Světová zdravotnická organizace WHO nedávno oznámila, že znečištěné prostředí má v současné době ve světě na svědomí celkem čtvrtinu z úmrtí dětí mladších pěti let. Týká se to znečištění ovzduší, pasivního kouření a pití kontaminované vody.

Podle prohlášení WHO je pro malé děti nejvíce smrtelné znečistěné ovzduší. Jejich drobná těla a vyvíjející se orgány je dělají obzvláště zranitelnými. Odborníci odhadují, že infekce dýchací soustavy, jako jsou například zápaly plic, které lze připsat na vrub znečištěnému vzduchu, každoročně na celém světě zabijí asi 570 tisíc dětí mladších pěti let.

TIP: Vražedné znečištění ovzduší: Ročně zabije přes 3 miliony lidí

Tím se znečištěný vzduch stává nejčastější příčinou úmrtí malých dětí. Předstihl tak i malárii nebo znečištěnou vodu.

Odborníci v Číně nedávno objevili obzvláště smrtící kmen ptačí chřipky H7N9. V této chřipkové sezóně už nakazil více lidí, než kdykoli v minulosti od objevu tohoto typu viru v roce 2013. Do letošního února (2017) to bylo už 460 lidí.

Během prvních čtyř známých chřipkových sezón viru H7N9 se u 88 procent nakažených vyvinul těžký zápal plic. 68 procent infikovaných skončilo na jednotce intenzivní péče a 41 procent lidí s virem H7N9 zemřelo v důsledku septického šoku a vícenásobného selhání orgánů. Jedná se o jiný typ chřipkového viru, než jaký aktuálně řádí v Česku (H5N8). 

TIP: Po evropských drůbežárnách se opět šíří ptačí chřipka: Jsou na řadě i lidé?

Podle nových zjištění se většina pacientů nakazila virem H7N9 během kontaktu s infikovanou drůbeží na farmách. Riziko přenosu s člověka na člověka je podle odborníků zatím poměrně nízké a omezuje se jen na osoby v těsném kontaktu s nakaženým. Tento virus ale bude nutné do budoucna pozorně sledovat.

Stoupali jsme od křišťálových vod potoka Tokáreň promáčenou bujnou vegetací. Cesta vedla strmě vzhůru a májový liják po suchém jaru štědře hasil žízeň horského lesa. Vítr sháněl mraky do údolí a vrhal nám za límce pečlivě zapnutých bund ledovou sprchu zatímco z okraje mýtin bedlivě pozorovali naše pohyby karpatští jeleni.

V sedle Lysina déšť zeslábl, vítr zesílil a nám proběhlo po těle nepříjemné mrazení. V husté mlze kolem nás se v bláznivém tanci klátily jalovce. A náhle – jako když se v divadle rozhrne opona – se mlha potrhala a nám se otevřel široký rozhled. Příroda explodovala zelení. „Smokies!“, vydechl údivem můj zcestovalý kamarád Filip, který fotografoval ve většině severoamerických národních parků. Cáry mlh stoupaly do výšky jako chocholy dýmajících sopek, jako ohňové signály lesních národů pohanských dob. Kolem nás se ovšem do daleka neprostíraly americké Smoky Mountains (Kouřové hory), nýbrž slovenské pohoří Čergov.

Krajina lahodnosti

Hřebeny slovenských hor se tiše a pokojně vlnily. Na rozdíl od kruhů na vodní hladině se ale zelené vlny neuklidňovaly a vytvářely atmosféru věčné jistoty. Seděl jsem na plochém balvanu a nemohl nasytit hladové oči. Přes pěšinu pod mýma nohama vlekl mravenec jakýsi náklad a v křovinách se hlučně živil ořešník.

Snažil jsem se co nejpřesněji vybavit slova Hany Rysové a Václava Cílka z úvodu jejich knihy Tichý břeh světa: „Všude kolem nás a právě teď vítězí rychlost nad pomalým pohybem, hluk přehlušuje ticho a politika vítězí nad kulturou. Ale při pohledu do minulosti to není pravda. V delším časovém období zůstává z pyšné a brutální historie sediment úsměvu, klidu a jakési tíže. Jak je to možné, nevíme. Při pohledu do minulosti vzpomínáme na hudebníky a básníky, ne na bankéře a policejní náčelníky. Jméno významného a mocného cenzora si nakonec připomeneme jenom proto, že kdysi bránil Máchovu Máji. Stěží si vzpomeneme na dvě tři jména ministrů, kteří vládli před dvaceti či třiceti lety, ale knih, filmů a melodií z té doby známe desítky.“

TIP: Lesy a pralesy Valašska aneb Nenápadné kouzlo Hostýnska

Letadlo přeletující nad Čergovem působilo navzdory přítomnosti 21. století opravdu velmi nepatřičně. Polský básník Jerzy Harasymowicz vydal v roce 1957 básnickou sbírku Návrat do krajiny lahodnosti. Při pohledu do krajiny Čergova jsem měl neodbytný pocit, že jde právě o toto místo.

Dědici Dona Quijota

Obec Tulčík (1 296 obyvatel) neleží ve španělském kraji La Mancha, najdete ji jen pár kilometrů od Prešova. Přesto se sny, které se zrodily v hlavách členů Lesoochranárskeho zoskupenia VLK, sídlícího právě v Tulčíku, až nápadně podobají snům důmyslného rytíře dona Quijota. Před mnoha lety iniciovalo seskupení VLK (kromě mnoha dalších ekologických aktivit) peněžní sbírku nazvanou „Kúp si svoj strom“, jejímž cílem bylo zakoupit v oblasti Čergova co největší území a vyhlásit jej za rezervaci. V dubnu 2004 se pábitelský sen ekologů stal skutečností: díky peněžním příspěvkům ze Slovenska a dalších osmnácti zemí světa mohlo být zakoupeno území o rozloze 21,4 hektaru. Na něm pak byla vyhlášena první slovenská soukromá rezervace, nesoucí hrdé jméno „Vlčia“.

Na Čergovu si stromy kupují i Češi, obvykle prý jako svatební dar. Svůj strom zde má také bývalý český prezident Václav Havel nebo písničkář Jarek Nohavica. Kuriozitou je, že jeden mnišský řád si kupuje pouze mrtvé ležící stromy.

Činnost sdružení má mnohé sympatizanty, ale také četné odpůrce. I do českých médií se VLK dostal například nekompromisním bojem za ochranu Tiché doliny ve Vysokých Tatrách a nepřehlédnutelnými protesty proti těžbě kalamitního dřeva, které schválila slovenská vláda. Zásadovým ochranářským postojem a nesmlouvavými přístupy je VLK trnem v oku k přírodě nešetrným podnikatelským postupům a jejich strůjcům a vykonavatelům.

Kup strom, zachráníš zvěř

„Rezervace se nachází v jedlobukovém stodvacetiletém lese,“ napsal mi náčelník sdružení ing. Juraj Lukáč. „Peněžní sbírka Kúp si svoj strom nadále pokračuje: naším cílem je Vlčiu stále rozšiřovat. Ideálem je pak dosáhnout přísně chráněné rozlohy 5 000 hektarů.

Před lety se mohla zdát myšlenka na vytvoření rezervace zcela nereálná, ale v současné době v již existujícím prostoru žije pětičlenná smečka vlků, dva rysové a jeden medvěd. Také zde loví orel skalní a tři orlové křiklaví.

Je však třeba si uvědomit, že smečka vlků v Karpatech potřebuje ke svému životu asi 5 000 hektarů – tj. 50 km čtverečních. To je rozloha typického teritoria; v extrémních případech však může teritorium smečky mít až 30 000 hektarů – tj. 300 km čtverečních. Medvědovi zpravidla stačí okolo 800 až 2 000 hektarů a rysovi asi 1 000 hektarů. Z těchto čísel je zřejmé, že 21,4 hektaru rezervace je jen malou částí bioregionu velkých šelem na Čergovu. Také je jasné, kde má původ kýžená velikost rezervace – má za úkol poskytnout nutný minimální prostor pro jednu vlčí smečku a další divoce žijící zvířata.

Ráj klidu a terénních motorek

Že vlci na Čergovu skutečně žijí, jsme se měli přesvědčit záhy. Přímo na hřebenové stezce jsme objevili vlčí trus – dva válce plné jelení srsti. Pěšina nás za chvíli dovedla na vrchol Velké Javoriny (1 079 metrů nad mořem), pod níž se první soukromá rezervace Vlčia nachází.

Krásné přírodní partie nás přivedly až k útulné turistické chatě Čergov. Tady jsem byl nucen přiškrtit své malamuty na vodítkách. Vousatý správce právě pobíhal s velkou lahví mléka zakončenou dudlíkem za temperamentním jelením kolouchem. „Přinesly nám ho děti a naše fenka bernardýna ho adoptovala,“ pochlubila se novým přírůstkem do rodiny blonďatá paní správcová.

Vzali jsme zavděk občerstvením a pochvalovali opékanou klobásku, žejdlík piva i božský klid. „To máte někdy vidět o víkendu,“ vrátila nás na zem šarmantní čtyřicátnice. „Jezdí sem party mladých na terénních motorkách a čtyřkolkách. Zákazy pro ně neplatí. To víte – zlatá mládež,“ posteskla si.

Balet na nebi

Čerstvý vlčí trus jsme objevili i u osady Ambrušovce, dokonce nedaleko posledního stavení. Po dopoledním dešti nebylo ani stopy a mezi mraky už dokonce prosvěcovalo nesmělé slunce. Hlasité kvorkání nás donutilo zvrátit hlavy vzhůru: vysoko na obloze pořádala aviatickou produkci pětice krkavců. Přírodní národy nazývají krkavce „vlčími ptáky“; jejich mezidruhové přátelství vstoupilo do legend a mýtů Indiánů, Inuitů i národů Sibiře. Z „paktu o neútočení“, podepsaného kdysi pradávno krkavčím zobanem a vlčím tesákem, mají prospěch oba druhy.

Krkavci se přiživují na vlčí kořisti a vlci naopak naslouchají varovnému pokřiku černých letců, kteří mají ze vzduchu dokonalý přehled o potenciálním nebezpečí. Kdo však měl to štěstí pozorovat společné hrátky vlků a krkavců, pochopil, že jde o něco víc – o vzájemné sympatie. Markantní je to i při chovu vlků v zajetí ve velkých výbězích, kam se za nimi slétají krkavci z dalekého okolí. Krkavci patří (společně s papoušky) k nejinteligentnějším ptákům a vlci k nejinteligentnějším šelmám. S nadsázkou lze říci, že oba druhy „jedou na stejné vlně“.

Až za šera jsme pomalu sestupovali do údolí. Kolem nás pospíchaly křišťálové vody potoka Tokáreň. Šepotaly si mezi kameny, na skalních prazích a mezi příbřežní vegetací, která se žíznivě skláněla k hladině potoka z prudkých kamenitých břehů. Iluze naprosté divočiny byla dokonalá. Přál jsem si, aby z tmavnoucích horských svahů zavyl vlk, ale neposkvrněné ticho narušovala jen mumlavá píseň vody. Snad někdy příště. Na Čergov se někdy určitě vrátím a Vlčia bude zase o něco větší …

Pohoří Čergov

Téměř nenarušená příroda Čergova se nalézá ve slovenském regionu Šariš a patří do okresů Sabinov, Stará Ľubovňa a Bardejov. Pohoří Čergov náleží do subprovincie Východních Karpat, nejvyšší vrchol Minčol dosahuje výšky 1 157 metrů. Toto pohoří patří ke flyšovým pohořím Slovenska, jehož původní vegetací byl bukový les. Ve vyšších polohách se nachází pásmo kyselomilných bučin, zatímco v nižších polohách rostou květnaté lesy a v podhorských nivách převažují především porosty statných dubů. Územím Čergova probíhá hlavní evropské rozvodí – řeka Poprad patří k úmoří Baltského moře a území odvodňované řekou Torysou náleží k úmoří Černého moře.

Kup si strom

Pokud někoho zaujala bohulibá akce koupě stromu, více se může dozvědět na internetové adrese www.wolf.sk/sk. Pod odkazem Kúp si svoj strom a dalšími podsložkami získáte vyčerpávající informace. Jeden strom stojí 50 eur.

Rady do batohu

Nenechte si ujít

Bradlové pásmo – přírodní památka o výměře 20,1 ha (vyhlášena roku 1981). Deset samostatných skalních bradel je příkladem erozního reliéfu (přístup z Kamenice).
Minčol (1 157 m n. m.) – nejvyšší kopec Čergova, který má charakter holého vrcholu s typickou karpatskou horskou květenou, jež zasahuje i do lesních společenstev. Nejlépe se na něj dostanete po značené turistické trase z Kamenice.
Sokolí dolina – se nachází v jižním svahu Minčolu. Vytvořil ji Sokolí potok, pramenící pod Minčolem, který se hluboce zařezává do flyšových hornin. V levém svahu lesnaté doliny se nachází mohutná Sokolí skála (vysoká cca 60 m). Pod ní je nižší bradlo se skalním oknem.
Vlčia – první soukromá rezervace. Nachází se pod vrcholem Velké Javoriny. Přístupové možnosti – např. z Červené Vody nebo z romské osady Majdan.
Šarišské Jastrabie – rolnická obec, která byla původně královským loveckým revírem. V obci je několik zachovaných srubových dřevěnic se šindelovými střechami.
Sabinov – historické jádro města bylo vyhlášeno za památkovou zónu.
Nový hrad – zřícenina hradu se zbytky jádra, věže a opevnění (značený přístup ze vsi Ľutina).
Hervartov – obec s monumentálním dřevěným kostelem sv. Františka z Assisi (nejstarší dřevěný kostel na Slovensku, který byl postaven v gotickém slohu kolem roku 1500). Srubová stavba ze vzácného tisového dřeva je odeskována a kryta šindelem. Má polygonální svatyni a čtyřhrannou věž.
Frička – obec s dřevěným kostelíkem sv. archanděla Michaela (národní kulturní památka). Byl postaven v roce 1829.

Jak se tam dostat

Východištěm do pohoří Čergov je například město Sabinov a vesnice Červená voda, Hanigovce nebo Kamenica. Východní částí Čergova prochází dálková turistická trasa – Štefánikova magistrála (767 km) – dříve Cesta hrdinov SNP –  spojující Dukelský průsmyk s malokarpatským Bradlem a dále pokračující na Děvín u Bratislavy.

Mapa

Při průzkumu popisovaného pohoří bude zájemcům dobrým orientačním vodítkem turistická mapa Čergov (č. 104) v měřítku 1:50 000, kterou vydala VKÚ Harmanec.

Charlotta se z Německa vrátila domů a Tomáš do Vídně, aby se zde připravoval na habilitaci. Brzy mu však přišel z New Yorku nečekaný list. Oznamoval, že jeho snoubenka spadla z vozu a zranila se. Masaryk odplul nejbližší lodí za ní. Naštěstí se ukázalo, že zranění nebylo tak nebezpečné, jak zpočátku vypadalo, a Masaryk mohl svůj čtrnáctidenní pobyt ve Spojených státech završit tak, jak si představoval: 15. března 1878 uzavřeli sňatek.

V české metropoli

Masaryk přistupoval k ženám zcela jinak než většina jeho současníků. Bylo mu naprosto cizí jejich podceňování a svou ženu bral jako rovnocenného partnera, s nímž řešil všechny problémy. Jako výraz úcty k ní přijal její příjmení za součást svého vlastního jména a od svatby se začal podepisovat Tomáš Garrigue Masaryk. Tento krok nedošel mezi jeho nejbližšími plného pochopení a často vzbuzoval nechtěnou pozornost.

Do Prahy se Masaryk přestěhoval v září 1882 a žil zde až do prosince 1935, kdy po abdikaci na úřad prezidenta přesídlil do Lán. Se svou rodinou obýval v českém hlavním městě postupně deset bytů – ten poslední na pražském Hradě. V Praze s výjimkou první světové války prožil víc než půlstoletí, chvíle radostné a šťastné, ale také smutné a těžké. 

Téměř přesně po roce zamíří 20. března k Mezinárodní vesmírné stanici soukromá nákladní loď Cygnus. Kromě 3 400 kilogramů zásob a vybavení pro astronauty má k ISS dopravit také rozšířenou verzi experimentu pro pěstování rostlin, 38 nanosatelitů (z nichž budou 4 vypuštěny během letu lodi k ISS) a experimenty týkající se výzkumu v léčbě rakoviny. Půjde v pořadí již o sednou zásobovací misi Orbital ATK a její lodě Cygnus. Do vesmíru ji vynese raketa Atlas V.

Nikdy v životě nespáchala žádný zločin, přesto 99letá Holanďanka Arnie skončila s pouty na rukou v cele policejního okrsku v Nijmegenu na východě Nizozemska. Strážníci z městské části Nijmegen-Zuid se rozhodli vyhovět neobvyklému narozeninovému přání čiperné babičky.

„O Annie nám řekla její neteř,“ uvedl jeden ze strážníků ze služebny, která měla důchodkyni ve své cele. „V naší profesi dostáváme řadu neobvyklých požadavků, ale zrovna u Annie jsme si řekli, že bychom jí tohle přání chtěli splnit.“

Je pozoruhodné, že manželství bylo ve středověku i v raném novověku kladeno, po panenství a vdovství, až na poslední pomyslný stupeň hierarchie. Dívka panna byla majetkem své rodiny až do doby, kdy se se svolením otce, bratrů nebo poručníka provdala.

Manželka a matka

Manželství bylo nerozlučitelným svazkem, oba manželé byli vázáni věrností a manželka se měla starat jak o manžela, tak o dům či hospodářství. Už tzv. Břetislavův dekret ustanovil, mimo jiné, povinnost monogamie, trestání cizoložství a zakazovala týrání žen v manželství, a to pod vysokými tresty peněžními nebo pod pohrůžkou vyhnanství do Uher. Do jaké míry, to však ovlivnilo chování manželů, se neví. Bití a trestání žen bylo celkem běžným jevem a jsou známy i případy bití ze stran manželek.

Tím, že dívka po sňatku odešla z domova, se automaticky začlenila do manželovy rodiny. Získala jeho společenský status a on za ni od té doby rozhodoval. Její postavení v nové rodině bylo přesně vymezeno. Očekávala se hlavně její starost o domácnost, později o děti popřípadě o služebnictvo. Její den začínal brzy ráno a končil pozdě v noci. Vstávala jako první a poslední chodívala i spát. Samozřejmě, že se povinnosti ženy lišily podle jejího společenského postavení a podle toho, zda bydlela na vesnici či ve městě. Většinou byl jejich pohyb omezen jen na dům, ale např. ženy řemeslníků a obchodníků se podílely na prodeji výrobků jejich manželů. Chodily na trhy, prodávaly v krámech. Vesnické ženy zase obdělávaly pole, sbíraly dříví a částečně se podílely na pracích spojených se zemědělstvím. Samozřejmostí byla péče o dobytek a drůbež, výroba sýra, tvarohu a másla, pečení chleba a péče o zahrádku u domu. V období sklizně se ženy uplatňovaly při vázání snopů, hrabání a kupení sena, ale i sečení a mlácení.

Plnoprávnou manželkou se žena stala, až porodila dítě. Tím prokázala svoji plodnost a splnila svůj hlavní životní úkol. Vztah ženy k dětem byl poněkud chladnější, než je tomu dnes. Bylo to dáno hlavně vysokou úmrtností dětí a také, v mnoha případech, nízkým věkem matky. Důvodem bylo i to, že žena v té době mívala velký počet dětí. V některých případech rodila desetkrát až dvanáctkrát za život. 

Unikátní tunel pro lodní dopravu má vzniknout v severozápadní části norského hrabství Sogn og Fjordane. Tato oblast je považována za předěl mezi Severním mořem na jihu a Norským mořem na severu. V současnosti musí lodě plující ze Selje do Åheimu urazit přibližně 60 kilometrů po divokém moři. Nový tunel má měřit 1,7 kilometru tuto trasu velmi výrazně zkrátí. Stavba je důležitá také z pohledu bezpečnosti - projektanti spočítali, že za posledních 72 let zde ztroskotalo 46 lodí a zemřelo 33 námořníků.

TIP: Cesty pod povrchem země: 5 nejdelších tunelů světa

Norské úřady zvažovaly možnost překlenout úžinu klasickým průplavem. Především z ekologických důvodů ale nakonec zvítězila varianta s tunelem. Stavba vyjde norské daňové poplatníky na 2,7 miliardy norských korun (v přepočtu zhruba 8,2 miliard českých korun) a první lodě by tunelem měly plout již v roce 2029.

Z Měsíce se stává velmi žádaný cíl. Sotva Elon Musk ohlásil pilotovaný let kolem Měsíce, hlásí se o slovo i šéf Amazonu Jeff Bezos, který podniká ve vesmírných technologiích se společností Blue Origin.

Bezos chce ve spolupráci s NASA poslat kolem roku 2020 na Měsíc nejprve nepilotovaný modul Blue Moon. Po něm by měla následovat série bezpilotních misí, které připraví půdu pro mise s lidskou posádkou.

Mise Blue Moon

Blue Moon by měl přistát u jižního pólu Měsíce, který je trvale osluněn. Tam modul uskuteční vědecké experimenty, vysadí lunární rovery pro průzkum okolí a možná i dopraví na Zemi vzorky ledu z Měsíce. Modul by měl dovézt na Měsíc 4,5 tuny nákladu. Na cestu ho vypraví buď některá z raket typu New Glenn společnosti Blue Origin, nebo Space Launch System (SLS), který vyvíjí NASA.

TIP: Budoucnost vesmírných letů: Blue Origin představil obří raketu New Glenn

Kromě výzkumu bude hlavním úkolem misí společnosti Blue Moon připravit podmínky pro návrat lidí na Měsíc. Založit trvalé osídlení na Měsíci sice nebude snadné, o to lákavější je to ale cíl.