Na Marsu je zima. Kolem rovníku může sice teplota občas dosahovat až kolem 20 °C, ale na pólech rudé planety panují teploty až okolo mínus 150 °C. Průměrná teplota na povrchu Marsu je mínus 55 °C, což je hluboko pod bodem mrazu vody.

Podle Lorny Dougan z Univerzity v Leedsu bychom ale měli brát v potaz, že voda na Marsu nejspíš nebude čistá. Jak zjistil americký robot Phoenix, který přistál na Marsu v roce 2008, na povrchu planety se vyskytují soli, například chloristan, což jsou silná oxidační činidla.

Marťanská voda s chloristanem

Douganová a její tým si podle dat získaných robotickými průzkumníky proto vyrobili umělou vodu z Marsu, se kterou pak experimentovali. Když vytvořili vodu s vysokým obsahem chloristanu hořečnatého, ukázalo se, že zůstává kapalná až do teplot kolem mínus 67 °C.

TIP: Slaná, ale tekoucí: NASA potvrdila kapalnou vodu na povrchu Marsu

Vědci, kteří pátrají po dávném a možná i současném životě na Marsu, teď mohou počítat s tím, že na některých místech Marsu je kapalná voda. Žít v takovém extrémním roztoku by sice nebylo vůbec snadné, ale zároveň nikoliv zcela vyloučené. 

Pokud v letních měsících navštívíte české rybníky, které nejsou využívány k rekreaci, k vašim prvním vjemům bude s největší pravděpodobností patřit hlasitý skřek a odlet jednoho či více větších ptáků z nedalekého břehu. Velcí opeřenci, jejichž pomalý let budete moci ještě hodnou chvíli pozorovat nad obzorem, jsou volavky popelavé – nejběžnější druh volavek vyskytující se na našem území. Většina lidí je zná jen z obdobných letmých setkání. Rybáři volavky vnímají jako nevítané hosty v revíru a pro fotografy přírody jsou příčinou četných frustrací. Zachytit život tak plachého tvora totiž vyžaduje mnoho plánování a neúspěšných pokusů, při nichž je nutné dokonalé maskování a sebekázeň hraničící s masochismem.

Úplně jinak je možné život vodních královen poznávat při návštěvě zemí tropického pásma. Volavky se tam nechovají tak paranoidně a umožní milovníkovi přírody nahlédnout do svého soukromí. Člověk tak může docenit jejich aktivní způsob lovu využívající několik různých strategií.

Hromadný zátah volavek bílých

Na laguně Crooked Tree v Belize se každoročně odehrává překrásné divadlo. Ze severu sem přilétá zimovat několik set až tisíc volavek bílých (Egretta alba). Po nástupu období sucha (od února do května), začne voda v laguně vysychat a ryby se koncentrují na stále menší ploše. Zároveň se zvyšuje množství volavek bílých, které zde v příznivém období mají opravdový hodokvas. Obrovská hejna ptáků kráčí v mělké vodě a loví vyděšené ryby. Ptačí společenství zahrnuje i stovky nesytů lesních, kolpíky a kormorány. Z nedalekých drátů vše sledují hladoví ledňáčci.

TIP: Tahanice dravých ptáků aneb Tuhý boj o kořist na Falklandských ostrovech

Po nějaké době se z hejna začnou nenápadně vytrácet jednotlivé volavky, které se rozhodnou zkusit štěstí o pár set metrů dál. Jakmile si toho všimnou ostatní, začnou je následovat a tak se celé hejno přesouvá po laguně sem a tam. Sledování hromadného lovu a s ním související přesuny patří k jedněm z nejsilnějších zážitků, které jsem zatím v přírodě zažil. Správné načasování tohoto divadla je závislé na aktuálním stavu vody v laguně a během tří návštěv Crooked Tree se mi poštěstilo vidět jej pouze jednou. Při každodenních nájezdech, kdy každý z přítomných ptáků vyloví opravdu desítky ryb, to poukazuje na enormní produkci ryb ve zdejší laguně.

Trpělivá chůze rybníkem

V průběhu roku jsou ovšem volavky bílé mnohem osamělejší lovci a chováním se v lecčem podobají naší volavce popelavé. Využívají velmi jednoduchou strategii lovu. Pomalu kráčí vodou, a pokud spatří rybku, náhle strnou a nehybně stojí se zobákem namířeným k hladině. V pravou chvíli vyrazí a s mohutným plesknutím zobáku do vody vyloví rybu či jiného vodního tvora.

Podobnou strategii uplatňuje i volavka modrošedá (Egretta caerulea), jen s tím rozdílem, že váhavé a pomalé pohyby nahrazuje svižnou chůzí. Zpravidla samotářská volavka někdy budí dojem, že se nikdy nezastaví. Chodí sem a tam a průběžně loví vše, co vyplaší. Po svém oblíbeném břehu dokáže nachodit dlouhé kilometry. Vrací se buď stejnou cestou zpět, nebo přeletí na začátek trasy. Občas však přece jen ztuhne, natáhne krk vodorovně s hladinou, zobákem se téměř či úplně dotýká vody a čeká na vhodnou příležitost. Ve vhodný okamžik zaútočí na vyhlédnutou kořist.

Jeden druh, různé strategie

Mezi lovecky hodně kreativní volavky bezesporu patří volavka bělostná (Egretta thula). Je jedním z několika druhů, který svou kořist dokáže nalákat. K tomu využívá svých žlutých prstů, které ostře kontrastují s černýma nohama. Volavka stojí nehybně ve vodě, jen jednou nohou lehce podupává v bahně a její prsty vyvolávají v rybách pocit, že se zde hýbe tučný červ. Tato představa se často stává rybě osudnou.

V belizském mokřadu Crooked Tree jsem zase pozoroval, jak volavka vyskakovala nad hladinu s roztaženými křídly. Vypadalo to, jako by skákala na trampolíně. Rybky zmatené příbojem vody a bahna se pak pro ni stávaly snadnou kořistí. Jiný příslušník téhož volavčího druhu mě zaujal na floridské pláži plné lidí. Volavka bělostná si na jejich přítomnost přivykla natolik, že jim doslova chodila mezi nohama. Její výraz napovídal, že se plně soustředí na potravu, kterou co chvíli uchvátila v písku. Chvíli mi trvalo, než jsem si všiml, že loví plážové mouchy.

S ohledem na své rozměry jich musela spořádat opravdu značné množství a hmyzem byla zaujatá natolik, že zcela ignorovala lidi i nedaleké mělké moře.
Jedno přísloví praví, že „příležitost dělá zloděje“. Doslova jej naplnily volavky bělostné na jiné floridské pláži nedaleko městečka Fort Myers. Soustředily se na okrádání jiných ptáků a nejvíc jejich řádění odnášeli ibisi bílí. Gang volavek bělostných jim nedal chvíli klid. Kopírovaly každý ibisův krok, a jakmile odletěl, buď se vydaly za ním, nebo si vyhlídly jinou oběť. Jejich počínání opodál netečně pozorovala volavka tříbarvá, která loví převážně samotářsky a spolu s volavkou červenavou předvádí jeden z nejkrásnějších rituálů lovu.

Tanečnice mělkých vod

U volavek považuji za nejpozoruhodnější způsob lovu strategii africké volavky černé (Egretta ardesiaca). Ta před sebe natáhne křídla, vytvoří z nich jakýsi deštník a přiklopí jej k hladině. Takto chodí lagunou. Dosud se přesně neví, zda tak eliminuje odlesky na hladině, nebo vytváří pro ryby falešný pocit bezpečného stínu. Ať tak či onak, strategie je to velmi úspěšná. Toto kuriózní chování jsem měl možnost pozorovat v Gambii, zachytit jej fotoaparátem se mi však nepodařilo. O to víc jsem si užíval setkání s volavkou červenavou (Egretta rufescens), která žije v severní a střední Americe a využívá velmi podobnou techniku.

Na rozdíl od volavky černé však nepochoduje rozvážně vodou, ale s roztaženými křídly jakoby nahodile pobíhá různými směry. Točí se dokola, vyskakuje a opravdu působí jako profesionální tanečnice. Atraktivita toho chování vzrůstá i tím, že volavka červenavá vytváří dvě barevné variace – rezavě červenou a bílou. Člověk tak má na floridských mokřadech pocit, že pozoruje dva různé druhy. Podobně přistupuje k lovu i volavka tříbarvá (Egretta tricolor), která na první pohled působí až neuroticky. Dokáže velmi rychle střídat výše popsané druhy chování, takže chvíli volně kráčí, pak se prudce rozběhne a pronásleduje unikající rybku, aby vzápětí zabrzdila, roztáhla křídla a zcela tak změnila dosavadní nahodilé pobíhání.

Volavka z pastvin

Volavka rusohlavá (Bubulcus ibis) je patrně nejběžnější volavkou žijící v tropech. Osobně jsem se s ní setkal v Thajsku, v Gambii a naposledy v Belize. Na rozdíl od ostatních volavek ji najdete především na pastvinách, kde je vždy obklopena stádem krav nebo koňů. V Africe slouží volavce jako „doprovod“ také nosorožci, buvoli a další zvířata. Všichni mají stejnou roli – svou chůzí plaší hmyz a drobné obratlovce, kteří se stávají kořistí volavek. Pro krávy jsou však volavky také užitečné. Zbavují je obtížného hmyzu, který se na ně stále lepí. Krávy jsou v tu chvíli velmi tolerantní a pouští opeřence hluboko do své „osobní zóny“. Navíc tito ptáci chrání stádo před vetřelci. Zdálo by se, že je snadné se k volavkám a stádu krav přiblížit a prostě zmáčknout spoušť. Jenže volavky rusohlavé jsou dost plaché. Jakmile přijdete moc blízko, okamžitě se zvednou a odletí. Krávy jejich odlet vnímají jako signál nebezpečí a celé stádo se ihned vzdálí.

Život volavek je velmi pestrý, mnohem pestřejší, než se při jejich letmém zahlédnutí může zdát. Samostatnou kapitolou volavčího života je období námluv a rozmnožování, kdy ptáci do jisté míry mění vzhled a některé druhy se oddávají překrásným zásnubním tancům. Není proto divu, že volavky okouzlily mnoho milovníků přírody včetně mne samotného.

Do nemocnice v jihočínském Kantonu dorazil minulé pondělí nešťastný muž, jemuž uvízl penis v montážním očkovém klíči. Jakým způsobem se jeho chlouba do oka klíče dostala lékařům nesdělil, jediné, co muže zajímalo, bylo zbavit se nechtěného doplňku.

TIP: Zaseknutá mužnost: Němečtí hasiči museli zasahovat u delikátního případu

S ošemetným případem si ale lékaři nevěděli rady – v nemocniční výbavě totiž nenašli nic, čím by montážní nářadí z mužova penisu dostali. Na pomoc si proto přivolali hasiče, kteří klíč odstranili pomocí úhlové brusky. Lékaři okomentovali zásah hasičů jako velmi profesionální a hlavně rychlý. V případě většího prodlení totiž podle nich hrozilo, že zaškrcený penis nevratně odumře.

Naprosto totožný případ řešili letos v červnu i lékaři v čínské provincii Če-ťiang. Také zde řešili případ penisu uvízlého v montážním klíči, na rozdíl od kantonských ale neměli hasiči Če-ťiangu odvahu použít úhlovou brusku z obavy, že by vzniklé teplo mohlo napáchat ještě více škody. Záchranu muži tak přinesl až přivolaný zubař, který klíč odvrtal pomocí svého zubařského vybavení.

Inženýři Technické univerzity v Eindhovenu a ze společnosti BAM Infra navrhli, vytiskli a sestavili jeden z prvních 3D tištěných mostů na světě. Jde o nový most pro cyklisty v nizozemském Eindhovenu o délce 8 metrů a šířce 3,5 metru.

Ke stavbě mostu použili velkou 3D tiskárnu na beton, s níž vytiskli jednotlivé betonové díly. Tiskárna umí tisknout vrstvy o tloušťce 1 centimetr. Vytištěné díly poté vyztužili ocelovým drátem a nakonec z nich sestavili požadovaný most.

TIP: Obří 3D tiskárna by mohla tisknout celé domy z bláta nebo jílu

Hlavním důvodem proč tisknout mosty na 3D tiskárnách jsou úspory - šetří se cement, a tím pádem se omezuje produkce oxidu uhličitého. Tento postup také omezuje odpad, šetří čas a snižuje finanční náklady. Tisk mostu je asi třikrát rychlejší než jeho výroba klasickým způsobem. Důležitou výhodou je i skutečnost, že díky 3D tisku lze vyrábět i méně obvyklé a tím pádem i zajímavější tvary.

Před jedenácti lety, 29. květnu roku 2006, se na východě ostrova Jáva otevřela uprostřed rýžoviště v městě Sidoarjo „bahenní sopka“. Z hlubin země se na povrch dralo řídké, odporně páchnoucí bláto s vroucí vodou a párou. Místní lidé dali horkému bahennímu zřídlu jméno Lusi. Název je složeninou z indonéského výrazu pro bahno („lumpur“), a názvu města Sidoarjo.

Kdo může za smrdutou erupci?

Denně vychrlila Lusi 170 000 kubických metrů bahna a pokračovala v tom prakticky bez přestávky. Dnes pokrývá bahno ze sopky plochu několika kilometrů čtverečních a jeho vrstvy dosahují místy mocnosti až 40 metrů. Bahenní příval připravil o domovy 40 000 lidí a napáchal škody vyčíslené na 2,7 miliardy amerických dolarů.

Od samého počátku vedou odborníci bouřlivé diskuse o příčinách vzniku Lusi. Někteří vidí spouštěcí mechanismus v zemětřesení, ke kterému došlo pouhé dva dny před erupcí bahna. Epicentrum se nacházelo 250 kilometrů jihozápadně od Sidoarjo. Jiní experti však viní z otevření sopky průzkumné vrty indonéské těžařské společnosti Lapindo Brantas. Ty se nacházely v těsné blízkosti bahenního vulkánu. 

TIP: Nikaragujská sopka Momotombo začala soptit po 110 letech

Geologové nedávno zjistili, že s erupcí Lusi souvisí systém zlomů, které se táhnou od dnes neaktivní těsné dvojice stratovulkánů Arjuno-Welirang. Magma pod těmito stratovulkány ohřívá organickou hmotu nad sebou a tím vzniká ohromné množství plynu. Tento plyn se systémem zlomů dostává až do oblasti Lusi a tam pohání výtrysky smrdutého bahna.

Darování krve je velmi záslužné a zachraňuje životy. To je zcela bez debaty. Ale i s transfuzemi se musí opatrně. Potvrzuje to nový výzkum organizace Sanquin Research, který přišel s překvapivým zjištěním.

Studie, která analyzovala údaje o 31 118 pacientech z nizozemských nemocnic ukázala, že krev darovaná ženami, které byly v minulosti těhotné, zřetelně zvyšuje úmrtnost příjemce. Platí to ale pouze a výhradně v případě, kdy příjemcem krve je muž. Pacientky ženy krev žen po těhotenství zřejmě neohrožuje.

Nebezpečné transfuze

Badatelé ve své studii analyzovali celkem 3 696 úmrtí, k nimž došlo po transfuzi krve. Ukázalo se, že muži ve věku pod 50 let mají 1,5× vyšší pravděpodobnost, že během příštích tří let po transfuzi zemřou, byla-li dárkyní žena, která byla v minulosti těhotná. Badatelé ve své zprávě neupřesňují, jak dlouhá doba od těhotenství žen k odběru krve uplynula.

TIP: Zázračná léčba? Krev mladých lidí snižuje riziko rakoviny a Alzheimera

Příčiny překvapivého zjištění vědců zatím nejsou jasné. Podle odborníků mohou být viníkem protilátky, které žena získá během těhotenství. Další možností prý může být rozdíl v obsahu železa v krvi, případně dílčí rozdíly ve struktuře a funkci červených krvinek mezi pohlavími, které naznačují některé dřívější studie.

Společnost Bigelow Aerospace je známá díky své technologii nafukovacích kosmických modulů. Nejsou to jenom plané představy, jejich modul BEAM (z anglického Bigelow Expandable Activity Module) je již déle než rok nafouknutý na Mezinárodní vesmírné stanici.

Bigelow Aerospace teď spojili síly s United Launch Alliance (ULA), společným podnikem Boeing a Lockheed Martin, a ohlásili záměr v roce 2022 zprovoznit nafukovací stanici na oběžné dráze Měsíce. Tato základna by pak sehrála významnou roli v návratu amerických astronautů na Měsíc.

Nafukovací stanice pro dobyvatele Měsíce

Bigelow Aerospace přispějí do tohoto projektu svým zamýšleným nafukovacím modulem B330, který by měl měřit 14 metrů, mít průměr 6,7 metru a vážit by měl 20 tun. United Launch Alliance poskytne těžkou nosnou raketu Vulcan, kterou vyvíjí jako náhradu za doposud používané rakety Atlas V a Delta.

TIP: Bigelow Aerospace: Kdy postavíme nafukovací hotel na oběžné dráze?

Podle šéfa společnosti Roberta Bigelowa půjde o komerční lunární stanici, která zajistí zázemí pro projekty NASA i dalších zájemců, kteří dnes pošilhávají po Měsíci. Kolonizace vesmíru už by měla konečně odstartovat a nafukovací stanice by mohla být obstojným začátkem.

Nejvíc jízdě na kole (v poměru k počtu obyvatel) holdují v Nizozemsku. V provozu je tam přibližně 22,5 milionu bicyklů, tedy víc, než má země obyvatel: Na každého ze 17,1 milionu Nizozemců připadá 1,3 kola.

Unikátní situaci má na svědomí kampaň, která se již od 70. let minulého století snaží vytlačit auta především z městských center. A slaví úspěch: Průměrný Holanďan dnes urazí na kole zhruba 1 000 km ročně a jen v Amsterdamu se nachází úctyhodných 400 km cyklistických tras. Od roku 2005 navíc vzrostl počet jízdních kol používaných ve městech téměř o 11 %.

TIP: Revoluce na dvou kolech: Slovinský ráj cykloturistiky

Vůbec největší rozmach zaznamenala cyklistika za poslední dobu v Utrechtu, kde na bicyklu pravidelně cestuje 40 % lidí. Ve zmíněné metropoli také zanedlouho plně zprovozní největší parkoviště pro kola na světě. Bude se nacházet pod hlavním nádražím na ploše 17 100 m² a pojme až 12 500 zmíněných dopravních prostředků. Předčí tak i dosud největší parkoviště tohoto druhu v Tokiu.

Když si dnes 74letý Yokitomo Shimotai připravoval před 30 lety steak na česneku, podařilo se mu ho pořádně připálit. Kulinářský nezdar mu ale paradoxně přinesl životní objev. Vůně spáleného česneku mu prý nápadně připomínala kávu. Hmotu proto smíchal s horkou vodou a ochutnal. A světe div se, nápoj mu kávu připomínal i svou chutí.

Káva s vůní česneku

Cesta od nevydařené přípravy oběda k česnekové kávě byla ve skutečnosti mnohem složitější a hlavně delší. Po svém objevu strávil Yokitomo mnoho dalších let experimentováním s teplotou, různými druhy česneku a možnými (i méně pravděpodobnými) přísadami. Dnes je Yokitomo Shimotai majitelem Coffee Shopu v Japonském Ninohe a svou česnekovou specialitku zde nabízí v přepočtu za 60 korun. 

TIP: Kofeinový zabiják Black Insomnia: Tohle je nejsilnější káva na světě!

Svou „kávu“ považuje za ideální náhradu skutečné kávy. Navíc je prý vzhledem k tomu, že neobsahuje žádný kofein, vhodná i pro těhotné ženy a lidi citlivé na kofein. Zákazníci se prý nemusejí obávat ani typického česnekového odéru z úst – důkladnou tepelnou úpravou je tato nepříjemná vlastnost česneku zcela eliminována.