Na počátku šlo vlastně jen o vtípek – poté, co Jack Devaney viděl na internetu špatně vypreparované zvíře, rozhodl se, že si to vyzkouší také. V minulosti tento student 3D designu pracoval na brigádě v řeznictví, se stahováním mrtvých zvířat proto měl jisté zkušenosti.

Penál z krysy, záložka z králíka

Jako chovatel hadů věděl, kde lze koupit mražené mrtvé krysy. Po několika experimentech s krysami zkoušel preparovat také veverky a králíky. Také jejich těla koupil v obchodech pro chovatele.

„Někteří lidé si myslí, že jde o satiru, nebo že je v tom nějaký hlubší skrytý význam. Musím říct, že není. Chtěl jsem si to prostě jen vyzkoušet,“ říká o svých hrátkách Jack. Objevily se pochopitelně i kritické komentáře, především od ochránců zvířat. „Nedělám ale nic špatného. K preparacím používám mrtvá těla škůdců a zvířata nezabíjím. Kupuji je, stejně jako spousta dalších lidí v obchodě,“ vysvětluje Jack.

Z jeho výtvorů se stal okamžitě hit. „Objednávky mi chodí hlavně z Ameriky, mám ale i zákazníky z Norska.“ Živit se preparováním zvířat ale Jack nehodlá. „Je s tím příliš mnoho práce, musel bych být blázen, abych se tím zkoušel uživit.“

Chichén Itzá

Starobylé město Chichén Itzá založili pravděpodobně v 6. století mayští obyvatelé poloostrova Yucatan, a přestože si postupně získalo věhlas, zastiňovala jej dvojice obcí Yaxuna (na jihu) a Coba (na východě). Během 10. století však z neznámých důvodů začala konkurence upadat a její obyvatelstvo se postupně přesunulo do Chichén Itzá, z nějž se pak stalo pomyslné centrum celého poloostrova. 

Boží pyramida

S nově příchozími dorazil do města také čerstvý závan architektury, a vznikla tak asi nejznámější dochovaná stavba, Kukulkánova pyramida: Její vrchol ční do výše 24 m, vede k němu 91 schodů a zdobí jej rytina hada, symbol mayského boha slunce a nebes. Zhruba ve stejném období se Chichén Itzá rozrostlo také o hrobku mayských velekněží či o chrám, jehož kupole připomíná observatoř. Architektonicky bohaté a velmi nahuštěné jádro města se rozkládá na ploše zhruba 5 km², v jeho okolí lze potom nalézt pozůstatky obytné oblasti, jejíž hranice nejsou známy. 

Soukromá památka

Majestátní obec vzkvétala až do začátku 15. století, pak ovšem z neznámých důvodů přišel úpadek. Když u poloostrova v 16. století přistáli Španělé, nalezli sice mnoho mayských vesnic, ale samotné Chichén Itzá již bylo spíš posvátnou lokalitou než místem pro život.

TIP: Duel hrobek, které zavál čas: Newgrange vs. pyramidy z Meroe 

Ruiny „znovuobjevil“ až v roce 1843 americký cestovatel John Lloyd Stephens a jeho zápisky z cesty po Yucatanu nasměrovaly k městu řadu dalších výzkumníků. Pozemek plný památek byl nakonec odkoupen a započaly archeologické práce. V roce 1988 zařadilo UNESCO Chichén Itzá na seznam světového dědictví a jeho krásy každoročně obdivuje téměř 1,5 milionu turistů. 

Angkor Vat

Datum založení Angkoru, jednoho z dnešních nejvýznamnějších archeologických nalezišť jihovýchodní Asie, neznáme. Nicméně již v 9. století se jednalo o natolik rozlehlé a architektonicky jedinečné město, že si jej zvolil za své sídlo khmerský král Jašovarman I. a učinil z něj centrum impéria. Velké oblibě se Angkor těšil také u následujících panovníků a vzkvétal až do začátku 13. století. Poté však upadal spolu se slábnoucí říší a jeho zánik završila vojska sousedních Thajů v roce 1431.

Zlatá hora

Na období rozkvětu upomínají stovky památek, mimo jiné i věhlasný chrámový komplex Angkor Vat, který nechal ve 12. století vybudovat král Súrjavarman II. Podobně jako v případě Chichén Itzá stála v centru města posvátná pyramida, jež představovala symbolickou horu Meru – podle hinduistů sídlo bohů. Majestátnost vzkvétajícího Angkoru potvrdil i vědecký výzkum z roku 2007: Městská zástavba se v době prosperity údajně rozprostírala zhruba na 3 000 km² a zřejmě se jednalo o největší obec preindustriální éry.

Cíl mnoha poutníků

Ačkoliv město samotné zaniklo, přilehlý chrámový komplex Angkor Vat se stal útočištěm buddhistických mnichů, kteří z něj následně učinili jedno z nejvýznamnějších poutních míst jihovýchodní Asie. Zarostlá zástavba v jeho blízkosti se dostala do popředí až po roce 1863, kdy celá oblast tvořila součást francouzské kolonie. Po více než sto letech archeologického bádání a vykopávek se nakonec Angkor v roce 1992 zařadil na seznam světového dědictví UNESCO a ročně jej navštíví přibližně dva miliony turistů. 

Ruské město Jakutsk se rozkládá v údolí Tujmaada na levém břehu řeky Leny. Leží na sever od 60. rovnoběžky severní šířky, což během léta způsobuje dlouhé období tzv. „bílých nocí“ a naopak v zimě trvá světlá část dne pouze 3 až 4 hodiny. S rozlohou 122 km² je Jakutsk největší město ležící na permafrostu, tedy v oblasti věčně zmrzlé půdy. Kvůli podloží zde stojí většina budov na ocelových a betonových pilotech.

Rajčata ze Sibiře

Přestože zde teploty padají i k mínus 50 °C lze zde pěstovat zeleninu, a to dokonce ve velkém. Umožňuje to japonská technologie společnosti Hokkaido Corporation. Její obří skleníky, s jejichž výstavbou se v Jakutsku započalo v loňském roce, totiž udrží až 94 % slunečního světla.

Největším problémem pěstování zeleniny v chladných částech světa je zvýšený obsah dusičnanů. Ten souvisí jednak s přílišným hnojením dusíkatými hnojivy, svou roli ale hraje i nedostatek světla. Jak ale ukazují testy první sklizně z jakutských skleníků, lze i v extrémních podmínkách produkovat kvalitní a ekologickou zeleninu. Zatímco běžně dovážená čínská rajčata obsahují okolo 300 mg dusičnanů, rajčata z japonských skleníků obsahují jen 17 až 22 miligramů dusičnanů na kilogram. Je to dokonce pětkrát méně, než mají rajčata z jiných částí Ruska. 

Ve sklenících bude v budoucnu možné pěstovat i další druhy zeleniny – kromě rajčat se počítá především s okurkami, salátem a také s bylinkami. Podle předběžných odhadů by zdejší skleníky měly v roce 2025 pokrýt zhruba polovinu veškeré spotřeby okurek, okolo 15 % celkové spotřeby rajčat a 8 % spotřeby bylin.

Astronomové nedávno čistě náhodou objevili ohromnou zářící mlhovinu ve vesmíru vzdáleném 10 miliard světlených let. A hned je z toho záhada. Mlhovina, která dostala atraktivní jméno MAMMOTH-1 (česky Mamut-1), totiž nemá žádný viditelný zdroj energie, kterým bychom mohli vysvětlit její intenzivní záři.

Enormní oblaka vodíku

Mamut-1 je nový přírůstkem do skupiny takzvaných enormních mlhovin Lyman-alfa, (ELAN, anglicky enormous Lyman-alpha nebula). Tyto mlhoviny jsou velice vzácné, známe jich doposud jenom pár. Mamut-1 patří k největším z nich a je mezi nimi rozhodně nejjasnější.

Mlhoviny ELAN jsou veliké chuchvalce kosmického plynu, především vodíku, které se rozprostírají v mezigalaktickém prostoru. Vědci se domnívají, že jsou součástí sítě nezměrných vláken, které propojují galaxie a vytvářejí strukturu připomínající kosmickou pavučinu.

TIP: Mlhovina RCW 34 odhaluje efekt vesmírného šampaňského

Záři doposud objevených mlhovin ELAN zřejmě pohání intenzivní záření blízkých kvasarů. Proč ale září vodík v mlhovině Mamut-1, která se nachází uprostřed výjimečně hustého shluku dávných galaxií, tvořících protokupu galaxií, to zatím není jasné.  

Virus zika byl až doposud, kvůli svému zhoubnému působení na lidský plod, hrozbou především pro nastávající matky. Nový výzkum ale ukazuje, že virus závažným způsobem postihuje také muže. Vědci zjistili, že infekce virem zika může vést u mužů k zmenšování varlat a dokonce i k neplodnosti.

TIP: Jak detekovat virus zika? 3D tištěným zařízením v ceně 2 dolarů

Současně se potvrdilo, že virus zika se sice šíří především komářím štípnutím, ale k přenosu mezi lidmi může dojít i při pohlavním styku. Zika může přetrvat v semenu mužů nejméně šest měsíců od počátku infekce. Právě během tohoto času nejvíce poškozuje varlata mužů.

Situace není růžová. Biologové, ochránci přírody a ekonomové se sešli ve Vatikánu, aby se tam poradili o záchraně přírodního světa. Papež František vyzývá 1,2 miliardy katolíků na planetě, aby se chovali zodpovědně a snažili se předejít ničení životního prostředí.

Odborníci dospěli k názoru, že během tohoto století může vymřít až polovina druhů organismů současné přírody. Pokud se tyto odhady potvrdí, tak by to znamenalo, že se rychlost vymírání zvýšila oproti obvyklému tempu vymírání tisíckrát až desetitisíckrát.

TIP: Oceány vymírají: Od roku 1970 zmizela polovina obyvatel moře

Vědci varují, že by mohly vymřít nejen charizmatické druhy, jako jsou třeba pandy nebo tygři, ale i druhy mnohem méně nápadné, jako mnohé mikroorganismy, rostliny nebo houby.

Jedním z možných řešení je podle odborníků omezení populačního růstu lidstva, což je ovšem v rozporu s dlouholetým odmítavým postojem katolické církve k antikoncepci.

Časy se ale i v tomto ohledu mění - papež František dostal na nedávné tiskové konferenci dotaz, co je menší zlo, zda interrupce nebo antikoncepce. „Interrupce není menší zlo, je to zločin. Zabránění těhotenství ale není absolutním zlem,“ vysvětloval papež. Osmdmdesátiletý papež František také připomněl, že jeden z jeho předchůdců - Pavel VI. (1963-1978) povolil jeptiškám v Africe použití antikoncepce kvůli riziku znásilnění od vojáků. „Vyzývám lékaře, aby udělali všechno pro vyvinutí vakcíny na ziku,“ dodal.

Zvířatům na celém světe ubývá životní prostor a osud mnoha zvířecích populací bývá zpečetěn právě proto, že jejich přirozený biotop mizí. Ve zcela výjimečných případech se může stát, že zvířata si s razantní změnou poradí a osídlí prostory, v nichž by je dříve nikdo nečekal.

Mizící lesy Bornea

Borneo je třetí největší ostrov světa. Většinu jeho povrchu původně kryly jedinečné deštné lesy, které se však za posledních šedesát let povážlivě zmenšily. Šílené tempo nabralo kácení zdejších lesů v osmdesátých a devadesátých letech a dnes z Bornea pochází plná polovina světové produkce tropických dřevin. Na vykácených plochách jsou zakládána pole, rýžoviště, plantáže palem olejových pro výrobu biopaliv nebo plantáže rychle rostoucích dřevin určených k produkci papíru a celulózy.

TIP: Nekrmte paviány! Jsou to velmi nebezpečná zvířata

Devastace původních lesů a zakládání rozsáhlých stromových plantáží se nevyhnulo ani provincii Východní Kalimantan. Typickou ukázkou je oblast označovaná jako Surya Hutani Jaya o celkové rozloze 165 000 hektarů, z nichž skoro sto tisíc hektarů tvoří plantáže. Na plných 90 % plantáží roste australská akácie Accacia mangium, zbývajících 10 % je zalesněno importovaným blahovičníkem Eucalyptus pelita. Oblast Sumalindo Hutani Jaya je na tom na první pohled o něco lépe. Z celkové rozlohy 73 000 hektarů je tu kryto akácií Accacia mangium „jen“ 11 000 hektarů.

Dřevařské společnosti splnily požadavek indonéských zákonů a ponechaly v Surya Hutani Jaya a Sumalindo Hutani Jaya 10 % celkové plochy „bez zásahu“ a ty jsou vykazovány jako „přírodní les“. Dalších 20 % smějí tradičním způsobem obhospodařovat místní obyvatelé. Výsledek dělby lesa mezi „rezervaci“, plantáže a „obhospodařované“ porosty je tristní. Z původních lesů zbyly jen ubohé trosky. Dílo zkázy dokonaly v roce 1997 a 2004 rozsáhlé lesní požáry.

Překvapiví obyvatelé plantáží

Unikátní bornejská fauna a flóra mizí společně s pralesy a k nejohroženějším zástupcům zvířeny patří orangutan bornejský (Pongo pygmaeus). Přírodovědci byli přesvědčeni, že orangutani dokážou žít jen v nenarušených původních lesích. K těm mají plantáže akácií nebo blahovičníků (eukalyptů) hodně daleko.

Tým vedený Erikem Meijaardem z ochranářské organizace People and Nature Consulting International na plantážích a v okolních silně narušených lesích původně zkoumal „pouze“ místní opeřence. Při pátrání po ptácích si ale vědci v korunách akácií a blahovičníků všimli hnízd, v jakých orangutani tráví noc. Překvapivý objev nabízel jediné možné vysvětlení – na plantážích žijí vzácní lidoopi a nejde o náhodně zatoulané jednotlivce. Počet hnízd svědčil o překvapivě početné populaci.

TIP: Šance pro ohrožené primáty aneb Zachrání palmový olej orangutany?

Další zkoumání ukázalo, že orangutani se nespokojí s každou plantáží. Vyhýbají se mladým porostům, jejichž slabé stromky je neunesou. Nemilují ani starší plantáže, ve kterých začíná těžba dřeva, protože tam nemají klid. Z počtu hnízd vědci odhadli, že v Surya Hutani Jaya a Sumalindo Hutani Jaya žije přinejmenším šest set orangutanů – v průměru jeden orangutan na dvou a čtvrt kilometrech čtverečních. To je hustota osídlení plně srovnatelná s přísně chráněnými nenarušenými tropickými lesy! Meijaard a jeho kolegové jsou přesvědčeni, že tento odhad je velmi rezervovaný a že plantáže a okolní zdevastované lesy mohou hostit třikrát nebo i čtyřikrát početnější orangutaní populaci. Bilance prvních výzkumů zveřejněných ve vědeckém časopise PLoS ONE je překvapivá. Surya Hutani Jaya a Sumalindo Hutani Jaya představují jen 0,3 % rozlohy Bornea. Přesto tu můžou žít plná 4 % všech bornejských orangutanů.

Těžký život na plantážích

Plantáže akácií a eukalyptů se druhovým bohatstvím rostlin a živočichů ani zdaleka nevyrovnají panenskému deštnému lesu. Z hlediska záchrany orangutanů se však ukazují jako velice významné. Podobné plantáže se na Borneu rozkládají na 1,3 milionu hektarů a tam všude mohou žít orangutani. Zatím však není jasné, nakolik je situace pozorovaná v Surya Hutani Jaya a Sumalindo Hutani Jaya pravidlem a nakolik výjimkou.

Vědci nemají úplně jasno ani v tom, čím se orangutani na plantážích živí. V nenarušeném deštném lese se jídelníček těchto lidoopů skládá především z ovoce, květů a listů. Stravu si zpestřují i kůrou nebo drobnými bezobratlými živočichy. Plantáže jsou na ovoce a květy chudé, nabízejí orangutanům především listy a kůru. Mnohé nasvědčuje tomu, že v akáciových porostech si lidoopi pochutnávají hlavně na lýku a míze, kterou z něj vysávají. Málo pestré porosty plantáží nutí orangutany, aby se při shánění potravy velmi čile pohybovali. Ve srovnání s touto „honičkou“ je pro ně život v nenarušeném pralese zřejmě hotová idylka. Lidoopi se však s těmito zvýšenými nároky zjevně bez větších potíží vypořádali.

Nejistý osud „plantážových“ orangutanů

Není pochyb o tom, že objev Meijaardova týmu je pro záchranu orangutanů bornejských velmi důležitý. Lidoopi žijí na místech, kde by je nikdo nečekal, a i když jsou v Indonésii ze zákona přísně chráněni, jejich osud mimo národní parky zůstává nejistý.

Na plantážích bohužel páchají velké škody a strháváním kůry zahubí 5 až 10 % všech stromů. Majitelé plantáží v nich proto vidí „škodnou“ a požadují, aby vláda nechala orangutany pochytat a přemístila je tam, kde nebudou na obtíž. To je však neproveditelný úkol. Meijaard a jeho kolegové teď stojí před zapeklitým úkolem, jak nečekaně objevenou populaci „plantážových“ orangutanů před podobnými zásahy chránit.

Současně s dodávkami vojenského materiálu se v Československu rozběhly i výcvikové programy pro budoucí izraelské vojáky, jež by se daly rozdělit na dvě skupiny. První skupinu tvořili vojenští specialisté, především piloti, pozemní obslužný personál letadel a výsadkáři. druhou formací byla židovská brigáda. Současně s dodávkami letadel probíhal výcvik pilotů a pozemní obsluhy, a to na letištích v Českých Budějovicích a Hradci Králové. jejich instruktoři se rekrutovali z řad zkušených stíhačů působících za války v britském RAF.

Parašutisté cvičili v Mimoni, kde prošlo sérií kursů budoucí jádro izraelských výsadkových jednotek. Své zkušenosti z války jim předával Karel Paleček, velitel diverzních jednotek vysílaných za války do protektorátu. Židovská brigáda měla působit jako pěší jednotka doplněná o specializované a podpůrné útvary v celkovém počtu asi 1 300 osob včetně žen sloužících na pozicích zdravotnic nebo spojařek. Výcvik probíhal za přísného utajení v prostoru Libavá pod velením mjr. Antonína Sochora, samopalníka čs. vojenské jednotky v SSSR a Hrdiny SSSR. Samotná jednotka se do Palestiny přesunula až po ukončení války za nezávislost a do bojů nezasáhla. Stala se ale základem nově budovaných izraelských obranných sil.

S Venuší se symbolicky můžeme rozloučit třeba 19. března, kdy uvede na scénu Merkur. Obě planety nalezneme na soumrakovém nebi nízko nad západem a jako první zcela jistě zaznamenáme o poznání nápadnější Venuši. Merkur se bude nacházet o něco níž nad obzorem, necelých devět úhlových stupňů nalevo od ní. Jeho viditelnost se navíc bude v průběhu měsíce zlepšovat.

Hovoříme-li o večerní obloze, nesmíme opomenout ani Mars, který dohledáme nad západním horizontem (na začátku března v souhvězdí Ryb, posléze v Beranovi). Další jasná planeta – Jupiter – se na nebi objeví teprve s nástupem noci nad východem v souhvězdí Panny. A na Saturn, poslední z planet viditelných pouhýma očima, si budeme muset počkat až do rána. V souhvězdí Hadonoše bude pozorovatelný nepříliš vysoko nad jihovýchodem.

Nenápadné souhvězdí

Vraťme se však zpět na večerní oblohu, a tentokrát třeba do míst, která na první pohled vypadají poněkud prázdně – tedy alespoň ve srovnání s okolními souhvězdími Blíženců, Oriona či Velkého psa. Vydali jsme se do nenápadného souhvězdí Jednorožce, jehož nejjasnější stálice mají hvězdnou velikost pouze kolem 4 mag. 

Za pozornost stojí zejména beta Monocerotis. Při pohledu menším dalekohledem zjistíme, že se jedná o pohlednou trojhvězdu: Všechny její složky jsou bílé, přičemž ta nejjasnější má hvězdnou velikost 4,6 mag. V úhlové vzdálenosti 7,2″ snadno spatříme i druhou složku (5,0 mag) a v jejím sousedství, asi 2,9″ daleko, při troše soustředění v dalekohledu nakonec rozlišíme také třetího člena (5,3 mag). Mimochodem víte, že ani tak slavný astronom jako Tycho Brahe Jednorožce neznal? Nikoliv však kvůli nenápadnému vzhledu souhvězdí, nýbrž jednoduše proto, že tehdy ještě neexistovalo.

Na obloze jej totiž teprve kolem roku 1612 vytyčil vlámský astronom a kartograf Pieter Platevoet, známější jako Petrus Plancius. Jednorožce posléze zanesl i na svůj hvězdný globus a v roce 1624 se souhvězdí poprvé objevilo také ve hvězdných mapách, jež byly součástí knihy Usus astronomicus planisphaerii stellati německého hvězdáře Jakoba Bartsche.

V jeho publikaci tehdy figurovalo ještě pět dalších nových souhvězdí – Žirafa, Kohoutek, Řeka Jordán, Řeka Tigris a Vosa (záhy přejmenovaná na Severní mouchu). Dodnes ovšem kromě Jednorožce „přežila“ pouze Žirafa.

Překvapí nás kometa?

V posledním březnovém týdnu začne být lépe pozorovatelná krátkoperiodická kometa 41P/Tuttle-Giacobini-Kresák, pro kterou jsou charakteristická nenadálá a výrazná, i když poměrně krátká zjasnění. Na noční obloze ji nalezneme na rozhraní souhvězdí Velké medvědice a Draka. Od 12. března se stane při pozorování z území ČR cirkumpolární, nebude vůbec zapadat.V tomto období dosáhne její jasnost asi 6,5 mag, přičemž nejlepší pozorovací podmínky nastanou na počátku dubna, kdy kometa možná zjasní až na 6 mag. 

Východy a západy Slunce

V první polovině března je Slunce ve znamení Ryb, 20. března 2017 v 11:28 SEČ vstoupí do znamení Berana; nastává jarní rovnodennost, začíná astronomické jaro. 

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – viditelný ve druhé polovině března večer nízko nad západem
• Venuše – viditelná v první polovině března večer nad západem
• Mars – viditelný večer nad západem
• Jupiter – viditelný takřka celou noc kromě večera
• Saturn – viditelný ráno nad jihovýchodem
• Uran – viditelný večer nízko nad západem
• Neptun – nepozorovatelný

Úkazy na nebi

• 1. a 2. března – setkání úzkého měsíčního srpku, Venuše a Marsu na večerní obloze nad západem
• 10. března – setkání Měsíce a hvězdy Regulus ze souhvězdí Lva na noční obloze
• 14. března – setkání Měsíce, Jupitera a hvězdy Spica ze souhvězdí Panny na noční obloze
• 19. března – setkání Venuše a Merkuru na soumrakové obloze nízko nad západem
• 20. března – setkání Měsíce a Saturnu na ranní obloze nad jihovýchodem
• 29. a 30. března – setkání Měsíce, Merkuru a Marsu na večerní obloze nad západem

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

Malebná oáza klidu a pohody, Lázně Mšené jsou kouzelným kouskem naší rodné hroudy; sevřené mezi lesy, proslulé svou mšenskou slatinou, skvělými službami a půvabem tradičních lázní. Nejsou velké, spíš naopak, ale kdo jednou zavítal, vrací se stejně jako já.  Jen letos to bylo trošku jiné. Kromě péče, kterou mi předepsal pan doktor, jsem objevila ještě něco navíc. Rituál… 

Věděla jsem, že lázně nabízejí různé relaxační balíčky a speciální rituály, ale dosud jsem je nevyzkoušela. Novinkou letošní sezóny v Lázních Mšené je Rituál květů. V listopadu ideální, řekla jsem si, když jsem zkoumala lázeňskou nabídku. Nikdy jsem se žádného rituálu nezúčastnila, je nejvyšší čas to změnit. 

Vstoupila jsem na půdu v mých oblíbených lázních dosud neprozkoumanou a dnes nechápu, jak jsem to mohla tak dlouho vydržet! 

V příjemné místnosti hořely svíce, zněla relaxační hudba a já měla dvě hodiny pro sebe anděla, jenž se o mě staral tak, jako ještě nikdy nikdo. 

Nejprve jsem byla celá nasolená mořskou solí s vonnými oleji; jmenuje se to celotělový peeling, a když zavřete oči, ocitnete se na mořském břehu. Vůně moře… následuje zábal z mořských řas a to jen umocní intenzivní pocit, že ležíte v náruči teplých mořských vln, jež z vás smývají všechny starosti a trápení. 

Jemné prsty mého anděla mi masírovaly obličej a to je tedy velká slast. Myslela jsem na svou maminku a byla jsem zase malou holkou. Taky obličejová pleťová maska byla pro mě něčím nepoznaným, stejně jako jemná masáž hlavy. Představte si, že ležíte u moře v náručí vln a někoho hodně blízkého, je vám krásně, nemusíte nikam spěchat, jen prostě jste sami sebou… 

Když potom ze sebe smyjete sůl, oleje i řasy, čeká vás ještě celotělová relaxační masáž. Jako kdybyste leželi na břehu v teplém písku, nad vámi šuměly palmy a jemný mořský vánek vám hladil celé tělo. Rituál květů… 

Vím, že se budu do malých roztomilých mšenských lázní vracet, jako jsem se vracela dosud. Navíc ale budu toužit po rituálu, a že jich tu je na výběr. Mám co poznávat a vím, jaký dárek si budu od svých blízkých k vánocům, narozeninám i výročím přát a vím, jaké dárky budu dávat já, neboť nic není lepšího, než se ocitnout na mořském břehu, nemuset se ničím trápit a mít pro sebe svého lázeňského anděla. 

Každá z nás si zaslouží být aspoň chvíli v ráji a já jsem v něm dnes byla. Tím rájem jsou příjemné Lázně Mšené a jedinečná péče, kterou jsem zde prožila.