Nový výzkum přinesl průlomový objev „primitivní atmosféry“ u planety ze vzdáleného planetárního systému. Toto pozorování by mohlo mít zásadní vliv na naše modely vzniku a vývoje planet.

Mezinárodní tým badatelů, který vedla Hannah Wakefordová z NASA a David Sing z britské Exeterské univerzity, uskutečnil jedno z nejvíce detailních pozorování planetu typu „horký neptun“. Horké neptuny jsou planety, které se velikostí blíží našemu Neptunu, ale na rozdíl od něj obíhají svou hvězdu v těsné blízkosti, takže na nich panují mnohem vyšší teploty. Svá pozorování uskutečnili s pomocí Hubbleho vesmírného dalekohledu a také Spitzerova vesmírného infradalekohledu.

Horký neptun s primitivní atmosférou

V tomto případě šlo o horký neptun HAT-P-26b, který je od nás vzdálený asi 430 světelných let. Astronomové zjistili, že atmosféra planety je tvořená z naprosté většiny vodíkem a héliem, a že není příliš zahalená oblaky.

Takové složení atmosféry je možné označit jako „primitivní“, protože připomíná chemii z počátku vesmíru, kdy ještě nebyly vytvořené těžší chemické prvky. Kromě toho obsahuje i množství vody. Vědci se domnívají, že horký neptun HAT-P-26b vznikl buď blízko hvězdy, nebo vznikl v pozdní fázi vývoje planetárního systému anebo obojí.

TIP: Jakým typem exoplanety je horký neptun?

Nízkým obsahem těžších prvků se exoplaneta HAT-P-26b blíží spíše Jupiteru a Saturnu než Neptunu a Uranu, kde je těžších prvků asi dvacetkrát více. To vědci neočekávali a budou muset rozšířit své modely vývoje planet.

Když se hojí rány, tak po nich často zůstanou nápadné jizvy, které jsou důsledkem abnormálního uspořádání vláken kolagenu. Odborníci se již dlouho snaží zařídit, aby se rány hojily bez jizev, ale zatím se to příliš nedařilo.

Pomocnou ruku nám teď podaly mušle. Vědci použili protein z pozoruhodného přírodního lepidla, které mají mušle na přílepení k podkladu. Tento protein smíchali s dalšími molekulami a vytvořili přípravek pro podporu hojení ran.

TIP: Bizarní obrana: Nově objevený druh gekona může vyskočit z kůže

Směs s proteinem mušlí funguje velmi dobře. Nejenom, že při hojení ran nevznikají jizvy, ale ještě navíc se v obnovené kůži tvoří vlasové folikuly, z nichž vyrůstají chlupy a vlasy, mazové žlázy a krevní vlásečnice.

Asijští mravenci druhu Tyrannomyrmex rex byli objeveni před 20 lety. Až doposud ale byli známi pouze z mrtvých exemplářů. Živého mravenčího T. rexe nikdo neviděl.

Biolog Mark Wong nedávno jako první objevil kolonii těchto mravenců, když studoval druhovou diverzitu mravenců v Singapuru.

TIP: Maličcí upíří mravenci z podzemí Madagaskaru

Ukázalo se, že T. rexové mravenčího světa příliš nedělají čest svému jménu. Nejsou to obávaní dravci, ale plaší mravenci, vybíraví v jídle. Když je ale nouze o jídlo, tak se z nich mohou stát kanibalové.

Při procházce po opuštěné pískovně nebo při chvilce odpočinku na padlém kmeni uprostřed prosluněné paseky můžete zahlédnout drobnou a všemi barvami hýřící vosičku. Tito zástupci řádu blanokřídlých jsou díky svému zbarvení nezaměnitelní, ale je prakticky nemožné v klidu si je prohlédnout. Při sebemenším vyrušení totiž okamžitě odlétají a dostat se k nim blíž vyžaduje velkou dávkou trpělivosti.

Rafinovaní zabijáci

Čeleď zlatěnkovitých (Chrysididae) je rozšířena po celém světě a v současné době je známo více než 3 000 druhů, z nichž 97 můžete vidět i na našem území. Zástupci této čeledi jsou hnízdními parazity a parazitoidy blanokřídlých a to především včel, kutilek, jízlivek a pilatek. Rozdíl mezi parazitoidem a parazitem spočívá v tom, že první jmenovaný svého hostitele nakonec zabije. Parazit naproti tomu z hostitele získává živiny, škodí mu, ale nezabíjí ho.

Zlatěnky mají vývojové strategie obojího typu. Larvy hnízdních parazitů, které se vyvíjejí v hnízdech kutilek a jízlivek, odstraní hostitelské vajíčko nebo usmrtí malou larvu a živí se ochromenou potravou, která měla původně sloužit pro larvu kutilky nebo jízlivky. Naproti tomu u parazitoidů proniká samička zlatěnky aktivně do hnízda hostitele, kde naklade nejčastěji jedno vajíčko na hostitelskou larvu, nebo předkuklu. Velmi zajímavá věc se stane v případě, kdy je do jedné hostitelské buňky nakladeno více vajíček. Vylíhlé larvy se vzájemně napadají a vývoj dokončí jen ta nejsilnější. Dorostlá larva si zhotoví kokon a přezimuje ve stadiu předkukly.

S žihadlem i bez

Zlatěnky mají denní aktivitu a nejčastěji je můžete spatřit za teplého a slunečného počasí. Vyskytují se především v místech hnízdění svých hostitelů, ale pozorovat je můžete i na nejrůznějších květech, které mají dobře přístupný nektar. Především na miříkovitých a hvězdnicovitých rostlinách, žlutě i bíle kvetoucích.

Druhy vyskytující se i na našem území jsou taxonomicky děleny do dvou podčeledí, a to na zlatušky a zlatěnky. Zlatěnky dorůstají velikosti od 1,5 mm až po 18 mm. Nápadné jsou především zbarvením a výrazným kovovým leskem – některé druhy jsou kovově modré, zelené nebo červené, jiné zářivě modrozelené, červenomodré, zlatozelené apod.

TIP: Zrada vosích dělnic: Když vosy zanášejí, má královna problém

I přesto, že zlatěnky patří mezi blanokřídlý hmyz, jsou blízce příbuzné vosám a včelám, jen mají zakrnělé kladélko, resp. žihadlo. Funkci kladélka nahrazují trubicovitě prodloužené poslední čtyři zadečkové články, v klidu skrytě zatažené do zadečku. Naše zlatěnky tedy obvykle nebodají. U některých větších druhů, například u zástupců rodu Hedychrum, je kladélko poměrně tuhé se skrytým žihadlem a bodnutí může být citelné i pro člověka. Každé setkání s nimi je ale i v případě obdrženého bodnutí velkým zážitkem.

Býčí skála se nachází mezi městy Adamov a Křtiny a spolu s Rudickým propadáním tvoří druhý nejdelší jeskynní systém v České republice. Její název se kupodivu nepojí s unikátním býčkem, který zde byl nalezen, protože je pod tímto jménem známá již od 16. století. Kde se název vzal je tak jen další z dlouhé řady záhad, které tuto památku obestírají.

Socha býčka...a něco navíc

První písemná zmínka o lokalitě pochází z pera řeholníka Martina Alexandra Vigsia, který roku 1663 zmiňuje nálezy kovových předmětů a lidských koster. Pravděpodobně už v této době se o jeskyni mluvilo jako o prokletém místě, kde se objevuje přízrak v podobě ohnivého býka a odkud se  za temných nocí ozývá usedavý pláč.

Ve 40. letech 19. století se zde těžil písek, což vedlo k objevu dalších předmětů. To přitáhlo zájem lékaře a archeologa Jindřicha Wankela, který zde objevil paleolitické sídliště. Nejdůležitější nález však neučinil „otec moravské archeologie“, ale dva znudění studenti, kteří se sem vydali na letní výlet. Bratranci Felklovi nejprve našli lidskou kost a posléze i nevábnou spečenou hroudu. Tu vzali domů, rozbili ji, vydrhli a uprostřed objevili slavnou bronzovou sošku býčka. 

Rituální vražda?

Wankel se proto vrátil a za finanční podpory knížete Jana z Lichtenštejna znovu zahájil průzkum. Zanedlouho objevil předměty pocházející z nejrůznějších koutů země a rozmanitých kulturních okruhů. Největší zájem však vzbudily lidské pozůstatky. Tato těla totiž byla posekaná a zohavená.

Objevitelé našli lidskou lebku upravenou jako číši a naplněnou obilím, kosti člověka smíchané s kostmi vepře a uťaté nohy. Nechyběl ani malý oltář, na kterém ležely useknuté dívčí ruce ozdobené šperky.  Celkově prý šlo až o čtyřicet koster. Přestože se spustila lavina teorií, poslední slovo o tom, co se přesně na Býčí skále událo, však stále nepadlo.

Jedním z ideových pilířů politiky třetí říše byl antibolševismus, který překračoval hranice Německa a stál u zrodu dobrovolnických jednotek, jež se pod německým velením účastnily války na východě. Jednou z nich byla i divize SS Charlemagne.

Image

Čtěte také

Francouzi ve službách SS: 33. granátnická divize Karla Velikého

Zbytky útvaru se měly po vyčerpávající bitvě v Pomořanech v zázemí reorganizovat, ale morálka vojáků byla podlomená, a zejména někdejším milicionářům se již do boje nechtělo. Brigadeführer Krukenberg je tedy vyvázal z přísahy, kterou složili jako příslušníci SS, a muži se zařadili k technickým jednotkám Wehrmachtu. Na konci března se společně s dalšími muži, kteří dorazili z Wildfleckenu, podařilo poblíž Neustrelitzu shromáždit asi tisícovku vojáků. Brigadeführer mezi nimi hledal ty, kteří by byli ochotni bojovat až do konce.

Přihlásilo se mu 600 dobrovolníků, nákladní auta jich ale pobrala jenom 300. Mužům, kteří měli posílit řady obránců Berlína, velel důstojník někdejší koloniální armády Henri Fenet. V roce 1940 byl dvakrát raněn a osobně se velmi vyznamenal během bojů v Pomořanech. Francouzi vyrazili 25. dubna. Kus cesty před cílem ale jistý příslušník Volkssturmu vyhodil do vzduchu most, protože si jejich kolonu spletl s Rusy, a tak museli poslední úsek zvládnout pěšky. Cesta byla velmi únavná a kilometry k cíli museli překonat s kulomety a panzerfausty na zádech. Byli posledními vojáky, kterým se podařilo do Berlína před jeho úplným obklíčením dostat.

Poslední bitva

Ve městě se začlenili do sestavy SS divize Nordland, složené z dobrovolníků ze Skandinávie. Kromě toho, že na letišti Tempelhof pomáhali polním četníkům chytat dezertéry, bojovali v Neukölnu v jihovýchodním Berlíně. Bránili se dobře a 26. dubna ráno dokonce zničili několik desítek sovětských tanků. Během těchto bojů ale utrpěli strašlivé ztráty: z těch, kteří s Fenetem přijeli do Berlína, jich toho dne padla nebo byla raněna asi polovina. Sám Fenet utrpěl zranění na noze. Na Hermannplatzu bojovali po boku dětí z Hitlerjugend a z celého útvaru zůstalo sotva několik hubených rot.

Nazítří, tedy 27. dubna, se vojáci přesunuli ke třídě Unter den Linden a ve skupinách po osmi mužích se pokoušeli útočit na nepřátelské tanky. Morálka mužů, kteří se do centra přemístili tunely metra, byla překvapivě vysoká, a údajně se i zpívalo. Tvrdá bitva pokračovala i následujícího dne a fanatičtí dobrovolníci dokonce uzavírali sázky, kdo zničí víc sovětských obrněnců. Nápor pokračoval a 29. a 30. dubna se na zbytky města snášely další rakety z kaťuší. Ve stínů vraků tanků T-34 postupovala sovětská pěchota.

K večeru se musel Fenet se svými muži stáhnout k budově Hlavního říšského bezpečnostního úřadu. Dalšího dne budovu Sověti zapálili. Část jejích obránců se uchýlila do sklepů, zbytek ustoupil. Dalšího dne se velitel Krukenberg s několika muži zkusil probít ven, ale padl do zajetí. Ve sklepě tak zůstalo posledních 30 obránců, které však rudoarmějci zanedlouho také zajali.

Vězení, nebo legie

Stejně skončili i zbylí příslušníci divize roztroušení po celém Německu. Někteří byli zajati v Meklenbursku, jiní při hranicích s Dánskem a asi 1 200 mužů se ještě v dubnu nacházelo ve Wildfleckenu. Měli se pokusit o přesun do Alp, ale po cestě se rozdělili. Část odešla bojovat do Rakouska, jiní stanuli po boku právě zformované divize SS Nibelungen a poslední skupina došla až do jihotyrolského Bolzana, kde se vzdala.

Ze tří tisíc mužů, kteří v roce 1941 vytvořili LVF, se jich konce války dožilo jen několik desítek. Po válce většina někdejších příslušníků Charlemagne skončila ve francouzských věznicích. Část důstojníků a největší fanatici byli popraveni a několik jejich členů našlo útočiště v uniformách cizinecké legie. Ostatní stanuli před soudem a následně strávili několik let ve vězení. Většina z nich byla na začátku 50. let propuštěna.

Aféra v Reichenhall

V květnu 1945 se Američanům poblíž německo-rakouských hranic bez boje vzdalo dvanáct vyčerpaných Francouzů z divize Charlemagne. Společně s německými zajatci byli internováni v kasárnách ve městě Bad Reichenhall, které 6. května okupovala francouzská 2. obrněná divize generála Leclerka. Francouzští SS se ze strachu z pomsty krajanů rozhodli utéct, ale byli dopadeni. Vyslýchal je sám Leclerc. Když se jich zeptal, proč se nechali navléct do německých uniforem, jeden ze zajatců odpověděl:

„A co vy, vy máte na sobě uniformu americkou.“ Generál se touto invektivou cítil natolik dotčen, že přikázal všechny zajatce bez soudu popravit. Poprava se konala 9. května a všichni údajně zemřeli s výkřikem „Vive la France!“ na rtech. Mrtvoly zůstaly po tři dny ležet na místě a teprve pak těla spálili Američané; popel uložili do označených hrobů. V roce 1949 byly hroby přeneseny na hřbitov v Bad Reichenhall.

Ve spletitých filamentech slabého zbytku supernovy Simeis 147 je snadné se ztratit. Objekt je také katalogizován jako Sharpless 2-240, známější je ale pod označením Špagetová mlhovina. Na obloze pokrývá téměř 3 stupně a k vidění je v souhvězdích Býka a Vozky. Mračno trosek hvězdy při odhadované vzdálenosti 3 000 světelných let měří asi 150 světelných let. 

Tento kompozitní obraz obsahuje snímky pořízené přes úzkopásmové filtry zvýrazňující červenou emisi ionizovaných atomů vodíku. Zbytek supernovy má odhadované stáří asi 40 000 let. Rozpínající se zbytek není jediným pozůstatkem exploze - kosmická katastrofa po sobě zanechala také rotující neutronovou hvězdu.

Když Romeo Palomares dostal od svého šéfa za úkol namíchat nezapomenutelný koktejl, ani na chvíli nezaváhal a výzvu přijal. Pro speciální ingredienci do svého nápoje vyrazil zkušený mixolog na slavný čarodějnický trh Sonora, v historickém centru Mexico City. Jeho tajnou přísadou se měl stát jed tarantule.

Supercloumák s kapkou jedu

Jed většiny sklípkanovitých a slíďákovitých, mezi které patří tarantule, je nebezpečný především pro malé obratlovce, králíky či myši. Některé druhy ale disponují jedem, který dokáže způsobit silnou otravu i dospělému člověku.

Vědom si nebezpečnosti své tajné přísady, věnoval Romeo přípravě nového koktejlu dostatek času. Zatímco běžně dokázal vymyslet nový koktejl během dvou hodin, na svém nezapomenutelném drinku pracoval celých pět dnů. Chuť tarantulí přísady je prý je mírně slanokyselá a připomíná chuť ústřic. Toxiny z jedu způsobují silné mravenčení na jazyku a výsledek tak připomíná návštěvu zubařské ordinace.

Speciální tarantulí koktejl je mixem mexického mezcalu, chilské a brazilské cachaçy, trochy hroznové pálenky pisco a mangového džusu.

TIP: Alkohol pro fajnšmekry: Gin vyrobený z červených mravenců

Každý pořádný koktejl pochopitelně potřebuje jméno, a ne jinak je tomu i u drinku mexického experimentátora. Název pro svůj nezapomenutelný koktejl si Romero příhodně vypůjčil z příběhu kouzelníka Harryho Potera a pojmenoval jej podle obří akromantule Aragog, žijící v Zapovězeném lese.

Diváky čeká na 40 jedinečných koncertů v srdci Prahy. Pro zájemce o jednodenní vstupy jde do prodeje omezený počet vstupenek. Kompletní informace nejen o programu a vstupenkách fanoušci najdou na www.metronomefestival.cz.

Hlavní hvězdy:

Hlavní hudební hvězdou letos bude bezesporu britský zpěvák STING, který během devadesátiminutového koncertu zahraje vedle rockových songů z aktuálního alba 57^th & 9^th i nesmrtelné hity od The Police nebo oblíbené skladby z přelomu milénia. Vrcholem druhého dne budou KASABIAN, jejichž album For Crying Out Loud vyšlo začátkem května a z prvního místa britského žebříčku prodejnosti po prvním týdnu prodeje sesadilo po téměř 3 měsících i Eda Sheerana. Deluxe verze s koncertním záznamem ukazuje, že novinky budou naživo vedle osvědčených skladeb dobře fungovat. Příznivci elektroniky si vychutnají Berlínem odchovanou hvězdu současné taneční scény DJ SOLOMUNA, který svým setem celý festival zakončí.

Páteční program nově obohatí britští THE VEILS v čele s charismatickým frontmanem Finnem Andrewsem, synem zakladatele legendárních XTC. Už po prvním poslechu jejich loňské desky Total Depravity posluchač pochopí, proč si je režisér David Lynch vybral do soundtracku nové řady seriálu Twin Peaks – jen málokterá skupina sedí svým zvukem k lynchovské náladě lépe. Černý kůň pátečního programu naladí svou potemnělou atmosférou zejména na set islandských elektro legend GUSGUS. Z Izraele přijede původem etiopská zpěvačka Ester Rada se svým charismatickým mixem jazzu, r’n’b a funku. Ti, kteří dávají přednost pozitivním popovým melodiím, ocení zejména energickou show v podání MONKEY BUSSINESS. Skupina se, stejně jako ostatní čeští interpreti, na festivalu představí s unikátním programem, který bude k vidění pouze na Metronomu.

Set plný nespoutané energie bude pak v sobotu hlavní devízou také hiphopových YOUNG FATHERS, jejichž hudbu si do pokračování kultovky Trainspotting vybral režisér Danny Boyle. Na rockové fanoušky v sobotu kromě Kasabian dále čeká i duo BLOOD RED SHOES, WILD TIDES nebo DAVID KOLLER & FRIENDS.

K sobotním vystupujícím se nově přidávají i legendární rockeři THE PRETTY THINGS, mezi jejichž příznivce se počítají i sami Kasabian - kytarista Sergio Pizzorno prohlásil, že bez nahrávky S.F. Sorrow z roku 1968 by jejich skupina nebyla. To stejné platí o Rolling Stones, které kytarista Dick Taylor na začátku 60. let zakládal, když do tehdejší formace s Mickem Jaggerem přibral jistého Keithe Richardse. 

Než ale na Moon Stage dozní poslední Solomunův beat, návštěvníci si budou moci vychutnat dalších 40 vystoupení. Vedle hlavní Metronome Stage bude připravená také ČT Park Stage. Právě tam zazpívá EWA FARNA v doprovodu Davida Dorůžky a svého speciálního hosta Ondřeje Pivce představí na stejném místě o den později KLARA & THE POP. „S Ondrou se známe dlouho, vždycky jsme se o hudbě dost bavili a nikdy si pořádně nezahráli. Je čas tohle přátelství na Metronomu posunout dál,” usmívá se Klára Vytisková. 

Na New Stage vystoupí mladá britská zpěvačka SHELLS nebo nizozemští BIRTH OF JOY. Club Stage pak rokenrolem rozezní SUNFLOWER CARAVAN nebo BILLY BARMAN.

Metronome Festival Prague přináší hudebním fanouškům jiný koncept, než na jaký byli dosud zvyklí. Zahraniční hudba doplněná tím nejlepším z tuzemské scény, která se ovšem představuje v unikátních konstelacích či s jedinečným programem, který diváci nikde jinde neuvidí, navíc pak koncerty programově poskládané tak, že si je fanoušci mohou plnohodnotně užít téměř všechny. Festival navíc nabízí jednodenní vstupenky těm, kteří zde nemohou strávit celý víkend.

"Kapely na turné často jedou od haly k hale a jeden koncert se podobá druhému. Někdy už ani nepoznají, ve kterém městě se nacházejí. Chceme divákům přinést něco navíc a že tu taková možnost je, loni potvrdil Iggy Pop. V unikátní situaci na zajímavém místě, takřka na rohu Stromovky, na Výstavišti, pod širým nebem za turbulentního počasí, před úžasným vícegeneračním publikem odehrál Iggy Pop koncert, o kterém se dodnes mluví jako pravděpodobně nejlepším v historii jeho pražských návštěv. Že navštívil Prahu, na to určitě jen tak nezapomene. Doufáme, že takové nezapomenutelné zážitky si odnesou diváci i letos," doplňuje spoluzakladatel festivalu David Gaydečka.

Záštitu nad Metronome Festival Prague převzala pražská primátorka Adriana Krnáčová, radní hl. m. Prahy Jan Wolf a Petr Dolínek a starosta městské části Prahy 7 Jan Čižinský. Generálním partnerem je Česká spořitelna, hlavním partnerem je Skupina ČEZ. Festival se koná za podpory hlavního města Prahy.

Vstupenky:

Pro klienty České spořitelny, generálního partnera akce, je sleva na nákup dvoudenní vstupenky 15 %. Sleva se nevztahuje na jednodenní vstupenky, mladé (11 – 17 let) a ZTP. 

Dvoudenní vstupenka: 1890 Kč / 2290 na místě

Děti do 10 let nebo do 140 cm: zdarma

11–17 let: 990 Kč

ZTP/ZTPP: 990 Kč

Na místě

Dvoudenní vstupenka: 2290 Kč

Jednodenní vstupenka*: 1290 Kč /1490 na místě

*k dispozici v omezeném množství, bez možnosti uplatnit další slevy

Zní to sice poněkud překvapivě, ale teplou lázní opravdu spálíme stejný počet kalorií jako při 30minutové chůzi. Tvrdí to alespoň britští vědci z Loughborough a Leicester University. Svoji nedávnou studii provedli na 10 mužích, kteří se zúčastnili dvou testů: Při prvním z nich jeli hodinu na kole, zatímco při druhém si dopřáli hodinovou koupel o teplotě 40 ˚C. Následně se měřil počet kalorií, jež při tom vydali.

Ačkoliv jízdou na kole muži samozřejmě spálili víc kalorií, i při koupeli vydali množství srovnatelné s 30minutovou chůzí, tedy asi 126 kalorií. Zároveň se po horké lázni snižuje hladina krevního cukru – dokonce víc než při jízdě na kole. Podle vedoucího studie Stevea Faulknera může mít proto „pasivní vytápění“ u teplé koupele pozitivní vliv na zdraví, například u diabetiků 2. typu.