Tým Moonshot Factory, který je součástí holdingu Alphabet Inc., vyvíjí balóny, pro zlepšení propojení planety internetem.

Balóny projektu Loon pohání solární energie. Jejich úkolem je vytvořit ve výšce 20 kilometrů nad zemí síť mobilních komunikačních stanic, které by přinesly internet do míst, kam se jinak dostává jen obtížně.

Let balónů by měly ovládat pokročilé navigační algoritmy, díky nimž bude k zajištění potřebné komunikace stačit menší počet balónů a tím pádem i nižší finanční náklady.

TIP: Facebook vypustil Aquilu: Dron pro přenos internetu poprvé vzlétl

Balóny Loon už testovali v zemích jako je Nový Zéland nebo Brazílie. Alphabet uzavřeli partnerství se Srí Lankou a Indonésií, kde v budoucnu plánují vypustit balóny.

O projektu rotujícího mrakodrapu se hovoří už od roku 2008, kdy jej představil izraelský architekt David Fisher. Původně měl být dokončen o dva roky později, celý projekt se ale několikrát odsouval a zdálo se, že úplně zapadl.

Nyní se ale zdá, že mrakodrap nakonec přeci jen spatří světlo světa. Do roku 2020, kdy se ve městě bude konat světová výstava, jej chce postavit Dubaj. Z původního nápadu udělat z něj hotel nakonec sešlo, většina charakteristik ale zůstane zachována. Mrakodrap bude měřit 420 metrů a všech jeho osmdesát pater se bude individuálně otáčet kolem betonového základu.

Při formování zemského povrchu docházelo k mnoha geologickým procesům, které stály například za utvářením jednotlivých kontinentů, podoby jejich pobřeží nebo za vznikem Himálaje či Alp. Lidskému oku zůstávají tyto pochody v drtivé většině skryty. Například zlomy zemské kůry jsou ukryty pod nánosem sedimentů a pokud jsou odhaleny, mají mnohdy takové měřítko, že si člověk ani pořádně neuvědomí jejich strukturu.

TIP: Zkamenělé čokoládové slzy filipínského ostrova Bohol

Ve vzácných případech lze „zmrazený přírodní proces“ pozorovat, aniž byste se museli prokopávat vrstvami hlíny. I pro oko laika je jeho výsledek dodnes zajímavý a alespoň částečně čitelný. Jedním z takových míst je španělská pláž Zumaias. Na pobřeží Atlantiku je krásně vidět, jak byly původně horizontálně usazené horniny obráceny o devadesát stupňů a vznikl tak neobvyklý útvar kamenných žeber. Těmto geologickým útvarům se odborně říká vrása.

Nejslavnější židovská odbojářka, která se nesmazatelně zapsala do dějin čs. zahraničního odboje, Chaviva Reiková se narodila 21. července 1914 v Sajoháze v tehdejších Uhrách. Manželé Arpád a Emma (Ester) Reikovi dali svému šestému, nejmladšímu dítěti jméno Marta. Po skončení 1. světové války se její rodiště v okrese Rožňava stalo součástí mladé Československé republiky a od roku 1921 neslo název Nadabula. V tomtéž roce se Arpád Reik s celou rodinou usadil v Radvani u Banské Bystrice, kde si otevřel papírnický obchod.

Marta zde vychodila základní a měšťanskou školu a v letech 1929–1931 studovala v Banské Bystrici střední obchodní školu, kterou však kvůli neutěšeným sociálním poměrům v rodině nemohla dokončit. Ve svých 17 letech začala pracovat v železářské firmě bratří Norbergů, v níž se v následujících letech uplatnila v mnoha funkcích jako účetní, písařka, pokladní nebo prodavačka. Od útlého mládí se aktivně zapojila do sionistického hnutí – již v roce 1930 se stala členkou skautské židovské organizace Hašomer Hacair (v hebrejštině „mladý strážce“) kde přijala jméno Chaviva („líbezná“).

Do Palestiny

V dubnu 1938 odešla do Bratislavy vyučovat v přípravných kurzech pro emigranty do Palestiny a také byla sekretářkou vedoucího sionistické organizace na Slovensku dr. Oskara Neumanna. Zároveň vedla sekretariát Židovského národního fondu (Keren Kayemet Lejisrael) a rovněž se angažovala v práci pro Ženskou mezinárodní sionistickou organizaci (Women´s International Zionist Organization, WIZO).

Vzhledem ke zhoršujícímu se postavení Židů na Slovensku a v celé Evropě s postupujícím vlivem a mocí nacistické třetí říše se v prosinci 1939 rozhodla s manželem Avrahámem Martonovičem (vzali se rok předtím) emigrovat do Palestiny, kde se podílela na založení kibucu Maanit. Její manželství se ale zanedlouho rozpadlo.

Vedle práce na pomerančových plantážích v kibucu byla Chaviva v letech 1940–1942 sekretářkou Organizace na pomoc pracujícím matkám (Irgun Imahot Ovdot) a ve volném čase se věnovala dětem, také pomáhala s výchovou mladých skautů.

Ve službách elitního úderného oddílu

V létě 1941 vstoupila do tajné židovské vojenské organizace Hagana a o rok později se stala členkou jejího elitního úderného oddílu Palmach. V tomto období, zejména od roku 1943, se začali činitelé britského Výboru pro zvláštní operace (Special Operations Executive, SOE) a 9. oddělení vojenské zpravodajské služby (Military Intelligence No 9, MI 9) zabývat myšlenkou na výcvik a nasazení židovských dobrovolníků ve výsadkových operacích v okupované Evropě.

Cílem těchto akcí byla především pomoc uprchlým britským válečným zajatcům a sestřeleným spojeneckým letcům na jejich cestě z nacisty ovládaných zemí do partyzánských oblastí v Jugoslávii, odkud již mohli být letecky přepraveni na britské základny v Itálii. Zástupci SOE a MI 9 jednali s tímto záměrem s představiteli Jewish Agency (Židovská agentura – vznikla roku 1929, působila na palestinském území pod britským mandátem jako neoficiální vláda pro židovské obyvatelstvo), která od počátku válečného konfliktu intenzivně pomáhala osobám židovského původu k útěku před nacisty a za tímto účelem disponovala vybudovanými únikovými trasami.

Příprava operace Amsterdam

Politickému oddělení Jewish Agency se do konce prosince 1943 přihlásilo 32 mladých palestinských Židů, kteří měli být postupně nasazeni v Jugoslávii, Rumunsku, Maďarsku, Itálii, Bulharsku, Rakousku a na Slovensku. Mezi těmito dobrovolníky byly tři ženy: vedle Sáry (Suriky) Bravermanové a Chany Senešové rovněž Chaviva Reiková. Všichni budoucí „šlichim“ (hebrejsky „poslové“) složili v dubnu 1944 přísahu britskému králi Jiřímu VI. a byli zařazeni do Royal Air Force (RAF).

Britové totiž trvali na tom, aby se všichni stali příslušníky armády – v případě, že by padli do nepřátelských rukou, měli mít jako britští vojáci nárok na statut válečných zajatců (jak se však ukázalo, zajaté židovské výsadkáře to nijak neochránilo).

Postupně obdrželi britské vojenské hodnosti a uniformy, Chaviva se s dalšími dvěma dívkami stala příslušnicí Ženských pomocných leteckých sborů (Women‘s Auxiliary Air Force, WAAF) v hodnosti četařky (Sgt). Obdržela krycí jméno Ada Robinsonová (kromě něho užívala pseudonym Marta Martinovičová) a identifikační číslo JEW, W 2992503. Spolu s ostatními prošla parakurzem na letišti Ramat David, vojenskou průpravu absolvovala na hoře Karmel v Palestině a ostatní speciální kurzy v kibucu Mišmar ha-Emek nebo na britských základnách RAF v Egyptě nedaleko Káhiry.

Letecky domů

Dne 19. července 1944 byla z rozkazu Hlavního velitelství vzdušných sil na Středním východě (Middle East Head Quarters of „A“ Force) zařazena do dvoučlenné paraskupiny AMSTERDAM spolu s Cvi Ben Ja´akovem (krycí jméno Sgt. Michael Janay) jako velitelem. Cílem jejich budoucí mise bylo Slovensko, kde měli vytvořit podpůrnou síť na záchranu spojeneckých letců, organizovat útěky vojáků ze zajateckých a internačních táborů a navázat spojení s maďarským odbojem. Podle pokynů Jewish Agency měli ale také kontaktovat místní židovskou komunitu a hledat možnosti a prostředky na záchranu jejích členů, stejně jako organizovat a podporovat židovský odboj.

Dvojice parašutistů byla letecky přepravena z Káhiry do jihoitalského Bari na konci srpna 1944, ale do finálních příprav operace přišla náhle zpráva o vypuknutí povstání na Slovensku. Během vyhodnocování nově vzniklé situace došlo 4. září k posílení výsadku AMSTERDAM o další muže: Rafael „Raffi“ Reisz (krycí jméno kpt. Stephan Rice) a Chajim Chermeš (krycí jméno kpt. Harry Moris) se právě vrátili do Itálie z operace HUNJUNG v Jugoslávii a nové zpravodajské poslání měli plnit v Maďarsku, stejně jako Aba Berdičev (krycí jméno por. Robert Willis).

Pokračování: Izraelská odbojářka Chaviva Reiková: Bojová mise na Slovensku (vychází 28. února)

Rozporuplné zprávy a nedostatek informací z povstaleckého území málem způsobily vyřazení Chavivy z akce. Podle britských vojenských řádů totiž neměly být ženy nasazovány v přímé bojové činnosti a v blízkosti nepřátelských linií. Představitelé Jewish Agency aspoň prosadili, že bude na Slovensko dopravena letecky.

Posádka Mezinárodní kosmické stanice sklidila svou první úrodu čínského zelí. Celkově se jedná o pátý druh zeleniny pěstovaný na ISS – v minulosti se na palubě vesmírné stanice v rámci experimentu VEGGIE (Vegetable Production System) podařilo vypěstovat lociku setou, mangold, ředkvičky a hrášek. Sklizeno bylo šest zelných výpěstků. NASA uvedla, že kosmonauti ochutnají několik listů, většina sklizně bude zaslána na Zemi k podrobnějšímu studiu.

Arktida funguje jako ochranný štít planety, který odráží zpět do vesmíru spoustu slunečního záření. S postupujícím oteplováním se tento štít ztrácí a vědci z toho mají velké obavy.

V tuto chvíli jsou jenom dvě možná řešení, která by mohla Arktidu zachovat. Buď dramaticky omezíme spotřebu fosilních paliv a vypouštění skleníkových plynů anebo spustíme nějaký projekt účinného geoinženýrství.

Vědci Arizonské Státní univerzity se domnívají, že za současné situace je nereálné zastavit skleníkové plyny. Proto navrhují to druhé. Jejich projekt je sice dost ztřeštěný, ale čistě teoreticky by snad mohl fungovat.

TIP: Nový rekord: Zalednění oceánu je teď nejnižší v historii měření

Navrhují zalednit Arktidu pomocí velikého počtu větrem poháněných pump, které by vháněly chladnou mořskou vodu na povrch. Prý by stačilo asi tak 10 milionů pump, v ceně přibližně 500 miliard dolarů. 

Trpasličí planeta Ceres, největší těleso hlavního pásu planetek, nás nepřestává udivovat. Je to fascinující svět, který překonal očekávání odborníků. Horkou novinkou z Ceres je objev organického materiálu na jejím povrchu.

Maria Chiara De Sanctis z Italského národního institutu pro astrofyziku (INAF) a její tým vystopovali oblast na severní polokouli Ceres poblíž kráteru Enrutet, která má rozlohu asi 1 000 kilometrů čtverečních, a je bohatá na organické sloučeniny.

Uhlovodíky na Ceres

Objevený organický materiál se skládá z metanu v pevném skupenství a dalších běžných uhlovodíků. Tyto látky přitom mohou sloužit jako stavební kameny aminokyselin, z nichž se skládají živé organismy. Jde o sloučeniny, které jsou relativně zranitelné, takže nejspíš opravdu pocházejí z Ceres a ne z komet nebo asteroidů.

TIP: Záhada skvrn na Ceres: Nový výzkum ukazuje na přítomnost prací sody

V tomto objevu sehrál klíčovou roli spektrometr VIR (Visible and infrared spectrometer), který je na palubě meziplanetární sondy NASA Dawn. Sonda je v současné době stále na oběžné dráze Ceres a zásobuje nás jedním zajímavým objevem za druhým.

Za rok 2016 jsme si půjčili téměř 4 000 miliard korun!

Ze statistik České národní banky vyplývá, že v roce 2016 jsme si půjčili neuvěřitelných 3 991 miliard korun. Největší položku (až 74 % všech úvěrů) tvoří bankovní hypotéky, které se tento rok dostaly na své historické minimum. V minulém roce jste si mohli sjednat hypoteční úvěr s průměrnou sazbou čítající 1,77 %. A u hypoték ještě chvíli zůstaneme. Jejich průměrná výše se za minulý rok vyšplhala na 2 034 199 Kč, přičemž nejčastěji jsme si brali hypotéku na koupi nového domu, které šlapala na paty hypotéka na výstavbu. O průměrných sazbách hypotečních úvěrů informuje také následující graf:

Podíl úvěrů v selhání v Česku dále klesá 

Níže uvedený graf naopak informuje o podílu rezidentských domácností na celkovém objemu poskytnutých úvěrů. Červená linka značí, jak vysoký je podíl úvěrů se selháním. Ačkoli objem úvěrů postupně stoupá, počet úvěrů se selháním pomalu, ale jistě klesá. Jak jsme již zmínili výše, lidé si nejčastěji brali klasické spotřebitelské půjčky zejména na vybavení domácnosti. Z celkového objemu úvěrů činily tyto půjčky 221 miliard korun. Nejnižší spotřebitelský úvěr jste si mohli vzít s úrokem 10,08 % a nejoblíbenějším typem bankovního úvěru se stala osobní půjčka. Jejím prostřednictvím dluží zhruba jedna pětina všech dlužníků v České republice. 

Úvěry domácnostem podle účelu (v mld. Kč) a podíl úvěrů se selháním (v %)

Více jak 3 miliony dlužníků

V České republice žije v současné době více než 3 miliony zadlužených osob. Každý zadlužený pak v průměru dluží již 1,33 milionu Kč. Na této smutné statistice se mimo jiné podepisuje také dostupnost kreditních karet i nebankovních úvěrů. Právě skrze kreditky dluží jeden z deseti Čechů. Poměrně neoblíbené jsou naopak půjčky mezi rodinou či známými. Jejich prostřednictvím si půjčuje zanedbatelných 8 % české populace. Bohužel možná i to je důvod, proč se neustále zvyšuje počet zadlužených mladých lidí i důchodců.

Nejvyšší dluh po padesátce

Z dostupných statistik také vyplývá, že lidé si začínají půjčovat již po dosažení plnoletosti. Nejde však o nijak vysoké částky. Dlužníci ve věkovém spektru do 24 let, dluží průměrně 8 000 Kč. Průměrný dluh se ale zvyšuje u osob mezi 25. a 34. rokem života, kteří dluží 19 000 Kč. Ještě horší je situace u třicátníků a čtyřicátníků, jejichž průměrný dluh se vyšplhal na 25 000 Kč. Bohužel této statistice kralují osoby v předdůchodovém a důchodovém věku, které dluží průměrně 28 000 Kč. 

Nejvíce si půjčují Petrové na začátku týdne

Dle statistik společnosti PROFI CREDIT si nejvíce půjčujeme na začátku týdne. Oblíbeným „Dnem půjček“ je samozřejmě pondělí. Naopak v závěru týdne poptávka po úvěrech pomalu klesá. Nejvíce půjček si bereme před Vánoci. Bohužel není výjimkou, že tyto půjčky splácíme ještě na jaře. Ze statistik společnosti PROFI CREDIT dále vyplývá, že jmenovitě si nejvíce půjček berou Petrové, Jirkové a Jany a lidé narození ve znamení Býka. Průměrný věk žadatele o půjčku je 42 let a mezi žadateli o úvěr převládají svobodní lidé z Moravskoslezského, Středočeského a Ústeckého kraje. Nejméně půjček si naopak berou zrozenci ve znamení Vah z Karlovarského kraje a Vysočiny. 

Připraveno ve spolupráci s novým nezávislým srovnávačem finančních produktů Bezvamoney.cz. Více informací ze světa financí na www.bezvamoney.cz.

Zapáchá vám podpaží? Viníkem jsou bakterie, které tam žijí. Bakteriální společenstva, takzvaný mikrobiom podpaží se přitom u jednotlivých lidí liší.

Někteří lidé mají doopravdy smůlu a jejich bakterie v podpaží jim dovedou zařídit takový zápach, že ho neodstraní sebeusilovnější hygienou ani žádný deodorantem.

Vědci navrhují, že by takový problém bylo možné řešit transplantacemi bakterií. Pokud se najde dárce s méně zapáchajícím podpažím, tak by přenesení jeho bakterií mohlo vyřešit problém s pachem nejméně na měsíce, možná i déle.

TIP: Každého z nás obklopuje oblak bakterií, který je jako otisky prstů

Badatelé si takové řešení vyzkoušeli u identických dvojčat, z nichž jednomu nepříjemně zapáchalo podpaží. Když tomuto dvojčeti do podpaží přenesli bakterie šťastnějšího sourozence, tak problém rázem zmizel. Metoda pak obstála i v následujícím experimentu se 17 páry blízce příbuzných osob, z nich vždy jedna trpěla zápachem podpaží.

Japonský festival Hadaka Matsuri má předlouhou tradici, která sahá nejméně 500 let do historie. Přestože se každoročně koná na více místech Japonska, jeho prapůvodním domovem je chrám Saidaiji v městě Okayama.

TIP: Nejpodivnější slavnosti světa: Rajčatová bitva, vaječná revoluce i opičí hody

V chrámu se v den festivalu shromáždí přibližně devět tisíc mužů, oblečených jen do bederních roušek. Přesně o půlnoci zhasnou všechna světla a kněz vhodí do testosteronem nabitého davu dvě dřevěné, přibližně dvaceticentimetrové posvátné tyčinky. Úkolem soutěžících je získat tyčinku, které se říká „shinghi“ a dopravit ji ven z chrámu do jedné z přistavených dřevěných bedniček na odměřování rýže. Komu se to podaří, toho bude po celý rok provázet štěstí.

Kromě tyčinek se do davu hází i další posvátné předměty, například svazky vrbového proutí. Přestože je podobných předmětů do davu vhozena celá stovka, rozhodně není snadné je chytit a boj o přízeň štěstěny tak bývá velmi tvrdý a nesmlouvavý.