Sonda Juno již celkem čtyřikrát obkroužila Jupiter. Podle původního plánu se již ale měla nacházet na 14denní „vědecké“ oběžné dráze. Na místo toho zůstává stále na původní 53denní „přibližovací“ orbitě. Na vině je poškozený ventil ovládající přísun helia.

Z nouze ctnost

Podle projektového manažera mise Juno Ricka Nybakkena z JPL existuje riziko, že by původně plánovaný brzdící zážeh mohl sondu poslat na „méně než žádoucí oběžnou dráhu“. NASA tak rozhodla, že Juno už svůj motor nespustí a zůstane na dlouhé orbitě. Podle NASA nejde o neúspěch - nespotřebované palivo může podle agentury představovat bonus v dalším vědeckém zkoumání.

TIP: Fakta o misi Juno: Miliarda dolarů, miliardy kilometrů i nejrychlejší sonda v dějinách

Jisté tak je, že Juno bude i nadále pokračovat ve zkoumání Jupitera z prodloužené oběžné dráhy. Příští přiblížení k tomuto plynnému obrovi je naplánováno na 27. března.

Během posledního průletu – 2. února, pořídila sonda sérii pozoruhodných snímků zachycujících například mračna nad jižním pólem planety nebo oblačnost nad jižním rovníkovým pásem.

Metan si v poslední době získal špatnou pověst. Je to velmi účinný skleníkový plyn. Z atmosféry sice mizí rychleji než oxid uhličitý, ale planetu ohřívá 28 až 36 krát víc. Z toho důvodu se nová zpráva o objevu ohromné zásobárny metanu na mořském dně nesetkala s přílišným nadšením.

Vědci prozkoumali sedimenty z různých míst mořského dna. Zjistili, že se nově objevené ložisko metanu v podmořských sedimentech táhne od západního pobřeží Guatemaly až k břehům Havajských ostrovů, tedy do vzdálenosti kolem 8 tisíc kilometrů.

TIP: Hlubokomořské kuřáky hrají významnou roli v udržování globálního klimatu

Kolosální zásobárna metanu posiluje obavy vědců, že se s postupujícím globálním oteplováním může tento metan uvolňovat do atmosféry a tím oteplování ještě urychlovat.

Pokud jde o obrněnou techniku, v počátcích války velení Wehrmachtu nepožadovalo nijak zvlášť výkonné obrněnce. Podle platných taktických doktrín vlastní tanky primárně nebojovaly s obrněnci protivníka – to mělo na starost letectvo či samohybné a protitankové dělostřelectvo.

Československé i francouzské dodávky

Hlavní úkol pancéřových klínů spočíval v obkličovacích úderech do slabých míst obrany nepřítele a německá generalita sázela především na velké počty útočících obrněnců. Arzenál Panzerwaffe doplnily po březnu 1939 československé zbrojovky Škoda a ČKD na svou dobu kvalitními stroji LT vz. 35 a LT vz. 38.

V podobné situaci se německá branná moc ocitla před útokem na Sovětský svaz, kdy požadovala další stroje. Kromě československých konstrukcí tentokrát posloužily především výrobky francouzských zbrojařů: ukořistěné tanky SOMUA S35 pod označením PzKpfw S35 739 (f) a varianty tanku Renault R35/39/40 či Hotchkiss H 35/38/39. Nacisté se však neomezili na prosté využití válečné kořisti a všechny získané zbrojovky převedli na výrobu pro potřeby vlastního válečného úsilí.

Přejímali i kompletní cizí výrobky, zejména auta, děla a pěchotních zbraně, případně využívali nedostatkové komponenty, převážně motory. Zábor cizích továren přinesl německé armádě ale i nemalé problémy. Kvalifikovaný personál v obsazených zemích znamenal riziko sabotáží, obrovské množství přijatých variant pak zatěžovalo výrobní, opravárenskou a zásobovací sféru. Zatímco Spojenci se omezili na několik zdařilých konstrukcí a produkci jiných zastavili nebo ani nerozjeli, výrobní linky třetí říše chrlily množství typů, které vyžadovaly kvanta odlišných náhradních dílů, údržbářských znalostí či střeliva.

Jak vlastně vypadali druhohorní dinosauři? Vědcům v dnešní době pomáhají s rekonstrukcí vzhledu dávných dinosaurů moderní technologie.

Michael Pittman z Univerzity v Hong Kongu a jeho kolegové detailně prozkoumali fosilie opeřeného dinosaura anchiornise, který žil před 160 miliony let. V temné místnosti namířili na fosilní pozůstatky výkonné lasery a pomocí metody zvané laserem vyvolaná fluorescence hledali stopy původních měkkých tkání.

TIP: Objev v jantaru: Krásně zachovalá křídla z doby před 99 miliony let

Vědci ze získaných výsledků dokázali odvodit detaily tvaru těla anchornise. Díky tomu teď máme velmi slušnou představu, jak anchiornis doopravdy vypadal.

Jay Farihi z britské univerzity University College London (UCL) a jeho spolupracovníci nedávno objevili těsnou dvojhvězdu SDSS 1557, vzdálenou přibližně 1 000 světlených let od Země, kterou obklopuje disk tvořený kamennými a železnými asteroidy. Dvojhvězdu SDSS 1557 tvoří bílý trpaslík, jehož hmotnost odpovídá asi 45 procentům Slunce a ještě menší hnědý trpaslík.

Bílý a hnědý trpaslík

Farahi s kolegy pozorovali bílého trpaslíka chilskými teleskopy Very Large Telescope a Gemini South Observatory. S jejich pomocí zjistili, že od roku 2010 bílého trpaslíka zasáhlo asi 100 miliard tun kosmické suti, což odpovídá hmotě velkého asteroidu. Tento objev ukazuje, že se u těsných dvojhvězd mohou tvořit kamenné planety postupným nabalováním velkých asteroidů.

TIP: Přistižena při činu: Hvězda smrti hodující na blízké planetce

Vědci odhadují, že asi polovina planet ve vesmíru obíhá u hvězd ve dvojhvězdách a vícenásobných systémech. Zatím jsme ale vždy v takových systémech objevili jen samé plynné obry. 

Na počátku šlo vlastně jen o vtípek – poté, co Jack Devaney viděl na internetu špatně vypreparované zvíře, rozhodl se, že si to vyzkouší také. V minulosti tento student 3D designu pracoval na brigádě v řeznictví, se stahováním mrtvých zvířat proto měl jisté zkušenosti.

Penál z krysy, záložka z králíka

Jako chovatel hadů věděl, kde lze koupit mražené mrtvé krysy. Po několika experimentech s krysami zkoušel preparovat také veverky a králíky. Také jejich těla koupil v obchodech pro chovatele.

„Někteří lidé si myslí, že jde o satiru, nebo že je v tom nějaký hlubší skrytý význam. Musím říct, že není. Chtěl jsem si to prostě jen vyzkoušet,“ říká o svých hrátkách Jack. Objevily se pochopitelně i kritické komentáře, především od ochránců zvířat. „Nedělám ale nic špatného. K preparacím používám mrtvá těla škůdců a zvířata nezabíjím. Kupuji je, stejně jako spousta dalších lidí v obchodě,“ vysvětluje Jack.

Z jeho výtvorů se stal okamžitě hit. „Objednávky mi chodí hlavně z Ameriky, mám ale i zákazníky z Norska.“ Živit se preparováním zvířat ale Jack nehodlá. „Je s tím příliš mnoho práce, musel bych být blázen, abych se tím zkoušel uživit.“

Chichén Itzá

Starobylé město Chichén Itzá založili pravděpodobně v 6. století mayští obyvatelé poloostrova Yucatan, a přestože si postupně získalo věhlas, zastiňovala jej dvojice obcí Yaxuna (na jihu) a Coba (na východě). Během 10. století však z neznámých důvodů začala konkurence upadat a její obyvatelstvo se postupně přesunulo do Chichén Itzá, z nějž se pak stalo pomyslné centrum celého poloostrova. 

Boží pyramida

S nově příchozími dorazil do města také čerstvý závan architektury, a vznikla tak asi nejznámější dochovaná stavba, Kukulkánova pyramida: Její vrchol ční do výše 24 m, vede k němu 91 schodů a zdobí jej rytina hada, symbol mayského boha slunce a nebes. Zhruba ve stejném období se Chichén Itzá rozrostlo také o hrobku mayských velekněží či o chrám, jehož kupole připomíná observatoř. Architektonicky bohaté a velmi nahuštěné jádro města se rozkládá na ploše zhruba 5 km², v jeho okolí lze potom nalézt pozůstatky obytné oblasti, jejíž hranice nejsou známy. 

Soukromá památka

Majestátní obec vzkvétala až do začátku 15. století, pak ovšem z neznámých důvodů přišel úpadek. Když u poloostrova v 16. století přistáli Španělé, nalezli sice mnoho mayských vesnic, ale samotné Chichén Itzá již bylo spíš posvátnou lokalitou než místem pro život.

TIP: Duel hrobek, které zavál čas: Newgrange vs. pyramidy z Meroe 

Ruiny „znovuobjevil“ až v roce 1843 americký cestovatel John Lloyd Stephens a jeho zápisky z cesty po Yucatanu nasměrovaly k městu řadu dalších výzkumníků. Pozemek plný památek byl nakonec odkoupen a započaly archeologické práce. V roce 1988 zařadilo UNESCO Chichén Itzá na seznam světového dědictví a jeho krásy každoročně obdivuje téměř 1,5 milionu turistů. 

Angkor Vat

Datum založení Angkoru, jednoho z dnešních nejvýznamnějších archeologických nalezišť jihovýchodní Asie, neznáme. Nicméně již v 9. století se jednalo o natolik rozlehlé a architektonicky jedinečné město, že si jej zvolil za své sídlo khmerský král Jašovarman I. a učinil z něj centrum impéria. Velké oblibě se Angkor těšil také u následujících panovníků a vzkvétal až do začátku 13. století. Poté však upadal spolu se slábnoucí říší a jeho zánik završila vojska sousedních Thajů v roce 1431.

Zlatá hora

Na období rozkvětu upomínají stovky památek, mimo jiné i věhlasný chrámový komplex Angkor Vat, který nechal ve 12. století vybudovat král Súrjavarman II. Podobně jako v případě Chichén Itzá stála v centru města posvátná pyramida, jež představovala symbolickou horu Meru – podle hinduistů sídlo bohů. Majestátnost vzkvétajícího Angkoru potvrdil i vědecký výzkum z roku 2007: Městská zástavba se v době prosperity údajně rozprostírala zhruba na 3 000 km² a zřejmě se jednalo o největší obec preindustriální éry.

Cíl mnoha poutníků

Ačkoliv město samotné zaniklo, přilehlý chrámový komplex Angkor Vat se stal útočištěm buddhistických mnichů, kteří z něj následně učinili jedno z nejvýznamnějších poutních míst jihovýchodní Asie. Zarostlá zástavba v jeho blízkosti se dostala do popředí až po roce 1863, kdy celá oblast tvořila součást francouzské kolonie. Po více než sto letech archeologického bádání a vykopávek se nakonec Angkor v roce 1992 zařadil na seznam světového dědictví UNESCO a ročně jej navštíví přibližně dva miliony turistů. 

Ruské město Jakutsk se rozkládá v údolí Tujmaada na levém břehu řeky Leny. Leží na sever od 60. rovnoběžky severní šířky, což během léta způsobuje dlouhé období tzv. „bílých nocí“ a naopak v zimě trvá světlá část dne pouze 3 až 4 hodiny. S rozlohou 122 km² je Jakutsk největší město ležící na permafrostu, tedy v oblasti věčně zmrzlé půdy. Kvůli podloží zde stojí většina budov na ocelových a betonových pilotech.

Rajčata ze Sibiře

Přestože zde teploty padají i k mínus 50 °C lze zde pěstovat zeleninu, a to dokonce ve velkém. Umožňuje to japonská technologie společnosti Hokkaido Corporation. Její obří skleníky, s jejichž výstavbou se v Jakutsku započalo v loňském roce, totiž udrží až 94 % slunečního světla.

Největším problémem pěstování zeleniny v chladných částech světa je zvýšený obsah dusičnanů. Ten souvisí jednak s přílišným hnojením dusíkatými hnojivy, svou roli ale hraje i nedostatek světla. Jak ale ukazují testy první sklizně z jakutských skleníků, lze i v extrémních podmínkách produkovat kvalitní a ekologickou zeleninu. Zatímco běžně dovážená čínská rajčata obsahují okolo 300 mg dusičnanů, rajčata z japonských skleníků obsahují jen 17 až 22 miligramů dusičnanů na kilogram. Je to dokonce pětkrát méně, než mají rajčata z jiných částí Ruska. 

Ve sklenících bude v budoucnu možné pěstovat i další druhy zeleniny – kromě rajčat se počítá především s okurkami, salátem a také s bylinkami. Podle předběžných odhadů by zdejší skleníky měly v roce 2025 pokrýt zhruba polovinu veškeré spotřeby okurek, okolo 15 % celkové spotřeby rajčat a 8 % spotřeby bylin.

Astronomové nedávno čistě náhodou objevili ohromnou zářící mlhovinu ve vesmíru vzdáleném 10 miliard světlených let. A hned je z toho záhada. Mlhovina, která dostala atraktivní jméno MAMMOTH-1 (česky Mamut-1), totiž nemá žádný viditelný zdroj energie, kterým bychom mohli vysvětlit její intenzivní záři.

Enormní oblaka vodíku

Mamut-1 je nový přírůstkem do skupiny takzvaných enormních mlhovin Lyman-alfa, (ELAN, anglicky enormous Lyman-alpha nebula). Tyto mlhoviny jsou velice vzácné, známe jich doposud jenom pár. Mamut-1 patří k největším z nich a je mezi nimi rozhodně nejjasnější.

Mlhoviny ELAN jsou veliké chuchvalce kosmického plynu, především vodíku, které se rozprostírají v mezigalaktickém prostoru. Vědci se domnívají, že jsou součástí sítě nezměrných vláken, které propojují galaxie a vytvářejí strukturu připomínající kosmickou pavučinu.

TIP: Mlhovina RCW 34 odhaluje efekt vesmírného šampaňského

Záři doposud objevených mlhovin ELAN zřejmě pohání intenzivní záření blízkých kvasarů. Proč ale září vodík v mlhovině Mamut-1, která se nachází uprostřed výjimečně hustého shluku dávných galaxií, tvořících protokupu galaxií, to zatím není jasné.  

Virus zika byl až doposud, kvůli svému zhoubnému působení na lidský plod, hrozbou především pro nastávající matky. Nový výzkum ale ukazuje, že virus závažným způsobem postihuje také muže. Vědci zjistili, že infekce virem zika může vést u mužů k zmenšování varlat a dokonce i k neplodnosti.

TIP: Jak detekovat virus zika? 3D tištěným zařízením v ceně 2 dolarů

Současně se potvrdilo, že virus zika se sice šíří především komářím štípnutím, ale k přenosu mezi lidmi může dojít i při pohlavním styku. Zika může přetrvat v semenu mužů nejméně šest měsíců od počátku infekce. Právě během tohoto času nejvíce poškozuje varlata mužů.