Dubaj už řadu let představuje město, kvůli němuž spisovatelé science-fiction přicházejí o náměty. V době, kdy nejlidnatější metropole Spojených arabských emirátů řešila technické a morální otázky bezpilotní taxislužby, nebyly mnohé země ještě legislativně připraveny ani na příchod autonomních vozidel. Dnes arabské město opět nastavuje pomyslnou laťku o stupeň výš a dopravu bez řidičů hodlá vynést i do oblak. 

Kabina a osm vrtulí

Dubajský magistrát se na letošním World Government Summit (setkání představitelů vlád, jehož cílem je rozvoj technologické spolupráce) pochlubil již více než čtyřletou kooperací s čínskou společností EHang, která je ve světě známá výrobou dronů. Od vedení města však firma dostala mnohem ambicióznější zadání – připravit pro metropoli vzdušnou taxislužbu. 

Vývoj vznášedla, jež v sobě spojuje technologii dronů a bezpilotních vozidel, započal v roce 2013 a jeho současná, již takřka zcela funkční verze se nazývá EHang 184. Prostředek měří 1,5 metru na výšku a bez cestujícího váží 240 kg. Velmi jednoduchý design zahrnuje pouze kabinu pro jednoho pasažéra, kterou nadnáší osm vrtulí. Nad městskou zástavbou se zvládne prohánět rychlostí až 100 km/h a běžná „pracovní výška“ má činit 300 metrů. 

Bezpečnost především

Bezpilotní cestování víc než čtvrt kilometru nad zemí by mohlo na první pohled mnohé potenciální zákazníky vyděsit, či dokonce odradit, výrobci proto představili spoustu bezpečnostních opatření. V první řadě se jedná o interní systém zabezpečení, který neustále vyhodnocuje stav vznášedla a při jakékoliv pochybnosti je připraven stroj „uzemnit“. V případě kolize však mají pasažéry ochránit uhlíkové rámy vyztužené epoxidovou pryskyřicí. 

Po zavedení do praxe začne navíc bezpilotní taxi hlídat letová kontrola, jež bude nepřetržitě monitorovat všechny stroje a také spolupracovat s meteorology. Pro taxíky zkrátka vznikne síť zabezpečení schopná konkurovat komerčním letištím a její zaměstnanci budou každý den určovat, zda panují pro létání vhodné podmínky, a řešit případné problémy.  

Na jedno tlačítko

Pakliže nad Dubají zavládne přívětivé počasí, budou si moct zákazníci EHang 184 přivolat pomocí chytrého zařízení na některé z mnoha stanovišť. Vznášedlo poslušně přistane, pasažér se pohodlně usadí, zkontroluje na palubním počítači volbu cílové destinace a stiskem jediného tlačítka odstartuje. 

Současnou verzi vznášedla pohánějí elektromotory, jež vydrží na jedno nabití v chodu až 25 minut, a bez problémů tak zvládnou přesun mezi stanicemi vzdálenými podle plánů maximálně 16 km. Po dosednutí bude stroj „odpočívat“ v nabíječce, která jej za dvě hodiny znovu uvede do provozuschopného stavu. 

Krizové řešení

„Autonomní vznášedlo, které bylo k vidění na World Government Summit, není jen model,“ nechal se slyšet ředitel silniční správy Dubaje Mattar Al Tayer. „Zařízení jsme již testovali a v současnosti v něm vidíme jedno z možných řešení komplikované dopravní situace v Dubaji. Děláme všechno pro to, aby mohli občané vznášedla používat již od letošního července.“   

Pokud tedy magistrát dodrží slovo, stanou se vznášedla EHang 184 a jejich vylepšení následovníci klíčovou součástí dubajského plánu, aby do roku 2030 převzaly čtvrtinu veškeré městské dopravy z rukou řidičů počítače. Vizi budoucnosti metropole buduje také prostřednictvím objednávky u automobilky Tesla, která speciálně pro Dubaj vyrobí 200 bezpilotních taxíků – i když „jen“ pozemních. 

Černý či zelený, ale i bílý, žlutý, oolong a pu'er. Všechny tyto odrůdy čaje mají společného jmenovatele – je jím rostlina Camellia sinensis, neboli čajovník čínský, ze které se získává nejstarší a nejoblíbenější povzbudivý nápoj na světě.

TIP: S mlékem, nebo bez? Jak Earl Grey ke svému jménu přišel

Chuť čaje ovlivňuje řada věcí – vedle složení půdy a prostředí ve kterém je rostlina pěstována ji mohou ovlivnit třeba škůdci. Napadení listů malou zelenou kobylkou má například za následek velmi zvláštní voňavý čaj. Výslednou chuť pak ovlivňuje zejména obsah kofeinu, teinu a katechinu.

DNA čaje

Všechny informace o chuti, vůni ale i například barvě čaje skrývá podobně jako u lidí – genetická informace uložená v DNA. Pokud dokážeme číst DNA, můžeme ovlivnit chuť čaje, měnit odolnost rostliny či šlechtit nové druhy. Čínským vědcům se po pěti letech výzkumu podařilo rozluštit genom čajovníku čínského. Rozluštěný genom obsahuje tři miliardy párů bází a je tak výrazně delší než u jiných rostlin. Například ve srovnání s kávovníkem je až čtyřikrát delší.

TIP: Nejdražší čaj na světě: Pandí lejno jako zlatý důl

Rozluštěním DNA ovšem práce teprve začíná, vědci se nyní soustředí na vytvoření genetické mapy čajovníku. Objev by v každém případě měl pomoci k tomu, aby se dál zvyšovala kvalita a snižovala cena čaje. Pomůže ale i tomu, aby se dál šlechtily určité žádané vlastnosti oblíbeného nápoje.

Adina je vymodlené dítě. Celkem dvě ženy musí Janu Mandlovi porodit tři syny, než se dočká vytoužené dcery. Absolutně ji zbožňuje a rozmazluje. Celá rodina musí holčičce vykat! Když je jí ale necelých osm, její tatínek umírá. A privilegia rázem končí. Možná právě tato rána osudu Adinu naučila, že láska mužů nemusí trvat věčně. Je třeba ji využít, dokud se dá! 

Americká vesmírná observatoř Fermi nedávno oslavila pozoruhodný milník. Má za sebou detekci celé miliardy paprsků gama záření. Observatoř pracuje od června 2008 na oběžné dráze Země, ve výšce přibližně 530 kilometrů.

Detekce paprsků gama

Fermi má k dispozici dvě klíčová zařízení. Hlavní roli hraje gama teleskop zvaný Large Area Telescope (LAT), který detekuje jednotlivé paprsky gama záření podobně, jako pracují pozemské urychlovače částic. Druhým významným zařízením je Gamma-ray Burst Monitor (GBM), který detekuje náhlé výtrysky gama záření, které mají na svědomí takzvané gama záblesky z hlubokého vesmíru anebo sluneční erupce.

TIP: Kosmická observatoř Fermi objevila rekordní gama dvojhvězdu

Gama teleskop Fermi na jeden záběr obsáhne asi 20 procent oblohy. Za každé dva oběhy planety, tedy za 190 minut, pořídí mapu celé oblohy v oblasti gala záření. Na svém kontě má mnoho významných objevů, například více než 200 nových pulsarů anebo zjištění, že exploze nov vyzařují gama záření.

Narval jednorohý je malý ozubený kytovec, který žije v chladných mořích kolem severního polárního kruhu. Jeho druhové jméno je ale zavádějící, protože „roh“ narvalů je ve skutečnosti „kel“, tedy zub, protažený levý špičák horní čelisti.

Kel narvalů může dorůstat délky až tři metry a je protkaný hustou sítí nervů, kterých může být až 10 milionů. K čemu jim ale kel je? K prorážení ledu? Přenosu zvukových vln? Nebo snad k harpunování kořisti?

TIP: Jak vyšetřit zdravotní stav velryb? Pomocí velryboptér

Zajímavou odpověď nedávno nabídly záběry, které pro vědce získaly drony. Na těchto záběrech je patrné, že narvalové svými kly podnikají nenápadné výpady, jejichž pomocí omráčí kořist předtím, než ji úspěšně shltnou. Jak se zdá, kly narvalů jsou zřejmě nástrojem k lovu, i když nefungují jako harpuna.

Americká společnost Lowe's je velkým obchodním řetěžcem, který se specializuje na stavebniny a domácí práce. Nedávno se dala dohromady s odborníky virginské techniky Virginia Tech a společným úsilím vyvíjejí robotický oblek.

Jde o lehký robotický exoskelet, který by měl ulehčit život zaměstancům hobbymarketu ve skladech i v obchodech. Sice nejde o výkonný těžký stroj, jaký nosila Ripleyová ve Vetřelcích, ale i tak je robotický oblek je velmi užitečný. S jeho pomocí budou lidé snadněji zvedat a přenášet těžké a objemné produkty.

TIP: Elastický robotický exoskelet ušetří spoustu energie při chůzi

V současné době probíhá pilotní studie využití robotického obleku, který se nosí na běžném oblečení, v obchodě Lowe's ve městě Christiansburg, stát Virginia.

S krokodýlem americkým (Crocodylus acutus) jsem se poprvé setkal před mnoha lety na Kubě, na známé lokalitě Laguna de Tesoro, kde je vedle volně žijících krokodýlů chován polokrotce spolu se vzácným krokodýlem kubánským. Moje touha vidět tato zvířata ve volné přírodě tím ale nebyla uspokojena. Na Kubě jsem neměl štěstí ani při dalších návštěvách, smůlu jsem měl i v dalších zemích Střední a severu Jižní Ameriky. Jen jednou jsem zahlédl asi metrové mládě, které se přede mnou vynořilo z porostu mangrove na karibském pobřeží Panamy. Teprve v Kostarice jsem narazil na to pravé místo – Rio Grande de Tarcoles. Život na této řece mne tak nadchl, že jsem se nespokojil s jednou návštěvou a po dvou letech jsem se sem za krokodýly znovu vrátil.

Predátor sladkých i slaných vod

Krokodýl americký (Crocodylus acutus) obývá poměrně rozsáhlé území, od pacifického a atlantského pobřeží jižního Mexika na severu, přes celou Střední Ameriku až na jihoamerický kontinent do Venezuely, Kolumbie a Ekvádoru. Kromě toho se vyskytuje na jihu Floridy a na některých karibských ostrovech, především na Kubě, na Hispaniole a na Jamajce. Typickým stanovištěm tohoto predátora jsou pobřežní močály a laguny, ústí řek a mangrovové porosty. Žije však i ve sladkých vodách ve vnitrozemí a naopak, jedna z největších známých populací, asi dvě stě exemplářů, obývá i extrémně slané jezero Lago Enriquillo v Dominikánské republice.

TIP: Země plná ostrých zubů aneb Sluneční stát je domovem aligátorů i lidí

Kvůli intenzivnímu lovu v minulosti i v důsledku ničení vhodných biotopů početnost tohoto druhu na většině původního areálu rozšíření výrazně poklesla, na řadě míst byl zcela vyhuben. Dolní tok Rio Grande de Tarcoles na pacifickém pobřeží Kostariky je jedním z nemnoha míst, kde dosud existuje funkční krokodýlí populace. Řeku v blízkosti ústí do oceánu a okolní mokřady obývá více než tři sta exemplářů, takže se jedná o jedno z největších ohnisek výskytu tohoto druhu.

Loďkou na „safari“

Nejednoduší způsob, jak se v těžko přístupném terénu dostat do blízkosti krokodýlů, spočívá ve využití člunu a k tomu účelu zřízených „safari“ kanceláří. Ve stejnojmenné vesnici Tarcoles jsou dvě takové, kde si za poplatek 25 dolarů na dvě hodiny na osobu lze najmout člun a průvodce. Krajina je totiž těžko průchodná nejen kvůli močálovitému terénu, ale hlavně je, podobně jako v celé Střední Americe, olemovaná ostnatým drátem ohraničujícím soukromé pozemky. A především, krokodýli se v případě přiblížení člověka po souši chovají velmi plaše, zatímco na člunu máte pro jejich nerušené pozorování nesrovnatelně vyšší šance.

Zatímco čekáme na loďku v přístavu, kterým je malá plošina a ocelové schody spuštěné po bahnitém břehu prudce tekoucí řeky, máme možnost vidět první zástupce místní fauny. Na kořenových nábězích obřího stromu se po ránu vyhřívá skupina asi deseti leguánů černých. Podobně jako v jiných oblastech Kostariky jsou zcela krotcí a na naši přítomnost téměř nereagují. Nepříliš plachý je i tukan hnědohřbetý živící se na plodech nedaleké palmy.

„Ochočený“ krokodýl

Po chvíli čekání připlouvá loď s průvodcem. Nasedáme a naše cesta směřuje dolů po proudu řeky. Koryto se postupně rozšiřuje, proud slábne a objevují se štěrkopískové pláže dělící tok na řadu ramen.
Prvního krokodýla nalézáme po pěti minutách, během následující hodinové plavby směrem k pobřežním porostům mangrove jich napočítám asi deset. Krokodýli jsou na pohyb člunů zvyklí a nechají nás přiblížit na pár desítek metrů, aniž by mizeli pod hladinou. Někteří dosahují úctyhodných rozměrů, u největších kusů odhadujeme délku na tři až čtyři metry. Samci tohoto druhu dorůstají obvykle délky mezi pěti až šesti metry, údajně však byly zaznamenány kusy přesahující sedm metrů!
V blízkosti pobřeží má průvodce pro turisty připravenou atrakci, která asi řadu lidí nadchne, ale má trochu cirkusovou příchuť a kazí iluzi pobytu v divoké přírodě. Drobný mužík, do té doby obsluhující motor člunu, přirazí k bahnitému břehu, vystoupí na něj a začne na mělčině bít do vody kůží z kuřete se zbytky masa a kostí. Za chvíli se několik desítek metrů od nás objeví na hladině vlny a vzápětí velký krokodýl. Postupně se přibližuje, nakonec vylézá přední částí těla na břeh a nechá se krmit z ruky. Je to obrovský kus určitě delší než čtyři metry a podle velikosti břicha je krmen víc, než je zdrávo.

Zátiší s odpadky

Cesta lodí je ideální nejen pro sledování krokodýlů ale i dalších živočichů. Zaznamenáváme několik druhů volavek, bukačů, kormoránů a rybáků, některé dravce i druhy ptáků, obývající břehové porosty. Mezi nejatraktivnější zcela jistě patří velcí červení papoušci ara arakanga, přeletující ve dvojicích či menších skupinách, vždy za značného pokřiku, nad našimi hlavami.

Když se při zpáteční cestě přiblížíme k vysokým hlinitým břehům, pozorujeme i několik leguánů zelených ukrytých mezi obnaženými kořeny pobřežních stromů. Pořizované snímky bohužel často kazí nesmírné množství papírových a plastových odpadků zachycených na kořenech a pobřežní vegetaci.

Koupel s krokodýlem

Za krokodýly pochopitelně vyrážíme i při dlouhých pěších výpravách po pobřeží a do močálů. Přiblížit se k nim tímto způsobem „na dostřel“ teleobjektivu je však nesmírně obtížné. Chovají se plaše a jejich výskyt v těchto místech potvrzují spíš jen stopy. Jinak ovšem zjišťujeme, že se vesnici moc nevyhýbají. Soudě podle stop přecházejí v noci po drobných vodních kanálech, které protékají mezi domky mezi řekou a mořským pobřežím.

Největší překvapení ze setkání s krokodýlem zažívá má žena. Když si jde zaplavat na pláž u hotýlku, kde jsme ubytováni, zjišťuje, že tmavý předmět houpající se v modrých vlnách Pacifiku kousek od břehu není kláda, ale asi tři metry dlouhý krokodýl. Asi ho sem přilákaly zbytky ryb z rybářského přístavu. Což vysvětluje, proč se některé dny místní děti nekoupají v moři, ale na mělčinách v ústí nedaleké, špinavé říčky.

Zvýšený provoz jim nevadí

Dalším ideálním místem pro pozorování krokodýlů je most přes Rio Tarcoles , který leží několik kilometrů proti proudu. Řeka je v těchto místech poměrně široká a proud tady vytváří štěrkopískové ostrůvky a pláže. Při prvním pohledu přes zábradlí mi údivem padá brada. V těsné blízkosti mostu, pár desítek metrů od projíždějících aut, se sluní asi pět krokodýlů a další postupně vylézají z vody. Zvířata jsou zde asi také přikrmována, protože když prohlížím dalekohledem obdobná místa po i proti proudu řeky, vidím jenom jednotlivé kusy.

Z přítomnosti četných krokodýlů u mostu zjevně profitují majitelé restaurace a hotelu ležící nedaleko odtud. Krokodýlům nevadí, ač se jedná o divoká, jinde nesmírně plachá zvířata, ani fotografující turisté, kteří u břehu řeky zastavili. Ti zde pohodlně na vzdálenost několika málo desítek metrů i obyčejným kompaktem získají záběry, za kterými jsem se v minulých letech marně s drahými a těžkými teleobjektivy v ruce plahočil panamskými či venezuelskými pobřežními močály.

První německé tankové útvary vznikly již v září 1917 a prvního ostrého nasazení se dočkaly o půl roku později u kanálu St. Quentin. Jednalo se o nepříliš vydařené modely řady A7V.

Mnohem perspektivnější než A7V byly obrněnce z opačného konce typového spektra. Na Němce totiž kromě těžkých anglických tanků zapůsobily také lehké francouzské stroje Renault FT-17 nebo britský střední typ Whippet. Německá armáda se proto rozhodla, že kromě těžkých „pojízdných pevností“ pro podporu pěchoty bude využívat také lehké a pohyblivé tanky, schopné účinně spolupracovat rovněž s jízdou.

Podařené lehké tanky LK

Joseph Vollmer, který měl hlavní podíl na konstrukci A7V a K-Wagenu, tedy začal pracovat na zcela odlišném designu. Nový stroj pak dostal název LK čili „Leichter Kampfwagen“. Výsledkem snah mělo být vozidlo o váze sedmi až osmi tun, které mělo nést rychlopalný kanón, případně kulomet, a jež mělo dosahovat rychlosti až 18 km/h.

Na jaře 1918 začaly zkoušky prvního prototypu LK I. Na jejich základě vznikl zdokonalený LK II, s nímž se už počítalo pro sériovou produkci. Měla existovat dvě provedení, z nichž jedno mělo mít otáčivou věžičku se 7,92mm kulometem, kdežto zvýšená nástavba druhého měla nést kanón ráže 57 mm.

Projektovaly se i další verze, vyzbrojené např. kanony ráže 20 nebo 37 mm, také obrněné tahače na bázi LK II a ještě pokročilejší typ LK III. Vznikaly rovněž další zajímavé projekty tanků, např. typ s krycím názvem „Sturmpanzerwagen Oberschlesien“.

Mělo se jednat o střední útočný tank o váze cca 19 tun mající řadu později standardních rysů (mj. motor vzadu, centrální věž s kanónem a nízké pásy). Německá kapitulace sice tyto záměry zhatila, avšak některé německé tanky bojovaly dál. Když nacionalistické jednotky „Freikorps“ potlačovaly pokusy o komunistická povstání v Německu, měly k dispozici nejméně dva tanky, jež tvarově dost připomínaly A7V. Byly však zkonstruovány na základě nákladních Überlandwagenů.

Unikátní Mephisto

Do dneška se zachoval pouze jediný původní A7V. A sice kus č. 506 „Mephisto“, který ukořistili australští vojáci a který je dodnes vystaven v Brisbane. Existují také dvě zdařilé repliky – jedna statická v německém Münsteru a druhá pojízdná v britském Bovingtonu.

Zajímavý osud však měly i LK II, neboť švédská vláda zakoupila v utajení součásti na kompletaci deseti kusů, jež byly poté ve Švédsku sestaveny a pod názvem Stridsvagn m/21 sloužily až do roku 1938. Sami Němci pak ve 20. a 30. letech využili zkušenosti se sérií LK pro vývoj nové generace vozidel, která se stala hlavním prvkem německé tankové taktiky v následující válce.

Kanadský astronom Paul Hickson se svými kolegy pátrali na obloze po galaxiích a podařilo se jim identifikovat asi 100 kompaktních skupin galaxií. Jak takové skupiny, označované jako HCG (Hickson Compact Groups), vypadají ukazuje snímek pořízený Hubbleovým kosmickým teleskopem.

Ukazuje se, že tři galaxie, z nichž dvě jsou zde vidět, spolu silně interagují. Válka gravitačního přetahování nakonec v kosmickém časovém měřítku vyústí do splynutí této trojice do jediné velké galaxie. Podobné procesy jsou považovány za přirozený vývoj galaxií a týká se i naší Mléčné dráhy. 

Existují chvíle, kdy se i jinak otrlým tvrďákům derou slzy do očí. Vedle závěrečných scén filmového Titaniku mezi ně bezpochyby patří i vítězství oblíbeného týmu nebo podívaná jakou nedávno předvedl mnich z čínské provincie Kuang-tung. Číňan si ke svému penisu pomocí lana přivázal autobus a táhl jej na něm přibližně sto metrů. Výkon čínského supersiláka sledovalo několik desítek přihlížejících, kteří si celou událost nahrávali mobilními telefony. Virální video zhlédlo během jediného dne více než milion diváků.

Ne všichni mají ale pro čínského tvrďáka jen slova uznání. Uživatel s přezdívkou rainfromsunset1985 například poznamenal, že by bylo mnohem lepší, kdyby místo tahání autobus nadzvedl. Snad se tedy dočkáme příště…