Letos se na moravském zámku Slavkov-Austerlitz už po šesté otevřely dveře všem zájemcům o restaurování umělecko-řemeslných památek. Cílem akce je přiblížit milovníkům historie a široké veřejnosti obor restaurování a představit nejrůznější restaurátorské techniky.

V hlavní roli zámecký nábytek

Zatímco v uplynulých letech vrátili restaurátoři původní podobu více než desítce cenných historických předmětů, letos zaměří svou pozornost na dva klenoty ze zámeckého mobiliáře. Studenti, kteří si na Slavkově plní odbornou praxi, budou pracovat na historizujícím příborníku s řezbovanými prvky a ořechovém jídelním stole.

Letošní ročník Slavkovského restaurování proběhne ve dvou bězích. První z nich odstartovala 9. května a potrvá do 3. června. Po letních prázdninách se milovníci historických skvostů sejdou od 5. do 30. září.

Jedinečná akce je společným projektem zámku Slavkov – Austerlitz, restaurátorského ateliéru RR a Vyšší odborné školy restaurátorské v Brně. Více informací se dozvíte na Facebooku: http://www.facebook.com/SlavkovskeRestaurovani.

V letech 1951–1956 směřovalo nad Československo několik letákových kampaní Svobodné Evropy. Na naše území se dostávaly nápaditým způsobem pomocí malých balonů. Říkalo se jim také „balony svobody“, kterou svým volným pohybem vzduchem bez ohledu na hranice symbolizovaly.

Propaganda bez hranic

V roce 1949 v USA vznikl Národní výbor pro svobodnou Evropu. Známé rozhlasové vysílání bylo jen jednou z jeho aktivit. Další se zabývala produkcí a šířením tištěných materiálů v USA i za železnou oponou v Evropě. Pošta ze zahraničí byla cenzurována a veškerý nepřijatelný obsah zásilek se ničil. Cestovat mohl málokdo a převážet takto materiály bylo riskantní a neefektivní. Zbývala cesta vzduchem. Vysílání letáků se stalo jednou z metod psychologické války. Počátkem padesátých let se americká vláda i takto snažila čelit komunistické popagandě.

Nová kruciáta

Vypouštění balonů s letáky z malých základen v Bavorsku organizovala servisní a propagační organizace Svobodné Evropy s názvem Crusade for Freedom (Tažení za svobodu). Do Československa směřovaly celkem tři balonové operace. První se jmenovala Větry svobody (Winds of Freedom) a uskutečnila se v létě roku 1951. Za dva týdny přinesly balony nad Československo více než 11 milionů letáků. Druhou byla Prospero podle hrdiny Shakespearovy hry Bouře, kterému slouží vzdušný duch Ariel. Operace využila neklidu v Československu po měnové reformě v červnu 1953 a protestů proti pracovním podmínkám dělníků ve Východním Německu.

Poslední operace nesla název Veto, jenž se symbolicky vztahoval k nedemokratickým volbám, plánovaným v Československu na květen a listopad 1954. Vypouštění balonů začalo 29. dubna 1954. Tato akce byla nejrozsáhlejší i nejpropracovanější. Původní program byl rozšířen také na následující roky a přinášel každých čtrnáct dní a později jednou měsíčně letákový časopis Svobodná Evropa. Od dubna 1954 do října 1956 vyšlo 57 čísel. S balony putovaly i různé příležitostné tisky, například vánoční brožury s obrazovými reprodukcemi a ukázkami z děl zakázaných a exilových spisovatelů a básníků.

Konec nadějí

Svobodná Evropa podnikla podobné, ale rozsahem menší projekty cílené do Maďarska a Polska. Po potlačení protikomunistického povstání v Maďarsku na konci roku 1956 čelila kritice za svou politiku, která mohla za železnou oponou vzbuzovat přílišné naděje. Přestože se obvinění nepotvrdila, nastala podstatně větší kontrola další činnosti Svobodné Evropy. Vysílání balonů s letáky nadobro ustalo.

Škodlivé účinky kouření na lidské zdraví se již podařilo s jistotou prokázat, a zmíněný zlozvyk je proto na mnoha místech, včetně škol, zakázaný. V minulosti tomu však bylo nejméně v jednom případě jinak – a dokonce i děti čelily trestům za „nekouření“.

Řeč je o Anglii druhé poloviny 17. století, kdy v zemi řádil mor. Lidé si tehdy všimli, že majitelům obchodů s tabákem se choroba vyhýbá, načež se zrodil mýtus, že kouření může před zákeřnou nemocí chránit. Dýmky si tak za velkého moru v letech 1665–1666 v Anglii hojně zapalovali nejen dospělí, ale i děti. 

Když jistý Tom Rogers vzpomínal na studium v Etonu, zmínil mimo jiné, že si v době epidemie jednou ráno na rozdíl od spolužáků nezapálil. A čekal ho za to nejhorší výprask, jakého se mu kdy na škole dostalo – kouření totiž bylo tehdy na Etonu povinné. 

Termín „octopush“ označuje sportovní disciplínu zvanou též „podvodní hokej“, z anglického „underwater hockey“ nebo „UWH“. Tento dynamický sport převzal mnohá pravidla z ledního hokeje, odehrává se však v hloubce 2 až 4 metry. Hráči používají ploutve, dýchací masky, ale i malé hokejky a tlusté rukavice. Cílem je dostat speciální olověný puk potažený pryží a vážící až 1,5 kg do protější branky. 

Termín „octopush“ souvisí s faktem, že původně měl každý tým osm hráčů („octo-push“ čili „osm tlačících“). Dnes je jich deset: šest ve vodě  a čtyři na střídačce, tedy na kraji bazénu. Na klání dohlížejí také tři rozhodčí – dva přímo ve vodě a jeden ze břehu. Hraje se 2 × 15 minut a v poločase si družstva mění strany. Hrací plocha měří 20–25 metrů na délku, 12–15 metrů na šířku a branky jsou široké 3 metry.

Netradiční disciplínu vyvinulo britské námořnictvo v 50. letech minulého století, aby se vojenští potápěči udržovali ve formě a zároveň zlepšovali svou schopnost pohybovat se pod vodou. Od 90. let se podvodní hokej hraje i u nás.

Na Marsu nepracuje desková tektonika, ani tam není intenzivní počasí, které by měnilo povrch rudé planety. Je tam k vidění spousta impaktních kráterů. Některé z nich jsou ale docela zvláštní. Vybíhá z nich množství pruhů, směrem od středu ven.

Jedním z takových kráterů je i kráter Santa Fe o průměru 20,5 kilometru, který leží v oblasti Chryse Planita. Geolog Peter Schultz z Brownovy univerzity a jeho kolega jsou přesvědčeni, že mají vysvětlení.

Kráter s pruhy

Podle nich jsou pruhy pozorované u kráteru, jako je Santa Fe stopami extrémních tornád, která rozbouřil dopad meteoritu. Na tehdejším Marsu byla taková tornáda výjimečná a doprovázela právě jenom dopady meteoritů.

Schultzův tým prostudoval krátery s těmito pruhy pomocí infračervených snímků, které badatelům během noční doby na Marsu pořídilo zařízení THEMIS (Thermal Emission Imaging System) na palubě sondy Mars Odyssey.

TIP: Sonda MRO zmapovala čerstvý impaktní kráter na Marsu

Vědci svoji hypotézu podpořili i experimentálně. Tvrdí, že po dopadu meteoritu vznikají výtrysky vypařené horniny, které se řítí nadzvukovou rychlostí. V atmosféře rudé planety pak tyto výtrysky roztáčely tornáda, jejichž rychlost dosahovala 800 kilometrů za hodinu.

Hendersonův ostrov v jižním Pacifiku je jedním z nejodlehlejších ostrovů na Zemi. Kdysi tu žili Polynésané, ale posledních 600 let je tento ostrov neobydlený. Nejbližší obydlené místo je 193 kilometrů vzdálený ostrov Pitcairn, kde žije 56 obyvatel. A nejbližší osídlení s velkým počtem lidí je na 5 tisíc kilometrů vzdáleném Novém Zélandu.

TIP: Nemilý objev: V Severním ledovém oceánu našli dvě gigantické plochy odpadků

Přesto jsou pláže ostrova Henderson doslova poseté odpadky. V průměru se zde nachází hodně přes 200 větších či menších kousků odpadu na metr čtvereční povrchu pláže. Průzkum pláží ukázal, že naprostou většinu odpadu tvoří plast. Na jednom místě bylo dokonce napočítáno 672 kousků odpadu na jediném metru čtverečním, což je podle dostupných údajů nepříliš lichotivý světový rekord. Vědci odhadují, že na ostrově Henderson jsou desítky milionů kusů plastu o celkové hmotnosti téměř 20 tun.

Odpad sem přinášejí mořské proudy z oblasti východního pobřeží Jižní Ameriky. Ostrov teď vypadá hrozně a plast také ohrožuje místní organismy. 

Mít sourozence není úplně jednoduché. Na vývoji dítěte se ale projeví, i když žádné sourozence nemá. Dřívější výzkum ukázal, že se jedináčci od dětí se sourozenci liší chováním a také znaky osobnosti.

Čínští vědci šli více do hloubky a přišli na to, že děti, které rodiče vychovávají bez sourozenců, mají odlišnou strukturu mozku. Také zjistili, že jedináčci mají sklon být více kreativní a zároveň méně sociální.

Do výzkumu zahrnuli 250 univerzitních studentů, z nichž zhruba polovina byli jedináčci. Vědci proskenovali jejich mozky, a také standardními postupy zjistili jejich osobnost, kreativitu a inteligenci.

TIP: Příznivý efekt: Videohry dětem zlepšují paměť a propojení v mozku

V Číně je výzkum tohoto druhu velmi aktuální. Čínské úřady se totiž v letech 1979 až 2015 snažily kontrolovat populaci a praktikovaly velmi přísnou politiku jednoho dítěte. Výsledkem vládního snažení je ohromný počet čínských jedináčků.

Krátce po vzniku Izraele v květnu 1948 se rozhořela první arabsko-izraelská válka. Skončila vítězstvím mladého židovského státu, avšak nepřátelství mezi Araby a Izraelem pokračovalo a vyústilo v řadu dalších krvavých konfliktů. Mezi hlavní členy arabské koalice patřil také Egypt, který v 50. letech najal do svých služeb několik bývalých nacistických vědců pracujících za druhé světové války na německém raketovém programu v Peenemünde.

V čele původního výzkumu stál legendární Wernher von Braun, který po pádu třetí říše začal pracovat pro Američany a podílel se na zrodu kosmického programu NASA. Kolem roku 1955 von Braun pozval do Ameriky několik svých bývalých kolegů, mezi nimi i Heinze Kruga. Ten si ale zvolil zdánlivě lukrativnější nabídku a přidal se ke skupině vědců pod vedením německého profesora Wolfganga Pilze, který vedl egyptský raketový program v tajném zařízení známém jako továrna 333. Krug si vybral špatně – místo skvělé budoucnosti jej o několik let později, přesně 11. září 1962, čekala smrt z rukou muže, který měl zajistit jeho ochranu.

Bohatá kariéra

Vraťme se ale o několik měsíců zpět. Izraelci tušili, že egyptské snahy je mohou ohrozit. Jejich obavy potvrdil první úspěšný test egyptské rakety z července 1962. Další významnou indicií rostoucího rizika se stalo svědectví rakouského vědce, který tvrdil, že v továrně 333 probíhají mimo jiné snahy o plnění vyvinutých raket radioaktivním odpadem.

O několik týdnů později pak Mossad (Institut pro výzvědné a zvláštní operace – izraelská rozvědka) získal dokumenty napsané samotným Pilzem, obsahující například záznamy o počtu dosud vyrobených raket nebo zmínky o možném použití chemických a biologických zbraní.

Představitelé židovského státu v čele s šéfem Mossadu Isserem Har‘elem proto vystupňovali svou snahu o vypuzení německých vědců z Egypta a tím i zastavení nebo alespoň zpomalení celého výzkumného programu. Vyhrožovali, posílali dopisové bomby. Pro podobnou akci ale potřebovali mezi vědci svého člověka. Někoho, kdo by se uměl pohybovat ve světě speciálních operací, ale zároveň by mu cílové osoby plně důvěřovaly.

Volba padla na Ottu Skorzeného, bývalého SS-Obersturmbannführera a oblíbence Adolfa Hitlera, kterému americká a britská rozvědka během války přisoudila auru „nejnebezpečnějšího muže Evropy“. Sám Skorzeny byl kvůli svým válečným aktivitám na seznamu cílů Mossadu. Po německé invazi do Polska se tento vysoký muž s velkou jizvou na tváři přihlásil k Luftwaffe, byl však odmítnut právě pro svou výšku a také stáří (v té době mu bylo 31 let).

Proto vstoupil k Leibstandarte SS Adolf Hitler. Bojoval v tažení na Západ i na Balkáně, kde se vyznamenal a obdržel povýšení na SS-Obersturmführera. Přepadení Sovětského svazu se účastnil v řadách motorizované divize SS Reich. V prosinci 1942 utrpěl zranění, které si vyžádalo hospitalizaci a rekonvalescenci, během níž působil v Berlíně ve štábní funkci. V té době nastudoval veškerou dostupnou literaturu o vedení speciálních operací a následně svým nadřízeným předložil vlastní nápady, například na zformování zvláštních komand působících v týlu nepřítele. Tato iniciativa nezůstala bez povšimnutí a Skorzeny od června 1943 velel první jednotce SS speciálního určení – SS-Sonderverband z.b.V. „Friedenthal“.

V následujících letech se Skorzeny proslavil díky několika operacím, které vešly do dějin druhé světové války. V září 1943 se podílel na osvobození Benita Mussoliniho během operace „Eiche“, což mu vyneslo zřejmě největší slávu, povýšení a vyznamenání Rytířským křížem. Faktem však zůstává, že jeho zásluhy zde nebyly zdaleka tak velké, jak tvrdila propaganda a také on sám ve svých poválečných pamětech.

V květnu 1944 následovala operace „Rösselsprung“, tedy pokus o zajetí jugoslávského partyzánského velitele Josipa Tita, která ale skončila neúspěchem. Když se pak o pět měsíců později maďarský regent Miklós Horthy snažil tajně sjednat příměří se Sovět ským svazem, Skorzeny se podílel na únosu admirálova syna. Tím jej Němci přiměli odstoupit z funkce a moc mohla převzít radikální strana Šípových křížů.

V prosinci 1944 se pak odehrála operace „Greif“, jejímž cílem bylo působit chaos v americkém týlu během německé ofenzivy v Ardenách. Skorzeny si pro tento úkol vybral asi 150 mužů, z nichž někteří mluvili plynně anglicky a v amerických uniformách prováděli za frontou sabotáže a šířili strach z výsadků.

Nové úkoly

Velení v této akci však Skorzenému po válce vyneslo dva roky výslechů a obvinění z válečných zločinů před americkým vojenským soudem v Dachau. I když byl v roce 1947 tribunálem zproštěn všech obvinění, nadále zůstal za mřížemi a čekal na rozsudek denacifikačního soudu. Ze zajetí se mu však podařilo utéct, nejspíše s pomocí tří bývalých esesmanů převlečených do amerických uniforem (a možná i s přispěním CIA).

V následujících 18 měsících se Skorzeny skrýval, aby se nakonec usadil ve Španělsku, kde vládl nacistům nakloněný generál Franco. V té době již Skorzeny nejspíše spolupracoval s organizací Gehlen. Šlo o tajnou službu, kterou ve své okupační zóně zformovali Američané převážně z německých důstojníků pod vedením bývalého generálmajora Wehrmachtu Reinharda Gehlena.

V následujících letech pracoval Skorzeny jako vojenský poradce například pro argentinského prezidenta Juana Peróna či egyptskou vládu. V té době se také seznámil a spřátelil s tamějšími důstojníky, kteří řídili raketový program a zaměstnávali v něm německé vědce. Právě tehdy, počátkem roku 1962 se Isser Har‘el rozhodl, že Mossad Skorzeného nezabije, ale pokusí se ho zverbovat. Operaci dostal na starost Yosef „Joe“ Raanan, který působil jako řídící důstojník Mossadu v Německu.

Jeden rok na Saturnu trvá 10 759 pozemských dnů což je přibližně 29 pozemských let a v jeho průběhu se na planetě střídají dvě roční období – léto a zima. Léto nastává, když je Saturn nakloněný ke Slunci tak, že je Slunce v rovině s prstenci Saturnu a sluneční paprsky dopadají na povrch pod menším úhlem než v zimě. Dvě roční období se na planetě střídají přibližně každých 15 let. Na planetě se však nijak neprojevují, což je způsobeno vlivem atmosféry Saturnu a jeho vnitřními procesy.

TIP: Jak dlouho trvá jeden den na různých planetách Sluneční soustavy?

Na snímku pořízeném v únoru tohoto roku sondou Cassini jsou k vidění zkracující se stíny, které planeta vrhá na své prstence. Právě nyní, v době Saturnova letního slunovratu, stíny dopadají jen na nejvnitřnější prstence. 

Spojené arabské emiráty jsou díky zásobám ropy jednou z nejbohatších zemí světa. Téměř veškerá populace je ale soustředěna v úzkém pásu u pobřeží Perského zálivu, přičemž zhruba 95 % země je neobývaná pouštní pustina. Přímořské oblasti zažívají raketový rozvoj infrastruktury a růst populace. Není proto divu, že se země potýká s obrovskými problémy s nedostatkem pitné vody. Odborníci odhadují, že v horizontu 15 až 25 let by Spojené arabské emiráty mohly přijít o většinu podzemních zásob pitné vody.

TIP: Mořský led v pohybu: Proměny ledové pokrývky v okolí Antarktidy

Problém s nedostatkem pitné vody má vyřešit ambiciózní plán společnosti National Advisor Bureau Limited z Abu Dhabí. Firma chce k pobřeží SAE dopravovat obří kusy ledovců z okolí Antarktidy pomocí vlečných lodí. Ledovce mohou obsahovat až 20 miliard galonů vody (zhruba 75 miliard litrů) což má vystačit jednomu milionu lidí na pět let.

První ledovec by se měl na cestu do Perského zálivu vydat již na počátku příštího roku, přičemž ho čeká trasa dlouhá více než 9 tisíc kilometrů.