Jestli se chcete naučit hrát stolní tenis, možná by s tím mohl pomoci robotický trenér ping-pongu Forpheus.

Robot vyvinutý japonskou společností Omron Corp. je natolik schopným učitelem ping-pongu, že se ocitl v Guinnessových světových rekordech. Zápis si Forpheus zasloužil za unikátní umělou inteligenci a kvalitu výuky.

Forpheus při výuce využívá vizuální a pohybové senzory. Míček sleduje kamerami s rychlostí záznamu 80 snímků za sekundu.

TIP: Robot se učí zacházet se stavebnicí LEGO pozorováním lidského učitele

Tvůrci robota z Omron Corp. podle svých slov zamýšleli nejen postavit trenéra ping-pongu, ale také celkově zlepšit vztah mezi lidmi a roboty tím, že si lidé a roboti vlastně prohodí role.

Většina květin láká opylující hmyz na sladký, voňavý nektar. O orchidejích je známo, že vábí hmyzí samečky na květ napodobující tvar těla samiček. Stejnou taktiku ovšem využívá také jihoafrická rostlina s latinským názvem Gorteria diffusa. Tato oranžová kytka má některé z okvětních plátků zbarvené tak, že z dálky připomínají sedící mouchu. Samečci dlouhososek pak přilétají s nadějí na spáření a zatímco se snaží o spojení s domnělou samičkou, opylují květ.

TIP: Smrt ve žlutém hávu aneb Nebezpečné dobrodružství opylování

Tyto květiny pak mají větší šanci na rozmnožení, protože samečci dlouhososek rychle přelétají z jedné květiny na druhou a neúnavně hledají „tu pravou“. Touha po páření je pohání víc než pouhá chuť na nektar, takže na svých nožkách roznesou velké množství pylu. Podle novozélandské botaničky Anne Gaskettové z University of Auckland přinesla nová studie dosud chybějící informace o tom, jak se z běžné nektarové návnady vyvinula návnada sexuální a jak mohou rostliny těžit z obou těchto strategií.

Předchozí část: Chaviva Reiková: Nejslavnější židovská odbojářka byla popravena před 73 lety

Operace AMSTERDAM byla zahájena 14. září 1944, kdy z letiště Campo Cassale u Brindisi odletěli Ja´akov, Reisz a Chermeš společně s dalším tříčlenným čs. desantem COURIER 5. Trojice židovských parašutistů seskočila krátce po půlnoci na 15. září vinou navigační odchylky na jiném než určeném místě a dopadla v lese dva kilometry severně od Turčianských Kľačian na pravém břehu Váhu.

Přistání na Slovensku

Chaviva Reiková přiletěla na povstalecké letiště Tri duby o dva dny později, 17. září, v jedné ze dvou amerických létajících pevností B-17G, přivážejících kromě osmi tun zbraní také šest členů americké vojenské mise z Úřadu strategických služeb (Office of Strategic Service, OSS). Po více než čtyřech letech se tak vrátila do míst svého dětství a mládí v Bánské Bystrici. Ubytovala se v prvním poschodí hotelu Národní dům, kde netrpělivě očekávala zprávy od svých druhů. Rozhodně však nezahálela a vysílačkou výsadku COURIER 5, který mezitím dorazil do Bánské Bystrice, navázala rádiové spojení se základnou v Bari.

Také vyhledala vedoucí a členy místní odbočky organizace Hašomer Hacair, s nimiž jí spojovala dlouholetá předválečná spolupráce. Společně rokovali o pomoci tisícům židovských utečenců, kteří přicházeli na osvobozené povstalecké území. Osm dní po seskoku, po náročném přechodu Malé a Velké Fatry a Nízkých Tater, dorazili tři členové desantu AMSTERDAM konečně 23. září do Banské Bystrice a o den později se setkali s Chavivou, která je informovala o stávající situaci.

Zatímco Cvi Ben Ja´akov začal s její pomocí plnit zpravodajské a vojenské úkoly podle původního zadání skupiny (záchrana spojeneckých letců a vojáků, uprchlých ze zajetí), Reisz s Chermešem se připravovali k odchodu do Maďarska, ale pod dojmem událostí v tomto Hitlerově satelitu (převrat a nastolení vlády fašistických Šípových křížů) se rozhodli zůstat a shromažďovat údaje o vojenské, politické a hospodářské situaci na Slovensku. Chaviva Reiková nadále organizovala pomoc slovenským Židům, především starým a sociálně slabším osobám.

Ve spolupráci s členy banskobystrického Hašomeru založila výbor, sídlící v budově bývalé židovské lidové školy, který shromažďoval a rozděloval finanční podporu, sháněl pracovní možnosti apod. Dne 7. října 1944 přistál na letišti Tri duby (s druhou části americké vojenské mise OSS) pátý židovský „šlichim“ Aba Berdičev, přivážející svým druhům novou vysílačku a baterie. Původně měl i on plnit samostatné zpravodajské úkoly v Maďarsku jako další člen paraskupiny AMSTERDAM, ale nakonec se na Slovensku připojil k britské vojenské misi (operace WINDPROOF) a sdílel s ní osud až do tragického konce (popraven v Mauthausenu 26. ledna 1945).

Přepadeni protipartyzánským komandem

V druhé polovině října již bylo zřejmé, že povstání je odsouzeno k porážce. Povstalecká armáda ustupovala pod sílícím tlakem německých jednotek do hor. Také příslušníci desantu AMSTERDAM museli 26. října 1944 opustit Banskou Bystrici. Společně s nimi odešlo zhruba 40 židovských dobrovolníků, které Chaviva a její druhové vycvičili pro partyzánský způsob boje. Dorazili na Pohronský Bukovec, kde zamýšleli zřídit provizorní polní tábor, jenž měl sloužit dalším uprchlým Židům.

Dne 31. října ráno však základnu nečekaně přepadlo německé protipartyzánské komando. Příslušníci skupiny se rozprchli do okolí, ale během dne byli téměř všichni dopadeni, včetně tří členů AMSTERDAMU – jediný Chajim Chermeš unikl. Zajaté parašutisty oddělili od ostatních zadržených a převezli do vězení krajského soudu v Banské Bystrici, již obsazené německým vojskem.

Během výslechů na gestapu, často za použití fyzického násilí, byla Chaviva Reiková označena za nebezpečnou židovskou agentku. Bránu věznice banskobystrického soudu opustila 20. listopadu 1944, kdy ji oficiálně „propustili“ na svobodu, ve skutečnosti ji téhož dne nacisté odvezli i s Rafaelem Reiszem do Kremničky a tam v protitankovém příkopu oba zastřelili. Cvi Ben Ja´akov byl zastřelen o měsíc později, 29. prosince 1944, zřejmě v okolí obce Kováčová u Banské Bystrice.

Pohřbena s vojenskými  poctami

Tělesné ostatky Chavivy Reikové a Rafaela Reisze byly nalezeny při exhumaci masového hrobu 250 zavražděných slovenských Židů u Kremničky v dubnu 1945 a převezeny do Prahy na britské válečné oddělení Olšanského hřbitova. Po mnoha urgencích izraelské vlády povolily československé úřady 8. září 1952 jejich převoz do Izraele. O tři dny později byly s vojenskými poctami pochovány na vojenském hřbitově na hoře Herzl v Jeruzalémě vedle ostatních padlých židovských parašutistů a bojovníků Hagany.

Symbolické náhrobky zde mají i Ja´akov s Berdičevem. V součastnosti nese jméno Chavivy Reikové kibuc Lehavot Chaviva, vzdělávací středisko židovsko-arabského centra pro mírové programy The Givat Haviva, Dům Chavivy v kibucu Maanit, nebo celá řada ulic v izraelských, kanadských a amerických městech. Od roku 1994 se také uděluje německá mírová cena Haviva Reik – Friedenspreis. Na Slovensku ji v roce 1964 posmrtně vyznamenali pamětní medailí Slovenského národního povstání a v roce 1990 se stala čestnou občanskou Banské Bystrice in memoriam.

Ještě během letošního roku by měly začít fyzické a psychické testy obou potenciálních astronautů (jejich jména SpaceX nezveřejnila) a také počáteční fáze jejich tréninku. Let samotný by měl v ideálním případě proběhnout ještě ke konci roku 2018. Kosmická loď Crew Dragon by zřejmě měla letět v autonomním režimu, astronauti by tedy nemuseli podstoupit složitý pilotní výcvik, budou opravdu pouze obyčejnými turisty. K Měsíci je ponese nosná raketa Falcon Heavy. 

„Stejně jako astronauti mise Apollo i tito lidé budou cestovat do vesmíru a ponesou si naději a sny celého lidstva, poháněni univerzálním lidským duchem objevitelství,“ oznámila ve svém nejnovějším prohlášení společnost SpaceX.

Recyklace a třídění odpadu představují v ostrovní zemi zásadní téma, a proto není divu, že hrají roli i v přípravách na nadcházející olympijské hry v Tokiu: Organizátoři nedávno oznámili, že k výrobě medailí využijí výhradně kovy získané z obvodů vyřazených chytrých telefonů a dalších zařízení. Od dubna se proto budou v řadě obchodů a na veřejných místech nacházet speciální boxy, kam budou moct Japonci odložit vysloužilou elektroniku, jež se pak zpracuje na „dobrou věc“.

Podle propočtů pořadatelů bude nutné takto vytěžit zhruba osm tun drahých kovů: K získání gramu zlata je přitom zapotřebí až čtyřicet chytrých telefonů.

„Jde o jasný podvrh,“ říká o údajném osobním telefonu Adolfa Hitlera, který se nedávno prodal za více než šest milionů v aukci v Marylandu, ředitel frankfurtského muzea komunikací Frank Gnegel. „Hitlerův telefon vyrobil Siemens & Halske, část přístroje ale zjevně pochází z anglického telefonu. Někdo musel přístroj dát dohromady později ve Velké Británii,“ dodává kurátor.

Nacistický artefakt, nebo padělek?

Pochybnosti budí i další detaily – podle Franka Gnegela je také nepravděpodobné, že by telefon pro takto vysoce postaveného muže byl opatřený laciným červeným nátěrem. Siemens by podle něj vyrobil telefon rovnou z červeného plastu. Jako nepříliš pravděpodobné se jeví také skutečnost, že by Hitler používal telefon s ručním číselníkem.

Údajný osobní telefon Adolfa Hitlera si měl v květnu 1945 odvézt z ruin vůdcova berlínského bunkru britský důstojník Ralph Rayner. Otlučený telefon prodala před týdnem aukční dům Alexander Historical Auctions za 243 000 dolarů (6,2 milionu Kč).

Byl vyroben na zakázku jednoho z členů rodiny Rumigny v první čtvrtině 13. století. Původně byl určen pro ostatky sv. Maura, sv. Jana Křtitele a sv. Timoteje a byl uložen v klášteře Florennes v Belgii. Po zrušení kláštera ho roku 1838 koupil za 2500 franků Alfred de Beaufort, který ho nechal zrestaurovat a roku 1889 ho převezl na své panství v Bečově nad Teplou. Na konci druhé světové války majitel zámku Heinrich de Beaufort s rodinou z Bečova uprchli a relikviář ukryli pod podlahu kaple Navštívení Panny Marie.

Pohnutá historie

Roku 1984 kontaktoval československý konzulát ve Vídni Američan Danny Douglas, který měl zájem o legální koupi starožitnosti velkého významu, která měla být ukryta na našem území po roce 1945. Postupně vyšlo najevo, že se jedná o dutý předmět s vysokou historickou a uměleckou hodnotou zakopaný asi 100 kilometrů od Norimberka. Po pátrání v archivech byla nalezena fotografie relikviáře z roku 1932 a na podzim 1985 začal být prohledáván zámek v Bečově. Dne 5. listopadu 1985 byl relikviář nalezen. Místo úkrytu prý prozradil jiný druh hřebíku v podlaze.

Po objevení byl relikviář převezen do Prahy. Po vyřízení mnoha formalit se s restaurováním památky začalo až roku 1991. Prací se ujal dnes Národní úřad památkové péče v Plzni a trvaly 11 let. Relikviář byl rozebrán, vše bylo vyčištěno, poškozené části opraveny a některé nahrazeny zcela novými. Původní dubové jádro nahradila konstrukce z ořechu a relikviář byl kompletně zrestaurován roku 2002.

Relikviář sv. Maura je 140 cm dlouhý, 42 cm široký a 69 cm vysoký. Dřevěné jádro pokrývají reliéfy a filigránská výzdoba ze zlaceného stříbra a mědi doplněná emailovými destičkami, sklem, gemami a drahými kameny. Drahokamy a polodrahokamy doplnily většinou jejich původní středověké imitace. Kratší strany zdobí sošky sv. Maura a Krista, které doplňují po stranách postavy dvanácti apoštolů. Uvnitř schránka ukrývala ostatky několika osob, zvířecích kostí a části textilu z 8. až 13. století, které do ní byly po opravách navráceny. Po restaurování byl relikviář uložen na zámku v Bečově nad Teplou. 

Americký vesmírný gama teleskop Fermi zachytil signál gama záření z centra slavné galaxie M31 v souhvězdí Andromedy, který by podle odborníků mohl být stopou přítomnosti temné hmoty.

Tento signál je podobný gama záření, které teleskop Fermi již dříve pozoroval v centru naší galaxie Mléčné dráhy. I o tomto záření se spekuluje, že by mohlo souviset s přítomností temné hmoty.

Gama záření v galaxiích

Gama paprsky představují nejvíce energetickou formu elektromagnetického záření. V galaxiích, jako je Mléčná dráha nebo galaxie M31 by měly být běžné. Vznikají například tehdy, když se částice kosmického záření, které se pohybují rychlostí blízkou rychlosti světla, setkají s mezihvězdnou hmotou.

TIP: Stojí za objevem neznámého záření temná hmota?

Nová data teleskopu Fermi ale překvapivě ukazují, že v galaxii M31 je gama záření z velké části soustředěné v její centrální oblasti. Takové nečekané rozložení gama záření lze podle vědců vysvětlit tak, že vzniká ze zdroje, s nímž jsme zatím nepočítali. Možností je ve hře víc. Může to být populace výkonných pulsarů anebo právě temná hmota.

Willem Pennings, student technické univerzity v Eindhovenu, vytvořil vskutku originální stroj – třídič bonbónů. Jeho stroj dokáže podle barev roztřídit bonbóny Skittles nebo M&M’s (a určitě by si poradil i s českými lentilkami). Náklady na vývoj své chytré mašinky vyčíslil na 500 euro. A k čemu je dobé třídit bonbóny? Přece kvůli jejich chuti. Statistika oblíbenosti jednotlivých příchutí bonbónů Skittles totiž ukazuje, že zdaleka nejžádanější jsou červené s příchutí jahod. Preferuje je prý 34 % konzumentů. O druhé místo se dělí grepové, pomerančové a limetkové. Nejméně oblíbené jsou žluté, s příchutí citrónu. Kromě sladkostí lze stoj upravit pro třídění i dalších barevných věcí – například figurek či kuliček. Užitečnější vynález, aby člověk pohledal…

Rezistence vůči antibiotikům se stávají stále větší hrozbou. Pokud se současný trend nezmění, tak si kolem roku 2050 vyžádají infekce rezistentních bakterií kolem 10 milionů lidských životů ročně.

Kolem rozvoje rezistencí stále panují různá nedorozumění a omyly, které komplikují nezbytná opatření. Například, rezistence se vyvíjí u bakterií, nikoliv u jednotlivých lidí. Takže, pokud někdo neužívá antibiotika, tak to v žádném případě neznamená, že by byl chráněný proti rezistentním bakteriím.

TIP: Na americké prasečí farmě se objevily super rezistentní bakterie

Podle odborníků pak kvůli zmatkům často v této věci dochází k ignorování problému rezistentních bakterií jak mezi lidmi, tak i mezi politiky a administrativou. Situace je prý podobná jako v případě globálního oteplování. Ani problém s rezistencemi vůči antibiotikům se nevyřeší, pokud se budeme tvářit, že neexistuje.