Koncem roku 1943 byly v nacistickém Německu mobilizovány ženy i k protiletadlovým zbraním. Toto krátké video ukazuje pečlivě naaranžované momentky z jejich "veselého" armádního života. Že musely v palpostech snášet nepohodlí a hrozila jim v případě nepřátelského zásahu smrt, už německý týdeník neukazuje. 

Katalánský architekt a urbanista Ricardo Bofill je dobře známý i v Česku – podle jeho návrhu proběhla v roce 2000 renovace bývalého karlínského průmyslového areálu ČKD, dnes známého jako Corso Karlín. Bofill navrhoval také podobu letiště v Barceloně, obchodní centrum Twin Center v marocké Casablance nebo mrakodrap 77 West Wacker Drive v Chicagu.

I když byl Josef II. pohledný mladý muž a tou nejlepší evropskou partií, pro Isabellu byl manželský život utrpením. Měla negativní postoj ke všem mužům, ale snažila se, aby ve Vídni nic nepoznali. 

Těhotenství, potraty, neštovice

Isabella několikrát otěhotněla a několikrát potratila. V březnu 1762 přišlo konečně na svět první dítě - děvčátko pojmenované po babičce Marii Terezii. Porod byl nekonečný a komplikovaný, Isabella se poddávala svým bolestem a očekávala, že zemře. Josef dlel celou dobu u jejího lůžka, něžně ji držel za ruku a všemožně se snažil jí svou přítomností ulehčit nejtěžší hodiny. Sama Isabela byla překvapená, že porod přežila. Představy smrti se dlouho nedokázala zbavit. Děsila se, že bude muset znovu podstupovat další těhotenství, alespoň tak dlouho, dokud neporodí následníka trůnu.

TIP: Osvícený Josef II.: Reformátor na císařském trůně

Ačkoli ji celá rodina hýčkala, Isabella se z porodu jen těžce vzpamatovávala. Dokonce sama Marie Terezie přikázala svému synovi, aby se k manželce choval ohleduplně a šetřil ji. Jenže kvůli Josefovu apetitu byla zanedlouho Isabella těhotná znovu. A znovu potratila a pak ještě jednou! To už si Marie Terezie nebrala servítky a natvrdo Josefovi přikázala, aby se ve státním zájmu v případě dalšího těhotenství choval zdrženlivě. Poslechl ji.

Na podzim 1763 vypukla ve Vídni obrovská epidemie neštovic. Nevyhnula se ani císařské rodině. Nakazila se i znovu těhotná Isabella. Oslabená infekcí v krutých bolestech předčasně porodila druhou holčičku. Ta ale po pár minutách zemřela. Isabellino trápení však ještě neskončilo. Nemoc její krásnou tvář změnila k nepoznání. Zoufalý Josef ji starostlivě opatroval, bděl u ní ve dne v noci, modlil se a doufal v zázrak. Sám neštovice prodělal v dětství, takže se nemusel nákazy bát. Isabella však neměla nejmenší chuť s nemocí bojovat. Měla vysoké horečky, upadala do bezvědomí a několik dnů po porodu 27. listopadu 1763 umírá jednadvacetiletá stále ještě „novomanželka“ v Josefově náručí. 

Vědci našli nepatrné částečky zkamenělých mikroorganismů v červeném minerálu zvaném hematit. Nález pochází z kanadského geologického naleziště Nuvvuagittuq severovýchodně od města Québec. Jeho stáří odhadli na 3,77 až 4,29 miliard let, tedy na geologické poměry nedlouho po vzniku naší planety. Z této doby neexistují žádné přesvědčivě doložené známky života.

Nejstarší formy života na Zemi

Předpokládá se, že Země vznikla před 4,54 miliardami let. Nový objev tak naznačuje, že život se na Zemi vyvinul velmi brzy a velmi rychle.

Podle Matthewa Dodda, který mikroskopické struktury zkoumal na univerzitě v Londýně, mají organismy rozměr odpovídající desetině tloušťky lidského vlasu a jsou částečně prostoupeny hematitem. Podle Dodda může objev lidstvu umožnit lepší porozumění počátku života na Zemi.

TIP: Jak stará je Země? Jak se určovalo její stáří a proč je to tak těžké?

Vědecká komunita bývá obvykle k podobným objevům skeptická, neboť bývá velmi těžké dokázat, zda jsou fosilie skutečně pozůstatky někdejšího života a nevznikly jiným způsobem. Dosud patrně nejstarším všeobecně uznávaným důkazem o výskytu živých organismů na Zemi jsou zkameněliny nalezené v západní Austrálii v kamenech starých téměř 3,5 miliardy let.

Podobný objev si připsali v loňském roce i vědci pracující v Grónsku, kterým se podařilo objevit zhruba 3,7 miliardy let staré stromatolity, což jsou kupolovité usazeniny vytvořené koloniemi bakterií a sinic. Dosud žijící stromatolity je možné najít například v Austrálii.

Zda jsou zkameněliny mikrobů z Nuvvuagittuq skutečně dokladem nejstarší formy života na Zemi ukáže až další zkoumání. Podle odborníků totiž není vyloučeno, že jde jen o podivnou geologickou hříčku.

Téměř každý zmíněné slovo nejspíš rychle přečte jako „paranoia“ – nenechte se však zmást automatickým čtením, a dobře se podívejte ještě jednou… Pojem „pronoia“ asi nejlépe vystihuje věta z knihy Alchymista od Paula Coelha, v níž starší muž říká chlapci: „Když něco chceš, celý vesmír se spikne, aby ti pomohl toho dosáhnout.“ Pronoia je tedy pravým opakem paranoie. Zatímco paranoik předpokládá, že se určité osoby, skupiny, vlády… spikly proti němu, pronoik se naopak domnívá, že existuje jistá konspirace, která mu chce pomáhat. 

Termín se poprvé objevil roku 1982 v akademickém časopise Social Problems v článku Freda Goldnera z Queens College. Dál jej v polovině 90. let zpopularizovala i generace tzv. zippies (festivalových nomádů) jako „plíživé podezření, že se ostatní spikli, aby nám pomohli (a my jim!)“. Jakkoliv se však zdá pronoia neškodná, může hraničit až s psychickou poruchou: Náhodní známí se postižené osobě jeví jako velmi blízcí přátelé a nezávazný kompliment působí coby vyjádření hlubokého obdivu či lásky. 

Sonda Juno již celkem čtyřikrát obkroužila Jupiter. Podle původního plánu se již ale měla nacházet na 14denní „vědecké“ oběžné dráze. Na místo toho zůstává stále na původní 53denní „přibližovací“ orbitě. Na vině je poškozený ventil ovládající přísun helia.

Z nouze ctnost

Podle projektového manažera mise Juno Ricka Nybakkena z JPL existuje riziko, že by původně plánovaný brzdící zážeh mohl sondu poslat na „méně než žádoucí oběžnou dráhu“. NASA tak rozhodla, že Juno už svůj motor nespustí a zůstane na dlouhé orbitě. Podle NASA nejde o neúspěch - nespotřebované palivo může podle agentury představovat bonus v dalším vědeckém zkoumání.

TIP: Fakta o misi Juno: Miliarda dolarů, miliardy kilometrů i nejrychlejší sonda v dějinách

Jisté tak je, že Juno bude i nadále pokračovat ve zkoumání Jupitera z prodloužené oběžné dráhy. Příští přiblížení k tomuto plynnému obrovi je naplánováno na 27. března.

Během posledního průletu – 2. února, pořídila sonda sérii pozoruhodných snímků zachycujících například mračna nad jižním pólem planety nebo oblačnost nad jižním rovníkovým pásem.

Metan si v poslední době získal špatnou pověst. Je to velmi účinný skleníkový plyn. Z atmosféry sice mizí rychleji než oxid uhličitý, ale planetu ohřívá 28 až 36 krát víc. Z toho důvodu se nová zpráva o objevu ohromné zásobárny metanu na mořském dně nesetkala s přílišným nadšením.

Vědci prozkoumali sedimenty z různých míst mořského dna. Zjistili, že se nově objevené ložisko metanu v podmořských sedimentech táhne od západního pobřeží Guatemaly až k břehům Havajských ostrovů, tedy do vzdálenosti kolem 8 tisíc kilometrů.

TIP: Hlubokomořské kuřáky hrají významnou roli v udržování globálního klimatu

Kolosální zásobárna metanu posiluje obavy vědců, že se s postupujícím globálním oteplováním může tento metan uvolňovat do atmosféry a tím oteplování ještě urychlovat.

Pokud jde o obrněnou techniku, v počátcích války velení Wehrmachtu nepožadovalo nijak zvlášť výkonné obrněnce. Podle platných taktických doktrín vlastní tanky primárně nebojovaly s obrněnci protivníka – to mělo na starost letectvo či samohybné a protitankové dělostřelectvo.

Československé i francouzské dodávky

Hlavní úkol pancéřových klínů spočíval v obkličovacích úderech do slabých míst obrany nepřítele a německá generalita sázela především na velké počty útočících obrněnců. Arzenál Panzerwaffe doplnily po březnu 1939 československé zbrojovky Škoda a ČKD na svou dobu kvalitními stroji LT vz. 35 a LT vz. 38.

V podobné situaci se německá branná moc ocitla před útokem na Sovětský svaz, kdy požadovala další stroje. Kromě československých konstrukcí tentokrát posloužily především výrobky francouzských zbrojařů: ukořistěné tanky SOMUA S35 pod označením PzKpfw S35 739 (f) a varianty tanku Renault R35/39/40 či Hotchkiss H 35/38/39. Nacisté se však neomezili na prosté využití válečné kořisti a všechny získané zbrojovky převedli na výrobu pro potřeby vlastního válečného úsilí.

Přejímali i kompletní cizí výrobky, zejména auta, děla a pěchotních zbraně, případně využívali nedostatkové komponenty, převážně motory. Zábor cizích továren přinesl německé armádě ale i nemalé problémy. Kvalifikovaný personál v obsazených zemích znamenal riziko sabotáží, obrovské množství přijatých variant pak zatěžovalo výrobní, opravárenskou a zásobovací sféru. Zatímco Spojenci se omezili na několik zdařilých konstrukcí a produkci jiných zastavili nebo ani nerozjeli, výrobní linky třetí říše chrlily množství typů, které vyžadovaly kvanta odlišných náhradních dílů, údržbářských znalostí či střeliva.

Jak vlastně vypadali druhohorní dinosauři? Vědcům v dnešní době pomáhají s rekonstrukcí vzhledu dávných dinosaurů moderní technologie.

Michael Pittman z Univerzity v Hong Kongu a jeho kolegové detailně prozkoumali fosilie opeřeného dinosaura anchiornise, který žil před 160 miliony let. V temné místnosti namířili na fosilní pozůstatky výkonné lasery a pomocí metody zvané laserem vyvolaná fluorescence hledali stopy původních měkkých tkání.

TIP: Objev v jantaru: Krásně zachovalá křídla z doby před 99 miliony let

Vědci ze získaných výsledků dokázali odvodit detaily tvaru těla anchornise. Díky tomu teď máme velmi slušnou představu, jak anchiornis doopravdy vypadal.

Jay Farihi z britské univerzity University College London (UCL) a jeho spolupracovníci nedávno objevili těsnou dvojhvězdu SDSS 1557, vzdálenou přibližně 1 000 světlených let od Země, kterou obklopuje disk tvořený kamennými a železnými asteroidy. Dvojhvězdu SDSS 1557 tvoří bílý trpaslík, jehož hmotnost odpovídá asi 45 procentům Slunce a ještě menší hnědý trpaslík.

Bílý a hnědý trpaslík

Farahi s kolegy pozorovali bílého trpaslíka chilskými teleskopy Very Large Telescope a Gemini South Observatory. S jejich pomocí zjistili, že od roku 2010 bílého trpaslíka zasáhlo asi 100 miliard tun kosmické suti, což odpovídá hmotě velkého asteroidu. Tento objev ukazuje, že se u těsných dvojhvězd mohou tvořit kamenné planety postupným nabalováním velkých asteroidů.

TIP: Přistižena při činu: Hvězda smrti hodující na blízké planetce

Vědci odhadují, že asi polovina planet ve vesmíru obíhá u hvězd ve dvojhvězdách a vícenásobných systémech. Zatím jsme ale vždy v takových systémech objevili jen samé plynné obry.