jen hrstka zasvěcených. Teprve v průběhu šedesátých let se jeho případ díky popularizačním knihám dostal do širokého povědomí. Byl prezentován jako superšpión mezinárodního formátu, který se stal z přesvědčeného nacisty zarytým odpůrcem Hitlerova režimu. Proto prý navázal spolupráci s československou zpravodajskou službou a po vypuknutí války prokázal cenné služby také Spojencům, za což zaplatil vlastním životem. Teprve po letech se objevily i kritické hlasy požadující důkladné prověření jeho působení na základě archivních materiálů. 

Mladý nacista

Rozkrýt životní příběh Paula Thümmela ztěžuje množství vzájemně si odporujících informací. Na základě úředních dokumentů je každopádně známo, že se narodil 15. ledna 1902 v saském Neuhausenu. Vyučil se pekařem a cukrářem, načež nějakou dobu pracoval v otcově pekárně. Tato práce však Paula nelákala.

Již ve dvacátých letech měl Thümmel zájem o politický život a zaujala jej dosud nepříliš významná nacistická strana NSDAP. Ve svém rodišti se podílel na založení místní organizace strany a lidé z něj začali mít strach. Některé obyvatele města údajně obvinil, že jsou čeští špióni a nechal je zatknout. Když se Hitler v lednu 1933 chopil moci, zabavil Thümmel vilu jednoho židovského továrníka. Jako „starý bojovník“ potom získal čestný zlatý odznak NSDAP číslo 61 574, což byla výsada určená pouze zasloužilým nacistům.

Díky své pozici navázal i čilé kontakty s vojenskou zpravodajskou službou Abwehr. Používal krycí jméno Medvěd a už koncem roku 1933 začal vytvářet síť spolupracovníků mezi pašeráky pohybujícími se podél československo-německé hranice. Cenný zdroj informací představovali i zaměstnanci různých turistických chat z řad sudetských Němců.

Nabídka spolupráce

Zájem o Thümmela však projevila také československá kontrarozvědka a počátkem roku 1936 vypracovali zpravodajci jeho charakteristiku: „Má hodnost sturmbannführera SA, je často vídán ve společnosti úředníků gestapa, ale pracuje především pro vojenskou zpravodajskou službu v Drážďanech. S agenty se obvykle stýká v Neuhausenu, buď v domě čp. 154, který patří jeho otci, nebo v kanceláři Deutsche Arbeitsfont, případně v hostinci Deutsches Haus. Vždy je ozbrojen, při výpravách do Československa používá falešných osobních dokladů a zpravidla cestuje ve společnosti mladé hezké ženy.“

Slabost pro opačné pohlaví byla Thümmelovým charakteristickým znakem. V roce 1933 se sice oženil, ale manželství brzy zkrachovalo a v říjnu 1936 následoval druhý sňatek. Mimoto ovšem vystřídal řadu milenek a měl rád i dobré jídlo a pití, takže se nelze divit, že brzy pociťoval nedostatek financí. Právě to byl zřejmě hlavní důvod, proč v únoru 1936 nabídl spolupráci československé vojenské rozvědce. Nabídka byla přijata a Thümmel předal zpravodajcům pod krycím označením A-54 řadu informací. Nadále však pochopitelně pracoval i pro Němce a služebně si dokonce polepšil, když převzal vedení jedné ze složek kontrašpionážního oddělení drážďanské služebny Abwehru.

Ačkoliv se mohl nadřízeným pochlubit úspěchy, neměl to jednoduché. Profesionální vojenští zpravodajci jím pohrdali a považovali jej za protežovaného amatéra, který se jim nemůže rovnat. V tom asi spočívala další příčina kontaktů s československou rozvědkou, protože Thümmel se cítil nedoceněn. Spolupráce se zpravodajským 2. oddělením Hlavního štábu čs. armády nabrala na obrátkách od poloviny roku 1937. Vystupoval pod krycími jmény René, Franta nebo Voral a informoval Čechoslováky o řadě akcí plánovaných nacisty.

Krizový rok 1938

Informace však nebyly tak skvělé, jak uvádí někteří autoři literatury faktu. Jisté indicie navíc naznačují, že od podzimu 1937 byl Thümmel vědomým účastníkem zpravodajské hry Abwehru s československou stranou. Činnost agentů pak ještě nabyla na významu koncem třicátých let. Jednu z nejdůležitějších událostí, německý anšlus Rakouska v březnu 1938, Thümmel dopředu vůbec neoznámil. Rozbor dalších poskytnutých zpráv ukazuje, že v některých případech šlo zřejmě o záměrné dezinformace. Mezi mýty lze zařadit tvrzení, že 2. oddělení poskytl kompletní znění německého plánu na vojenské napadení Československa (plán Zelený – Fall Grün).

Také v období zářijové krize byly údaje poskytnuté Thümmelem rozporné. Například během zpravodajské schůzky s důstojníky 2. oddělení v Lounech 12. září 1938 poskytl pár tajných dokumentů a na ukázku přivezl i dva ruční granáty, svitek zápalnice a lisovanou trhavinu, používané německou armádou. Nezmínil se ale o připravovaných záškodnických protičeskoslovenských jednotkách, zvaných Organizace K. Ty měly podléhat Abwehru, takže o jejich existenci musel vědět. Ani k nástupním plánům německé armády nic konkrétního neuvedl, zato však 27. září odeslal československým zpravodajcům dopis obsahující jedinou větu: „Sděluji Vám, že v důsledku dnešní situace nelze žádné obchodní záležitosti ani dojednávat, ani provádět.“  Poté se téměř na půl roku odmlčel.

V protektorátu

Situace okleštěné republiky byla po přijetí Mnichovské dohody krizová a hodnotné zpravodajské informace měly cenu zlata. Thümmel však na písemné výzvy československé strany dlouho nereagoval. A-54 se znovu ozval teprve někdy koncem února 1939 a 11. března se v Turnově setkal se štábním kapitánem Fričem. Ten jej odvezl autem do Prahy, kde se setkal s několika zpravodajskými důstojníky, jimž mimo jiné sdělil datum obsazení českých zemí – 15. březen.

Po vzniku protektorátu byl Thümmel přeložen do Prahy, aby zde na nově vytvořené úřadovně Abwehru pracoval u kontrašpionážního oddělení. Aktivně se podílel na rozbití odbojové zpravodajské skupiny, kterou řídil šéf tiskového odboru předsednictva protektorátní ministerské rady Zdeněk Schmoranz. Kromě toho měl Thümmel podíl na likvidaci opěrných bodů britské a československé rozvědky na Balkáně. Jako zpravodajský pracovník mohl cestovat za hranice a díky tomu se mu podařilo opětně navázat spojení s československými exilovými zpravodajci v čele s plukovníkem Františkem Moravcem a předávat jim nové zprávy. Jejich hodnota však byla opět rozporná a u některých se znovu jednalo o zjevné dezinformace.

V průběhu roku 1940 se vlivem válečné situace Thümmelovy možnosti kontaktů s československými zpravodajci značně zúžily. Proto navázal spojení se zpravodajskou skupinou odbojové organizace Obrana národa, které dalo gestapo název Tři králové podle jejích vedoucích (Josef Mašín, Josef Balabán, Václav Morávek). Skupina udržovala spojení s exilem pomocí vysílaček, čehož Thümmel využil. Některé jeho zprávy byly hodnověrné a užitečné, jiné nikoliv. Zároveň však informoval o svých kontaktech s odbojem nadřízené z Abwehru, kteří jej pověřili sestavením sledovací skupiny. Totožnost tří králů však nacistům neprozradil. 

Konec A-54

Situaci v pražské úřadovně Abwehru však již delší dobu s podezřením monitorovalo gestapo. Když v říjnu 1941 zlikvidovalo odbojovou vysílačku Sparta I, byl to Thümmelův konec. Rozbor zachycených zpráv totiž ukázal, že jedině on může být jejich autorem, a v období od října 1941 do března 1942 byl celkem třikrát zatčen. Poprvé jej propustili kvůli nedostatku důkazů, podruhé jen proto, aby vylákal Morávka na schůzku a předal jej gestapu. Jelikož se past nezdařila, putoval Thümmel pod falešným jménem Petr Toman do pankrácké věznice a nacisté přemýšleli, co s ním dál.

Případ byl dost ožehavý a vězeň se navíc hájil tím, že všechny informace předané Čechoslovákům byly falešné a měly sloužit jen k jejich oklamání. O konečném osudu Paula Thümmela rozhodly až události po nezdařeném atentátu na Hitlera 20. července 1944. Řada významných členů Abwehru měla o atentátu tušení, takže tato zpravodajská služba byla zrušena a gestapo se zmocnilo jejích archivů. Teprve tehdy vyšel najevo skutečný rozsah Thümmelových aktivit, takže byl převezen do Malé pevnosti v Terezíně a umístěn ve vazbě. V den Hitlerových narozenin 20. dubna 1945 pak skupina esesáků vyvedla Thümmela z cely a na dvoře jej zastřelila.

Vidíte-li na nebi pomalu letící „hvězdu“, s největší pravděpodobností se jedná o objekt vytvořený lidskou rukou. Pokud bliká, je zřejmé, že jde o letadlo. Jestliže však svítí stálým světlem nebo jsou jeho proměny pomalé, a sledujete-li jej navíc v prvních hodinách po západu slunce či v posledních hodinách před východem, půjde nejspíš o umělou družici Země. 

Mezi ty nejjasnější patří Mezinárodní vesmírná stanice, jejíž jasnost v největším lesku snadno překoná Venuši. ISS oběhne naši planetu přibližně jednou za 90 minut a její přelet celou oblohou trvá několik minut. Pravděpodobnost, že ji spatříte náhodně, je tedy sice vysoká, přesto je lepší stanici vyhlížet právě v čase přeletu. Tuto informaci pro dané pozorovací místo (i předpovědi pro jiné družice) najdete například na adrese www.heavens-above.com nebo v mobilní aplikaci ISS Detector či ISS Spotter.

Na fungující a dostupnou antikoncepci pro muže si pravděpodobně budeme muset ještě pár let počkat. Brzy se ale do klinických zkoušek dostane nový gel proti početí. Má jít o zatím nejrozsáhlejší a také nejslibnější studii antikoncepce pro muže.

Antikoncepční gel vyvinuli američtí odborníci. Po aplikaci u muže dočasně omezí produkci spermií a zabrání tím oplodnění při sexuálním styku. Gel nyní čeká testování po dobu čtyř let, počínaje dubnem 2018. Podílet se na něm bude celkem 400 párů z celého světa.

TIP: Rozsáhlý výzkum potvrzuje: Mužům z vyspělých zemí kvapem ubývají spermie

Jak se gel aplikuje? Především úplně jinam, než by asi člověk čekal. Nikoliv do rozkroku, nýbrž do podpaží, každý den půl čajové lžičky. Nový gel obsahje dva hormony - ženský pohlavní hormon progestin a mužský pohlavní hormon testosteron. Progestin má za úkol zarazit tvorbu spermií ve varlatech a testosteron vyvážit hormonální rovnováhu muže, který gel užívá. Aplikace gelu má zastavit tvorbu spermií až na 72 hodin.

Svatoštěpánská koruna, tedy nejdůležitější součást uherských korunovačních klenotů, má skutečně velice zajímavý osud. Je složena z několika částí, který byly upravovány i během dalších století, přibývaly do ní např. drahé kameny či čtyři volně visící přívěsky.

Nejstarší část tvoří koruna byzantského vládce Michaela Dukase VII., která byla „předělána“ do podoby ženské čelenky, kterou Dukas poslal darem králi Gézovi I. Uherskému pro jeho manželku. Tato samostatná a samonosná část pochází z konce 11. století.

Na čelenku poté přibyla tzv. latinská koruna z období mezi 11. a 13. stoletím. Byla navržena už přímo jako součást budoucí koruny, tvoří onu „čepičku“ na čelenkou. Její součástí je i kříž, který původně mohl stát rovně a „zlomen“ byl až později. Omylem. Teď jde jen o to určit, kdy přesně…

Špatně uložený skvost

Jedna z legend tvrdí, že k poškození došlo někdy na začátku druhé poloviny 15. století během vlády polského krále Vladislava, strýce Vladislava Jagellonského. Ten totiž nastoupil na uherský trůn místo Ladislava Pohrobka, který sice měl hned od narození dědičné právo na uherský trůn, ale coby dítě jej mohl jen velice těžko uplatňovat. Ladislavova matka Alžběta prý pověřila svou dvorní dámu Helene Kottannerovou, aby uherskou štěpánskou korunu ukradla a odvezla do Komárna. Při transportu měl být kříž poškozen. Mohlo k tomu dojít při nesprávném (chvatném) umístění koruny do kovové truhličky, v níž byla uchovávána. Víko mohlo přečnívající kříž zdeformovat.

TIP: Matka Ladislava Pohrobka údajně nechala ukrást uherskou korunu

Podle jiné legendy byl kříž ohnut záměrně Habsburky, kteří tím chtěli zlomit „magické síly“, jež Maďaři své koruně přisuzovali. Jiní jeho nakloněnou polohu vykládají coby poklonu před Bohem. Pak by měl úlohu skutečně symbolickou.

Tvrdí se však také, že dnešní jednoduchý kříž byl do koruny vpraven až v 16. století, zatímco původně ji zdobil dvojitý kříž se třemi relikviemi – úlomky Svatého kříže, na němž byl ukřižován Ježíš Kristus. Tento kříž měla ulomit a uschovat pro svého maličkého syna-následníka trůnu královna Isabela Jagellonská. Jan Zikmund Zápolský poté tento kříž nosil celý svůj život na prsou, po jeho smrti se jej zmocnil nový král Štěpán Báthory. V každém případě se do svatoštěpánské koruny, jak ji známe dnes, už nikdy nevrátil.

Jako by nestačilo, že mozkové nádory dramaticky ohrožují život pacienta. Podle vědců mohou ohrožovat i jeho okolí. Nová studie naznačuje, že pokud se nádor objeví v některých oblastech mozku, může to vést k drastické změně chování člověka. Ze slušného občana se najednou stane kriminálník.

Vědci z Harvardu prozkoumali 17 oblastí mozku, kterých se taková změna chování týká. Pokud se nádor vyskytne ve 12 z nich, tak to dokonce vyvolá násilné kriminální činy. Všechny studované oblasti mozku mají podle vědců jedno společné. Jsou funkčně spojené s oblastmi, které zodpovídají za etická a morální rozhodnutí.

TIP: Kdo by mohl zvítězit nad nádory mozku? Chimérické viry příbuzné vzteklině

Známým extrémním případem je Američan Charles Whitman, u něhož se vyvinul mozkový nádor v jedné z těchto problematických částí mozku. 1. srpna 1966 Whitman zabil svoji matku, ženu a 15 dalších lidí, z nichž většinu postřílel z univerzitní věže Texaské univerzity.